May komentáře u knih
Mám takový pocit, neodbytný pocit, že to opravdu máme všichni stejné ..., naprosto s -kykyna42 - souhlasím, milujeme je a sloužíme jim tělem i duší :) U nás jsou sice ve službě jejich výsostem drobné rozdíly, hlavní v tom, že máme pouze tři kočičáky, ale jinak jsou skutečně nepatrné .... Pravda neotvíráme na zahradu, ve stylu otevři, zavři, otevři, zavři ... a tak do nekonečna, ale na balkóny... Přiznávám, že taky před spaním chodím a hledám kočky a počítám a nemůžu jít spát, dokud nevím, že jsou všechny doma a spokojeně spinkají a to i přes to, že jediné místo mimo byt, kam chodí jsou balkóny se sítěmi... A naprosto jednoznačným vítězem ve schovávání se v našem obrovském 56 m2 velkém bytě je Edward. Jednou dostanu z toho stresu infarkt :), protože občas skutečně nezjistím kde je, dokud na něj nevolám tak dlouho, až to nevydrží a přijde se podívat proč ONA tak příšerně až plačtivě řve Edwardeeee, Eďulko, Edí, Edíčku ...
Prostě úžasné!!! Četla jsem Oveho a říkala si, že další kniha už nemůže být tak dobrá, ale je... Je stejně geniální.... rozesměje až k slzám a rozpláče tak, že nestačí kapesníky ... Moc se těším na další knihu pana Backmama, naštěstí už na mě čeká v knihovně :-)
Z knihy: "Pro mě je Bob moje dítě, je to moje miminko." Tento citát vystihuje krásu knihy a mně osobně mluví z duše .... Přesně stejně jako James, to vnímám i já osobě se svými kočkami. Cituplný a současně realistický, nic hezkého ani ošklivého neskrývající, příběh o lásce a přátelství. .. Potřebovala bych mnohem více hvězdiček pro hodnocení této knihy!!!
Proč je jen maximum pět hvězdiček? Na tuto knihu nestačí! Skvělé, nemůžu se dočkat další autorčiny knihy :-)
Dočteno ..... a můj názor na knihu? Skvěle napsaná, poučná, zajímavá....báječná. O tomto období amerických dějin jsem toho doposud věděla minimum a jsem velmi ráda, že jsem si knihu přečetla. Po přečtení této knihy stejně jako po přečtení Irvingovy knihy V jedné osobě, jsem stále více vděčná svým rodičům, že mě vychovali k toleranci a respektu k lidem bez ohledu na barvu pleti, sexuální orientaci nebo výběr literatury jíž si zpříjemňuje život :-)))
Četla jsem od svého "Miláčka" Irvinga všechno co u nás vyšlo..... A V jedné osobě rozhodně patří k jeho nejlepším knihám. Ti kdo dokáží nechat předsudky stranou dostanou do ruky úžasné dílo a Billa si prostě musí zamilovat a chápat ho, respektovat a dost často s ním soucítit ...... Mimo jiné mě kniha poučila o tom, že k těm kteří mají jinou sexuální orientaci a přiznají se k ní, cítím ještě větší respekt než dřív ....
Škoda, že na další novou knihu musím opět tak dlouho čekat .... doufám, že už na ní Irving pracuje :-)
Moje první kniha od autorky, byla jsem zlákána obálkou :) Klasická lehká romantika, kdo má nějakého domácího chlupatého, bezsrstého, šupinatého, pernatého nebo jakéhokoli jiného zvířecího pána, myslím že knihu přečte s chutí jako já .... Protože já po kastraci své první kočky spala s ní v obýváku na zemi a celou noc ji držela v náručí .... , protože když je milujeme ....
Na knihu jsem bohužel narazila jen čirou náhodou :(, kniha si rozhodně nezaslouží být přehlížená! Mám to štěstí, že jsem "služebníček, skoro otrok" mimo jiné i jedné sibiřské kočičky a shodou okolností se jmenuje Brusznicka, není to přímo Brusinka (jako v knize), ale nemá k tomu daleko :) Ke knize :) Příběh je moc milý a výborně napsaný, je určen spíše mladším čtenářům a bude jistě vhodný pro ty, kdo uvažují o pořízení si kočičky. Autorky jsou chovatelky a je to znát, nikdo nemůže znát kočky tak dokonale, jak jsou v knize popsány, pokud s nimi nežije ... A třeba záclony ..., tak ty mi už nemáme :)
Pokud se mě týká, jsem nadšená! V první chvíli mě překvapilo, proč jsou k dopisům vysvětlivky, ale po pár řádcích prvního dopisu jsem za ně vděčná. Miluju knihy J.A. a číst její soukromé dopisy ..., pro mě to byl zážitek k nezaplacení. V knize jsou i fotografie originálních dopisů, takže čtenář vidí i skutečný rukopis J.A. Čtení dopisů mi přišlo jako čtení někdy bohužel nedokončených (nedochovaných) pidi povídek a domnívám se, že se stejnou láskou jako psala svá "drahá děťátka" (jak J.A. nazívala své romány), tak psala J.A. i své nejmilovanější Cassandře.
