mataaskorice komentáře u knih
Klasické české pohádky v obstojném vydání. Našla jsem pár překlepů. Jde o klasiku, někde s drobnými odchylkami oproti naší verzi, ale podob tradičních pohádek je řada, takže když třeba Jeníček s Mařenkou utekli Ježibabě tak, že přelezli plůtek prasečího chlívku, je to pro nás příjemné zpestření v tradiční pohádce. Líbí se mi neotřelé ilustrace.
I mě tahle knížka provázela v dětství. A měla jsem ji moc ráda. Zvlášť dvoustranu s cirkusem. Teď přečteno s dcerou. Mnohé verše i prozaické texty mají vtip, jsou milé. Leckdy ale také hůř pochopitelné. Ladovy obrázky jsou náš český kulturní klenot. Za mě - příjemné ohlédnutí za mým dětstvím. Není to ale kniha, ve které bychom s malou dcerou listovaly tak rády a často jako v jiných.
Mně knížka vůbec nepřijde špatná. Ilustrace mě tedy nijak zvlášť neohromily, ale text básniček je pro malé dítě snadno uchopitelný a zároveň edukativní. Je to trošku taková zveršovaná encyklopedie zvířat pro malé děti. Dítě se tak dozví mnohé o způsobu života jednotlivých zvířat, o jejich potravě, prostředí, ve kterém žijí. Verš, pravda, sem tam krapet vykolejí (zvlášť v rytmu), ale vzdělávací stránka textů mi přijde jako dobrá a přínosná.
Plusem jsou určitě původní ilustrace z klasické staré disneyovky. Co mi vadí je šroubovaný archaický jazyk, který se snad snaží kopírovat původní ráz pohádky. Působí to jako literatura konce 19. století: samé tu, též, již, slovosled nesmyslně zarchaizovaný, stavící například sloveso na konec věty. Takhle unylé vyjadřování není ani v původní pohádce z třicátých let. Podobný jazyk mi vůbec nevadí v původní staré literatuře, ale k novodobé knížce to nesedí. Ke komentáři s nesmyslným koncem: klasické pohádky mají vlivem ústní lidové slovesnosti různé konce. Znám X různých Karkulek nebo Perníkových chaloupek. Sněhurku znám ve variantě, že se probudila, když s ní spadla rakev a otrávené sousto vyskočilo ven, znám ale i způsob oživení Sněhurky, který je v této knížce - kouzelná moc polibku. Vzhledem k tomu, že knížka vychází přesně z původní disneyovky z roku 1937 - tedy z anglosaského prostředí, kde se pohádky trochu odlišují od našich původních, je průběh děje i závěr v pořádku.
Docela se mi líbily zveršované klasické pohádky, jiné básničky mě nijak zvlášť neoslovily. Výtvarná stránka knížky je taky takový průměr.
No, mazec! Skvělá knížka. Příběh Zuzanina dětství, dospívání a dospělosti je kontrastem něžného, bezstarostného startu života a brutality a naprosté bezútěšnosti dospělých let. Věty jsou často strohé, osekané, stručné, mnohdy očesané o sloveso, odrážkové. To dává výpovědím takový definitivní, nezpochybnitelný ráz. Dalším kontrastem je odlišnost obou Zuzaniných přátel, která určuje jejich pojetí lásky, ale i jejich postoj k dějinným událostem, s nimiž se ve svém životě musí potýkat. Text velmi přímo a surově popisuje Zuzaninu existenci za druhé světové války i po ní. Naráží tak na nesmyslnou a tragickou brutalitu koncentračních táborů a stejně nepochopitelný vývoj v době poválečné. Jan, který je pozorovatelem událostí zpovzdálí, může jen sledovat úpadek a rozklad své vlasti. Zuzana je obdivuhodná, silná žena, která se snaží svému osudu čelit a nikdy se mu cele nepoddat. Mně se knížka četla skvěle, styl textu mi naprosto vyhovuje, konečně něco jiného v tématu, v němž mám celkem načteno. V téhle podobě je text osobitý, někdy lahodně něžný, jindy surový a brutální.
Příběh je poměrně slabý, ale obrázky jsou kouzelné. Dceru bavilo hledat detaily, já zase za každou drobností hledala tvořivé podněty - co a jak vyrobit. Jinak bychom se u této knížky obešly klidně bez textu a příběh si dovymýšlely podle obrázků. Text je fakt slabina.
Krásné ilustrace, přínosný text. A ano... I já dost často (nejen) svému dítěti říkám: "Nemám čas, počkej." Snažím se to eliminovat, ale taková hláška je v člověku neuvěřitelně zabydlená. V knížce, kterou mám půjčenou, jsou nějaké prohozené stránky, ať zkoumám, jak zkoumám, zdá se, že od výroby. Šitá vazba je neporušená, nikde žádné lepení. Jinak je kombinace textu a opravdu zdařilých ilustrací krásně vyvážená, příjemná.
Tahle knížka je skvělá! Každé zvíře je představeno jednou velkoformátovou fotografií a několika (až krapet karikaturními) kresbami. Textu je trocha a jedná se o pár zásadních, zajímavých informací o daném živočichovi. Dcera 3 a 3/4 roku si knížku zamilovala. Je pochopitelná pro mrně, přesto obsahuje řadu přínosných informací. Své nabyté vědomosti si pak může dítě v úvodu každé kapitoly ověřit zodpovězením otázek (otázky jsou v úvodu dané kapitoly, my je ale doplňujeme až po přečtení daného úseku). Často u přírodopisných publikací narážíme na zalcenost textem, fotografiemi, přílišnou odbornost (což pak nebaví), nebo naopak na nadměrnou jednoduchost. Tohle je pro náš věk plně vyhovující.
