mi-380 komentáře u knih

Bájný pistolník Shane z pohledu malého kluka. Svět kovbojů, dobyvatelů Západu a jejich tvrdé práce, hrdosti, bojů o pastviny a svou čest, v té nejryzejší westernové podobě.
75% (zatím 108 hodnotících s průměrem 88%).

15 18.04.2017

Popisy vývoje hlavních postav tentokrát vítězí nad vlastním vyšetřováním odporných zločinů. Pořádný spád vše dostává až v poslední třetině knihy a bohužel musí pomoci deus ex machina - v jedné z hlavních rolí se objevuje paní Náhoda. I přesto se těším na další díly.
75 % (zatím 153 hodnotících, 93 %).

15 12.10.2016

Knihy s Reacherem čtu postupně, ve stejném pořadí jak vycházely. Až v osmém románu ho poprvé můžeme sledovat jako majora MP a do vojenského prostředí Reacher zapadá perfektně, dovedu si ho představit mnohem lépe než v civilu. Děj je znovu nabitý akcí, zběsilými přesuny, rychlými změnami, pořádným napětím a navíc se nálada tentokrát asi nejvíc blíží nezapomenutelné tíživé chandlerovské nostalgii.
90 % (zatím 76 hodnotících, 88 %).

15 13.01.2015

Vedro a zpocená těla - to vše skoro hmatatelné, přesto vedlejší rovina příběhu hodně mrazivá. Podobně jako v druhém dílu (A přece nezemřeš) se ale ani tentokrát Reacher bez velké porce štěstí neobejde. Díky spádu, napětí a charismatu hlavní postavy musím dát i přes všechny ty náhody 75 % (104 hodnotících je aktuálně hodně vysoko: 87 %).

15 17.12.2014

Chytré využití atmosféry ,,severské" krajiny České Kanady. Čtivé a napínavé, ke konci trochu monotónní a některé postavy jako by se převtělovaly nejen v čase, ale také z jedné povídky do druhé a hlavně do třetí. 75 %.

15 11.02.2012

Přesnější název by byl Charkov: Ústup, protože tady je slavná SS jednotka Wotan stále jen na útěku, žádný pochod se nekoná. Ten útěk až úprk je oživen hrubým vojenským humorem, sexem až na hranici porna, popisem vojenské techniky a porovnáním německého a ruského přístupu k válce.
65 % (aktuálně 47 hodnotících s průměrem 85 %).

… Matz nevěřícně vyjekl:
„Ti kozáci jdou na nás! Chystají se zaútočit! Ti chlapi musej bejt úplně vožralí, vždyť proti tankům nemají šanci!“
Schulze místo odpovědi zapjal vysílačku a vydal povel ostatním tankům:
„Připravte kulomety. Ti parchanti páchají sebevraždu. Pokropíme je! Konec!“
Střelci u kulometů sledovali, jak se kozácká eskadrona rozvinula a vysunula se dopředu po okrajích. Schulze byl ve střehu, musel však čekat. Pořád ještě nemohl nesmyslnému ruskému útoku uvěřit a užasle kroutil hlavou.
Matz stál vedle něho a vůbec se netvářil optimisticky:
„Abych ti pravdu řekl, kamaráde, je mi nějak divně, když si uvědomím, že musíme všechny ty Ivany pobít. Jsou úplně jiný než my – Němci. My bysme ty svoje životy jen tak neobětovali, jako se to teď chystají oni – a je jich tolik!“
„Já vím, já vím…,“ drmolil s upjatou tváří Schulze. Sledoval kozáckého důstojníka, který právě teď pozvedal stříbrnou šavli nad hlavu. Uprostřed linie třímal obrovitý chlap prapor… Po boku měl praporečník dva pomocníky. „Ale teď si s kamarádama musíme tuhle blbou věc odbejt, to se nedá nic dělat. A potom, jestli je na tomhle posraným světě ňáká spravedlnost, jenže já si myslím, že není, nás třeba pošlou domů k našim...

