mataaskorice komentáře u knih
Básničky super, ilustrace se mi příliš nelíbí. Jednoduché rytmické básničky pro děti o jednotlivých povoláních. Pravidelný rým i rytmus, texty, které mají smysl a přitom jsou pro děti uchopitelné. Navíc si dítě procvičí písmenka. Čtyřleťačku bavilo.
Poměrně stupidní příběh, ale příjemný, oddechový. Něco takového na tvrdou realitu všedních dní sedne jak ulité. Reálno nereálno vůbec neřeším. Bylo to milé, pohodové. Závěr mi přišel divný. Takový zbrklý. Šup šup a je ruka v rukávu. Knížka, ke které bych měla hromadu obsahových výhrad, ale protože se mi nic řešit nechce a protože to byl jednoduchý, příjemný relax, dávám čtyři hvězdy.
První povídka Černočerné tmy s názvem 1922 pro mě bylo takové utrpení, že jsem knížku na více než měsíc odložila. Pak jsem se zkusila hecnout a knížku nějak dorazit a ejhle - obrat. Další povídky jsou dobré. Velmi surové, přitom okořeněné morbidním humorem. Zkoumají duši hrdinů do těch nejtemnějších zákoutí a tato psychologická expedice do netušených míst v mysli každého z nás je vážně vydařená. Až na úvodní povídku skvělé počtení.
Při představě, že takoví zmetci běhají mezi námi a dost možná právě na viditelných místech... Brrr. Knížka se čte dobře, stránky mizí jedna za druhou. Je to taková trochu retro klasická detektivka s tradičními českými kriminalisty. Občas se v textu objeví slovní klišé, třeba když se žena vyjadřuje o autu jako o "tom, co má čtyři kola a volant" nebo když jeden ze záporáků nazve fotbal jako běhání za kulatým nesmyslem. Dějová linka je poměrně předvídatelná, konec očekávatelný, pravda ale - trochu otevřený. Nicméně četlo se dobře, sfouknuto za dva večery.
Pěkná vzdělávací kniha pro děti s celostránkovou ilustrací zvířecího příbytku z vnějšího i vnitřního pohledu a řadou menších obrázků popisujících části těla zvířete nebo týkajících se potravy, péče o mláďata a dalších aspektů zvířecího života. Text přináší řadu zajímavých informací a poznatků. Četly jsme s čtyřletou dcerou a bavilo ji to, knížka je ale vhodná i pro starší děti, cca prvostupňové, texty úplně krátké a banální nejsou.
Tentokrát mě Wisemanová nijak zvlášť neuhranula. Téma je zajímavé, zpracování mi ale moc nesedlo. Přijde mi to krapet utahané, v celku na mě text působí spíš jako prvoplanové klišé. Knížka se čte celkem dobře, to určitě. Děj mi ale přišel jako takový sled útrpných událostí, chyběl mi nějaký náboj, nějaké drama, napětí, něco, co by z textu udělalo tu knížku, od které čtenář nemůže odejít, dokud ji nepřelouská.
Příjemná, velmi jednoduchá knížečka s minimem textu a maximem ilustrací. Franklin je u nás známý z TV a je v kurzu, takže knížka sbírala body už jen tím, že se objevila doma v čtenářské nabídce :-) Přečteno raz dva, dnes napoprvé, už teď se třesu na dalších 389 přečtení, která mě v následujících týdnech čekají :-)
Po několika knihách, u kterých čerstvě čtyřletá dcera nechtěla vydržet, konečně knížka, u níž seděla jak přibitá. Něžný poetický dialog mezi slavíkem a dřevinami v zahradě. Asi tak bych charakterizovala tuhle knihu. Ilustrace a celkové barevné ladění jednotlivých stran příjemně koresponduje s textem a vytváří estetický a pozitivní energií nabitý celek. Sympatické mi je to, že i stromy a keře promlouvají, mají svou duši i osobitý charakter. Milá, po výtvarné stránce pěkná a zároveň poučná knížka.
Tak... A celá série je za mnou. Achjo... Bylo to pěkné, napínavé, svižné. Torak, Renn i Vlček mi budou chybět. Jsem ráda, že jsem na tuto báječnou sérii narazila. Dala mi toho hodně - zamyšlení nad vnímáním přírody a běhu času, přemýšlení o tom, co bylo pro lidi zásadní kdysi a jaké povrchnosti vrchol pomyslného žebříčku obsadily dnes, zejména mi ale Letopisy z hlubin věků daly příjemné chvíle, během nichž jsem se přemístila do jiného světa, v němž jsem se často bála, v němž jsem hltala moudra prastarých národů, kde jsem se ale díky autorčině živosti vypravování cítila jako doma. Knížky o toulavém duchovi a jeho přátelích budou zcela jistě v mé mysli patřit k těm, na které se nezapomíná.
Milá, citlivá, příjemná odpočinková knížka. Nic vysloveně červenoknižního. Příběh je něžný a i přes netradiční sladkobolný motiv racionální. Postavy Mallory i Jaka mi byly sympatické. Oba jsou nějakým způsobem fixovaní na toxickém vzrahu k jiné osobě (Jake k manželce Uršule, Mallory ke kamarádce Lelandě). Knížka taky otvírá otázku rutiny, okoukání milostného vztahu, vyčpění prvotní jiskry, nutí čtenáře přemýšlet, jestli není lepší udržovat vzájemnou přitažlivost občasným setkáním, výjimečností schůzek. Jestli denodenní blízkost milované osoby spojená s problémy každodenního života a nutné vyšumění vztahu je lepší než příležitostná milostná schůzka. Skvělá oddechovka.