No, tak já nevím. Zajíček Ušáček je v téhle knížce docela hajzlík, který se nezdráhá krást nebo někoho napálit, případně mu ublížit. Pravda - s lišákem si mnohdy nemají co vyčítat. Dceři se příběhy líbí. Berme to zkrátka jako literární nadsázku, prostředek k vytvoření humorných scén a podobně. Na druhou stranu - na každém příběhu se dá stavět. A tady to platí dvojnásob. Dané texty jsou doslova hozenou rukavicí pro debatu s dítětem na jednotlivá etická témata. Osobně nejsem zastáncem podsouvání dítěti jen mnou cenzurovaných textů, které se shodují s tím, co chci dítěti předávat. Smysluplnější mi přijde narazit na kdeco a prostě to probrat. Ale necpat u toho potomkovi svůj moralistický pohled. Děti jsou neuvěřitelně chytré a pokud se v reálném světě s principy slušnosti běžně setkávají, neměl by pro ně být problém odlišit dobré od špatného. Ilustrace se mně osobně v této knížce nijak zvlášť nelíbí.
Jednoduché příběhy, krásné ilustrace. Obrazovou stránku knížky hodnotím jako kvalitativně lepší než texty samotné. Tříleťačka má příběhy ráda, chce je číst pořád dokola, takže kdyby hodnotila ona, byla by to maximální spokojenost.
Stručný manuál na péči o dítě. Přehled základních nemocí a jejich léčby, obecné informace o psychice dětí a vhodnosti či nevhodnosti různých výchovných postupů. Najdou se drobnosti, s kterými se neztotožňuji (třeba že dítě není možné zahltit přemírou hraček), ale všeobecně považuji knížku za užitečného průvodce rodičovstvím, který je skutečně sporý, stručný a mohl (a mnohdy měl) by ho zvládnout i absolutní nečtenář. Kdo se chce tomu kterému tématu pověnovat hlouběji, bude muset sáhnout po jiné publikaci.
Kniha, která mi změnila zásadně pohled na Jindřichovy manželky. Dosud jsem měla nejraději Annu Boleynovou - která z pohledu alžbětinských děl bývá popisována dost odlišně. Tohle bylo ale skvělé. Pohled Kateřiny zasazený do souvislostí doby, její silná osobnost, zásadovost, důstojnost a morálka mi značně zpřeházely můj postoj k jednotlivým tudorovským královnám. Dobré zpracování psychologie postav pomáhá pochopit a zdůvodnit dějinné události následné - např. striktně prokatolický, přísně protianglikánský postoj budoucí královny Marie. Některé pasáže mě, pravda, tolik nebavily - třeba úvod cca do strany 120 a celkově části, kde se opakovalo stále totéž, nicméně každá stránka textu má své opodstatnění, těžko plně pochopit Kateřinino strádání, kdyby se sfouklo na třech stránkách. Jsem zvědavá na další tituly ze série.
Příjemné čtení na léto. Je to sice lehce sentimentální četba pro holky, ale líbilo se mi. Knížka je čtivá, rodičovský pár Nell se mi podařilo odhalit celkem brzy, ale i tak bylo zajímavé sledovat, jak se k rozkrytí záhady dospěje a jestli jsem se třeba nesekla. Zajímavým prvkem jsou Eliziny pohádky, které svým autobiografickým základem odhalují řadu souvislostí z dob dávno minulých. Příjemná, odpočinková, v závěru i napínavá četba.
Skutečně krásná dětská knížka! Přibližuje život slonů přiměřeně věku předškolního dítěte, případně dítěte mladšího školního věku. Text je ale oproštěn o jakékoli dětinskosti, líbivou banalitu. Pojednává o smrti Bimbovy babičky, o tom, jak stádo za zemřelého truchlí. Vše je podáno věcně, přitom ale s velkým emočním přesahem. Text u dcery (3 a 3/4 roku) vyvolal řadu dalších otázek k diskuzi: Proč lovci loví slony? Proč je slonovina tak cenná? Jaký je rozdíl zabít zvíře kvůli hladu (masožravci) a kvůli zábavě nebo penězům?... Naprosto skvělá knížka!
Skvělá dětská knížka. Výběr textů z pera různých autorů, doplněná ilustracemi několika ilustrátorů. Texty se líbily nejen mně, ale i tříleté dceři. Okrajově se jejich posloupnost drží běhu roku, v knize se tak objeví pohádky jarní, letní, podzimní i zimní, mezičas je vyplněn příběhy o dětech, zvířatech nebo princeznách. Na textech hodnotím různorodost, ale i vyšší úroveň slova, stylu i obsahu. Knížku si chci sehnat i do své knihovny.
Knížky Pavla Čecha pro mají osobité kouzlo, zvláštní atmosféru a laskavé vyznění. Pavouka Čendu nevyjímaje.
Prima průvodce, který nám letos posloužil jako odrazový můstek při plánování cesty do polského Pobaltí. Využili jsme obecné informace, inspirovali se fotkami, načetli si historické souvislosti a jiné zajímavosti o daném místě. Na detailnější informace už jsme využívali internet. Ucelený přehled o zajímavostech severního Polska.
Miluju celou sérii o Felixovi. Ani závěrečný díl není špatný, přesto se mi ze všech líbí nejméně. Děj se odehrává krátce po válce. Je ovšem nejméně utěšený ze všech, z lidí se stala zvířata, která se musí schovávat v sutinách domů a nadále vést svůj každodenní boj o život. Řada měst, německá a polská zejména, byla rozbombardovaná. Ale ze čtyřky opravdu ční pesimismus a absolutní bída lidské existence. Série je ale napsána dobře, skvěle se čte, děj odsýpá. Knížky o Felixovi jsou zkrátka něco, co má v mé knihovně své stálé čestné místo.