mataaskorice
komentáře u knih
Mimoni – Sněží
Brandon T. Snider
Text podle očekávání slabý, dceři se ale obrázky mimoňů a jejich hlášky u postaviček líbí, což je pro její pojetí kvalitní literatury momentálně dost zásadní aspekt :-) Příběh je povrchní, takový rozplizlý, kdybych ho měla hned po přečtení znova převyprávět, vzpomněla bych si na pár bodů bez souvislostí. Obrázky jsou ale fajn. A jak říkám - mně se to líbit nemusí, prťka je spokojená.
Vyhnanec klanů
Michelle Paver
Všechny knížky ze série Letopisy z hlubin věků mají rychlý rozjezd, což vítám. Obvykle mě na četbě čehokoli nového příliš nebaví počáteční uvedení do děje. Tak to tady nehrozí. Tento díl mě bavil možná o krapet míň než díly předchozí, ale i tak je to skvělé počtení, při němž se čtenář stane stopařem, pozorovatelem přírody, součástí Ducha světa s jeho živými i mrtvými, přítelem Toraka, Renn a Vlčka, kterým drží palce v nebezpečných situacích, do kterých se dostávají. Báječná knižní série!
Měli jsme štěstí
Georgia Hunter
Báječná kniha! Celá rodina čtenáři příroste k srdci a osudy každého jednoho jejího člena mu nejsou lhostejné. Kdybych nevěděla, že se příběh zakládá na reálných zkušenostech autorčiných předků, řekla bych si, že té kliky měli hrdinové až nereálně moc. Text je čtivý, kapitoly interních osudů hrdinů jsou zakončeny osazením do širších dějinných souvislostí. Na knize je znát osobní zájem a zaujetí autorky, odráží se důkladná faktografická příprava, která ale neumenšuje čtenářský zážitek. Přes všechny ty hrůzy, o kterých kniha čtenáře zpraví, je příjemné číst o židovské rodině, která zkrátka měla štěstí.
První kroky do světa s Medvídkem Pú
Walt Disney
Překvapivě příjemná knížka kratkých příběhů o medvídkovi Pú. Na Disneyovku to není špatné. Tříletá dcera spokojená. Námětem jedné z pohádek je třeba soubor maminčiných pravidel - nemluvit s nikým cizím, nikomu cizímu neotvírat, nenastupovat k nikomu do auta, nepřijímat od nikoho cizího dárky, co dělat, když se s námi někdo cizí chce dát do řeči nebo se nás dotýkat. Ne všechny příběhy jsou ale mravokárné.
Skleněný pokoj
Simon Mawer
Brno mi je blízké, ve vile Tugendhat jsem byla a je skvělé do těch interiérů, které si pamatuji dosadit živoucí příběh. Mně se kniha líbila. Celá ta tragikomedie dějin, které se pojí s naší vlastí, se prolíná s osobními tragediemi jednotlivých postav. Místo, které je nosným prvkem celé knihy, je symbolem přímočarosti, čistoty, upřímnosti. Postupně se ale ukazuje, že všechno je jinak, než se celou dobu zdálo, že jednotlivé vztahy jsou poznamenané řadou trhlin tak jako dům v ulici Černopolní, že jsou plné paralel, stejně jako okna Skleněného pokoje, která nabízejí pohled do zahrady a zároveň odraz vás samotných. Záleží na vás, které realitě v daný okamžik propadnete. Knížka se mi navíc dobře četla.
77 výletů s dětmi po Moravě
Ivo Paulík
Kniha nabízí pěší i cyklistické trasy různé délky a náročnosti, řada výletů se dá zvládnout i s kočárkem. Nejsem cyklista a většinu míst znám, takže příště sáhnu spíše po něčem, co se místopisem zabývá detailněji, byť na menším geografickém prostoru. Tohle jsou sice všestranné, užitečné informace s pěknými mapkami a spoustou obrázků, ale informace hodně zběžné, povrchní, nahodilé, spíš formou výčtu, odrážky, do nichž je začleněno pár kratších textů o historii místa, pověsti či místních muzejních sbírkách. Zkrátka turistický průvodce pro cyklisty i pěší.
Pojídač duší
Michelle Paver
Parádní - stejně jako předchozí díly. Začátek knihy se mi tentokrát zdál už krapet ohraný, ale ve Zmijím oku... To byla porce napětí! Jsem ráda, že jsem na tuto sérii narazila.
