Metcheque komentáře u knih
Před četbou doporučuji Urbanovu reportážní mozaiku Všem sráčům navzdory. Jako bys jedla kámen jde víc pod povrch. Srebrenicu zná celý svět, Potočari a Sokolac už moc ne. Ale právě v těch malých vesničkách, mimo dohled televizních kamer a vojáků OSN, se možná děly ještě větší hrůzy.
Inteligentně a citlivě popsaná sonda do reality afrických občanských konfliktů. Biafra symbolizuje selhání západních mocností během složité dekolonizace černého kontinentu a román psaný zevnitř, neposkvrněný západním úhlem pohledu, je nesmírně cenný. Půl žlutého slunce je tak trochu africkou verzí Stínu banyánu. I tady je humanitární tragédie zasazena do kontextu tragických osudů buržoazní smetánky.
Knihu jsem četl s velkým očekáváním. Místo zevrubného průřezu politickým rozměrem českých subkultur ale přišel poměrně nesourodý kompilát několika vědeckých článků určených patrně pro nějakou sociologickou revue. A jakoby náhodou tyto články spojovalo téma subkultur. Některé subkultury zde úplně chybí, u jiných je zachycený pouze určitý konkrétní aspekt (třeba gender u punku a hiphopu). Nebýt předem poučeným subkulturním fanouškem, asi bych knihu neměl jak uchopit.
Co do teorie je knížka poučná. Praxe pokulhává; zatím všechny pokusy, které jsem vyzkoušel, nefungovaly. Třeba takové mentolky v minerálce sice zašuměly, vodotrysk se ale nekonal. Pro děti to pak může být zklamání a ztráta motivace do dalších pokusů.
Absynťácká série Prokletí reportéři prostě nezklame nikdy. V kombinaci s brilantní reportážní prací Asne Seierstad (viz bestseller Knihkupec z Kábulu a Dvě sestry) tak vznikl velmi podrobný a poutavý příběh, který popisuje nejen dospívání a radikalizaci nacionalisty Anderse Breivika, ale i jeho dokonalý plán útoku na Utoyu.
Úspěšný projekt Kurzy z obýváku převedený do papírové podoby. Obě autorky psaním doslova žijí, což je v knize znát.
Velmi inspirativní rychlovka pro učitele, kteří neví, že existuje i něco jiného než diktování do sešitu. Nicméně Čapek v této publikaci pouze recykluje již dříve zveřejněné teze. Je to takový mix Čapkova blogu, série Líný učitel a knihy Moderní didaktika. Pro ty, co Čapka již četli, nic nového.
Další z antikvariátových agitek pro zkrácení cestování v MHD. Kdyby kniha vyšla o dvacet let později, už by v ní autor nepsal o tom, jak úžasně propojil Mao marx-leninismus s revolučními tradicemi Číny, ale (pokud by kniha vůbec vyšla) byl by označen za maoistického revizionistu a zrádce dělnické třídy. Je škoda, že kniha končí rokem 1919, tedy v roce, kdy Maovi není ani třicet. Takový Velký pochod by se do knihy jako závěrečná kapitola bezesporu ještě vlezl.
Objeveno v knihobudce, přečteno v lese cestou na Ostrý. Konečně pořádná náboženská agitace podložena poměrně dobrými logickými argumenty. Při hlubším rozboru se tam samozřejmě objevují klasické psychologické finty (práce s pocitem viny) a logické pasti, ale ve srovnání s produkcí Brněnské tiskové misie či brožur Watchtower je to jako postavit Gramsciho vedle Husáka.
Sponzorováno 33. nejbohatším Čechem. Aneb snáze projde velbloud uchem jehly, nežli Passer do království nebeského!
Pár let to trvalo, ale i v Česku začínají šéfové chápat, že bez nich jsou zaměstnanci motivovanější a výkonnější. Uvidíme, kam se budou Vlachynského bary ubírat dál. Třeba bude další zkušenost impulzem k další knize.
Trochu složitější a detailnější verze Žlutého barona. Je vidět, že Kmenta je král investigativní novinařiny. Žel Babišovou stbáckou povahou neotřese ani tisíc investigativních reportáží. Voliči jsou zřejmě stále natolik poučeni z vlády ODS a ČSSD, že babišovský oligarchický moloch považují stále ještě za menší zlo. Jinak si to nelze vysvětlit.
Komiksová verze umožnila známému příběhu z prostředí holocaustu nový, snový rozměr, takže se bude hodit hlavně rodičům, kteří chtějí historii zajímavě předat svým dětem.
Toto je čistokrevná devadesátková jednohubka, vhodná do MHD. Poučné, ale nic složitě akademického.
Tohle je bomba. Šrouby se utahují a ani ten internet už není svobodným místem (pokud kdy byl). Proto je text Dominika Stroukala inspirativním návodem pro ty, kteří nestojí o to, aby jim BIS četla e-maily, google sledoval, co si prohlížejí na webu či aby na ně cílily reklamy na základě jejich pohybu na socsítích. Tvrzení, že kdo nic nedělá, nemá co skrývat, v tomto světle prostě neobstojí.
Kniha ukazuje, že vedle radikálních islamistů žijí v Afghánistánu i islamisté liberální. Ti se neodpalují v obchodních centrech, ale zcela pokrokově nechávají ženy nakupovat, neuřezávají hlavu nevěřícím a místo burky svým manželkám občas povolí i hidžáb. I tak se ale v těchto kruzích nesluší, aby žena měla nějaké vlastní touhy a přání či aby si sama vybrala manžela, měla sex před svatbou či zpochybňovala genderové stereotypy. Toto je Afghánistán v roce 2003 a Seierstad píše stejně brilantně jako ve svých pozdějších knihách Dvě sestry a Jeden z nás. Jak by vypadal kulturní posun, kdyby se autorka do Kábulu vydala v roce 2021?
Skutečně detailní kniha o tom, jaké bylo ideologické pozadí holocaustu, jak začal, jaký měl průběh v jednotlivých zemích a jak se lišily jednotlivé vyhlazovací tábory. Trochu popularizační, ale i tak informačně velmi cenná.
Jedna z nejinspirativnějších knih o anarchismu. Aneb představte si, že máte celý život okovy. Říkají vám, že když se těch okovů zbavíte, zemřete. Je pak těžké pochopit, že si lidé tyto okovy zuřivě brání a bojují za státy, národy a politické vůdce?
Autorka se - jak sama přiznává - poučila a při rozhovorech hned z voleje netahá z uprchlíků souřadnice koncentračních táborů ani počty jaderných hlavic a rozhovory jsou vedeny opravdu profesionálně. Máte-li pocit, že jste o KLDR přečetli již dost, kniha Niny Špitálníkové vás přesvědčí, že tomu tak není. Kvóta na použití WC či razítko pro cestování meziměstským vlakem patří mezi ještě ty méně šokující WTF momenty.
Těžko hodnotit knihu, v níž mám vlastní povídku. Nejobtížnější byla patrně práce editorky, která musela plnou stovku povídek utřídit, zrevidovat, opatřit anotací a zařadit do sbírky. Kvantita však místy žel nutně převyšuje kvalitu a povídky jsou variabilní námětem i stylem. Vedle hrabalovského vzpomínání na neúspěchy u žen z pera Václava Upíra Krejčího se tak objevují metaforicky bohaté povídkové obrazy Lydie Romanské, kýčovité lehce erotické pokusy Miroslava Stoniše či pohádkový motiv Milana Čechury.