martula.07 komentáře u knih
Škoda lesů, jejichž stromy padly, aby tohle mohlo spatřit světlo světa.
Nemám slov. Mé současné rozpoložení se ani nedá popsat. V životě jsem nic takového nečetla a jednoznačně nemám dost. Chci se znovu vydat na výpravu, na výpravu dechberoucím příběhem. Ať už bude jakýkoliv a o čemkoliv, ale probudí ten samý pocit, jaký mám právě teď, sotva čtvrt hoďky po posledním přečteném slově.
Nejdříve mě štvaly v jedné pasáži až moc časté výlety do minulosti, ale když člověk vytrvá a dojde až na konec, zjistí, že úplně všechno do sebe hladce zapadá a dává dokonalý smysl. Až se člověk diví, jak může jeden člověk dokázat vytvořit tak strašně spletitou pavučinu příběhu.
Jo Nesbø a Harry Hole se mi líbí čím dál víc.
Připadá mi, že příběh graduje, graduje až nakonec buch a nic. Jsem velmi zklamaná. Od Greena jsem četla pak jen Aljašku a ta byla mnohem lepší. Tady mi prostě něco chybí. Nemůžu si pomoct. S touhle knihou to mám tak, jako Margo s plánováním a uskutečňováním svých plánů. Čtení je vzrušující a napínavé, ale jakmile jste na konci, pocit není takový, jaký jste si představovali. Zatím se mi zdá, že John Green čerpá stále z toho samého. Každý příběh oblékl do jiného kabátu, ale dřeň je totožná. Stejné stereotypy, stejný základ. Nevím, jestli bych se do ní pustila, kdybych věděla do čeho jdu.
Nádhera. Někdo napíše desítky knih a neřekne nic. Jiným stačí jedna. Víc netřeba dodávat.
Jak jsem předpokládala, Divergence se dočkala filmového zpracování. V USA bude mít premiéru už o desítky dní a to 21. března! Přiznám se, že už se nemůžu dočkat. Pokud jste nečetli, dál pro jistotu nepokračujte. V hlavních rolích se představí američanka Shailene Woodley a angličan Theo James. Už si Tris a Čtyřku moc nedokážu představit, ale myslím, že výběr herců není vůbec špatný.
A ve velmi krátkém čase budou zfilmovány i zbývající 2 díly: Insurgent (20. března 2015) a Allegiant (18. března 2016). Tak to abych se dala i do toho zbytku :D.
Zase jednou dobrá detektivka od Eda McBaina. Jak já mám ráda Steva Carellu a 87. revír. Zatím mě nikdy nezklamal a tomuto názvu jsem prostě odolat nemohla. A bylo to snad ještě lepší než jsem si původně myslela. Taková široce propletená síť gaunerů se jen tak nevidí. A s tím, co vypadá tak hodně vinně, je to nakonec úplně jinak. Mezi postavami se velmi lehce orientuje, ostatně jako vždycky. Pokud si chcete oddechnout a máte rádi detektivky, můžu jen doporučit.
Jedna z nejlepších knih Stephena, teda z těch, které jsem četla. Jak je jednoduché udělat z celkem běžných událostí horor. Co se může stát, když se člověk nebo cokoli jiného ocitne v nesprávný čas na špatném místě. Jenže v tomto románu je to správný čas i místo. Tuto knihu dělá skvělou knihou zejména brilantní vykreslení psychologie postav a především toho milého pejsánka. V Castle Rocku musí být krásně, nemyslíte?
Pokud se rozhodujete, že byste dali Nesbovi šanci, tak touhle knihou rozhodně nezačínejte. Nebo byste na něj taky mohli honem rychle zanevřít. Jestli je vám jedno, že nebudete číst sérii od začátku, doporučuji Červenku.
Za mě zatím nejhorší kniha od Nesba. Příběh je překombinovaný a přitažený za vlasy. Až příliš propracovaný a těžko uvěřitelný, spíš až neuvěřitelný.
