mi-380 komentáře u knih

Zločin a trest v jižní Francii před sto lety. Autor mě vtáhl do dokonalého dramatu, a v něm na ploše pouhých několika hektarů půdy v Provence, v interakci lidé versus krajina a naopak, na příkladu boj o vodu rovná se boj o život, předvedl, za jakou cenu Francouzi, a s nimi většina Evropanů, dosáhli svého bohatství a dočasné převahy nad ostatním světem: tvrdou prací generací, přímo dřinou, odříkáním, skromností, vynalézovostí. Ale i lstivost a chamtivost hrála roli v dobách, kdy důležité mince byly stále ještě ze zlata.
Také oba filmy podle knihy patří mezi poklady francouzské kinematografie. Musím se na ně znovu podívat.
100 % (zatím 244 hodnocení, aktuální průměr 95 %).

74 07.10.2023

Krvavá historka, autorova podivná policie tentokrát svou utajenou rychlopalbu zaměřuje na tři případy současně a výsledkem je poutavě prokombinovaný, a zároveň chytrý a vtipný thriller, srovnatelný s {ta množina je obrovská}.
...
Výslechy obyvatel dotyčné křižovatky nic nepřinesly; z okna se v tu dobu nikdo nekoukal. Všichni spali, souložili nebo zírali na opakování AZ-kvízu.
90 % (297 hodnocení je zatím na průměru 91 %).

74 29.09.2023

Záhady detektivní i fantastické, řešitelné i nevysvětlitelné. Do Čapkových povídek se často rád začtu, zaposlouchám, zakoukám. Jsou jedinečné, milé, vtipné, laskavě popisující evropskou, ale hlavně českou realitu mezi světovými válkami. Moje originální oboustranné vydání s přiléhavými ilustracemi Cyrila Boudy už je bohužel nadměrně opotřebované.
100 % (zatím 1202 hodnotících, průměr 86 %).

74 21.05.2022

May využil a rozvinul tehdy (i dnes) aktuální téma, ale to mu nestačilo. Přidal dost dalších ingrediencí, svých i obecně známých, dalo by se napsat profláknutých. Z těch typicky mayovských identifikuji: čínská stopa, ekologická stopa, laboratorní stopa, dávná láska, a samozřejmě skotská stopa. Z těch ostatních, kromě lockdownu: zázračný střelec, zlomený detektiv, nelogičnosti v jednání hlavních padouchů (kdyby jednali logicky, nebylo by brzy o čem psát), nezbytná LGBT vsuvka, přehlížení důležitých zpráv v mobilu, finále jak s mladým Belmondem, a jistě by se dalo najít víc. Naštěstí ani tentokrát nechybí vše, na co je May mistr: napětí, nostalgie, atmosféra, stejně tak noční Londýn jako naživo. Když už jsem tam letos nebyl…
Tak jo, nechávám ****, i když to někdy vypadalo hůř.
75 % (zatím 464 hodnotících s modrým průměrem 67 %).

74 07.12.2021

Autorovy hluboké ponory do temných koutů našich duší, prokombinované až překombinované, mě občas přitahují podobně jako pohádky v dětském věku a horory v pokročilejším. Asi stejně jako milióny čtenářů po celém světě, kteří netrpělivě čekají na každý další autorův text. I tak musím potvrdit tečku, kterou kap66 uzavřela svůj komentář: „Skvěle napsaná hnusárna“. Toho zla se z většiny Nesbøvých knih hrne ven tolik, že i přes dokonalost vyprávění, skvěle navozenou atmosféru i efektní překvapivé zvraty v ději, málokdy dokážu jít s pěticípými medailemi do maxima. Norské venkovské Království, plné skryté brutality, je toho dokonalým příkladem. Jako by autor chtěl celý svět upozornit na skutečnost, že přes všechno to ropné a vodní bohatství, rekordní HDP, elektrické Tesly a Barnevernet, zůstávají Norové ve svém nitru stále ještě těmi obávanými, nevyzpytatelnými, divokými Vikingy.
85 % (zatím 788 hodnotících s průměrem 84 %).

