Micha-Él komentáře u knih

Za závěr dávám o * víc, než jsem původně zamýšlela. Jinak je to pořádná ptákovina psaná jednoduchým, až primitivním stylem. Části s Reném mě celkem bavily, ale Liz mě totálně minula, její část byla hrozně táááhlá. Jsem ráda, že to mám za sebou...

13 20.08.2022

Prolog navozující tísnivou a napínavou atmosféru slibuje mrazivý zážitek z četby. Příběh ale většinu knihy stagnuje a navíc se hodně pozornosti věnuje druhé lince vyprávění, která mě zpočátku tolik nezaujala. Moc se mi líbilo zasazení děje na mys Cod do starého domu a záhady vršící se kolem něj. Ty se ale scvrkly jen do jakýchsi náznaků a skutečně napínavých se mi zdálo až posledních asi třicet stránek. Závěrečné rozuzlení bylo naprosto úžasné, bohužel však dost rychle odbyté. I když jsem tedy od tak známé autorky detektivek čekala víc, ráda se po nějaké době vrhnu na další její počin. Oblíbila jsem si totiž její vynikající čtivý styl psaní a plastické popisy postav, díky nimž jsem si je dokázala živě představit.

13 18.07.2022

Někde v komentářích jsem četla, že u knížky je zajímavý jen začátek a konec a s tímto názorem se naprosto ztotožňuju. Autorce se musí nechat, že sem zahrnula cenné myšlenky (žít den, jako by byl poslední; vážit si blízkých; vnímat maličkosti atd.). Ani to však nestačí, když se opakuje dvacet monotónních kapitol, hlavní hrdinka je pořád nejistá, pláče, váhá, opakují se situace i věty. Téma mě nalákalo, zajímalo mě, jak jej autorka uchopí, ale výsledek mě bohužel zklamal. Za ten začátek a konec dávám 2,5*.

13 23.05.2022

No, vzhledem k tomu, že jsem si zápletku v současné linii příběhu přečetla v komentářích, vůbec mě to nebavilo. Nicméně mám pocit, že ani jinak by mě tento román nechytil. Obě linky mi totiž přišly nijaké a přítomnost vyloženě naivní. Přitom autorčina Levandulová zahrada byla nádherná. Jelikož jsem nedočetla, nebudu hodnotit...

Tento román se musí dotknout srdce každé ženy... Zamilovala jsem si úžasné exotické prostředí Cejlonu a moc se mi líbilo, že jsem se seznámila jak se životem plantážníků, tak i domorodců. Samozřejmě, mohla bych mít pár výhrad, např. postava Verity si podle mě zasloužila víc pozornosti, jak píší jiné uživatelky. Co se týká příběhu, ten byl neuvěřitelný, dojemný, krásný, citlivý! Některé pasáže se daly snadno předvídat, některé méně, ale každopádně mě čtení po celou dobu moc bavilo. Kdyby autorka napsala další díl nebo další knížku věnovala Verity, což se asi bohužel nestane, by bylo super. Doporučuji!!!

13 24.03.2021

V první polovině jsem byla z Jamie na rozpacích a přiznávám, že mi tím svým Božím plánem lezla na nervy, přestože jsem věřící člověk. Za to jsem se ve druhé půli styděla... Nicholas napsal další z nezapomenutelných, kouzelných příběhů, který v sobě nese nádherné poselství lásky a víry. Intenzitu románu umocňuje fakt, že předlohou Jamie byla autorova zemřelá sestra. Ač mám tedy mírné výhrady, např. že se první půlka příliš táhla nebo že mohlo být víc objasněno z Landonova pozdějšího života, cit, s jakým byla kniha napsána, a všechno výše zmíněné, nemohu hodnotit jinak než 5*.

