Micha-Él komentáře u knih
(SPOILER) Kdybych mohla, dala bych hvězdiček mnohem víc. Ten román je nádherný, kouzelný, prostě výjimečný... Nenacházím slova, jak popsat ten úžasný, tklivý a zároveň láskyplný pocit po dočtení. Způsob, jakým Kate Morton vypráví, jsem si během pár kapitol zamilovala a opravdu mi připomíná staré anglické romány. Jak popisuje krajinu, zpěv ptáků, šelestění větru, používá krásné metafory, to všechno mě vzalo neskutečně za srdce! A pak samotný příběh... Propojení tří časových linií, osudy hlavních postav i těch vedlejších, to je něco překrásného, dojemného, a přesto nadějeplného.
Nejsympatičtější mi v historické linii byla Eliza. Chovala se přirozeně, nespoutaně, měla těžký život, ale pokaždé se dokázala zvednout. Naopak zklamáním pro mě byla Rose. Takové sobectví a manipulace, jaké vůči Elize projevila, mě upřímně šokovaly. Kamarádku jako ona bych rozhodně mít nechtěla. Teď si uvědomuju, že mi připomíná Editu ze Zweigovy "Netrpělivosti srdce". Taky si myslela, že když je nemocná, může manipulovat s city druhých. Linie s Cassandrou mi zpočátku připadala nadbytečná, ale v závěru do sebe všechno zapadlo. Nic nepřebývalo, nic nechybělo. I když byl děj dostatečně zamotaný, nepůsobil překombinovaně, naopak byl vylíčen velice reálně. Přímo jsem cítila vůni tajemné zahrady, jako bych seděla pod onou jabloní. Oblíbila jsem si ji stejně jako Eliza a Cassandra. Jedná se o hodně pohnutý osud tří generací, ale byla jsem ráda z naděje, která vyklíčila na konci. A propojení s pohádkami bylo skvělý nápad, dodávalo to příběhu na intenzitě, kouzlu. Rozhodně doporučuji! :)
Kniha pro mě byla úžasným zážitkem! Evein příběh mě nepustil po celou dobu čtení. Už v prvním dílu mě ohromně zajímalo, co je silná, odvážná Evie ve skutečnosti zač, a odkud pochází. Cyrus je rovněž velký sympaťák, výborně se spolu doplňují. Občas jsem měla vzhledem k ději hodně nepříjemné pocity, protože (bohužel) není vůbec nereálný, spíše naopak. Dvojice Evie a Cyrus i autorův styl psaní mě moc baví. Nemám absolutně co vytknout, vyjma překladu, za což Robotham samozřejmě nemůže. Věty jako "Kopce na obzoru jsou v místě, kde Bůh otevřel dveře do pece, aby prohrabal uhlíky na další den, lemované oranžovou barvou" fakt nedávají smysl (takových se tam objevilo dost). Nicméně požitek z četby mi to nezkazilo, protože vážně jde o famózní knihu po všech stránkách (napětí, vykreslení postav, vztahy i vyrovnávání se s démony minulosti).
(SPOILER) Nádherný příběh jak v současnosti, tak minulosti! Prostředí španělských cikánů mě nejprve nelákalo, ale Lucinda mě znovu dokázala svým dokonalým vypravěčským uměním naprosto pohltit. S postavami jsem prožívala každičký pocit a ještě se navíc dozvěděla plno zajímavostí o životě cikánů v jeskyních Sacromonte, jejich magii, vášnivém flamencu i bílých jelenech a divokých kočkách. Všechno doplněné dech beroucími popisy skotské Vysočiny, horkého Španělska a dalších míst. Tiggy mi od začátku přirostla k srdci, což se mi tady jen potvrdilo. Moc jsem jí přála štěstí a lásku. Lucía v minulosti na rozdíl od ní působila rozporuplně. Na jedné straně mi její osobnost lezla na nervy, ale zase se mi líbil její vřelý vztah k rodině (bohužel kromě její dcerky). V minulé lince jsem si oblíbila Mariu, Meñiquea a Pepeho. Kniha mimořádně upoutává nejen díky bravurně popsaným osudům jednotlivých postav, ale také fascinující atmosféře, zmíněným popisům krajin a množství reálií. Moc jsem si ji užila, přestože obsahuje mnoho smutku...