74 23.11.2021

Není moc knižních sérií, které mě donutí přečíst je až do úplného konce. Geniální přítelkyně mezi nimi zaujímá výjimečné místo. Těžko hledám přesné vyjádření mé spokojenosti, zvlášť, když jsem si dole přečetl několik výstižných komentářů a nemám moc co dodat. Každopádně jde o maximálně plastický popis jednoho komplikovaného trojvztahu (Lina, Lenù, Nino), ale hlavně chudinské čtvrti Neapole a určité části Itálie jako fenoménu energie, živočišnosti, věčného pohybu a konfliktů. Itálie, kde mafiánská chobotnice, stejně jako intelektuálská levice a její nesmiřitelná agresivní rudá pěst, tvrdě bojovaly o svou pozici. Té poválečné Itálie, kde se žilo naplno a umíralo často a která během několika desetiletí rychle zapomínala na svou katolickou minulost a přísné mravy, na dobu kdy i rozvody byly tabu.
V kontrastu k tomu mi (sice dobře obsazený) TV seriál, jehož několik dílů jsem souběžně sledoval na HBO, připadá zpomalený až na nesnesitelnou míru: dlouhé pohledy a nekonečné mlčení jako by patřilo spíš do poválečné bergmanovské severské kinematografie a vůbec nevystihuje temperament, kterého si každý návštěvník Itálie musí všimnout (tak rychlý pohyb lidí v metru jsem viděl pouze v Římě, a věřím, že v Neapoli to bude ještě o něco svižnější).
Příběh ztracené holčičky nakonec vše vrací přesně tam, kde první část začínala a všechny osudy Lili, Lenù a jejich blízkých bezpečně posílá do knihovny věčně živé literatury.
95 % (aktuálně 560 hodnotících s průměrem 91 %), 95 % i za celou sérii.
...
Místo poslední tečky přidávám s poděkováním jeden citát, který tetralogii geniálně vystihuje:
…Máme tu dvě v podstatě nesympatické hrdinky (včetně jejich nesympatických partnerů a příbuzných, nesympatických potomků a nesympatických známých), máme tu minimum dialogů (toho nezbytného koření každého vyprávění), máme tu časté "žvanění o žvanění", nadmíru nepříjemných exkurzů do reality italského politického života, problematický sloh (předlouhá, nepřehledná souvětí), máme tu detailní rozpitvávání mnohdy až chorobných vztahů a jižanské nezvladatelné prchlivosti – ale když dočtete, najednou do sebe zapadne všechno, co do sebe zapadnout mělo a člověk v té chvíli cítí, že přečetl vlastně docela mimořádný příběh… (uživatel marlowe)

74 13.08.2020

Přiměřené napětí a solidní zápletka s dvěma zajímavými záhadami. Jedna se objasní v polovině, druhá na konci. Trochu divadelně, až komicky, na mě působilo zapojování významných postav do děje. Objevovaly se nečekaně, ovšem s dokonalým timingem, aby mohly hrozit nebo zachraňovat, jejich hlavním úkolem ale bylo vyprávět a objasňovat.
70 % (zatím 507 hodnotících, průměr 92 %).

73 10.03.2023

Mezi hříšné lidi Království českého jsem vstoupil někde uprostřed a hned jsem se radostně přidružil. Autor nad očekávání splnil můj předpoklad oddechové četby, v níž spojil detektivku a středověké dobrodružství s historickým pozadím doby krále železného a zlatého. Chvilku jsem byl zaskočen množstvím postav a jejich starobylými jmény (což zřejmě pro věrné a obeznalé čtenáře není žádný problém), ale brzy jsem mezi ně zapadl a se sympatickou trojicí, vlastně čtveřicí (s Ludmilou), se pustil, křížem krážem dobře známým kouzelným krajem kopců, hradů, tvrzí, roklin a lesů severně od Prahy, do napínavého pátrání.
90 % (aktuálně 235 hodnotících s průměrem 84 %).

