Matematicka komentáře u knih
Asi vše důležité už tu bylo řečeno. Poněkud břitký styl autora mi zcela vyhovoval (vulgarismů bylo asi víc, než bych si představovala, ale musím uznat, že "sedly"). Stručně a dobře strukturovaně podal mezinárodní kontext, z kterého válka na Ukrajině vychází a který také sama ovlivní. Tenhle řidič tramvaje skutečně umí psát. Vyhovoval mi i kapesní formát knihy, i když za ty peníze mě nejdřív překvapil (ale taková už asi je realita na knižním trhu).
„Nejsem tak silná jako ty, Khadijo. Nemůžu narodit dítě, když mám tak málo roky.“
Tohle říká čtrnáctiletá Nigerijka Adunni v začátku románu britské autorky pocházející z Nigérie. Adunni je vystižená i jazykem, kterým mluví - podobně jako třeba ve slavném románu "Barva nachu". Zvykla jsem si na to rychle a román mě strhl. S Adunni jsem se ztotožnila velice snadno, protože jsem taky toužila studovat navzdory všemu a stát se učitelkou. Vzhledem k tomu, kdy a kde jsem se narodila, byl ale můj "boj" podstatně jednodušší. O to víc si vážím Adunni a jí podobných dívek a tahle kniha pro mě je a zůstane srdeční záležitostí.
"Fakt: Studie z roku 2003, která zahrnovala 65 států, zjistila, že nejšťastnější a nejoptimističtější lidé na světě žijí v Nigérii."
Oproti prvním knihám série opravdu už dost slabé. Různé sesbírané epizody všemožných lidí, o malém Kájovi je toho poměrně málo. A přísnost, s kterou se velký Kája chová k malému Kájovi, vzbuzuje až soucit...
Knihu jsem si taky koupila hned po vydání a přečetla ji až v roce 2021. I s odstupem je zajímavá. Některé temnější vize se sice nenaplňují dostatečně rychlým tempem, ale přijde mi, že i po dvou letech je stále dost aktuální. Viz například Cílkova citace z francouzské knihy vydané koncem 19. století, která neskutečně "sedí" na naši předvolební situaci - viz níže.
Nejvíc se mi líbily rozhovory, které mi přišly živější, ale i některé eseje byly velice dobré. Výborný výběr inspirativních osobností. Ale podobných knih jsem už četla více a "Rozhovory na hraně zítřka" a "Rozhovory přes rozbouřené vody" mi přišly redakčně lépe zpracované, proto dávám 4*.
Dva citáty, které mě zaujaly v eseji pana Cílka:
"Primárně tedy vnímám, že problém je hlavně ve společnosti - a až druhotně v politicích. Ti jsou jen spravedlivým odrazem našich postojů ke světu. Je to ještě závažnější: můžete nahradit jakéhokoliv politika, a s vlhkostí ve spodním půdním horizontu to neudělá vůbec nic. Respektive mohlo by trochu pomoct, kdy ten člověk měl na koncepční práci alespoň deset let a ostatní mu důvěřovali."
"V době Le Bona (rok 1895!) získávaly na důležitosti voličské davy. Le Bon je vidí neúprosně. Vlastnosti, které se u nich ukazují, jsou slabá schopnost uvažovat, nedostatek kritického ducha, dráždivost, lehkomyslnost a prostá mysl. Davy lze získat hlavně osobní prestiží, která může být nahrazena prestiží bohatství. Talent není prvkem úspěchu. To ovšem nestačí. Davu je nutné dát ty nejfantastičtější sliby. Aby protikandidát propadl, je nutné jej představit jako padoucha. Není k tomu zapotřebí žádných důkazů. Pokud bude protivník racionálně vysvětlovat, že to není pravda, místo aby na pomluvu odpověděl ještě horší pomluvou, nemá šanci na úspěch."
Velice výstižný je komentář uživatele koudja. Já k tomu jen dodávám: Kéž by Andreji Babišovi stačilo realizovat se jako úspěšný básník. Tak absurdní poezii by totiž jen tak ledasjaký autor nevymyslel...
