martineden komentáře u knih
Úplně si pamatuju, jak jsem ji kdysi četla v metru a smála se nahlas. Bezvadná!
Co dodat? Jsem dospělá, ale příběh se mi moc líbil.
Pochod Radeckého je přesně typ knihy,kterou musím mít doma a vracet se k ní.
Baladický horor plný krásného jazyka a metafor. Ale podruhé to číst nebudu.
Neskutečná atmosféra obrazů tohoto malíře a moc pěkná kniha.
Zikmund Winter neprávem ve stínu tehdy slavnějšího Aloise Jiráska, ale jeho tvorba je úžasná. Úročí své znalosti z práce archiváře, historický kontext sedí. Zkrátka z Winterových knih se můžeme učit dějepis i si užít vyprávění. A Mistr Kampanus je toho příkladem.
A mně se to líbilo. Život nahlížený z perspektivy starší paní. Většinou jsem četla knihy o úklidu a minimalismu od třicátníků plus minus. Tohle byl trochu jiný pohled, autorka víc než o sobě píše o své rodině a přátelích. Líbil se mi pohled na fotografie, dopisy.. I ty další konkrétní rady. A grafická stránka knížky.
Vynikající drama, doporučuji též inscenaci Bezručova divadla v Ostravě.
Třeskutě překombinované, ale velmi návykové čtení. Jakoby si ti severští autoři házeli kostkou, kdo napíše úchylnější, krvavější a podivnější detektivní sérii.
Paní Ema zkažená četbou románů, která chce tu velikánskou opravdovou lásku, okolí, které ji nechápe... Kdo z nás nějakou tu Emu nezná?
Myslím, že po Svaté hlavě je tu další autorčina povedená kniha. Autentický popis život jedný dospívající holky, br, to teda sedlo.
Jsem zděšena, jak nízké hodnocení toto dílo má. Nebo spíš stavem čtenářské gramotnosti hodnotících čtenářů? Nevím... Uf!
Mám moc ráda Máchovo dílo, Pouť krkonošskou řadím k jeho nej! Vedle Marinky, Máje, Cikánů...
Skvělý příběh ze života terapeutky, která dává čtenáři nahlédnout do zákulisí své práce a také do osobního života. Moc se mi líbí pokora, se kterou ke své práci a lidem přistupuje. Moc se mi líbil i příběh Johna, to byla pecka. Knize bohužel uškodily časté překlepy.
Je mi to líto, ale nějak mi z toho laskavého humoru vstávaj vlasy hrůzou na hlavě. Pansvěrák už je něco jako panwerich, to uctívání ikon jde mimo mne. Ale na Cimrmany nesahat! Jenže ty psal taky pansmoljak...
Úplně mám chuť se zase s knížkou v kapse projít Prahou. A s knížkou, která není snůška kravin a blabla historických drbů. Autor umí podat své odborné znalosti čtivou formou, a to je něco.
Historická detektivka navíc v kulisách reálných Jizerských hor - to je trefa do černého! Poslouchala jsem jako audio knihu, ale možná si přečtu i knihu. Trochu mi vadil nejasný akcent, jestli chce autor ladit příběh spíš baladicky, detektivně, duchovně... Ale dobré to bylo.
Krchovského básně - jednoduché, sprosté, poetické, autentické, syrové, prostě geniální.