Osobně bych dala tři hvězdičky, ale jako Brňák nemůžu :-), dávám čtyři ... Kniha je příjemně napsaná, děj zajímavý a s pro mě překvapivým koncem. Občas mi chyběly vysvětlivky k některým pojmům jako řemesla nebo posty na radnici a pod., ale hlavní problém s knihou jsem měla v tom, že nikde nejde do hloubky, jak tady již někdo zmiňoval, jde jaksi po povrchu s čímž naprosto souhlasím ... Jistě se bude líbit těm, kdo mají rádi knihy pana Vondrušky ..., já jsem velmi ráda, že jsem četla knihu o Brně :-)
Prvních pár stran jsem byla trošku v rozpačitá o co jako jde... Četla jsem vše co paní Stehlíková vydala a tudíž jsem pod vlivem Sněhurky, Naslouchače a dalších měla jistá očekávání... Nechci prozradil nic z děje, tak za mě jen ... UMÍ! Skvělý a děkuji za naprosto úžasný zážitek:)
Plně souhlasím s Nikychlupova. Četla jsem "Čokoládový průšvih" a čekala jsem opět klasickou lehkou červenou knihovnu.... Postava Knuta je milou a nenásilnou spojnicí příběhů, ale jinak se knihy příliš nepodobají ... "Život udeří, kam se mu zachce" je samozřejmě také červená knihovna, to je hlavní část knihy, ale celkově jde o mnohem silnější příběh o věcech a starostech, které potkávají nebo mohou potkat kohokoli z nás ... bohužel. Téma ztrát a nemoci v rodině autorka výborně zpracovala a jemně zasadila do jinak milého a romantického příběhu, kdo nezažil vážnou nemoc v blízké rodině možná nepochopí, kdo zažil....
Kniha je skutečně kraťoučká, ale je to J.A. i když jiná než ji známe z většiny knih :) V knize Laura (hlavní hrdinka) popisuje svůj životní příběh dceři své nejbližší přítelkyně. Vše co miluji na Pýše a předsudku, Rozumu a citu, Emmě, Anně Elliotové a dalších je tady parodováno, zesměšňováno a předramatizováno do absurdních podob, ale díky způsobu jakým jsou dopisy psány mi to nevadí, naopak mě to nesmírně baví. Nemám ráda parodie, nepřijdou mi vtipné, ale u této knihy se prakticky u každé stránky usmívám a někdy i směju nahlas ... Nedávno jsem četla Chawtonské dopisy a vím jakým způsobem se vyjadřovala J.A. v reálném životě a v tomto mini románu je stejný humor a nadsázka, který byl, jak jsem v této knize zajistila, J.A. vlastní od mládí.
Vůbec nerozumím obrazům malířství a sochařství a atd. .... Já mohu maximálně říct, zda se mi obraz či socha nebo plakát líbí nebo ne ... Nedokážu ani říct, zda je kniha historicky věrná, ale v každém případě pro mě je za 5*. Věřím, že i pokud je na tom s uměním někdo podobně jako já, ale má rád literaturu a dobře napsané knihy, stojí kniha Moulin Rouge za to, aby ji přečetl a nebude litovat času stráveného ve společnosti hraběte Henriho Toulouse-Lautrecka, Vincenta van Gogha nebo zakladatele Moulin Rouge a tanečnic kankánu :-)
PS: Henri se narodil jako hrabě, inteligentní, talentovaný a plný nadějí, snů a víry v sebe i ostatní, ale jak mu řekla jeho milovaná Myriame, je šeredný a mrzák.... A bohužel svou krásku ... svou Bell, která by ho milovala takového, jaký je nikdy nenašel :-( Skvělá kniha o životě ...