Když přestaly příběhy detektiva Štiky v Ohníčku vycházet, bylo mi sedm let, takže z dětství si ho už nepamatuji. Nějak jsem ale náhodou narazila na tuto knihu, tak jsem ji půjčila pro svoje děti z knihovny. A moje děti i mě detektiv Štika nadchl i po těch letech. Příběhy jsou krátké, hodí se když musíte někde chvíli čekat, nebo kdykoliv pro krátkou společnou chvíli rodičů a dětí. K „vyluštění“ příběhu stačí ho pozorně sledovat – a to většinou jak text, tak i obrázky.
Spolu s knihou Otazníky detektiva Štiky tak můžete trénovat svoje pozorovací schopnosti, logický úsudek a snadno tak dětem představit tehdejší reálie – např. telefonování „pevnou linkou“ a další zajímavosti. Srdečně doporučuji pro společné čtení v rodinách!
Poezie, kterou jsem objevila náhodou. A byla jsem oslovena. Formálně to možná není úplně dokonalé, ale obsahově mě básně opravdu oslovily. Výborná křesťanská poezie, která umí v několika verších vyjádřit mnohé. Děkuji autorce a fandím jí v další tvorbě.
Emauzy
Až vykopu hrob pro své naděje
snad potom se na mě usměje štěstí
a do mého domu vstoupí Pán
Jak rád to dělává
nikým nepoznán
Aby znovu vystavěl
co bylo rozbořeno
Aby povolal k bytí
co už zahynulo
a unavené posílil
Aby svou dlaní
ve mně mnohé uzdravil a otevřel žaláře
roky zavřené
Snad pak se mé srdce rozpomene
na první dotek jeho lásky
My jsme knihu četli s dětmi o Velikonocích, kdy její čtení oceníte určitě nejvíc. Přestože naše děti už jsou starší, třeťačka Anička si je získala a nemohly se dočkat dalších pokračování. Kniha plyne poklidně s různými všedními starostmi i radostmi dětí na vesnici. Děti běhají po venku, jedou na výlet na kolech, jdou se koupat do rybníka, starají se o domácí zvířata, setkávají se s různými sousedy na vesnici… Co se týče poselství Velikonoc v této knize, to dobře vystihl uživatel witiko, takže to nebudu opakovat. Je tu tedy i něco k zamyšlení pro dospělé i děti.
Nechybí ale i „tradiční“ slavení Velikonoc na vesnici: tedy holky barví vajíčka a o velikonočním pondělí je přijdou vymrskat kluci – jejich kamarádi, s kterými už toho tolik prožily.
Anička může být dětem v mnohém i vzorem. Naše děti třeba zaujalo, že jako třeťačka zvládla napsat tři docela dlouhé dopisy, odnést je na poštu a jeden z nich poslat dokonce doporučeně.
Byla to naše první kniha ze série o Aničce a určitě ne poslední.
V knize nechybí napětí a humor a spousta situací, které by se při troše dobré vůle mohly stát i vám. Tedy – pokud byste měli tolik odvahy jako Danny a k tomu navíc tak dobrého tatínka, na kterého se můžete ve všem spolehnout. Nechybí ani pohádkový prvek, kdy je pyšná a zlá postava po zásluze potrestána pouhým důvtipem a zjišťuje, že za peníze si opravdu nelze všechno koupit… Knihu lze doporučit nejen malým čtenářům, kterým je určena (od 7 let), ale i těm dospělým. Já se u ní tedy nenudila...
Náročná četba, ale stojí za to. Čtyři sta stran veršů staré čínské poezie, prověřené časem. Kniha je opatřena dvojí sadou vysvětlivek - na celých stránkách v průběhu v textu i vzadu. Jsou velice podrobné, ale vyplatí se je číst - přece jen časově i kulturně jsou už nám básně dost vzdálené a symboliku a narážky v nich obsažené tak lépe pochopíme.
Měsíc nad průsmykem
Nad Nebeskou horou jasný měsíc vstal
Obklopený mořem oblak v nedohlednou dál
Prudký vichr přihnal se přes desetitisíce mil
Přehnal se průsmykem Jü-men, jenž mu v cestě stál
Z hory Paj-teng dolů Chanové sestupují
Od zálivu Čching-chaj Chuové jdou vpřed
Odedávna odtud, kde se krutě válčí
Nevidět nikoho zpět se navracet
Cizí vojáci k hranici vyhlížejí
Myslí na návrat tak mnozí s tváří zachmuřenou
Ve vysokých domech této noci
Povzdechy a stony jistě neustanou!