73 20.12.2022

S kapitánem Exnerem jsem se dlouho míjel, dnes jsem úvodním dílem série doplnil vzdělání. Detektivka z doby, kdy se kniha tohoto žánru dala přečíst za jeden den, což se také tentokrát stalo - díky kombinaci četby s poslechem při opakovaném úklidu sněhu.
Rok 1964, politickou situaci připomínají pouze oslovení „soudruhu doktore“, prostředí archeologických výzkumů, pěkně popsané, mě přimělo nostalgicky zavzpomínat na mou studentskou brigádu při odkrývání mohyl v Poněšické oboře a navíc jsem si během řešení záhady s originálně se objevenou obětí připomenul i v TV nedávno zhlédnutý stejnojmenný film z roku 1966, svižně ubíhající, trochu až do komedie posunutý, kde se předvedla řada našich tehdejších hereckých hvězd.
80 % (zatím 211 hodnocení s průměrem 86 %).

73 15.12.2022

Poutavý dobrodružný děj a podobný styl vyprávění - zdařilé pokračování a využití Wyndhamovy základní myšlenky. Ocitáme se v Americe, z čehož vyplývá, že všechno je větší a je toho víc. To se týká nejen trifidů, ale i rychlosti děje, bojových střetnutí, a dokonce i emocí. Ano, Wien ist Wien a Amerika je Amerika, ale i tak - příjemné překvapení.
80 % (zatím 594 hodnotících s průměrem 76 %).

73 26.04.2022

Ona: mohla by se směle zařadit do smečky vedené „dívkou, která si hrála s ohněm“ - mezi holky poznamenané, ponižované, záhadné, chytré, nevyzpytatelné, nebezpečné.
On: typický autorův hrdina – psycholog outsider s chováním často neodpovídajícím jeho vzdělání a povolání.
Ich forma a trvalý čas přítomný – polovina kouzla autorova stylu. K tomu dvě v mládí těžce narušené hlavní postavy, chytré detektivní puzzle, lehké propojení s jinou sérií, dramatický závěr, a kouzlo je kompletní. Jenže... některé záhady zůstávají nevyřešené. Pokračování příště?
85 % (310 hodnotících, průměr 91 %).
…
„Ale mělas kliku, že jsem tě našel první. Mohli to být Pákistánci nebo Bangladéšani. Hledají tuláky nebo lidi, co utekli z domova. Hlavně bílý holky. Nejdřív ti dají burger, potom drogy a alkohol. Najednou jsi přivázaná k posteli a šuká tě každej bratranec a strejda odtud až po Birmingham!“
Tentokrát nelže.

73 07.04.2022

Láska, válka, hudba a zase láska. Autor patří mezi mé nejoblíbenější, považuji ho za dokonalého vypravěče. Na základě tragických historických událostí staví úžasně propletená, emociálně k prasknutí vypjatá dramata několika výrazných postav, jejichž osudy nespravedlivě často ovlivňují totality zprava i zleva. To dokazuje i tímto příběhem z ostrova Kefalonia, přičemž kontrastní role a konflikty mezi hrdými Řeky, přizpůsobivými Italy a nekompromisními Němci, to vše mě nasměrovalo k přečtení Dějin Řecka a tam jsem se o moderní historii tohoto národa teprve dozvěděl věci…
100 % (aktuálně 473 hodnocení s průměrem 91 %).

P.S.
„Mandolinu“ autor vydal v roce 1994, její děj se točí kolem WW2. V románu „Ptáci bez křídel“ z roku 2004, který zachycuje období kolem WW1, se objevují některé shodné postavy jako v „Mandolině“.

P.S.2
Jak jsem na čsfd hodnotil film:
Kniha Louise De Bernierese má velmi silný příběh a popis zvláštní situace, ve které se (dokonce několikrát) ocitají během války italské jednotky v Řecku, mě přinutil pořádně si projít řecké dějiny. Ze školy sice známe Athény a Spartu, ale co bylo potom, to je možná ještě zajímavější. A tohle Bernieres umí perfektně: spojit kvalifikovanou exkurzi do dějin, tvrdý život venkovanů a love story, kdy musíme těm dvěma závidět. No a film, jak už to většinou bývá, je jen takovou průměrnou ilustrací výborné literatury. 65 %.

