Mermaida komentáře u knih

Kniha se mi jako celek líbila, i když měla místy "své mouchy".. Když nebudu počítat prolog, který byl velice košatý, tak mě začátek knihy lehce nudil, byl hodně vleklý a takový nijaký. Až později dostal děj spád a čtivost, kterou si pak nesl po celou dobu. Velké plus podle mě bylo, že kniha měla krátké kapitoly, které pobízely k dalšímu čtení. Postavy byly nic neříkající, moc jsme se o nich nedozvěděli, až na pár výjimek. Autorka dle mého spíše vsadila na zajímavý děj, než na to, aby postavy více vykreslila. Mě osobně tato skutečnost moc nevadila, ale jiným čtenářům by mohla. Já spíše lpím na tom, aby mě bavil a zasáhl děj, což se v tomhle případě stalo.

4 28.06.2020

Knihy od tohoto autora mě fakt baví. I tahle byla skvělá, skvělá svým tématem - mě osobně se trošku hůř četla, stránky mi neutíkaly, tak jak bych si u autorovy knihy představovala. Avšak dané téma mě nutilo číst dál a dál, za což jsem ráda. Sama jsem se párkrát zastihla jak vodou šetřím. Myslím, že tuhle knihu by si měl přečíst KAŽDÝ! Abychom začali opravdu přemýšlet nad tím, co nás (nebo generace po nás) jednou možná čeká!!

7 19.06.2020

Tepláková bohyně Mermaidka, děkuje autorce za pobavení. :-)
Příjemná knížečka, plná humorných fejetonů, které mě pobavily a rozesmály. Některé situace jsem si dokázala "až živě" představit a to i přesto, že postrádám jakékoliv ratolesti nebo dokonce i štěně... ;o)

5 08.06.2020

Mě se to celkem líbilo, nebylo to špatné, ale thrillerem bych to nenazvala! Bylo to zajímavě vymyšlené a propletené. A že to byla jednohubka o 130 stránkách bylo prozíravé. Já to považuji za dobrý tah.
Krátká, rychle ubíhající a navíc čtivá kniha.

3 29.05.2020

Příjemné čtení, ze kterého jste od prvních stránek v napětí a očekávání. Vrahem je Jeden z Nich - ale kdo?! Svůj tip jsem měla - hnedle dva. Ale konečný zvrat mi vyrazil dech. Povedené dech-beroucí čtení, kdy autorka ukázala svůj um, který se knihu co knihu zlepšuje.

19 25.05.2020

Knihu jsem četla na podruhé. Poprvé (v půlce března) jsem ji odložila u čtvrté kapitoly s tím, že mě neoslovila. Nyní v květnu jsem si řekla, že dám knize ještě šanci, a "helemese" - vůbec to nebyl špatný nápad. Kniha mi nakonec sedla, byla čtivá. I když je fakt, že jsem se začetla až před půlkou a někde za půlkou knihy se děj tak nějak víc "rozjel" a já začala knihu hltat stránku po stránce. I když to na délce čtení není úplně znát, ale za to může čas (spíš málo času), který jsem mohla knize věnovat.

3 14.05.2020

No, mě to nějak neuchvátilo.... :(
Jak už tu bylo napsáno, podle anotace jsem čekala cosi jiného - víc humorného. Možná jsem tak trochu očekávala něco na způsob "komického" Smrtě z Pratchetta.
Občas jsem se přistihla, že přeskakuji odstavce, že nečtu všechny dialogy, a podobně. Ke konci knihy jsem si říkala, že vlastně pořádně ani nevím co poslední dva dny čtu a co bylo na předešlých stránkách. :(
Námět vůbec nezněl špatně - spíš to zpracování pokulhávalo. :(
Ale třeba to bylo jen mým rozpoložením, a v tomto čase mi kniha nesedla a jindy by to bylo jinak.

4 01.05.2020

Kniha se mi četla lehce a svižně. Opět byla velice poutavě napsána. A když mě předchozí příběh o Laleovi chytil za srdce, tak u Cilčiné cesty to nebylo jinak. Příběh mi dokonce přišel i daleko působivější než tomu bylo u Tatéra z Osvětimi. Cilku jsem si oblíbila a nestačila jsem se divit, jak musela trpět za to, jak trpěla v Osvětimi.
Jak řekl autorce při vyprávění svého příběhu Lale Sokolov - Tatér z Osvětimi: "Cilka byla ten nejstatečnější člověk, jakého jsem kdy znal." A já s ním souhlasím. Cilka rozhodně statečná byla a laskavá!
Krásný příběh, rozhodně doporučuji. S tím, že knihu Tatér z Osvětimi musíte číst před touto.