Velké plus této důmyslně vystavěné knížky spočívá v tom, že dokáže zaujmout od prvních stránek, a pak už čtenáře jednoduše nepustí. Tentokrát jsou naprosto výstižná slova na obálce - román je napínavý, tajemný a rafinovaný. Autorka dovedně kombinuje prvky psychologického románu s kriminální zápletkou, a přitom to nepůsobí vůbec rušivě. Nakonec do sebe všechno hezky zapadne. Mně osobně se moc líbila detailně zpracovaná psychologie každé postavy, takže každá působila věrohodně. Styl psaní paní Link tohle všechno jen úžasně podtrhl a už podruhé mě přesvědčil o jejích mistrovských spisovatelských kvalitách. Čtení jsem hluboce prožívala, často bylo velmi emotivní, protkané nejen otázkou viny, ale také toho, jakou roli hraje v úsudku člověka zdání, jak dětem zdůrazňovat nevěřit cizím lidem, ať se chovají sebemileji, nebo co vlastně znamená být rodičem... Pro mě to byla fantastická kniha a na mé hodnocení nemá žádný vliv množství chyb a překlepů, které jsem s ohledem na děj téměř nevnímala. Jsem opravdu ráda, že jsem autorku objevila, a už teď se těším na nějaké její další dílo!
Kelly mě o svých spisovatelských kvalitách přesvědčila už románem Až budu bez tebe. Matčino vyznání se od předchozího liší tématem, ale nikoliv intenzitou příběhu a emocí. Obojí dokáže autorka vylíčit tak sugestivně, že se člověk s postavami opravdu sžije.
Kniha věnovaná Janě Seymourové se mi četla obzvlášť dobře, protože jsem s ní na rozdíl od její předchůdkyně ve většině věcí sympatizovala. Trochu mi připomínala mě samotnou. Autorka jí opět svým geniálním způsobem vdechla život, takže přede mnou vyvstávala laskavá, starostlivá, ctnostná a milující žena z masa a kostí. Podobně tomu bylo i u dalších postav. Také oceňuji poznámky na konci každého dílu, kde Weirová objasňuje, proč román pojala, tak jak pojala, co je fikce a co skutečnost atd. V tomto ohledu žasnu nad tím, jak přirozeně dokázala na několik málo historicky doložených faktů napasovat možné varianty Janina života, o jejichž (ne)pravdivosti se nejspíš nikdy nedozvíme. Stručně řečeno, historie v podání Weirové je neuvěřitelně poutavá a troufám si říct, že zaujme i jedince, které třeba hodiny suchopárného dějepisu ve škole nudily.
Krásná kniha, která velice dobře ukazuje, jak jsou naše současné životy provázány s minulostí, a že chceme-li pochopit přítomnost, je potřeba se nejdřív ohlédnout nazpět. Zpočátku jsem si myslela, že linka ze současnosti pro mě bude nudná, ale jak jsem poznala, obě byly nakonec úžasné. I když válečná část pro mě samozřejmě byla více emotivní a dynamická, část s Emilií mě, hlavně díky Alexovi, chytila taky. Za upozornění stojí také autorčin čtivý styl, který je zajímavě úsporný a zbavený sentimentality. Tím, že se snaží věnovat přibližně stejně prostoru oběma linkám, může se zdát, že jednu z nich (nebo obě) popisuje jen okrajově. Já jsem tohle vůbec neřešila, protože mě těšilo, že není ani jedna z linek upozaděna. Rozhodně by se mi ale líbilo, kdyby za předpokladu většího rozsahu románu, byly záležitosti z války propracovány více do detailu. Na závěr chci vyzvednout Sophiiny velmi procítěné básně...
