Mauricie komentáře u knih
Film miluju, a proto jsem si chtěla přečíst i knihu. I když film byl dějově bohatší navíc obohacený písničkami, tak kniha je také moc krásná. Přečetla jsem jedním dechem (tj. za jediný den). Rozdílů je tu hodně, protože divadelní hra si musí vystačit s méně scénami než si může dovolit film. Teď bych to ještě ráda viděla v divadle.
Kniha opěvuje místa, která dobře znám a mám ráda. Proto jsem si ji vždy chtěla přečíst. Ale byla jsem zklamaná. Jednak lyrická poezie je sama o sobě dost těžká. Ale hlavně se mi ty básně nelíbily, na můj vkus tam bylo příliš špíny, kouře z továren, udřených dělníků - zvláště pak v těch prvních básních z období podzimu a zimy, kdy je svět skutečně takový. I když potom jarní a letní verše byly lepší, ten pocit hnusu ze začátku čtení už ve mě tak nějak zůstal.
V den svých 101. narozenin se Alan Karlsson nedobrovolně vydává na svou další cestu světem plnou neuvěřitelných náhod a příhod. Trošku mi při čtení vadily ty narážky na "utajené zákulisí" všeho světového dění.
Příběh chudých mladých manželů a jejich odříkání, tvrdé dřině, bolesti a dalších útrap, které podstoupili, aby si splnili svůj sen - vlastní krávu. Smutný konec mě dojal.
Jako Moravačce se mi chodské nářečí hůře četlo.
Opět skvělá kniha se zajímavým příběhem. U této knihy jsem věnovala více pozornosti i té jakési "duchovní nadstavbě" ohledně vody a její moci. Sama vodu miluju a to v jakékoliv podobě. Někdy mám pocit, že jsem s ní i nějak propojená. A na toto mé vnímání vody dává kniha jakési odpovědi i náměty k zamyšlení.
Tak toto byla jedna z nejnudnějších knih, které jsem kdy četla. Téměř bez děje, zato s přemírou postav, míst a složitých vztahů. Dělalo mi problém se v tom orientovat. Dialogy veskrze o ničem, hlavně že téměř každá přímá řeč začíná slovem "Ach,"
Dávám jednu hvězdičku a i to je moc, ale když žádnou nedám, tak se to v hodnocení neprojeví.
Místy docela vtipné, děti může pobavit, ale pochybuju, že to někoho přesvědčí, aby začal víc číst.
Dobré, ale zdaleka to nedosahuje kvality a úrovně historických oprásků.
Hlavní zápletka (záměna dvou lidí z různých společenských vrstev) byla inspirací pro tolik filmů, že mi všechny splývají. Přečíst si původní příběh rozhodně stálo za to. Kniha je kniha, žádný film nedokáže příběh přiblížit tak do hloubky, jako psaný text.
Také jsem četla kvůli výzvě. Asi už vím, proč mě nikdy Verneovky nenadchly. Vzpomínám si, že jsem v dětství pár začala číst, ale po pár stránkách je zase odložila.
První čtvrtina naprosto nezajímavá, samá technická data, letopočty a jména cestovatelů, nudné popisy jejich cest, které bez mapy člověku nic neřeknou... Já to doslova přetrpěla.
Ale když se pak konečně začalo něco dít, tak už to bylo fajn.
Zajímavá kniha. O paní Baťové toho na internetu moc není, takže jsem byla ráda, že jsem se o ní mohla dozvědět více. Určitě to byla výjimečná žena, která si zaslouží obdiv.
Přečetla jsem to sice jedním dechem, ale přiznám se, že jsem čekala něco trošku jiného. Kniha měla obrovský psychologický potenciál, který však autorka nedokázala zužitkovat. Spíš než popisy erotických scén by mě zajímalo hrdinčino objevování vlastní sexuality a toho, že se jí zřejmě líbí i SM praktiky. Závěrečná scéna z mučírny to celé doslova zabila. Je jasné, že autorka o SM neví vůbec nic a nebyla ani schopná si něco málo na internetu zjistit.
Velmi poutavé čtení, napínavé prakticky od začátku až do konce.
Znovu jsem se přesvědčila, že lyrická poezie není nic pro mě.
Nechápu ji, nedokážu rozpoznat, co tím autor chtěl říci nebo naznačit a jediné mé pocity při čtení byly: "co ten autor, sakra, bere za drogy?!" Dočetla jsem jen kvůli výzvě a protože to bylo krátké.
To však nemusí znamenat, že je to špatné, jen to není pro mě.
Jinak mám poezii celkem ráda a čtu ji docela hodně, ale dávám přednost epice.
Možno číst on-line zde:
https://www.digitalniknihovna.cz/dsmo/view/uuid:5ca9f1ca-3d04-4eec-9a6f-69fc27d7deec?page=uuid:16174420-0fde-11e8-bdbb-005056b73ae5
Není to špatné čtení, ale asi nejsem cílová skupina. Dnešní mladí se v tom pravděpodobně poznávají. I já jsem v některých příhodách viděla svou dceru, která někdy blbne úplně stejně. Nechci říct, že jsme byli jiní. Řekla bych, že mládež se až tak moc nezměnila, i dříve byli takoví, jako autorka a nebylo jich zrovna málo. Ale já k nim nepatřila. A řešit všechno s flaškou v ruce mi zas až tak vtipné nepřipadalo ani tehdy ani nyní.
Film jsem viděla jen jednou a to hodně dávno, takže si ho až tak moc nepamatuju. Kniha existuje ve dvou verzích - originál (má přes 300 stran) a pak tato zkrácená, která je pouhým přepisem filmu. Kdo viděl film, nemusí to číst, nic nového v tom nenajde.
Hodnotím průměrně, není to můj šálek kávy (a ani nevím, kde jsem k ní přišla, nejspíš mi ji poslali zdarma k nějaké objednávce) a nebýt výzvy, tak se k přečtení pravděpodobně nikdy nedokopu.
Uf, konečně jsem dočetla. Asi jsem nikdy nic nudnějšího nečetla. Téměř žádný děj, jen samá politika.
Ani já jsem nijak nepostřehla, že se jedná o kritiku Rakousko-Uherska. Hanumanův příběh může být kritikou jakéhokoliv státního systému, dokonce i toho dnešního "covidového". Zvláště v naší zemi, pro níž je tak typické, že se snažíme každému zalíbit, napodobovat ho a lezeme mu do z...u.
Pro mě takový průměr. Příhody docela zajímavé a humorné, ale styl psaní mi přišel dost amatréský. Spíš jako bych četla nějaký blog, než knihu.