A Harry je tady, hlavně v první třetině, fakt na ranu. Nevím, jestli se to dá ještě pochopit nebo už ne. Každopádně já ho mám ráda díky předešlým dílům, takže není problém mu to odpustit. Harry Hole je prostě skvělý.
Nádhera! Nevzpomínám si, že bych byla někdy tak navštvaná na nějakou postavu v knize, jako na Briony. Její naivní myšlenky, její mylný úsudek, že vstupuje za brány dospělosti, přitom byla ještě dítě. Přiznám se, že jsem věděla, kdo za činem stál bezprostředně po tom, co ho Briony přistihla. Kdo jiný by to taky mohl být? Od druhé části až téměř do konce dokonalé. První část celkem nudná až na zakončení celého dne, to mě rozlítilo. Ale Robbieho zážitky z války, parádní. Kdo se nechá přemoci a nedojde k Druhé části, neví, o co přichází, teprve tam to všechno začíná.
Příběhy jsou vždycky skvělé. Tenhle je myslím z těch nejlepších. Strašně mě ale štve, jak je Chris pokládána pomalu za boha a policajti naopak za ty největší blbce a budižkničemu. Na pováženou je taky hladký průběh jejího vyšetřování. Jak na všechno přijde hned a když si už vážně neví rady, tak zavolá Josephě, která vždycky zná odpověď. Všichni jsou tak vstřícní a hned ji zvou do domu. Možná je to mentalitou Američanů nebo Američanů před pár lety. Kvůli příběhům a zápletkám ale přečtu celou sérii a to, co dělá Chris svou přetrpím.
Skvělá kniha. Vážně stojí za přečtení. Kouzelné prostředí lunaparku se šťastným psem Howiem a tím vším. Od začátku mi připadá, jako by prostřednictvím Devina na něco vzpomínal sám King. Samozřejmě jen okrajově. S největší pravděpodobností nepůjde ani o lunapark. A určitě mu propůjčil hodně ze svých vlastností.
Pokud si ale chcete přečíst typického Kinga, po tomhle určitě nesahejte. Určitě to není žádný horor. Ta knížka je až moc... Nevím jaké slovo použít. Měkká, sladká nebo kouzelně magická (zdvojené magično :D)? A hlavně je hodně nostalgiská, což je skvělé. Hodně se mi líbí Amerika let minulých. Ale, co se týče vyprávění, proplouvání dějem a vykreslení postav i prostředí, King nemá sobě rovného, což dokazuje znovu a znovu. A nejvíce mě dostala ta srdíčka uvnitř českého vydání, která masivně kontrastují s trailerem a celkovým podáním knihy nakladatelstvím.
Neuvěřitelná a emotivní kniha. Dalo by se říct, že o Abrahamu Lincolnovi jsem toho moc nevěděla, ale těšil se u mě velké oblibě, ani jsem nevěděla proč. Teď už vím proč. Po přečtení knihy, jsem získala ucelený obraz mimořádného a velkého muže, který mi přirostl k srdci. Kniha se v podstatě točí okolo událostí, které vedly k válce severu proti jihu, samotné válce a událostí, které se odehráli bezprostředně po ní.
Abraham Lincoln tu s námi žije bezmála 200 let a ještě hodně dlouho bude žít. Pane Lincolne, je to tak, Váš sen se stal skutečností.
Nádhera. Jedna z mála knih, která chytne a za žádnou cenu nepustí. Děkuju za překrásnou obálku, která mě přinutila po ní sáhnout. Teď už vím, oheň Neohroženosti. Už se těším na další díl. A taky sem zvědavá na film. Taková kniha prostě nemůže projít bez povšimnutí a nedočkat se ho. Myslím, že má všechny předpoklady k tomu, aby se stala trhákem. A další díl bude ještě parádnější, pokud Veronica někde neklopýtla, o čemž pochybuju. Četla sem jen jednu jedinou stejně dokonalou prvotinu.
