Micha-Él komentáře u knih

Z románu mám trochu rozporuplné pocity, střídaly se u mě chvíle nadšení a naopak. Hodně prostoru je věnováno spíše popisům než samotnému ději, což mi obzvlášť v první třetině vadilo. Na druhou stranu ale chci autorce za krásné a detailní popisy Indie, života lidí v ní, výroby šálů a misionářské činnosti moc poděkovat, protože v kontextu děje jsem pochopila, jak byly tyto popisy užitečné. Co se zápletky týká, byla podle mě linka v minulosti skvělá, ta druhá poněkud méně, ale ani jedna se mi bohužel nedostala "pod kůži". Každopádně přítelkyně z minulosti mi byly podstatně blíž než Mair ze současnosti. Závěr jsem četla s dojetím a melancholií, k tomu nemám co dodat. Jsem rozhodně ráda, že jsem si knížku přečetla!

18 03.03.2022

Krásná kniha! Kate mi každým románem dokazuje, jak úžasné postavy dokáže vytvořit a splést kolem nich jedinečnou, nepředvídatelnou, napínavou zápletku. Poetický styl vyprávění je jako obvykle velmi příjemným bonusem. Děj ubíhá pozvolna, pomaloučku, aby si čtenář mohl vychutnat co možná nejvíc detailů a odnesl si ze čtení takřka nezapomenutelný zážitek...

18 01.10.2021

Další naprosto unikátní počin od této autorky! Velmi ji obdivuju za to, že se dokáže tak skvěle vcítit do jednotlivých královen a autenticky popisovat jejich pocity, vztahy s druhými a celkově vnímání okolního dění. Anna je pro mě značně rozporuplná postava. Během románu mi byla střídavě sympatická, kdežto jindy mi lezla pořádně na nervy. To tehdy, když si doslova přes mrtvoly šla za titulem královny. Přesto jsem ji nakonec jen litovala, zemřít tak strašlivou smrtí si nezaslouží nikdo, ani taková mrcha jako Anna. A samozřejmě, musím vyzvednout velmi přesvědčivý popis průběhu samotné popravy. Bylo mi přitom upřímně hodně nepříjemně a to jsem seděla v klidu domova. Což svědčí nejen o autorčiných hlubokých znalostech a množství nastudovaných materiálů, ale také o skutečném umění psát. Smekám pomyslný klobouk!

18 20.07.2021

Krásné, moc smutné dílo, které doplňuje Remarqeův excelentní vyprávěcí styl. Láska mezi Pat a Robbym byla tak citlivě a realisticky popsána, že jsem celý děj prožívala, jako bych byla jedna z postav. Líbilo se mi, že kniha má hlubší myšlenku než jen vyprávět klišé milostný příběh. :)

18 17.04.2019

(SPOILER) Kdo čeká naivní milostný příběh zakázané lásky, bude zklamán. Naopak ten, kdo hledá reálný milostný příběh zakázané lásky bez klišé a ještě s přesahem, dojde si ve "Všech řekách" na své! Vztah popisují se vším všudy, od krásného pocitu zamilování, přes vášnivou lásku až po partnerské neshody. A protože autorka vychází z vlastní zkušenosti, děj i postavy působí o to skutečněji. Než jsem knížku začala číst, trošku jsem se obávala plytkého románku, který těží z toho, že dvojice pochází z nepřátelského prostředí - ona je Židovka, on Palestinec. Ale zasáhlo mě, jak hluboce izraelsko-palestinský konflikt ovlivňoval jejich lásku. Zasáhlo mě, jak měla Liat výčitky svědomí, že Hilmího miluje, jak ho musela skrývat před svými židovskými přáteli a hlavně, jak sebemenší zmínka o politice rychle vykrystalizovala v hádku. Žádná situace tu nebyla navíc. Každá měla svůj smysl ukázat, jak do sebe naráží myšlení Izraelců a Palestinců, jak se od sebe oba světy liší a přitom se podobají, ale nemohou se shodnout, aniž by popřely svou identitu. Člověka kniha nutí hodně přemýšlet, přehodnocovat, nahlížet na věc z jiného pohledu... Co se týká hlavní dvojice, více jsem souzněla s Liat, ale díky autorčinu bravurnímu vykreslení jsem chápala i Hilmího. Za zmínku stojí také krásný jazyk plný metafor a přirovnání. Ke konci nemám co říct, jen to, že mi zlomil srdce a slzy jsem měla na krajíčku (o to víc, že takto to opravdu skončilo). Jde o velmi smutný, dojemný příběh lásky s datem splatnosti, který ukazuje, že rčení "láska překoná vše" neplatí tak úplně vždy, že někdy jsou kultura a předsudky silnější. Knihu bych doporučila úplně všem - Izraelcům, Palestincům, Čechům, prostě komukoliv, kdo si chce přečíst silný příběh a aspoň přibližně nahlédnout, co cítí "účastníci" tohoto nekonečného konfliktu. Úplně na závěr dodám, že mě překvapila (a zabolela) zmínka o městě Lod.

