Marurxx komentáře u knih
První ústřižky z knihy jsem slyšela přímo od autora na autorském čtení. Pamatuju si, že mi ta kniha tak nějak zlomila srdce. Ale jako nádherně. Ona je totiž psána s takovou bezprostřední lehkostí, až má člověk pocit, že si autorův pohled na svět přenáší na sebe. Všechny pocity, proudy myšlenek, tiché úvahy i cestovatelské zážitky mi vyprávěl Václavův hlas, který jsem už znala. A byl to výbuch emocí. Obrovskej.
Jako mladému čtenáři mi kniha i takovým zvláštním způsobem otvírala svět. Jakoby mi ukazovala, co všechno je tam venku, co ještě můžem zažít, cítit, a že je to uplně běžný.
Občas se mi vrací některé myšlenky z knihy, hlavně ty smutný. Ty smutný jsou totiž obzvlášť dobře napsaný.