Jednoznačně nejlepší knížka o Harrym. Plná zvratů, překvapení. Za celou sérii mě bylo líto většiny postav, které umřely. Někdy mi připadalo, že by ani nemusely, nakonec se ukázaly, že to bylo asi nutné :). Nevím proč, ale vždycky jsem měla hodně ráda Snapea. Přitom byl vždycky tak zlý. Ale už od prvního dílu se mně na něm něco líbilo. Možná to bude znít šíleně, ale bylo mi líto i Voldemorta. Jenom trošku, ale bylo. Byl na světě sám, honil se pořád za tím samým a podstatu života úplně přehlédl. Ale kouzelník to byl mocný, to se mu musí uznat. Pak se mi hodně líbí vězeň z Azkabanu. Ten se mi líbil vždycky nejvíc, teda do chvíle než jsem přečetla tento. Myslím, že skvělé zakončení a určitě bych se nepokoušela pokračovat. Už asi ani není o čem. Z filmů se mi líbil vězeň z Azkabanu, tyto dva poslední vůbec, dost toho postrádaly a to, co už tam bylo, bylo většinou špatně zkrácené a vyznělo to úplně jinak než to bylo (mj. ničení viteálů, Voldemort vůbec nic necítil). Harry Potter a spol. vyrůstal i se mnou a o to je to ještě lepší. Moje nejoblíbenější postava? Nevím. Myslím, že jich bylo víc. Strašně mi přirostl k srdci Sirius, ikdyž tam byl jen chvilku. Severus, Dobby (ten byl zlatý), Albus Brumbál. Draco byl hodně silná postava, ikdyž by ho člověk chtěl každou chvíli ubezdušit :D. Možná byl silný díky svému svědomí nebo co ho přimělo neudělat jednu s nejhorších věcí na světě. Určitě ale nepatřil mezi mé oblíbence. Tak někdy nashledanou, Harry Pottere, ať už v jakémkoliv věku :).
Výborné! Předčila moje očekávání. Obdivuji jeho odhodlání a snahu s jakou tuto knihu psal 6 let a zejména to, že pro ni obětoval svůj společenský život a na nějaký čas se zavřel někde v pustině, aby se jí mohl věnovat. To, že se se samotnými vrahy dlouho stýkal a mluvil (a nejen s nimi), by každý nezvládl. A být na popravě, hm. Poprava není správné řešení (ikdyž by si to někteří zasloužili), mnohem lepší a mučivější je je zavřít na doživotí, ale bez rizika, že by utekli nebo spáchali sebevraždu. Nejvíce se mi na tom líbí, že byl Truman v kontaktu s postavami a příběhem, že znal souvislosti a že se tím celým zabýval, ne jako někteří nejmenovaní kopíráci. Díky tomu je ta kniha tak úžasná. Pan Capote věděl, o čem píše.
Moje první kniha, kterou jsem od něj četla. Vynikající! Ani nevím jak, ale Stephen mě dostal, úplně si mě získal. A tato kniha je brilantní, ne jeho nejlepší, ale úžasná. Cítíte se být její součástí, jako byste tam byli. A to je to, co umí málokterý spisovatel, úplně vás vtáhne do děje. Sice jsem viděla dříve film, ale více mě dojala kniha. Coffeyho vůle a rozhodnutí jsou obdivuhodné. Vřele doporučuji a pokud jste neviděli film (a nic o něm nevíte) tím líp, protože na čtení knih je nejlepší to, že si všechno můžete představit a o to jste u filmu ošizeni, protože tam to máte všechno naservírováno. Ale některé filmy jsou přespříliš slabým odvarem jako třeba Srdce v Atlantidě.
Příjemná detektivka. Nejvíce se mi líbilo posledních tak 20-10 stran. Všechno do sebe krásně zapadlo a došlo k uzavření kruhu, o kterém by si člověk na začátku ani nemyslel, že by mohl být třeba jen pomyslný. Tahle kniha je promyšlená do posledního detailu a všechno dává dokonalý smysl. Nic není napsáno jen tak pro vyztužení místa. Více takových autorů, kteří berou svou práci vážně. Wagnerovi zůstanu určitě věrná.