17 31.01.2024

Po dlouhé době jsem se rozhodla přečíst knihu z období druhé světové války a volba padla na nedávno vydané Nové nebe. Pod krásným názvem se skrývá fascinující příběh nezměrného lidského utrpení a bolesti, ale také drobných radostí, lásky v nejrůznějších podobách, sounáležitosti a naděje. I když šlo, jak sama autorka připomíná, o čistou fikci, syžet odehrávající se na pozadí dějinných událostí působí až děsivě reálně. Vyzdvihnout musím jedinečně zpracovanou mnohostrannost pohledů, z nichž jednotlivé situace vnímáme. Ukazuje to, že nic není černé, nebo bílé, jak se může na první pohled zdát. Román před čtenářem v plné šíři rozprostírá nesmyslnost války a dává poznat, že utrpení, jež přináší, zasáhne naprosto všechny strany bez rozdílu. S tímto důrazem na lidský rozměr mi připomněl díla velikána E. M. Remarquea. Oceňuju také to, že se několik kapitol odehrává v Praze. Autorka se snažila podat rozsáhlý obraz toho, jak válka ovlivňovala životy židovských i nežidovských obyvatel v Německu, co prožívali vojáci na frontě, jak to vypadalo v nejvyšších patrech říšské politiky i to, co se dělo po válce. Výhradu proto mám k tomu, že občas sklouzává ke stylu kroniky, o němž se zmínila maryzka. Ten se projevil nejvíce v tom, že některým klíčovým momentům nebyla podle mě věnována taková pozornost, jakou by zasloužily. Nechci spoilerovat, tak neuvedu konkrétní příklady. Zpočátku mi trochu vadil, ale samotný příběh byl tak silný, citlivý a bolavý, že jsem si na styl psaní brzy zvykla.
Osudy Hannah, Meliny, Petra, Sandnerových a dalších postav mi dlouho zůstanou v paměti.
Knížku doporučuji všemi deseti a v budoucnu si od Margit Steinborn ráda přečtu něco dalšího.

"Za vším jasným a očividným se může skrývat něco záhadného. Zlo rádo používá takové maskování, avšak to my lidé poznáme často až mnohem později."

"Pravdě lze utíkat jen po určitý čas."

"Za veškeré zlo, které se děje, nenesou vinu jen ti, jež se na něm podílejí, ale také ti, kteří se mu nesnaží zabránit."

"Nestane se nic dobrého, pokud to neuděláte." - citát od Ericha Kästnera

17 25.05.2023

Kniha o Ovem je podivuhodná. Žánr humor v literatuře obvykle nevyhledávám, proto jsem se z velké části musela do čtení nutit. Přišlo mi, že zde není žádný plynulý děj, spíš shluk různých situací. Přesto mě Ove svým záhadným šarmem určitým způsobem oslovil. Nakonec jsem si jej oblíbila a z konce jsem byla dojatá. Musím také podotknout, že v této knize nejde jen o plytký humor. Velice přirozeně vypráví o životě, lásce, sounáležitosti, naději, beznaději, osamělosti i smrti. Tohle se mi na ní moc líbilo. Je laskavá a dokáže zabrnkat na tu lidskou strunu v našem nitru.