9 24.04.2020

Poutavě napsaná zpověď přeživšího koncentračního tábora v Osvětimi-Březince. Příbeh Lalea a Gity mě chytil za srdce. Nevím, jak jinak to popsat. Šlo o velmi dojemný příběh, propojený s láskou, která vznikla tam, kde bychom to čekali nejméně.
Poslední dobou tuto tématiku čtu ráda, přestože stránky takových knih vypovídají o strašné lidské krutosti.
Tudíž si nenechám ujít ani druhou autorčinu knihu: Cilčina cesta.

10 09.04.2020

Velmi čtivé zpracování a propojení tří období - předválečného, válečného a poválečného s jednou ústřední postavou. I když já osobně bych řekla, že v tomto románu máme hlavní představitelky dvě. Hanu a Miru. Mira se díky nečekaným událostem a vzniklé epidemii tyfu, stane sirotkem a po sléze se ji ujme její "bláznivá" teta Hana. Ale teta Hana není "bláznivá", jen má za sebou strastiplnou cestu plnou bolesti a utrpení. S výčitkami a pocity viny se nežije snadno. Ale i tak se přes hustou mlhu vzpomínek, která jí den co den obklopuje, snaží jít dál - nyní právě hlavně díky Miře. Dluží to totiž své sestře Rose.
Kniha byla plná smutku, ale tak skvěle napsaná, že mi skoro do posledních stránek nedocházelo, že čtu o něčem smutném....

48 31.03.2020

Už je to hodně dlouho, co jsem nevzala do ruky, žádnou erotickou knihu, a je pravda, že Tampa mi doma v poličce ležela určitě tak dva roky...
Nevím, co mě přimělo konečně po knize sáhnout, ale jsem za to ráda.
Někde jsem narazila na srovnání, že jde o "líc Lolity" - něco na tom asi bude, jen Celeste je oproti Humbertovi mladičká. Samotná autorka se s tím opravdu nepáře a scény popisuje dosti "živočišně" - byl to jeden z aspeků, díky němuž jsem knihu opravdu hltala. Kniha na mě hodně zapůsobila, a myslím si, že jde o poučnou novelu - i když soudě dle jiných reakcí jsem asi jediná. Při čtení jsem měla pocit, že jde o stejný tip vyprávění, jako je to v Lolitě. Že hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka popisuje to co se odehrálo před jejím "zavřením", jako by to vyprávěla soudu (viz. Lolita), nebo prostě psala "otevřený" dopis. Proto mě ke konci udivilo, že to tak není. Ale nechci spoilerovat, tak už jen napíšu poslední shrnutí. Mě kniha prostě sedla - bavila mě. Ale to neznamená, že souhlasím s chováním hlavní hrdinky. Ale to jak byla kniha vykreslená působilo originálně. Prostě a jednoduše řečeno, asi jsem si potřebovala nějakou "nechutnou" literaturou zpravit čtecího ducha od všech těch thrillerů či válečných knih...

10 23.03.2020

Do knihy jsem se rychle začetla a ze začátku mě hodně bavila. Četla jsem ji jedním dechem a místy jsem se od ní nemohla odtrhnout, až jsem měla pocit, že mě "vcucává" do děje. Jenže ke konci přišel nečekaný zlom a bohužel mi přišel takový překombinovaný. Najednou se to neslo (pro mě) v dost nereálné světle a mě i víceméně přešla chuť knihu dočítat. Původně jsem ji mohla mít dočtenou již včera večer, ale nakonec jsem po posledních 40 stránkách sáhla až dnes k pozdnímu odpoledni. Což asi dost vypovídá o tom, jak mě kniha zklamala. Přesto přes vydařený začátek dávám 3 hvězdy.