Velice inspirativní kniha. A to zdaleka nejen pro biřmovance, pro které je primárně (a výborně) napsána. Dobrý a stručný "kompas" pro všechny, kdo to sami se sebou myslí vážně a chtějí být (aspoň duchem, když už ne věkem) mladí.
Zaujaly mě speciálně moderní "několikatera" pro dívky a chlapce, jak se chovat k opačnému pohlaví. Ty považuji za obzvláště povedené a je asi potřeba tyto velice dobré rady dnes více připomínat.
Malá ukázka z rad pro dívky:
"1. Bílý rytíř, silný a galantní a odvážný, který právě přijíždí čerstvý z boje, neexistuje. Čekáš-li na něj, budeš čekat marně a až do smrti. Nauč se svého muže milovat s jeho chybami, nauč se ho velkoryse milovat i kvůli nim.
2. Až Ti bude zle, neboj se mu zavolat a poprosit ho, aby za Tebou přijel, i když budou tři hodiny ráno. Od toho zde muž je, aby Ti byl oporou a skálou, o kterou se můžeš opřít. Není to ani zneužívání jeho dobroty, ani sebeponižující vzkaz, že si sama se sebou nevíš rady; ba naopak, k čemu jinému by zde muži byli? On se tím mnohému naučí a bude mít radost, že obstál. Muži udělá radost, když může chránit. Z chlapce se stane dospělý muž právě v tom okamžiku, kdy mu dívka poprvé položí unavenou hlavu na rameno. Když se o něho nebudeš opírat, nestane se nikdy pevnou skálou. Potřebuje Tě k tomu, aby vyrostl a byl tím, kým chceš, aby byl. Bez Tebe nevyroste. Pamatuj, muže definuje žena. Muž bez ženy zůstane navždy chlapcem."
Kniha, která mě vtáhla do děje... a nepustilo mě to až do konce, přestože děj je dopředu předvídatelný. Krásná kniha. I když souhlasím, že občas až moc polopatická (Zeptejte se svých rodičů...). Ale Josteina Gaardera a jeho výzvy k přemýšlení mám ráda, takže pro mě úžasný zážitek.
Je to už hodně dávno, co jsem ji četla naposled, ale dojmy ve mně pořád zůstávají. Byla to moje velice oblíbená kniha v dětství - nejen proto, že jsem milovala dětské tábory. Těším se, až (jestli?) ji budou číst mé dvě dcery :-) - pak si ji určitě ráda také opráším...
Jedna z těch knih, které přečtete doslova jedním dechem. Krásný a lidský příběh. A jestli jde o "záznam skutečné události"? To mi přijde jako nějaká zvláštní obava poslední doby. Literatura tu není od toho, aby "zaznamenávala skutečnost", to podle mého názoru ani není možné, ale aby zprostředkovávala (subjektivní) pohledy na ni. A to tahle kniha dělá. Autor má můj obdiv, jestli tohle všechno skutečně prožil, ale má můj obdiv také, jestli dokázal napsat takovou knihu o něčem, co sám neprožil :-) Některé detaily - např. "medvěd hrající na housle" mi přišly tak stěží uvěřitelné, že já bych si je vymyslet nedokázala, a přitom věřím tomu, že by se mohly stát...
Také jsem ráda, že jsem knihu objevila díky filmu. První jsem viděla film, ale zážitek z knihy byl mnohem silnější a pestřejší :-)
Pro ženy trochu drsné čtení... Ale (snad i právě proto) kniha stojí za přečtení (Muži a jejich svět nás přece zajímají :-)). Kniha o bezejmenném hrdinovi, kterého německý spisovatel Josef Martin Bauer pojmenoval Clemens Forell. Jeho příběh je asi těžko představitelný pro nás, obyčejné smrtelníky, žijící v určitých zaběhaných kolejích, ale já věřím, že zázraky se dějí, takže proč ne? Proč by všechno tohle (a pravděpodobně ještě mnohem víc) nemohl Clemens zažít a vydržet? Vkrádá se stále otázka PROČ a Co mu dávalo sílu jít dál, kterou nechává velice pěkně napsaná kniha nezodpovězenou. Svým způsobem ji zodpověděli filmoví tvůrci ve filmu, který jsem taky viděla, ale mně se víc líbila kniha se svou otevřeností. Díky taky za seznámení s tématem sibiřských gulagů, o kterých jsem dosud moc nevěděla!