17 31.12.2022

Přestože se v románu stále něco děje, nemůžu si pomoct, ale připadal mi takřka nekonečný. Možná to bylo tím, že se občas opakovaly situace z předchozích knih, možná proto, že mi Kateřina nebyla moc sympatická, sama nevím. Nicméně autorku chválím za to, že dokáže tak autenticky popsat historické postavy, až má čtenář dojem, jako by je osobně znal. Obzvláště jednotlivé královny. Opravdu se mi líbilo, jak zde vystupuje Jindřich VIII. - velká autorita, ale zároveň člověk se svými slabostmi. Zkrátka bych řekla, že se autorce podařilo zachytit jej nejen jako vládce, ale také jako člověka. Byť tedy tento díl hodnotím jako malinko slabší, celou sérii Šest tudorovských královen mohu vřele doporučit!

17 14.09.2022

Zpočátku jsem ke knize přistupovala jako k thrilleru, ale ono je to spíš dobrodružné drama. V každém případě jsem naprosto nadšená! Bylo tu napětí, spoustu tajemství, romantika, takový příjemný koktejl, obzvlášť v tomto letním počasí. Zaprvé autorku chválím za originální nápad zasadit děj na jachtu mezi několik přátel. A zadruhé za autentický popis atmosféry, díky níž jsem měla pocit, že prožívám ty krásné i méně hezké okamžiky s hrdiny. Zkrátka to bylo fantastické, nemám co vytknout :)

17 24.07.2022

Mrzí mě, že knize od Kate Mortonové dávám tak poměrně nízké hodnocení, ale bohužel téměř tři čtvrtiny pro mě byly nuda. V poslední čtvrtině se to zlomilo a konečně jsem se naplno ponořila do děje, respektive konečně knížka nabrala děj. Ano, je tu výstižně zachycená doba po první světové válce a proměny společnosti, nicméně se mi nelíbí, že se tak děje na úkor příběhu. V průběhu se toho přitom nestalo málo, autorka to však prošla takříkajíc bez mrknutí oka. Ani postava Grace, která historii vypráví, mi nebyla nijak zvlášť blízká, daleko víc jsem se sžila s Hannah a Emmeline. U románů Zapomenutá zahrada a Šepot vzdálených
chvil mě navíc dostala kouzelně zvláštní, specifická atmosféra, kterou jsem tady postrádala. Abych však pouze nekritizovala, musím vyzdvihnout skvěle napsaný závěr, kde do sebe zapadnou všechny dílky skládačky, jak to bývá u autorky zvykem. Ten jsem přečetla jedním dechem a jen lituji, že v podobném duchu nebyla napsána většina knížky. Květnatý styl Kate miluju, v Domě u jezera mi ale jako u prvotiny přijde tento styl řádně nevybroušený.

17 12.07.2022

Kvalitativně jde, jak je u autorky zvykem, o nadprůměrný román, nicméně ve srovnání s předchozími pro mě byl nejslabší. Připadal mi zbytečně natažený, aby zhruba odpovídal počtu stran ostatních dílů ze série. To podle mě byla trochu chyba, děj i postava samotné Anny totiž rozhodně zajímavé byly. Fikce v příběhu mi nijak zvlášť nevadila, protože si ji autorka v poznámce odůvodnila na základě doložených informací. Právě poznámky považuji za velmi užitečný bonus k románům ze série o ženách Jindřicha VIII.

17 03.04.2022

*Možné spoilery*

Právě jsem dočetla tuto knihu a k mému překvapení cítím vnitřní spokojenost s koncem! To, že jde o výjimečný tragický milostný příběh s bezvadnými dialogy a skvěle propracovanými postavami, nemusím znovu opakovat. Ale "Než jsem tě poznala" nabízí člověku podívat se na problém z více úhlů. Přiznám se, že zpočátku (po jeho rozhodnutí) jsem si o Willovi myslela, jak je neskutečně sobecký a zvyklý žít život podle svého plánu. Ano, to je částečně pravda, ale nezáleží na naší svobodné volbě? A o tom právě knížka je.