2 14.03.2020

Ačkoliv se jedná o fikci, tak námět knihy byl velice zajímavý s prvky skutečných událostí, které se (nejen) v koncentračním táboře opravdu staly.
Ze začátku jsem se do Mirianina vyprávění nemohla pořádně začíst a dosti jsem se ztrácela. Přikládám to k tomu, že kniha měla dosti pomalý rozjezd. Ale po sléze když Miriam svůj příběh vypráví na procházce své vnučce, tak začal být příběh celistvý a já se postupně do knihy začetla. Autorka napsala nevšední příběh, o Romce, která zapře svůj původ a raději se vydává za Židovku. Přežije koncentrační tábor Osvětim i Ravensbrück, a dostane se do Švédska, kde ani po osvobození, nepřizná svoji totožnost.

1 09.03.2020

Velice čtivá a celkem i napínavá kniha. Mě bavila od prvních stránek. Tip, kdo by mohl být vrahem jsem měla někde před půlkou knihy a moje domněnka se za půlkou knihy potvrdila. Sám autor "díky myšlenkám jedné postavy" prozradí, kdo oním vrahem je, ale ještě nás čeká to, aby na to přišel i detektiv Riley a rozuzlení proč. U této knihy nelze čekat žádné "wow", ale přesto se jedná o napínavou detektivku, s propracovanou myšlenkou "proč".

2 27.02.2020

Vypravěčkou je přeživší Viola, děvče, které si sám Mengele (tzv. Anděl smrti) vybral při selekci dne 13. června 1944 ke svým pokusům. Viola nám vypráví o svém příkoří, o tom co v koncentračním táboře zažila, nebo to, co ji jiné vězeňkyně převyprávěly.
Kniha začíná životem před válkou a následně popisuje život během války před transportem, transport a život v koncentračních táborech - Viola přežila čtyři. Ale nejhrůznější byl Birkenau (Osvětim - Březinka).
Musím po pravdě říct, že knihu jsem nezvládala číst delší dobu a nepřerušovaně.. Odkládala jsem ji nebo čtení prokládala jinými činnostmi. Není to lehké čtení, ale to ani u takové knihy nečekáte. Byla to opravdu silná kniha a silná zpověď.
A je jasné, proč paní Viola čekala sedmdesát let ...

6 24.02.2020

Pokračování osudového setkání Gabrielle s Cameronem mě celkem bavil, i když o něco méně než první díl Manželství na úvěr. Bylo jasné, jak příběh dopadne, i přes veškeré útrapy, které tento pár provázly. Takové "klišé" četní. Nenudilo, ale ani neohromilo.

1 13.02.2020

Po necelém roce se mi konečně dostalo do rukou pokračování o Dianě a o Lidech... na to jak to všechno smutně začalo, to teď romanticky skončilo s lehkým nádechem nerozhodnosti :)
Krásný srdceryvný příběh.

9 06.02.2020

Na mě kniha působila poutavě. Byla plná laskavých slov (i když nejen pouze těch). Devět různých pohledů na bezejmennou ženu, kterou poznáváme právě jen díky devíti povídkám (pohledů) lidí, kteří tuto dívku a ženu svým způsobem milovali.

4 31.01.2020

Má první letošní kniha a rozhodně jde hned do seznamu "topek".
Mé první setkání s knohou tohoto autora, a hned musím říci, že mě zpětně mrzí, že mě knihy ze série s vyšetřovatelkou Erikou minuly.
Tohle byl skvěle vykreslený thriller, u kterého jsem místy nemohla dýchat, a spěšně ho zavírala a zase otevírala, protože zvědavost byla silnější, než "záchvěv strachu" z dějové linky.
Hodně mě okradlo o celiství děj to, že jsem bohužel neměla na knihu více jak týden čas (ten jsem trávila s pár lidmi na horách, a na čtení se tam opravdu nenašel ani zlomek z hodiny - prostě skvělá parta!). Jinak bych knihu přečetla určitě o hodně dříve, a ne abych jí "louskala" víc než dva týdny :-/
Děj byl opravdu záživný a kniha brilantně napsaná.
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala k nějaké knize od autora, a předpokládám, že si nakonec nenechám ujít ani kniy s Erikou Fosterovou. :-)

4 22.01.2020

Abych řekla pravdu, tak jsem asi "nepobrala" pointu knihy. Kniha Podivná knihovna na mě působila dosti podivně, asi nejsem cílový čtenář, nebo jsem knihu měla číst na "jeden zátah" a ne přerušovaně. :(
Knihu jsem zvolila kvůli její krátkosti, abych ji stihla zařadit do letošní čtenářské výzvy.

4 30.12.2019