Pohádky o čarodějnicích
Celia Ruiz Ibáńez
Tři pohádky v jedné knížce. Nic, co by nějak mimořádně vybočovalo nebo zaujalo.
Umění je hra
Traci Bunkers
Kniha plná námětů pro výtvarné činnosti. Vhodné spíše pro předškolní děti a děti mladšího školního věku. Plusy - inspirace pro různé výtvarné techniky, mínusy - knížka má deset let, přesto mi některá díla přijdou zastaralá, neatraktivní. Škálu technik bych uvítala širší. Knížka nicméně sem tam dokáže přihrát nápad, který už si každý může přizpůsobit individuálně.
Příběhy malých Zrzků
Małgorzata Strękowska-Zaremba
Nelíbí se mi nijak zvlášť zpracování knížky, ilustrace a celkový ráz. Nicméně námět není špatný. Dva mimoni lišáci chápou dění na Zemi a ve vesmíru po svém a je z toho jeden průšvih za druhým. Knížka se mi ale zdá jako dobrý odrazový můstek pro práci s dětmi na téma planeta Země. Zkrátka jako taková úvodní motivační záležitost, na které už se dá posléze ve větší odborné rovině stavět.
Neplašte nám švestky
Michal Černík
Ale jo, může být. Z Černíkových veršů určitě nepadnu na zadek, ale špatné určitě nejsou. Rým a rytmika není sice úplně stopro, ale témata básniček jsou neotřelá, poetika obyčejných věcí a situací příjemná.
Chci spát
Harriet Griffey
Knížka se mi rozhodně líbí po vizuální stránce. Co se týče obsahu, čtenář se pravděpodobně nedočká nějakých převratných informací. Něco málo objevného se snad dozví, rozhodně si ovšem stručnou, sdělnou formou utřídí to podstatné, co ovlivňuje kvalitu našeho spánku. Může tak být v konečném důsledku motivován změnit své návyky a životní styl, které bezprostředně s kvalitním spánkem souvisí.
O čertovi
Pavel Čech
Knihy Pavla Čecha jsou srdcovka. Tahle je ale obzvlášť krásná. Něžné a poetické jsou všechny. Tato je ale opravdu pozitivní a nadějeplná. Je o napravení a polidštění zlého čerta a o tom, jaká kouzla dokáže dobrý člověk, láska - k sobě, k ostatním, k práci i prostým všedním věcem. Něžný příběh o podstatě štěstí.
DNA
Yrsa Sigurðardóttir
Mně se knížka líbila. Nejsem, pravda, zěhlý čtenář detektivního žánru, takže jsem vůči ději možná smířlivější, nicméně mě to bavilo. Vraha jsem já osobně prokoukla až někde u konce. Věřím, že zkušený čtenář krimi by mě i s Huldarem strčil do kapsy. Za mě napínavé, s přiměřeným tempem vývoje děje, s příjemným propojením osudů jednotlivých postav, které se v závěru protínají, čtivá záležitost.
Zvěrolékař nekouše
Pavol Fabian
Tohle mě teda hrozně nebavilo. Knížka je tenoučká a přesto jsem ji měla rozečtenou x měsíců. Vtip a humor samozřejmě miluju, ale tohle je taková nálož vtipu - být vtipný za každou cenu a humorně okomentovat každou větu - že už to je prostě příliš. Je to jako kreslený vtip, který je natáhlý na sto stránek. Ne, že bych se nezasmála. Některé poznámky opravdu vykouzlí úsměv na tváři, nicméně je toho na jednom prostoru tolik, že to skutečně působí jako zoufalá snaha o vtipnost. Skláním před samotnou prací na téhle knize - vymyslet tolik příměrů a hlášek muselo stát autora nemálo času. Co se mi líbilo, bylo pár přínosných informací v závěru knihy (např. o množství krve v psím těle, o náchylnosti té které rasy ke konkrétním zdravotním obtížím). Zajímavých faktů je v knize opravdu ale jenom pár. Celý text je jinak humorným popisem návštěvy veterinární ordinace. Knížky Pavola Fabiana mám ráda. Tato mezi ně ale nepatří.
Kosprd a Telecí
Eva Papoušková
Tuhle knížku zbožňuju. Ráda se k ní jednou za čas vracím, je to bezvadná dobíječka nálady. Vtipná, s rychlým spádem, s dětskou přímočarostí a naivitou. Sdrcovka.