17 16.10.2018

Pokud byste se mě zeptali, jaká kniha je podle mě strhující, rozhodně bych zmínila román Ztraceni! Kniha je perfektním koktejlem tajemství, tragédie, intrik, lásky i naděje na nový život. Najdeme tu tajemnou atmosféru, promyšlené postavy, logický děj a do toho trochu duchařiny. Podle některých se první polovina táhla, já si ji však užívala. Přesně tuhle atmosféru v gotických románech zbožňuju. Nejedná se samozřejmě o horor, ale o velmi zdařilou duchařskou detektivku. Líbilo se mi umístění do roku 1917 a jakési rámování děje Stellinými vzpomínkami na milovaného Geralda. Vyloženě mi sedlo, že vedle samotné záhady Greyswicku sledujeme také vyrovnávání se mladé ženy s těžkou osobní ztrátou, jakož i vyrovnávání se mladého muže se zraněním způsobeném na frontě. Ke každé postavě jsem si vytvořila nějaký vztah, ale nejvíce mě zaujala Annie. Dostala mě ta zvláštní aura kolem ní. Dále zmiňovaná mužská postava a samotná Stella. Autorka všechny detaily domyslela, snad kromě dvou maličkostí na konci, přičemž jednou z nich je jen neshoda v datu. Na to, že vlastně jde o prvotinu, se jedná o nádherný, fascinující příběh, který ukazuje, že skutečné zlo nepředstavují duchové, ale lidé z masa a kostí. Doufám, že se brzy dočkáme překladu dalších autorčiných počinů.

16 30.07.2023

U tohoto příběhu jsem se přesvědčila, že YA pro mě už není tím pravým. Číst jej před deseti, dvanácti lety, byla bych z něj unešená jistě mnohem víc. Začnu tím, co na mě bylo trochu moc, a to hlavně přeslazenost, naivnost a idealizovanost. Jak už tady bylo řečeno, hrdinové se všechny konflikty snaží vykomunikovat, jednají prostě "správně". Nevím, jak jinak to vyjádřit. To ale knížce vůbec nevyčítám, protože v rámci žánru to naprosto chápu. Za co strhávám hvězdičku, bylo pro mě zbytečné protahování a opakování. Mít kniha o 100 stránek míň, bylo by to spíš k dobru, než aby něco ztratila. A z té sladkosti se člověku musí dramaticky zvýšit hladina cukru :D Teď ale k pozitivům, kterých Možná jednou má hodně. Je napsaná velice čtivě, jak jsem už Colleenin styl poznala v Nelituju ničeho. Emoce z ní přímo srší a člověk má chvíli na krajíčku slzy, za chvíli zase na tváři přihlouplý úsměv. Knížka popisuje komplikovanou situaci milostného trojúhelníku, která je "obohacena" o další komplikace. Není pochyb, že autorka romantické knihy psát umí bravurně. Proto si myslím, že jde opravdu o krásný příběh s úžasnými postavami, které si nejde nezamilovat. Colleen nám navíc k poslechu nabízí originální soundtrack Ridgových a Sydneyiných písní. To četbě přináší další emoce. Možná jednou mě zkrátka pohladila na duši a ukázala jednu čistou, hlubokou a opravdovou lásku. Je to moje druhá kniha od Colleen a tu druhou jsem hodnotila výše z jediného důvodu - že tam probíhala vedle YA linky také linka "dospělácká", která je mi bližší. Rozhodně však tuto nechci zatracovat a kohokoli od ní odrazovat, naopak! Vyždímá z Vás celou škálu pocitů a dovolí Vám aspoň na chvíli uvěřit v pravou lásku. Jen já jako člověk stojící nohama pevně na zemi tohle už nedokážu plně ocenit.

16 15.10.2022

Příběh je velmi lidský a skvěle se čte. Zobrazuje to dobré v lidech, jejich pomoc navzájem, soucit, lásku i morální dilemata. Dianin styl jsem si oblíbila už v předchozích románech a tenhle nebyl výjimkou. Přesto mi v něm ale něco, co by mě nutilo číst dál, chybělo. Překvapivě mě linka s Joelle nechytla tolik jako ta s Carlynn, zpočátku jsem myslela, že tomu bude spíš naopak. Celkově se jedná o pěknou, nadějeplnou odpočinkovou knížku. A musím přiznat, že tajemství v závěru mě osobně překvapilo.