Yrsa to tentokrát vzala hodně zeširoka, aby drogově temné islandské nebe v závěrečné smršti nových informací trochu vyjasnila.
80 % (zatím 196 hodnocení s průměrem 82 %).
...
"Řekni mi jedno, Líno. Jsi mladá, věkem blíž Róse než my. Navíc žena. Kde by ses schovala, kdybys byla na útěku?"
"Proč by to měla žena dělat jinak než muž?"
Huldar pokrčil rameny. "To teď na chvilku neřeš. Kam bys šla, kdybys utekla?"
"Utekla? Proč bych měla utíkat? Nejsem ve vězení, můžu si jít, kam chci."
Huldar litoval, že se vůbec ptal.

72 09.06.2023

Čeští trampové v Americe - dokument, který mě dovedl k dlouho odkládané četbě. Dokument smutný, popisující vymírající lidský druh - trampy, český vynález, inspirovaný romantikou nekonečných amerických plání. Někteří z nich, většinou jde o emigranty po roce 1968, objevili na Aljašce hrob Jana Welzla a udržují ho v důstojném stavu. Sám autor je další originální vzácný lidský druh - selfmade dobrodruh staré školy a staré doby, kdy pohyb v severních krajích nebyl omezen železnou oponou. Jeho svérázné popisy neuvěřitelných příhod z ledových zemí blízko pólu, jsou znamenitou ukázkou vynalézavosti, pracovitosti, podnikavosti, odolnosti a schopnosti přežít v těch nejdrsnějších podmínkách. Vyprávění poučné, zábavné, upravené do přijatelné podoby (kdo slyšel staré nahrávky Welzlova vyprávění, dobře ví, co tím myslím). Jan Welzl - postava tak zajímavá, že jsem během četby zhlédl další dokumenty o něm, jsou na Youtube. Hezky to za mě vysvětlil v jednom z nich Ladislav Smoljak: "Jako literatura by se řeklo, že to bude nuda, protože on vlastně napsal - já jsem se rozhod, že pudu tam a tam, budu tam jako svobodnej člověk žít v takový oblasti, no a teď popisuje jak vyrazil, vyšel, co koupil, co si pořídil. To vlastně je strašná nuda, když to takhle řeknete a mě udivilo, jak jsem se od toho nemoh odtrhnout, od té četby."
90 % (zatím 135 hodnotících, průměr 90 %).
...
A také vypadají Eskymáci podle toho. Slabí, zdaleka neudělají takový kus práce jako běloši. A potom - jsou také líní. Viděl jsem často, že nakládali na saně těžší rybu nebo zvíře. Shromáždilo se jich, až bylo černo, jeden povzbuzoval druhého, všichni nakonec křičeli a řvali, ale žádný se do břemene nevzepřel, přenechával to těm druhým. Až přišli na to, že s tím takhle opravdu nehnou, svolali všechny ženy, zapřáhli je do břemene, povzbuzovali napřed křikem, potom je pořádně tloukli, a břemeno se pohnulo.

72 01.05.2023

Do světa Karla Čapka se rád vracím. Pro jeho všeobecný přehled, laskavou moudrost, umění balancovat na nepřesné hranici mezi pravdou a nepravdou, a hlavně pro dokonalou schopnost empatie. Tentokrát mi pomocí vnitřního monologu v kombinaci s vnitřním dialogem naznačil, že žádný život není úplně obyčejný.
Po létech přidávám hvězdu: 95 % (zatím 372 hodnocení s průměrem 85 %).

72 28.03.2023

DD se nám vrátil, radujme se! Předvánoční dárek, očekávaný, příjemně československý, přesná trefa do vkusu a nálady.
Znovu jde o návrat do devadesátek, do jara 1996, autor mě už po pětatřicáté zavedl do vraždárské party z kanceláře 141 a nechal sledovat jejich zautomatizovanou spolupráci, sexistické žertíky, trpělivé pátrání. Dvě ne/překvapivá odhalení jsou tu také, ale jen jako vedlejší produkt skvěle načrtnutých vztahů a vzorně odposlouchaných dialogů.
Doporučení obvykle nedávám, předpokládám, že z komentářů a hodnocení je vše jasné. Tentokrát dělám výjimku: s dokonalou četbou Martina Mňahončáka DOPORUČUJI.
95 % (jsem dvacátý hodnotící, průměr je zatím 87 %).