(SPOILER) Další krásná kniha od Nicholase Sparkse, kterou nemůžu hodnotit jinak než 5*. Kromě romance se zde setkáváme i s dost závažným a stále aktuálním tématem domácího násilí, za které Sparksovi děkuji, protože je nezbytné na tato témata upozorňovat. Žen, jako je Katie/Erin, je bohužel mnoho a málokteré z nich se podaří ze svého "soukromého pekla" utéct. Nicméně, abych se vrátila k samotné knížce. Ano, příběh je předvídatelný, vcelku šablonovitý a dost často i kýčovitý, ale díky autorově schopnosti psát čtivě a podávat lidské osudy tak citlivě, nenásilně a přitom naléhavě, mi to vůbec nepřišlo na škodu. Naopak, ke knížce jako je Bezpečný přístav trocha toho kýče tak nějak podle mě patří. A já jako romantická duše jsem si opravdu přišla na své. Ale přesto není příběh jenom oddechový, je zde plno napětí, kdy jsem skoro nedýchala. Závěr mi přišel kouzelný, nádech mysteriózna do děje hezky zapadl. Zamilovala jsem si všechny hlavní postavy, pochopitelně kromě Kevina. Doporučuji! :)
Nemůžu rozhodně říct, že by mě Hvězdy nechaly chladnou, to rozhodně ne. Je to pro mě vzácná knížka plná citu, přátelství, lásky, ale zároveň také smutku, smrti a ztráty. Je to prostě takové must-read... Nicméně, přišlo mi, že postavy Hazel a Guse jsou příliš přemoudřelé, že neustále chrlí nějaká moudra. Na druhé straně se mi líbilo, že jsou to chytří a inteligentní mladí lidé, ale nějak mi nesedly. Možná je to i divným obdobím, které jsem sama v době četby prožívala. Paradoxně se mi ale právě ty citáty moc líbily... J. Green zvolil hodně bolestné a složité téma rakoviny, za jehož velmi dobré uchopení mu dávám 4* :) Co se týká filmu, ten mě zaujal ještě o trošku víc, Hazel s Gusem mi tam přišly sympatičtější, takže nejspíš se ke knize ještě vrátím. :)
Zpočátku jsem měla ke knize drobné výhrady. Zaprvé se děj rozvíjel celkem dlouho a já si nebyla jistá, jak sem zapadá jedna z postav. Zadruhé mě zajímalo, jak se bude Elias zabydlovat se Cyrusem a Evie, k čemuž jsem se propracovávala také jen pomalu. Nakonec však jen chválím a tleskám! Robothamovi se povedl další fantastický počin. Kromě detektivní linky, která mě právě zprvu bavila trošku méně, tu opět máme i osobní příběhy hlavních protagonistů. Z minulosti si každá nese nějaké šrámy, každá se vyrovnává se svým traumatem. Protože autorův styl je opravdu velmi poutavý, dala bych na knihu varování "návyková četba". Vlastně na celou sérii, zkrátka se nejde odtrhnout. Moc mě to bavilo!
(SPOILER) Páni, tak toto se autorovi neskutečně vydařilo! Knížka je po celou dobu neuvěřitelně čtivá a čtenáře udržuje v napětí. Rozum se tu mísí s tajemnem přesně v takové míře, jakou já osobně preferuju. Nutno podotknout, že označení "horor" zde není úplně přesné, jedná se vlastně o mysteriózní thriller. Postavy autor zpracoval dostatečně obstojně, obzvlášť Mallory a její minulost, tudíž mě její vyprávění zajímalo i z lidského hlediska. Extrémně napínavý děj posouvají fantastické obrázky, které jsou velmi realistické a často mrazivé. Ke knize mi trvalo se dostat zhruba rok, ale jsem moc ráda, že na ni konečně přišla řada. V závěru se možná vyskytuje příliš mnoho kliček, na druhou stranu právě ty přispěly k dokonalému obratu, který celý příběh obrátí. Doporučuji milovníkům thrillerů, pokud Vám tedy nevadí pár nadpřirozených prvků!