Já si myslím, že Kimmo je naopak obrovský klikař. Přestože je skvělý vyšetřovatel a určitě i správný muž, uvázl v bezútěšné situaci, zamilován do nesprávné ženy. Do toho jejich "vztahu" šla očividně s úmyslem zaplnit prázdnotu, kterou v sobě měla, ale nedokázala se vymanit ze strastí svého života. A Kimmo získal zřejmě to nejcennější, co mohl a co tak postrádal po smrti své milované ženy Sanny. Smysl života. Myslím, že nakonec zvítězil na všech frontách.
Abych pravdu řekla, jsem zaskočena. Velký Gatsby není tak baječný, jak jsem si myslela. Čekala jsem něco velkolepého a přinejmenším zajímavého. Příběh je takříkajíc mimo autorovu pozornost, což není vyváženo zajímavými charaktery postav. Daisy a Tom jsou celkem bezpáteřní. Jordan, ta byla úplně mimo. Jediní Nick a Jay mě trochu bavili. Nick byl jediný morální, z čehož plyne prostý a známý fakt, a to, že peníze demoralizují člověka. A toto chtěl zřejmě autor i sdělit. Mám dojem, že Nickovi myšlenky byly myšlenkami Fitzgeraldovými. Jay byl takový menší kmotřík, což mu vzhledem k jeho minulosti vůbec nezazlívám. Každopádně z konce vyplývá, že ve svém oboru musel být velké zvíře.
Čekala jsem mnohem víc. Třeba, že kniha bude o Gatsbym, že na konci o něm budeme aspoň něco vědět, ale všechno bylo obestřeno silnou mlhou. A to mu strašne ublížilo, protože se podle mě jeví v úplně jiném světle. Všechna ta pompéznost, bohatství a luxus ho nezajímají. To je všechno divadýlko pro jeho milovanou. Jay není stejný jako ti z Východního vejce, ani nemůže a nikdy by z jednoho prostého důvodu nemohl.
Myslím, že 3 * jsou ode mě hodně milé. Více se mi líbil Poslední magnát.
Když jsem si přečetla Soudný den, říkala jsem si, že je to jako vystřižené z Dextera. Co první stranu, první řádky jsou od A až do Z jeho styl. Nebudu popírat, že jsem si k němu vytvořila vztah a při čtení prvních slov této knihy jsem cítila křivdu a zhnusení, ale tak stává se to i ve skutečnosti, že se vrah inspiruje. Tak jsem pokračovala dál a objevila další věc k zamyšlení. Vyzrazování důležitých aspektů jiných knih, filmů či seriálů. Proč má autorka potřebu spoilovat?
A další věc, trvalo mi snad půlku knihy, než jsem poznala, kdo je právě vypravěčem a co je horší, mezi postavami autorka přeskakovala, takže když na něco přišla jedna, tak ostatním to odhalila druhá, ikdyž to není ve skutečnosti možné. Možná si čtou myšlenky. No hrůza. Kdyby to byly jen dvě a třeba se pravidelně střídaly. Ocenila bych i označení. Zřejmě to byl ale záměr. Ještěže aspoň 'před mnoha lety' bylo vyznačeno kurzívou. Plus ani jeden z vypravěčů není muž. Toho bych vážně ocenila, ale autorka se na to zřejmě necítila.
Bylo také dost vtipné, jak se autorka vysmívá metodám analýzy stop v krimiseriálech, přitom zřejmě o skutečných metodách neví vůbec nic. Moderní forenzní věda velmi pokročila a hodně pomáhala k dopadení vrahů už v devadesátých letech. A zdaleka to není jen analýza stop DNA. Například analýza vzorků bláta (pyl, stopy rostlin atd.) z bot už také tak 20 let není z říše snů a pomohla usvědčit už nejednoho vraha. Ale tohle opusťme a vraťme se k oprsklým reportérkám, které si na policejní stanici, a nejen tam, chodí, jako by tam byly doma. Kdo to kdy viděl, aby k novinářům byli tak vstřícní. Navíc fabulace okolo vraha začínala být ke konci trochu směšná. Ten mi smrděl už od té doby, co se objevil na scéně.
I přes čtivost musím dát 3*. Díky konci by si to možná zasloužilo i míň.