13 16.02.2021

Knihu nelze zaškatulkovat, je to stejně milostný román jako filozofický, společenský či psychologický, každý čtenář si v něm najde, co ho zajímá. A právě toto na Kunderových románech obdivuju! Nesnesitelná lehkost bytí je jako symfonie, prolínají se různé části, aby vyvrcholily ve strhujících posledních dvou. Kundera zde dokonale kombinuje děj s filozofií - otázky lehkosti a tíhy, duše a těla, kýče nebo krátký odstavec o spisovatelském umu, všechno je perfektně popsané, uspořádané a přínosné. Přestože člověk s ním nemusí ve všem souhlasit, autorův styl je natolik poutavý, že je čtení pro čtenáře požitek. Nutno vyzvednout to, že ač se bezesporu jedná o intelektuální prózu, je kniha psána velmi srozumitelně a čtivě. Jako mírně nadbytečné mi přišly kapitoly o hovně (!), i když i ty mají svůj skrytý význam. Druhá polovina byla více úvahová a tím pádem melancholická. Na závěr musím říct, že je sice Kundera cynik na slovo vzatý, ale sepsal román v jádru velmi dojemný.

13 26.08.2020

Líbila se mi, je až k podivení, jak aktuální tematika lakomství stále je. Molière dokáže skvěle pobavit a zároveň je velmi moudrý.

13 17.07.2019

Moje první kniha od Kundery, v níž jsem si jeho styl zamilovala. Je srozumitelný, inteligentní, velmi dobře propracovaný a dokáže okamžitě zaujmout. Celkově se mi "Žert" hodně líbil a ze všeho nejvíc jsem byla zvědavá, jak se vyvine Ludvíkův vztah s Lucií. To mě sice hodně zklamalo, ale i takový je život. Jinak popis Ludvíkova mládí, roky u PTP ad. byly pro mě moc zajímavé. Přijde mi naprosto geniální, v kolika rovinách se zde vyskytl onen žert. Nejvíc mě pobavil Helenin pokus o sebevraždu. :D

13 07.07.2019

Třetí pokračování příběhu ze života Lou se mi moc líbilo. Po trochu nepovedeném druhém díle velmi příjemné překvapení a myslím, že "Sama sebou" je pro mě jen o pár stupínků níže než "Než jsem tě poznala", které je pro mě nepřekonatelné :)

13 18.02.2019

Moc hezká knížka, která si mě podmanila kromě jiného svou tajemnou brontëovskou atmosférou. Ze začátku byla hodně podobná Janě Eyrové, což mě k příběhu připoutalo, protože J. E. miluju. Nicméně se rozhodně nejedná o bezmyšlenkovou kopii románů od sester Brontëových, ale o svébytný, hluboce propracovaný příběh. Podoba s J. E. je opravdu jen zdánlivá, protože hlavní hrdinka je povahově doslova opakem Jany. Její povahokresba se mi zamlouvala, i když se musím přiznat, že chvílemi jsem nemohla uvěřit, že by mohl někdo být tak naivní. Pak jsem si ale uvědomila, že lidé jsou různí a v době před 2. svět. v. skutečně byly poměry odlišné, tak proč by se hrdinka nemohla chovat tak jako v knize. Musím vytknout jen drobnost - chybělo mi jméno mladičké hrdinky. To nic ale nemění na tom, že od autorky si určitě přečtu i další knížky, její styl jsem si oblíbila.

13 30.01.2019

Podobně jako ostatní čtenářky, i já jsem nejdřív přistupovala k Electře opatrně. Nakonec mi ale byla překvapivě sympatická a její proměna nesmírně inspirativní. Přiznám se, že skoro do půlky se mi román hodně táhnul, ale pak! Lucinda mě zase strhla svým krásným emotivním příběhem, a to v obou časových liniích. Nevím, jak to dělala, ale v každé její knize si opravdu zamiluju hlavní mužské postavy. Jako pokaždé v sérii Sester jsem se podívala do dalšího zajímavého koutu Země - tentokrát do dech beroucí, majestátní Keni. Jedinou mou výhradou je, že jsem očekávala podrobnější vhled do života Masajů. Naopak jako velmi působivé vnímám zachycení hned několika vážných témat (drogová závislost, rasismus, náboženství, vztah k adoptivním rodičům) a navíc svěžím čtivým způsobem. Čtení jsem si moc užila, na závěrečné rozuzlení jsem čím dál zvědavější! :)

