mevi92 komentáře u knih
(SPOILER) "Jsem pouhý předmĕt, a kam mě dají, tam mě také najdou."
Knížka popisuje bezmoc, ztrátu soukromí, důstojnosti, tichou bolest zažívanou při diagnostických a léčebných procedurách během pobytu na JIP i při následné rehabilitaci. Zároveň je plná naděje, kdy autorka malými krůčky směřuje od nehybnosti k plnému uzdravení. Je sympatické, že každý (zdánlivě) malý pokrok přirovnává k vrcholovému sportovnímu výkonu. Za mě 5*.
Vypravěč se prostřednictvím dlouhého monologu svěřuje se svým životním příběhem, kterému dominuje zrada od osob nejvíce milovaných, a dlouholetá snaha se s touto zradou vypořádat. Plný zášti prožívá větší část svého života v osamění.
Kniha na mě působila velice smutně a připomněla mi, jak důležité a potřebné je umět odpouštět.
"Musíme snášet, že ti lidé, které máme rádi, nás rádi nemají anebo nás nemají rádi tak, jak doufáme. "
K Deníku Anne jsem se s podivem dostala až v dospělosti a jsem tomu ráda. Nedá se říct, že by šlo o knížku poutavou, ale byla pro mne velmi hodnotná. Ke konci jsem si Anne oblíbila a obdivovala jsem obrovský vývoj v její osobnosti, který nastal v průběhu dvou let strávených v úkrytu. Poslední měsíce deníku jsem četla pomaleji, abych ji "udržovala naživu".
"Každý den cítím, jak vnitřně rostu, jak se blíží vysvobození, jak krásná je příroda. ... Proč bych tedy měla být zoufalá?"
Je to úžasná knížka, něžná, lidská a plná lásky. Jedna z nejlepších, co jsem kdy četla.