P.S.
Chronologicky vmáčknuto doprostřed celé (v tuto chvíli pětatřicetidílné) kroniky, na pozici 17, mezi Mačacia stopa a Popol všetkých zarovná. Dánovy oblíbené „divoké devadesátky“ se rozrostly na kulatých 20.
Aktuální pořadí podle data řešení případů:
https://www.databazeknih.cz/autori/dominik-dan-5210

72 25.12.2022

Na rozdíl od výprav do vzdálených oblastí (Turecko, Čína, Gruzie), kde se autorovo putování, a tím i vyprávění, stávalo v některých částech poněkud monotónním, tahle evropská výprava mi připadá mnohem zajímavější. Země se střídají, setkání, zážitky i poznatky jsou různorodé, je jich hodně, a Ládíkův pověstný laskavý a šibalský humor přináší na čtenářovy líce trvalý spokojený úsměv. Ocenil jsem i autorovu proměnu z mladého jihočeského Harpagona z prvních knih v muže, který sice stále uvážlivě zachází s penězi, ale už si tentokrát leccos koupí za své. Také se rád toulám po Evropě a blízkém okolí, kniha je proto pro mne plná inspirace a přímo nadšený jsem byl z jeho vyprávění o Polsku, Švédsku, Albánii, Rumunsku – zemích, kde jsem zažíval podobné příběhy a pocity, jen to nedokážu tak pěkně vyprávět. Autorův styl vyzrál, ilustrace s nádechem dixitovského surrealismu jsou kouzelné, těším se na jeho Prázdniny v Česku.
95 % (zatím 1019 hodnotících s průměrem 87 %).
…
Na chátrajícím kumanovském nádraží se mě ujala recepční veřejné toalety a její manžel, oba fanoušci naší země. "Ty jsi z Československa? Já tam byla na dovolené! V Karlových Varech," zvolala nadšeně podsaditá paní. Pak se rozhlédla, jestli ji nikdo neposlouchá, a naklonila se ke mně. "Jestli chceš, můžeš si dojít na záchod zadarmo," řekla polohlasem. Ze slušnosti jsem nabídky využil a paní recepční mi pyšně prezentovala sbírku vybledlých jugoslávských filmových plakátů, které už čtyřicet let maskují loupající se omítku.
…
Přítomnost prostořekých dělníků mi dala příležitost k lingvistickému výzkumu. Jejich polština byla poněkud jiná než ta, kterou jsem znal od kultivovaných seniorek. Byla jadrná až živočišná, s výraznými tóny slov "kurwa" a "jebat".

P.S.
Ostrou hranu mezi dvěma částmi knihy tvoří překotný přesun z Dánska do Řecka a také naprosto rozdílné zážitky.
Sever: Polsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Finsko, Švédsko, Dánsko
Jih: Řecko, Albánie, Severní Makedonie, Srbsko, Rumunsko, Ukrajina, Slovensko

72 31.01.2022

Malá kontrola kdysi nekompromisně pětihvězdičkových Tří mužů. Stává se mi totiž často, že s přibývajícím věkem na rozvleklá vyprávění nemám trpělivost. Pro kombinaci Jerome Klapka Jerome a Miroslav Horníček to ale naštěstí neplatí. Opakování po letech pro mě neztratilo nic z kouzla skvělým jazykem vyprávěných, jemně pointovaných příběhů ze staré dobré Anglie. Zase jednou jsem se hned po ránu pořádně pobavil (historky s kuplety a bludištěm jsem si musel poslechnout 2x) a víkend zahájil s náladou nad běžným normálem.
100 % (aktuálně 814 hodnocení s průměrem 81 %).
…
„Já sám německy neumím. Ve škole jsem se němčině učil, ale do dvou let po tom, co jsem vystudoval, jsem z ní všechna slovíčka zapomněl a od té doby je mi mnohem líp.“
…
„Tak co tě trápí?“
„Líčením, co mě trápí,“ řekl jsem „nebudu mařit tvůj čas milý příteli, život je krátký, takže bys mohl vydechnout naposled, než bych byl s tím líčením hotov. Povím ti raději co mě netrápí. Netrápí mě sklon k samovolným potratům.“