Nad touto knihou jsem váhala - slibně znějící anotace, ale absolutně jsem nevěděla, co čekat od názvu a obálky. Navíc zařazení mezi YA mě moc nepřesvědčovalo. Nicméně, po přečtení mě napadá jediné slovo - SUPER! Nemohla jsem se odtrhnout, jak moc mě zajímalo, co postavy skrývají, kam se bude děj ubírat a opravdu ty šílenosti provádí v domě Anna? Celou dobu, což je dost vzácné, byl román naprosto strhující, napínavý. Nabízí skvěle promyšlenou zápletku, u které, ač možná něco tušíte, do poslední chvíle si nejste naprosto jisti. Další silnou stránkou jsou postavy, na kterých si dala autorka opravdu záležet. Líbil se mi hlavně postupný vývoj u Anny a Lilly. Právě postavou Anny, dívky s duševní poruchou, a motivem strašidelného domu mě k sobě knížka připoutala nejdřív. Nečekejte nic prvoplánového nebo naivního, jako třeba já, ale kvalitní a poutavé čtení, které Vás ohromí nejen vším výše zmíněným, ale stejně tak neuvěřitelnou čtivostí. Někde v recenzích jsem četla, že se jedná spíše o psychologický thriller, s čímž se dokonale ztotožňuju. Mnohé z tohoto žánru Ceně nevinnosti nesahá napětím a propracovaností ani po paty. Doporučuji všem, i když nejvíc asi četba zaujme ženy.
P. S. Mnohem víc se mi líbí obálka v originále, nechápu, proč ji měnili...
Souhlasím, že se jedná spíš o mysteriózní román s hororovými prvky, protože ač je atmosféra tajemná, místy i napínavá, rozhodně čtenář nebude vyděšený. A také souhlasím s tím, že se občas děj vlekl. Celkově ale u mě převládá pozitivní pocit, jde o moc zajímavou knížku s hezky vykreslenými postavami a prostředím mokřadu.
Super psychothriller! Člověk váhá, která z postav je šílenější, a napětí graduje a graduje. Rozhodně o této knize platí, že je psycho.
Nádherná knížka, k níž mě přivedl podle mého názoru velmi zdařilý film! Příběh je sice uváděn jako romantický či milostný, ale pro mě to určitě nebyla přeslazená, bezmyšlenková červená knihovna. Romantická linka zde byla sice nesmírně důležitá a krásně, citlivě popsaná, ale všimla jsem si několika jiných kvalit. Zaprvé je to zajímavá a pravdivá kritika měšťanstva, které Körnerová opravdu nešetří. Dokázala jsem si celkem přesně představit, proč se Charlottě chování lidí příčilo. Zadruhé jde o zachycení vývoje všech tří hlavních postav. Napadlo mě, že podtitul knihy by mohl být Proměna. Zaujalo mě rovněž, jak autorka vystihla lidskou slabost snadno podléhat předsudkům. Jemný, sympatický Raoul přece musí být laskavý, naopak drsně a zanedbaně vypadající Filip chladnokrevný, bezcitný, krutý... Happy end se mi moc líbil, i když mi v mnohých romantických příbězích spíš vadí, tady bych jiný konec nejenže nechtěla, ale nedokážu si ho ani představit. Příjemně polaskal moji romantickou dušičku :)
Jedná se o opravdu silnou a mnohovrstevnatou knihu. Jako v každém románu byly některé pasáže zajímavější a jiné nudnější. Mě osobně moc nebavilo popisování rasových rozdílů v Americe nebo Stingovy milostné aférky. Naopak Sophiin příběh jak v NY, tak za války byl velmi emotivní. Vytkla bych však (pro mě) příliš popsané sexuální scény. Vím, že děj někdy potřeboval odlehčit, ale připadalo mi, že ho to ruší. Moc mi to sem zkrátka nesedělo. I když jsem věděla, jak román skončí, pořád jsem Sophii tak nějak přála, ať odejde se Stingem a žijí si spokojeně na farmě... Co se týká samotné "volby", nutno podotknout, že Sophiin život byl plný strašlivých voleb, ta, kterou musela učinit v Osvětimi, pro mě byla neskutečně drásající. Ač nejsem zatím matka, se Sophií jsem cítila tu bolest, žal, beznaděj... Klobouk dolů před všemi, kdo museli projít Osvětimí a jinými koncentračními tábory!
