mdracek komentáře u knih
Skvěle napsaná kniha na silné tema, až detailne děsivě zaznamenávající události v dějinách, které bychom neměli nikdy zapomenout a každý člověk by o nich měl vědět. Autor mě příjemně překvapil, přestože některé pasáže byly opravdu těžko stravitelné, bylo to velmi čtive napsané.
Musím vyzdvihnout krásné ilustrace. Ale jinak jsem od knihy, na které Rowlingová pracovala údajně několik let, čekala něco víc. Doplňující příběhy postav, nějakou novou informaci. Ale možná jsem prostě jen příliš znalá původní knižní série, je to pěkné shrnutí HP světa.
Tak tady jsem čekala mnohem víc. Rozvětvený příběh na stovkách stran a závěr shrnuty na par řádku. Mohlo to byt lepší.
Ze začátku hodně zmatené, a možná až příliš dějových linek. Jsem zvědavá, jestli to autor dokáže nějak rozumně ukončit.
Tak tohle bylo skvělé zakončení. Bála jsem se jaké to bude, přeci jen už třetí díl, ale moje obavy byly zbytečné, příběh pokračoval jako by to byla celé jedna tlustá kniha.
Za mě celá série Medvědín patří k tomu nejlepšímu, co jsem zatím četla.
Chtěla jsem si konečně přečíst nějakou Atwoodovou, a musím říct, že ta dáma má přehled a opravdu psát umí. Jen na mě tohle tema bylo asi špatná volba.
Dystopie promyšlená do nejmenších detailů, celý nový vytvořený svět. A střídání dějových rovin se mi taky líbilo. Ale celkově mě příběh až tolik neoslovil.
Tak tohle byla jízda! Přecteno za 2 dny, zatím nejlepší Kepler.
Po letech pauzy od přečtení Policie jsem se k Harryho vrátila, a přestože zpočátku jsem měla trosku chaos v tom kdo je kdo, příběh plynul bez překážek a Nesbo opět nezklamal.
Agatha Christie je prostě vždycky dobrá volba! Vždycky máte tip kdo je vrah, a nakonec je to celé úplně jinak.
Z počátku jsem měla problém se začíst, ale po zhruba 100 stranách se dej rozjel a nakonec jsem rada ze jsem to nevzdala a dočetla to. Několik zajímavých myšlenek a silné tema, myslím ze by to však mohlo mít lépe propracovaný závěr.
Oproti první knize byl příběh o něco méně věrohodný, ale i tak se to skvěle četlo a bylo to napínavé až do konce.
Ačkoli mám Irvingovy knihy ráda, do téhle jsem se nějak vůbec nemohla začíst. I přes dlouhé popisné pasáže mi tentokrát chyběla květnatá, komplikovaná inteligentní souvětí. Jako by se nechtěl namáhat. Vždycky když už to vypadalo, že se zápletka nějak rozvine, přesunuli jsme se v čase a místě. Snad jen v závěru knihy proběhne malý zvrat, ale na to, jak je kniha obsáhlá, jsem čekala mnohem víc.
Přestože mám knihy de Vigan moc ráda, tohle mi nějak nesedlo. S hlavní hrdinkou jsem vůbec nedokázala najít společnou řec, a ačkoli měl příběh aktuální a zajimave tema, dělalo mi problém se do nej začít.
Moje první kniha od Keplera, přečteno za víkend, moc mě to bavilo!
Moje druhá kniha od Murakamiho, a znovu mě to příliš neoslnilo. Mužský pohled na svět by mi nevadil, kdyby z toho přímo nesálala pocitová nadřazenost hlavního hrdiny nad nimi. Bylo to samé já, já, já, nulová empatie. Když k tomu přidám neurčitost a nedokončenost myšlenek, něco mi tam prostě chybí k tomu aby mě to zaujalo.
Jak už to u de Vigan bývá, kniha nutí čtenáře zamýšlet se nad životem a uvědomovat si nové pohledy na svět. Nespravedlnost a beznaděj se děje dnes a denně.
Ačkoli příběh není až tak zásadní, a neoznačila bych to za autorčino nejlepší dílo? myslím si, že určité poselství kniha zanechala.
(SPOILER) Pokračujeme rovnou tam, kde jsme minule skončili. Ciri s partou lapků, Yennefer řeší politiku a Geralt, rytíř z Rivie, putuje na Jih.
Sousta vtipných momentů a dialogů, nejvíc mě bavil Regis a závěr knihy.
Velmi čtivě napsaný příběh o rodině Mánesů během socialismu, ukazující že nic není černobílé a člověk musí žít s důsledky svých činů.
Mornštajnová opět nezklamala.
Náhled na dospívání dvou nejlepších kamarádek, do jehož čtení jsem se zpočátku nemohla začíst, ale postupně mě život v neapolské periferii vtáhl do děje a už se moc těším na další díl.
V mnohých situacích se člověk najde, ukazuje to jak pěkné chvíle, tak i momenty překvapení a zjištění, že někdy i zdánlivým přátelům se nedá věřit. Prostě láska, zrada, nenávist, radost a smích, mělo to všechno.
Mám Remarquea ráda. Jeho styl psaní, plnost vět a text čtenáře vždy o něco obohacující. I tady jsem tohle všechno našla. Ale tentokrát mne příběh příliš neoslovil. S postavou hlavního hrdiny, ač je to také lékař, jsem se dlouho nemohla přimět k sympatiím, ale nakonec to nebyl tak špatný hrdina. Vážnost, morálku a život meziválečné doby dílo vystihlo dokonale. Jako bych tam byla s nimi. Přesto mi v srdci stále zůstanou jiné autorovy knihy.