Ideální kniha pro mě: příjemné, klidné a zajímavé vyprávění se přímo prolíná s realitou. Během toulek po periférii té slavné, krásné, opěvované Neapole mi v paměti zablikal nějak už polozapomenutý neorealismus: Fellini, Sofia, Claudia, Giulietta, Marcello a spol. Přečetl jsem několik komentářů a nemám co dodat. Občas se to stává. Budu tedy alespoň s poděkováním citovat:
… Návrat ke kráse prostého vyprávění, ale nikoliv prostým jazykem.. (kap66)
… Naprosto nelítostný až intimní pohled do života lidí v neapolské periferii. Nikdo není jasný a čitelný a každý má svůj stín. (Elsinor024)
… Pod povrchem to bublá a vře skoro jako v nedalekém Vesuvu (ddkk)
… Geniální! Nepamatují si, že bych kdy četla něco podobného. (Toffee)
… Záver je famózny, nenechá vás chladnými a budete chcieť čítať pokračovanie čím skôr (zuzilique)
100 % (1074 hodnotících s průměrem 84 %).

P.S.
Nechal jsem si číst do ucha (Zuzana Slavíková) během cest přírodou. Pravý opak přelidněné Neapole. Kolo, chůze, pes, les. Mám na to vše teď nějak víc času…

72 22.03.2020

Do světa amišů jsem poprvé nahlédl díky filmu Svědek s Harrisonem Fordem v hlavní roli. Od té doby o nich sbírám střípky informací a tato komunita novokřtěnců mě stále zajímá a tak trochu i fascinuje (podle stejných pravidel žili v 16. a 17. století i moravští Habáni). Detektivní série umístěná přímo mezi ně? Tak to si nemohu nechat ujít. Autorka k tématu přistoupila poctivě, se spoustou nezbytných znalostí jejich života a zvyků, navíc s porozuměním, ale také s kritickým pohledem. Detektivní základ příběhu považuji za standardní práci, je třeba chytit dalšího z galerie šílených sériových vrahů, policistka Kate přitom už od začátku skrývá temné tajemství. Styl vyprávění hlavní hrdinky mě bohužel nedokázal udržet u knihy bez dechu a nepřetržitě, něco mi tam vadilo, naštěstí poslední čtvrtina nabírá dostatečné zrychlení, které ostře kontrastuje s pomalým životem místních starousedlíků. Má amišská skládanka se mírně rozrostla, pár střípků informací přibylo. Zkusím ještě film, natočený podle knihy v roce 2013.
Přidávám čtyřhvězdičkových 75 % (zatím hodnotilo 385 uživatelů s průměrem 90 %) a věřím, že pro čtenáře, kteří se s amiši setkávají poprvé, bude zážitek z knihy mnohem silnější.
…
Amišové jsou úzce spjatá komunita postavená na víře, poctivé práci a rodině. Ačkoli se k církvi ve svých osmnácti letech připojí celých osmdesát procent amišských dětí, já patřím k té trošce, která tak neučinila. Proto byl na mě uvalen bann. (kapitola 3)
…
„Ahoj Williame,“ pozdravím ho.
Když vstoupím do kuchyně, vstane a lehce se ukloní. „Dobrý večer, Katie.“
„Promiň, že tě vyrušuju u večeře.“
„Nedáš si trochu horké polévky?“
Pozvání mě překvapí, protože byl na mě uvalen bann, ale zavrtím hlavou. (kapitola 24)

P.S.
Film mě příjemně překvapil, je tam samozřejmě očekávané velké zjednodušení, ale od knihy se moc neodchyluje.

72 23.01.2020