Začátek mi přišel kýčovitý, moc hrrr, přemíru přibarvený. Nicméně jednotlivé střepy do sebe začnou zapadávat a nakonec je to docela napínavá, rychle utíkající četba skoro na jeden zátah. Mouchy to má, ale bavilo.
Skvělé vtipné příběhy. Druhý díl se mi líbí ještě o Škubánkův chlup víc než první.
Milá knížka, letmý průlet řadou knih, které Zdeněk Miler ilustroval. Pro ucelenější zážitek z četby toho či onoho to chce sáhnout po konkrétní knížce a užít si tak kompletní texty s jejich obrazovým doprovodem.
S Petrem z Rožmberka se nesetkávám v první knize. Základní rysy zůstávají, jinak má člověk pocit, že vždy čte o úplně jiné postavě českých dějin. Vaňková děj značně romantizuje, v podstatě by mi to ani nevadilo, ale s ohledem na reálie historické a na stylistiku textu, která vyznívá v zásadě historizujícím dojmem, do chvíle než je styl narušen nesmyslnými zdrobnělinami nebo domáckými tvary jmen, pak mi to celé jako celek nepřináší takové potěšení z četby. Vaňkovou určitě ale nevzdávám a neodsuzuji. Ráda v budoucnu sáhnu po jiné její knize. Mezi oblíbené autory historických románů bych ji ale nezařadila.
Káťu a Škubánka jsem milovala jako dítě v dětských večerníčcích a knížka, kterou jsem četla teď téměř čtyřleté dceři, se mi taky líbila. Z dětství si pamatuju, jak mě vytáčela protivná opice Zuzanka. I o ní je jeden z příběhů obsažených v této knize.
Nebýt čtenářské výzvy, nebyla bych se k této knize pravděpodobně dostala. Jsem ale ráda, že jsem po ní sáhla. Jacka Londona mám ráda. Líbí se mi jeho dobrodružný svět, jeho zážitky, které vydají za náplň životů několika lidí. Četla jsem Povídky rybářské hlídky - útlý sešit povídek, v nichž London popisuje svá dobrodružství při potírání pirátů ústřic. V knize Démon alkohol se život mořského vlka objevuje ve velké míře také. Právě mezi námořníky se London učí pijáctví coby odznaku mužství. Moc mě nebavil úvod a závěr, kde autor polemizuje o alkoholu v abstraktních souvislostech, proplouvání Londonovým životem bohatým na pestré zážitky se naopak četlo velmi dobře.
Text je super, obrázky se mi líbí méně. Text je uchopitelný spíše pro zkušenější dětské čtenáře, dospělák se jím pak dobře pobaví. Žáček verše a rým využívá k hříčkám slovní komiky. Text by mohl klidně sloužit jako základ scénáře pro školní divadelní hru. Čtení určitě není špatné, obrázky mě ale krapet iritovaly. I přes tipickou jednoduchost, kterou se komiksové ilustrace vyznačují mi přijde, že se na obrázcích dalo zapracovat o něco víc.
Psychologické drama, rychlá jednohubka, podivný, útržkovitý úvod, z kterého jeden nebyl zrovna chytrý, později čtivost, napínavost, šikovný závěr. Souhrn: pohodová četba, nic mimořádného, ani úplná ztráta času. Pro mě relax na dva večery.
Naprosto skvělá knížka o zvířatech pro malé (předškolní) děti. Přečteno se skoro čtyřletou. Přírodovědné knížky miluje a tato je skutečně povedená. Myslím, že Pú a jeho kamarádi by tam ani nemuseli být. Ale jsou a nijak zvlášť nám nevadí. Kniha je jinak velmi pěkně členěna na tématické části (savci, ptáci, plazi, obojživelníci apod.). Text obsahuje základní informace o daném živočichu, u každého tvora se dítě seznámí s právě narozeným jedincem a má díky kvalitním fotografiím možnost porovnat mládě a dospělce. Zjistí, v jakém prostředí živočich žije, čím se živí, jaká jsou jeho vývojová stadia, jak se pohybuje, jaké tělesné znaky to které zvíře specifikují. Každého tvora prezentují tři malé fotografie a jedna velká celostránková fotografie, na které si dítě (zvláště u hmyzu) může prohlédnout detaily. Opravdu pěkná publikace.
Musím říct, že mnohé myšlenky jsou opravdu přínosné. Některé čtenáře navedou na cestu, na kterou je jejich intuice už nějaký čas nenápadně vedla, jiné mohou být novinkou a dobrým tipem pro nějaký aspekt, který je fajn si do svého života přivést. Na knížce mi vadily dvě zásadní věci a to to, že kniha vychází z americké společnosti a jejích specifik, což se nemusí nutně potkávat s naší kulturou a druhým negativem je dřívější doba vzniku textu, nedívala jsem se, kdy byl text poprvé publikován, ale odhaduji to na devadesátá léta (časté zmiňování vhs kazet, faxů, walkmanů a zmínka o blížícím se roku 2000). Za tu dobu se společnost zase o hodně zrychlila, vliv technologií na naše životy vzrostl. To ovšem neznamená, že přečíst si tuto knihu je ztráta času. Pokud chcete zpomalit, opět převzít otěže nad svým životem, chcete se vymanit ze svého worhokolismu, potřebujete si uvědomit, že stíhat všechno (ať už v práci nebo na mateřské) stejně nejde, pak vám tato kniha může pomoci dospět k mnohým objevům a může vás nakopnout k rekonstrukci svého způsobu života.