Příběh z minulosti velice pěkně a citlivě zpracovaný a zbeletrizovaný. Žiju blízko Olomouce a o "hodolanském pekle" jsem dosud neslyšela vůbec nic. V tomto ohledu kniha skvělá. Příběh ze současnosti mě nejdřív bavil, pak mi nevadil a pak už mě začal dost štvát. Ve srovnání s tím, co prožívali hrdinové v minulosti, smutně vynikla jeho banalita. Co bych ale naopak chtěla pochválit, jsou citace z dobových dokumentů, které jsou podle mého názoru vybrané dobře a citlivě - jsou krátké a dobře doplňují hlavní příběh. Celkově autorce děkuji za zpopularizování tohoto tématu.
"Nelitujte Němců
Dochází nám celá řada stížností na chování Němců a hlavně žen, které jsou posílány na různé práce. Nejen že jsou vzpurné a drzé, ale odvažují se dokonce ještě dnes hovořiti mezi sebou německy. Netýrejte je, ale ani nelitujte! Neulehčujte jim jejich práci, nechť na svém těle pocítí aspoň tisícinu toho, co naše mámy.
Nevěřte jim a neexponujte se za ně! Prokazování osobních úsluh jednotlivců nemůže být důvodem k tomu, aby těmto osobám bylo vráceno československé státní občanství a všechna práva s tím spojená. Jen ať pracují! Byli za Hitlerova režimu šťastní, okupovali nás a žili z našeho utrpení!
(novinový článek, Stráž lidu, 19. května 1945)"
Kniha Jaroslava Nováka o prvních skautských táborech je velice dobře napsaná a skvěle se čte. Ke čtení v dnešní době doporučuji spíš původní vydání "Skautská srdce", které vyšlo nově v roce 2023. Obsahuje původní text Jaroslava Nováka (který je celkově delší a obsahuje i úvahové pasáže) a k němu i vysvětlivky a poznámky k tehdejší době - ty se po sto letech od popisovaných událostí někdy už hodí. Jinak kniha časem neztrácí nic na své čtivosti a dobrodružství. Doporučuji především všem, kdo jezdili, jezdí nebo budou jezdit na skautské tábory.
Stejně jako předchozí knihy Tomáše Halíka, které jsem už četla, pro mě byla kniha příjemným setkáním, které mi umožnilo přemýšlet nad otázkami současné církve. Nesouhlasím s Tomášem Halíkem ve všech odpovědích, ale líbí se mi otázky, které klade. Čtenáře zve na dobrodružnou cestu kladení si dalších otázek a hledání vlastních odpovědí. Kéž bychom k tomu měli odvahu!
"Naše svoboda vykoupení z otroctví všeho druhu je tím nejpřesvědčivějším svědectvím o vzkříšení Kristově, o tomto úhelném kameni naší víry."
Krátké postřehy Maxe Kašparů, které mám velice ráda. Jeden trefný příklad za všechny:
"Vyjadřoval se k problémům školství i medicíny, protože měl zkušenosti. Chodil totiž do první třídy a v nemocnici mu umřela babička.
Z jeho názorů bylo ovšem patrné, že spíše záškolačil a pletl si zdravotnický transport s pohřební službou.
Eventuálně své nové vědomosti čerpal z denního tisku. On totiž moudrý muž nahlíží věci ze všech stran, pitomcovi stačí novinová verze."
Kniha mi hodně připomínala jeho starší knihu Šum z pěn, kterou jsem shodou okolností četla minulý rok, a některé postřehy byly stejné. Ale jak víme, opakování je matka moudrosti a toto vydání má trochu modernější "kabát", takže proč ne. Tohle se pro mě "neočte". Skvělá kniha "do kabelky"...
Pěkná a laskavá kniha pro mladší děti a jejich rodiče a prarodiče o zázracích, které se mohou dít o Vánocích a o tom, co jsou vlastně ty nejdůležitější dárky. Určitá zjednodušení lze i vzhledem k cílové věkové kategorii odpustit. Velice pěkné ilustrace a velká písmenka pro malé čtenáře.