14 12.08.2019

Kdo by neměl rád tyhle naše obrovské fascinující vodní příbuzné - savce. Kniha je názorná, přístupná dětem i zvídavým nepoučeným dospělým, plná pěkných ilustrací s jednoduchými popisy, kde se každý dozví něco nového. Tak třeba, že celkem bylo zatím popsáno 78 druhů velryb, nejdelší měřila přes 33 metrů, nejtěžší vážila 180 tun, jak je dělíme, jak žijí, čím se živí, něco o mláďatech atd. 26 kapitol a rejstřík, to vše se dá pročíst za 2 hodiny.
95 % (zatím 4 hodnocení s průměrem 100 %).

… Velryby mají dlouhá a slabá žebra a malou hrudní kost. To jim umožňuje větší pohyblivost hrudníku, což je důležité při potápění do větších hloubek. Znamená to však, že uvízne-li velryba a zůstane ležet na břehu mimo vodu, nejsou žebra dost silná na to, aby unesla váhu těla, a zvíře obvykle zahyne.

14 16.02.2019

Sokratovo „Vím, že nic nevím“ mi zní v hlavě po každé návštěvě galerie, kterých každý rok při mých cestách po Evropě a blízkém okolí prolezu nepočítaně. S několika málo výjimkami. Jednou z nich je dílo „Celníka“ Rousseaua, které mě upoutalo už kdysi v mládí, a jehož pralesní variace většinou bezpečně poznám. A to díky této publikaci, kterou máme už dávno v knihovně a která i na svou dobu vzniku (1980) kvalitními reprodukcemi a fantastickými motivy přitahuje každou generaci naší rodiny.
100 % (jsme dva hodnotící s průměrem 100 %).

14 16.02.2019

Dole na svém profilu mám napsáno „cestovatel“. Dlouhá léta se pohybuji po ČR a okolí, objevuji dávno objevené, a tahle knížečka, plná mrňavým písmem psaných užitečných informací a fotek, mě doprovází. I když, popravdě, poslední dobou jí začíná vytlačovat nějak moc chytrý telefon a na něm Mapy.cz.
80 % (jsme 4 hodnotící s průměrem 65 %).

14 27.01.2019

Vypátráno v staré rodinné knihovně. Anekdoty jsou krátké i dlouhé (ty jsou většinou vtipnější, lépe vypointované), rozdělené do tří oddílů: Za císaře pána, Mezi válkami, Z našich časů.
70 % (5 hodnocení s průměrem 68 %).

... Lékař: „No, dneska už je to mnohem lepší než před týdnem, pane Bondy. Máte sice ještě trochu oteklé nohy, ale z toho už si nic nedělám.“
Bondy: „To já vám věřím, pane doktore. Kdybyste vy měl oteklé nohy, tak já bych si z toho taky nic nedělal!“

14 07.01.2019

Příjemné vyprávění ve stylu myslivecké latiny, vhodné na setkání u krbu v kruhu rodinném.
95 % (je nás 5 s průměrem 88 %).

... Poslední podčeleď myšovitých tvoří křečci. Jsou to vlastně myši s nemotorným, zavalitým tělem, … asi třicet centimetrů dlouhým… Mezi hlodavci je křeček pověstný svou vzteklou povahou a neohrožeností. Při setkání s jiným tvorem se ihned staví na obranu, mručí a zlostně skřípá a klapá zuby… Nezkušené psy často přemůže a v potyčkách zahání na útěk; pak je ještě pronásleduje skoky. Často se stává, že se vrhá i na člověka, zakusuje se též do koní a ptákům, kteří ho uchvátili, vzdoruje ještě ve vzduchu…
A nastalo kouzlo, děti poslouchaly se zatajeným dechem.
Ale je tu ještě jeden trumf:
... Křeček má výbornou lehkou a trvanlivou kožešinu, která se zpracovává na kožichy a různé doplňky, jeho maso požívají jen v některých krajích...

14 20.12.2018

Skvělý zdroj informací z doby před wikipedií, z historického hlediska i dnes. Abecední řazení, plno map, tabulek (rasy, věk, náboženství...), terminologický slovník, rejstřík.
100 % (7 hodnotících, průměr 97 %).