Nečetla jsem vše, ale četla jsem myslím víc než půlku u nás vydaných knih Ricka Riordana. Mám knihy R.R. moc ráda a to přesto, že jsem světelné roky daleko od ročníků, kterým jsou jeho knihy určeny. Knihy Julese Verna, které jsou v Dceři hlubin zmiňované, jsem mimochodem četla před třiceti lety :) Přes všechno co jsem právě napsala a nebo právě proto (sama nevím), je tato kniha možná spolu s prvním dílem Percyho Jacksona nejlepší co jsem od R.R. četla. Dobrodružné, místy poučné a plné "upoutávek" na knihy Julese Verna :) Přemoudřelost hlavních hrdinů člověk snadno přehlédne a bere jako nutnou pro příběh. Pevně doufám, že z knihy udělá sérii.
(SPOILER) S omluvou všem, co tuto knihu milují, nečtěte dál prosím ...
Mohla bych to svádět na svou lásku ke kočkám, ale to mi neprojde .... Ano kočky jsou zvědavé a mohla bych říkat, že je to podobné jako u psů a podobám se svým pánům ... kočkám, ale není to tak :), jsem zvědavá od malička :) Ačkoli jsem si vědoma nedostatků a naivnosti a mnoha další věcí, kterými jde kritizovat sérii Twilight, nevyjímaje to, že jsem na čtení takových knih stará, miluju tuto sérii..... Díky tomu jsem neodolala a zkusila přečíst sérii Padesáti odstínů šedi, zkusila ve smyslu, první díl četla poctivě, ve druhém přeskakovala erotické scény a třetí v půlce vzdala a doposlouchala jako audioknihu. S ohledem na to co jsem zmínila se dá asi pochopit, že jsem neodolala a musela sáhnout i po této knize, byla jsem děsně zvědavá na to, jaká bude kniha stvořená čistě fantazií autorky a ne "obšlehnutá" ze základu jiné úspěšné série. Bohužel ... nebo jinak, čte se to dobře, není tam iritující vnitřní bohyně, ale .... Příběhů moderní Popelky je xxx a mně nevadí, mají-li nápad, něco nového, romantiku a vtip ... V této knize bohužel já osobně nenacházím žádnou romantiku, žádný humor a mizerný příběh :(
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě, protože kdo z nás by nechtěl pracovat s knihami ..., někteří jistě ne, ale já ano :) Kniha má výborný nápad, styl psaní není nijak komplikovaný nebo zbytečně podrobný a je celkově takový poklidný ... Mně v knize scházelo něco ... to něco co Vás nutí (v dobrém) ke čtení. Příběh mi přišel jakoby bez emocí, prostě něco mu chybělo a nemyslím erotiku, té je v dnešních knihách na můj vkus až přespříliš. Ale čtení nelituji.
Plně souhlasím se svým oblíbeným "komentátorem" - trudoš :-) První polovina velmi zajímavá a plná překvapení a zvratů, druhá se trošku táhne a dá se tušit konec .... Jen za sebe doplním, že mně jako asi vždy, když fantasy knihu píše muž dělalo, problém množství technických údajů a popisů ... ano patří to ke knize, ale tolik a ..... nepatřím k příliš technickým osobám a mám problém pochopit co si asi mám představit :-( Celkově ale příjemné čtení a další dva díly přečtu také.
Moje první kniha od pana Kinga, nejsem fanoušek hororů, jsem strašpytel :) Na mě působila i "Pohádka" poněkud hororově, takže se obávám, že do dalších knih se nepustím ... Na druhou stranu výborně napsáno a Radar je miláček a už kvůli ní stojí kniha za přečtení a já mám splněno poslední téma letošní výzvy :)
Pokud bych hodnotila jen knihu, jako příběh, román, fantasy, ... váhala bych asi mezi třemi a čtyřmi hvězdami a sama nyní neumím říct, kam bych se přiklonila ... Ale to, že si američanka dala takovou práci a zjistila si toho tolik o naší pidi zemičce a zvolila si ji jako místo děje svého příběhu, mě naprosto nadchlo. Nevím, zda má v naší historii nějaké chyby a nehodlám to zjišťovat, historii naší země znám asi jako každý ze školy a trochu z knih, ale autorka si ji skutečně nastudovala a Prahu také a díky tomu upozorňuje na jednotlivé historické události a významné stavby a místa v Praze .... Navíc ... nevím to samozřejmě, ale mají američani vodníky a bludičky... :)? A ano i příběh samotný se mi líbil, nápadem i stylem jak je napsán. Pro někoho možná trošku ... rozvlekle, ale to mi u dobrých knih nikdy nevadilo :)