Uf, jsem ráda, že už mám dočteno. Tohle byla asi nejdepresivnější kniha, kterou jsem kdy četla...
Oceňuji námět, samotný příběh a myšlenky, ale to zpracování! Autorka se víc než polovinu nimrá ve smutku Sařiných příbuzných, přičemž stále opakuje tytéž fráze i situace, jen s jinou postavou. Chápu, že smutek byl v téhle situaci zcela namístě, ale v takovém množství to děj nikam neposouvalo a jen ždímalo emoce. Ke konci jsme naštěstí viděli jak vývoj v jednání postav, tak jakousi naději. Líbila se mi popsaná vzájemná pouta v rodině, láska v různých podobách, proces vyrovnávání se s traumatem a téma odpuštění. Odlehčená linka s pubertální Riley mi sem vyloženě sedla. Podle mě by však síla příběhu mnohem lépe vynikla na menším rozsahu stran. Celkově mohl vzniknout skvělý psychologický román, kdyby se námětu chopil schopnější/zručnější autor. Takhle to působilo dost amatérským dojmem. Neustálé omílání zármutku mi připomnělo vlastní literární pokusy na gymnáziu... Na závěr ještě podotknu, že autorka vlastně nijak nevyužila potenciál sedmi dopisů. Jenom je párkrát zmínila, hotovo. Očekávala jsem také větší zaměření na pohled Izzy. A úplně na závěr, souhlasím s jirinou3500, negativních věcí je kolem nás víc než dost. Proto váhám, jestli bych tuhle knihu, která se v negativismu doslova utápí, doporučila.
(SPOILER) Koncept knížky se mi moc zamlouval, jenomže autorka mu z mého pohledu uškodila hned několika věcmi. Zaprvé, únavným natahováním. I když mě děj zajímal a osobně preferuji spíše pomalejší tempo vyprávění, přijde mi, že kdyby měla Chůva aspoň o 100 stránek míň, bylo by jí to jen ku prospěchu. Na obálce se píše "plná napětí", to já říct vůbec nemůžu. Mírně napjatá jsem byla až ke konci. Zadruhé, neuvěřitelná naivnost Jocelyn hraničící s hloupostí. To vlastně souvisí s předchozí výtkou. A za třetí, nelogické a přemrštěné chování postav. Chápu, že autorka měla vytyčený cíl a potřebovala je k němu dovést, ale řešení à la Univerzální uklízečka (s Rowanem Atkinsonem) není úplně pravděpodobné, i když... No, to jsem se vypsala z toho, co mi na knížce vadilo, což však neznamená, že byla jen špatná. Autorka hezky popsala jednotlivé hrdinky. Tím, že žádná kromě malé Ruby není vyloženě sympatická, působily vlastně reálněji, paradoxně k některým jejich činům. Knížka se skvěle četla díky stylu psaní a hlavně krátkým kapitolám. Děj samotný mě také bavil. Když to však shrnu, hodnotila bych tak 2,5*, víc ne.
Knihu po čtvrtině odkládám... Mé pocity, až na poslední část věty, vystihla vlasta88. Pro mě je to moc americké, psané na efekt a nadržená policistka tomu fakt nepomáhá.
Téma velmi silné, zpracování také slušné, ale přesto se mě knížka nějak víc "nedotkla". Nevím, čím to je, prostě mi asi nesedla...