Mel komentáře u knih
Za mě úplně parádní knížka pro dítě. Básničky jsou pěkné, snadno zapamatovatelné, u kterých člověk může "znakovat". V některých básničkách bych možná zvolila jiná slova, které znakovat, což si pak ale člověk může sám vymyslet a aspoň mu bude znak přirozenější :)
První kapitoly byly velice slibné a hrozně mě bavilo je číst. Zhruba v polovině však potenciál příběhu postupně klesal a celkově mě kniha až tak nenadchla. Asi ale i proto, že vlivem doporučení jsem čekala víc :)
Sonda do života dvou lidí, hluboko do jejich vztahu. Kniha mě mile překvapila.
Kniha, po které bych sama asi nikdy nesáhla. V rámci Čtenářské výzvy mi ji doporučila moje maminka jako svou oblíbenou knihu, a tak nebylo zbytí :) I když se mi styl psaní autorky příliš nezamlouval (a jak tady někdo zmiňoval, možná to bylo překladem) a hlavně v první kapitole tam byly nějaké nelogičnosti, tak mě kniha opětovně nadchla pro ruční práce :)
Vrátila jsem se k této knížce díky Čtenářské výzvě. Nepamatovala jsem si, že jsem ji četla, ale po přečtení několika řádků jsem si uvědomila, že ji znám. Ovšem člověk jako já si z toho zapamatoval jen některé příběhy (řekla bych, že dva), takže mi opětové čtení vůbec nevadilo, právě naopak. Dnes již dokážu lépe ocenit a vychutnat si pestrost jazyka tohoto spisovatele. U některých pohádek se domnívám, že mi stále uniká úplná pointa. Jiné, například Mladý král, mě dojaly a myslím, že mají mnoho co říct i (nebo spíše právě) dnes.
Pěkně napsaná kniha o modlitbě; čerpala jsem z ní inspiraci.
Dozvěděla jsem se spoustu zajímavých věcí o životech světců i o době, v které žili. Na druhou stranu se mi tato kniha opravdu těžko četla, neboť časové linie jednotlivých světců byly dost chaotické.
Ano, bavilo mě to číst. Ano, děj mě pohltila a konec šokoval (asi jako jediná část tohoto dílu). Ale první půlka knihy byla opravdu dost zmatená a zbytečně protahovaná. Rovněž postava Paige mi je méně a méně sympatická...
Nemám moc ráda knihy o spisovatelích, protože pak mě to svádí k hledání souvislostí s autorem. Celkově mi tato kniha nic neříkala a myslím, že to bude jedna z těch, na které člověk po přečtení rychle zapomene.
Strhující příběh dětského vojáka. Občas jsem musela knihu odložit, protože představa toho, co všechno Beah zažil a vykonal, byla pro mě neúnosná.
Beah není spisovatel, který hodiny až dny přemýšlí nad větnou konstrukcí a jazykovými prostředky. Je to spisovatel, který podává pravdu tak, jak ji zažil, surovou. Dílo je proto občas psáno jednoduše, prostě, možná jako by ji psalo ono dítě, kterým Beah býval.
Při prvním čtení jsem asi na tyto básně nebyla dost vyzrála, možná mi i vadila představa psát z nich písemku....
Ovšem nedávno jsem si některé básně četla znovu (Já, Škaredý zjev, 70 000, Ostrava), a byla jsem uchvácená, neboť mohou být vnímány i nadčasově (nebo se jen točíme v kruzích). Probudily ve mně spící hrdost.
Autor v této knize popisuje neprokázané obvinění jedince - Žida -, který musí snášet vyplývající utrpění prostě jen proto, že je Žid. Ten z počátku chápe svůj úděl jako životní smůlu, avšak postupně je schopen pochopit, že za jeho problémy částečně mohou také dějiny a postavení Židů v nich.
Zprvu autor podává příběh jedince-"smolaře", jedince snášejícího vinu, líčí jeho utrpení, ale vše vkládá do dějinného kontextu, z pouhého správkaře se stává hrdina (anebo nepřítel) národa.
Trošku mě zamrzel zvláštní konec, knihu však doporučuji všem, kteří se nejen zabývají tématikou Židů, ale také neprokázané viny.
Stejně jako hlavní hrdina byl vtažen do života ghetta, tak já byla vtažena do jeho života. Wiesel podal pro mě velmi autentický popis života generace, která se narodila lidem, jež přežili holocaust.
Podstatnou složkou této knihy jsou také filosofické úvahy na téma spravedlnosti, Boha, odplaty. Autor je řeší především z pohledu náboženského (judaismus), konečnou odpověď však nepodává.
Ke knize jsem se dostala spíše náhodou (chtěla jsem si přečíst jinou knihu tohoto autora) a mám z ní trochu rozporuplné pocity.
Je psána pěkným, srozumitelným jazykem (i když by mě zajímalo, jak velkou roli v tom sehrál překlad), děj je napínavý, avšak konec přinesl zvláštní, až přehnané zvraty - na ty já moc nejsem.
Zpočátku mi tato kniha dělala problém kvůli všem těm postavám, jako asi většině.
Pasternak zajímavě popsal proměnu jeho milovaného Ruska, nejprve se snaží nehodnotit, jak však revoluce pokračuje a jak hrdina dospívá, autor začne zastávat určitý názor - a je proto pochopitelné, že v SSSR tato kniha byla odmítnuta.
Pár lidí z mého okolí tuto knihu četlo, ale nikdo mě neupozornil na její brutálnost, drastičnost. Je psána poměrně snadným jazykem a tak se rychle čte, děj poměrně rychle plyne k něčemu, co čtenář od počátku tuší, ale doufá, že k tomu nedojde (alespoň já jsem doufala).
Příběh je silný, takže bych knihu asi nedoporučila úplně každému.
Nějak mě to nenadchlo.. takové moc naivní, asi nemám na to tu správnou náladu.. a na takové rytíře už nevěřím..
Knihu jsem četla už hodně dávno, ale pamatuji si ji dodnes. V té době na mě působila velmi poučně, ale zároveň jsem z ní byla trochu vyděšená.
Velice poutavý příběh vyprávějící o čínské kultuře.
Povídky na mě působily jako jakési svědectví tehdejší doby. Většina vypovídá o mravech nebo ideálech. Asi bych knihu do ruky znovu nevzala, ale určitě mi příjemně zkrátila pobyt v nemocnici.