... Ve wikipedii jsem nenašel například:
Danové: černošský kmen v Libérii a Pobřeží slonoviny, celkem 175 000 (odhad 1978). Jaz. patří do skupiny mande nigerokonžské větve kongokordofánské rodiny. Na své nynější území přišli ze severu, odkud byli vytlačeni muslimskými nájezdníky.
... Rodina bývá párová nebo polygamní, následnictví je patrilineární.
... Donedávna žili v izolaci, proto byli pokládáni za odborníky na magii a čarodějnictví. Většina Danů si zachovala animistické náboženství.

14 16.12.2018

Je láska k fotbalu dědičná? Honza z Hájíčkovy knihy by svým chováním něco podobného dokazoval. Já to pochopil tak, že autor jen chtěl na fotbalové mánii demonstrovat mužskou sobeckost a neschopnost vidět a vycítit. Něco, co by správný muž měl podle žen vidět, vycítit, pochopit a vyřešit.
75 % (zatím 71 hodnotících, 71 %).

P.S.
Přes všechnu emancipaci a gender je stále ještě dost často slyšet to typické: Jsi přeci chlap!

14 11.12.2018

Úspěšné využití šablony: vynalézavý vrah s pádným motivem kontra vyšetřovatel a jeho komplikovaná rodinná situace. Ursula je hravá (viz Erebos), zde pátrání oživuje geocachingem. Kniha je čtivá a reálie jsou nám blízké, vše se odehrává u sousedů v Rakousku.
70 % (793 hodnotících je ovšem v průměru nadšeno mnohem víc, až na aktuálních 87 %).

14 18.09.2018

Už před pověstným Hustým nářezem napsal Kyša/Kotleta tento stejně "hustý nářez", navíc s velkou dávkou prognostiky, za kterou by se ani Sibyla nemusela stydět.
70 % (aktuálně 50 hodnotících s průměrem 86 %).

14 23.08.2018

Jsem smířen se skutečností, že výjimečná u tohoto autora je trilogie z ostrova Lewis. Ale mám rád Mayův styl a i v méně atraktivních románech (čínská trilogie, Entry) jsem našel spoustu čtenářských zážitků. Takže právě otevírám Akta Enzo... Po šesti dnech: Příjemná pohádková skládačka. Náladou a atmosférou pravý opak tíživé severské detektivní nové vlny. Tady jde většinou o lehkou letní pohodovou francouzskou jízdu s vražednými, ale také úsměvnými šarádami ve stylu staré dobré klasické Anglie (Midsomer nebo Agatha).
70 % (zatím 241 hodnotících je na průměru 71 %).

14 30.05.2017

Profesor Tombak navrhuje dva základní pilíře vysokého věku. Prvním je známá dělená strava a tím druhým je všelék doktora Grunsteina, kterým léčil Švejka a simulanty už za světové války - klystýr :-). 65 %.

14 12.05.2013

Titulní povídka má neuvěřitelný spád a napětí a díky jejímu přečtení v Ikarii se pro mě Josef Pecinovský stal jedním z našich nejlepších autorů sci-fi. 90 %.

14 30.03.2012

Dokonalá pocta klasickým dobrodružným příběhům. Čtivé, napínavé, drsné, poučné, chytré. Pouze závěrečné kapitoly mi připadaly poněkud zkratkovité, jako by už autor myslel na další knihu. 90 %.

14 01.02.2012

Četba mi trochu připomínala sledování TV dokumentu, kde s pomocí poloamatérských herců v několika nepodařených scénách tvůrci „umělecky“ doplnili „suchá“ fakta. Kdo ale o tomto nacistickém dobrodruhovi nic neví, bude snad spokojen.
Zajímavé pro mě bylo hned v úvodu knihy svědectví českých vyšetřovatelů, kteří v roce 1946 spolupracovali s Američany při dokazování viny. Proč? Typický poválečný paradox: Skorzeny v roce 1948 utekl z vězení a vcelku spokojeně si žil v Irsku, zatímco české vyšetřovatele (Ludmila Uhlířová a major Staněk) náš tehdejší režim o něco později odsoudil k dlouhým letům těžkého žaláře.
60 % (zatím 8 hodnotících s průměrem 63 %).

13 03.01.2019