16 04.10.2022

Kdybychom úplně vynechali první část, jednalo by se sice o velmi napínavý thriller, ale jinak víceméně tuctový, protože téma není v současné literatuře (naštěstí!) ničím neobvyklým. Tím chci říct, že i když byla podle mého mínění první část zbytečně dlouhá, na druhé straně měla své opodstatnění. Mohla jsem nahlédnout na mravenčí práci detektivů a především se blíže seznámit s Jennou, jejími pocity a strachy. Clare Mackintosh od teď řadím k oblíbeným autorům thrillerů, protože mi nabídla nejen napínavý příběh, od něhož se nešlo odtrhnout, ale také příběh velmi psychologicky promyšlený s propracovanými postavami. Velká spokojenost!

16 16.05.2022

Tahle knížka byla přesně podle mého gusta - plná lásky, mládí, života, ale také smutku a bezmoci. Zkrátka přesně odpovídající svému názvu - krásná, ale bolestná. Moc se mi líbilo, že autorka do příběhu šikovně zakomponovala oleandr a že se nevyskytl jen v názvu. Velmi mi sedlo prostředí kavárny v současné linii a všudypřítomná káva. K srdci mi přirostly všechny postavy, nejvíc ale obdivuju Sofii za její odvahu a nezlomnost.

16 10.05.2022

Moc příjemná oddechovka! I když jsem zprvu o knížce pochybovala, Jojo píše prostě skvěle :-)

16 31.01.2022

Tento skvostný román jsem dočítala upřímně nesmírně dojatá... Ožívá v něm Kateřina jako milující a oddaná manželka, jakož i žena nezměrně zbožná, pevná, trpělivá a odvážná. Alison Weirová vytvořila velmi poutavé a čtivé dílo, které vás zcela spontánně přenese do první půle 16. století. Kromě toho, že se stanete svědky mnoha královských obřadů, slavností a zábav, pohltí vás popisy nádherných dámských rób, zámeckých interiérů a hostin, zažijete s Kateřinou také pocity hlubokého smutku, zoufalství a osamělosti v odlehlých, bezútěšných a ponurých hradech. Weirová mistrně zachytila vývoj od mladé, mírně naivní dívky ke zralé, noblesní a zásadové ženě - pravé královně -, která přese všechny strasti vroucně milovala svého manžela a hájila práva své dcery doslova do posledního dechu. Protože autorka přísně vycházela z historických faktů, jedná se o román velmi poučný a obohacující!

16 24.04.2021

(SPOILER) Kdybych mohla, dala bych hvězdiček mnohem víc. Ten román je nádherný, kouzelný, prostě výjimečný... Nenacházím slova, jak popsat ten úžasný, tklivý a zároveň láskyplný pocit po dočtení. Způsob, jakým Kate Morton vypráví, jsem si během pár kapitol zamilovala a opravdu mi připomíná staré anglické romány. Jak popisuje krajinu, zpěv ptáků, šelestění větru, používá krásné metafory, to všechno mě vzalo neskutečně za srdce! A pak samotný příběh... Propojení tří časových linií, osudy hlavních postav i těch vedlejších, to je něco překrásného, dojemného, a přesto nadějeplného.

Nejsympatičtější mi v historické linii byla Eliza. Chovala se přirozeně, nespoutaně, měla těžký život, ale pokaždé se dokázala zvednout. Naopak zklamáním pro mě byla Rose. Takové sobectví a manipulace, jaké vůči Elize projevila, mě upřímně šokovaly. Kamarádku jako ona bych rozhodně mít nechtěla. Teď si uvědomuju, že mi připomíná Editu ze Zweigovy "Netrpělivosti srdce". Taky si myslela, že když je nemocná, může manipulovat s city druhých. Linie s Cassandrou mi zpočátku připadala nadbytečná, ale v závěru do sebe všechno zapadlo. Nic nepřebývalo, nic nechybělo. I když byl děj dostatečně zamotaný, nepůsobil překombinovaně, naopak byl vylíčen velice reálně. Přímo jsem cítila vůni tajemné zahrady, jako bych seděla pod onou jabloní. Oblíbila jsem si ji stejně jako Eliza a Cassandra. Jedná se o hodně pohnutý osud tří generací, ale byla jsem ráda z naděje, která vyklíčila na konci. A propojení s pohádkami bylo skvělý nápad, dodávalo to příběhu na intenzitě, kouzlu. Rozhodně doporučuji! :)

16 29.05.2020