Uleželé želé
Jiří Dědeček
Báječná knížka vtipných krátkých básniček, přičemž hlavním protagonistou textu mohou být zcela obyčejné situace či předměty (kalhoty, čajová konvice, jáhly), které díky metaforám nebo situační komice, hrátky se slovíčky získají zcela novou - humornou podobu. Část textů je věnována jednotlivým měsícům v roce. Skvělá odpočinkovka pro lepší den.
J. R. R. Tolkien
Maria Isabel Sánchez Vegara
Krásná knížka. Hned zítra ji beru sedmákům do literatury. Máme v plánu Tolkiena a tato útlá knížečka nám autora představí zajímavěji než tabulka pod textem v čítance. K tomu nějaká ta práce s textem... Juchů! Líbí se mi samozřejmě ilustrace a celkové vizuální zpracování knihy. Text je stručný, nicméně dětskému čtenáři sdělující vše podstatné. Pro pětileté dítě je textu tak akorát, pro sedmáka až příliš :-) Chci si sehnat i ostatní osobnosti, které vyšly v rámci edice.
Žena číslo 99
Greer Macallister
Tohle se mi líbilo. Ponechám stranou věci, které v ději podivně přispěním osudu tak nějak pozitivně vychází. V případě téhle knihy mi to nijak zvlášť nevadí. Všechno do sebe pasuje a nějaká ta pohádka pro holky občas není od věci. Na téma blázinců 19. a 20. století jsem toho četla víc a je pravda, že Goldengrove byla takový slabý odvar toho, jak to v léčebnách tehdy chodilo. Vlastně to opravdu vypadá na ústav, kde se - minimálně v první fázi vzniku zařízení - snažili ženám opravdu pomoct. Jasně, je to velký mýtus o tom, jak se relativně snadno dostat dovnitř a ven, ale příběh je čtivý, místy snad i napínavý. A mě se líbila jedna zásadní myšlenka knížky - pochopení podstaty života versus žití od narození v konvencích aristokracie. To, jak hlavní hrdinka Charlotte díky nahlédnutí do drsného prostředí ústavu prozřela. Když si budu chtít vychutnat literárně vytříbený kousek, sáhnu po něčem jiném. Když si budu chtít odpočinout u příjemného příběhu, dám si třeba Ženu číslo 99.
Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas
Doreen Virtue
Překvapivě poměrně dobrá motivační knížka. I když... Úplně jsem dosud nedospěla k pochopení záležitostí ezoteriky nebo vesmíru, takže toto si přečtu a podrobím svému kritickému názoru. Taky mi na podobných publikacích vadí jakási americká kýčovitost. Chybí mi pak u nespočtu tvrzení o výzkumech a studiích konkrétní odkaz na konkrétní výzkum. Takto to zkrátka vypadá jako tuctová motivační knížka o dosažení amerického snu. Hlavní přínos knihy ale vidím v povzbuzení čtenáře, který se změnou své životní situace váhá. Díky milionu hlášek typu: "všechno dokážete, vše je jen o vašem přesvědčení, cokoli je možné... " může být čtenář nakopnut a odhodlán na svých snech zapracovat. Když člověk nad otázkou zauvažuje z nadhledu, je pro člověka v bohaté západní společnosti možné opravdu takřka cokoli. Brzdí nás naše obavy a nerozhodnost. Co se nám ale vlastně může tak strašného stát? Takže ano. Kniha nelže. Jen se tváří jako něco objeveného a mimořádného. Bohužel si nedovedu představit, že podobné teze o tom, že všichni jsme děti Boží, že všichni můžeme dokázat cokoli, pokud opravdu chceme, platí třeba pro somálskou matku, která vší svou myslí prosí za kapku vody a trochu jídla pro své děti. Jsem si jistá, že o tom, co chce, má taková žena mnohem jasnější predstavu než my, "zápaďáci", možná nevědomky trousí pozitivní afirmace den co den, a přesto je šance, že se její sen splní značně omezená. Takže jo - návod pro běžného člena bohaté společnosti jak se k něčemu rozhoupat ok, ale rozhodně bych jej nebrala jako všeobecně platný návod pro kohokoli kdekoli na světě, jak o své knize autorka prohlašuje.