12 01.10.2024

Kniha přesně podle mého gusta! Příběh, v němž sledujeme vyrovnávání se rodiny se ztrátou jednoho ze členů, odpovídá spíše povedenému psychologickému dramatu než thrilleru. Osobně mi vůbec nevadí předvídatelnost nebo chybějící šokující zvraty. Naopak, do děje se mnohem lépe ponořím, když autor/ka rozpracuje psychologii jednotlivých postav a zaměří se na vztahy mezi nimi. Díky tomu jsem zde měla možnost porozumět všem důležitým postavám. Prožívala jsem s nimi všechny emoce přiměřeně k situacím - často vyloženě smutek a bezmoc, jindy ale i lásku a naději. Četba mě pohltila tak dokonale, že jsem neřešila ani nereálnost zápletky. Co se týká stylu psaní, oblíbila jsem si jeho procítěnost a poutavost. Proto si moc ráda přečtu autorčiny další počiny.

12 02.09.2024

Přiznám se, že zformulovat hodnocení u této knihy pro mě není jednoduché, protože se ve mně mísí pozitivní dojmy s negativními.
Jak autorovo Vřeteno osudu, tak se i Srdce v kleci vyznačuje působivě zachycenou atmosférou. Naprosto autenticky čtenáře provádí druhou půlí 19. století, ať už jde o významné události, pražská zákoutí, známé osobností či tehdejší způsob života. Nepochybně k tomu přispívá ich-forma, díky níž vše popsané vnímáme přímo perspektivou Jana Nerudy. Místo neživé postavy z učebnice před námi ožívá vášnivý muž plný protikladů. Oproti zmíněnému Vřetenu osudu přesto román vidím jako slabší. Text je množstvím informací velmi hutný a styl obzvláště v první a třetí části silně popisný. Číst mě tak bavilo střídavě - tyto části méně, druhá a čtvrtá více. Informace chápu jako zajímavé a přínosné, ale uznávám, že v současném vedru jsem nezvolila úplně šťastně. Také bych knihu aspoň o sto stran zkrátila. Srdce v kleci podle mě představuje skvělé zpestření znalostí o Nerudovi, ale začátečníkům bych ji jako celek nedoporučila. Jednak kvůli délce (člověk musí mít o téma opravdu zájem, aby přečetl 500stránkovou bichli), jednak kvůli absenci uvádění letopočtů. Čtenář by se měl v elementárních letopočtech orientovat. Žáky ve škole bych s ní však rozhodně seznámila skrze určité vybrané úryvky. Mnohem víc jim přiblíží autory a dějinný kontext příběh než suchá fakta.

12 20.08.2024

(SPOILER) Předně nejde o historický román. Autorka prostě jen vzala historické postavy kolem čarodějnických procesů roku 1612 v Anglii, načež na ně napasovala vlastní smyšlený příběh. Ale o tom jsem víceméně věděla, jednak podle pohádkové obálky, která je mimochodem krásná, jednak podle recenzí zde. V rámci žánru román pro ženy se mi kniha líbila, četla se moc hezky a měla sympatické postavy v podobě Fleetwood a záhadné Alice. Ostatní se mi až tak zajímavé nezdály, hlavně Richard nebo matka Fleetwood by rozhodně zasloužili více propracovat. Hodně mě štvalo chování mladé šlechtičny, která moc touží po třech potratech konečně donosit dítě, ale nic jí nebrání v jednom kuse křižovat Lancashire na koni. Nevím sice, jak se k této činnosti stavěli v 17. století, ale každopádně kniha pak vyznívá naivně. Ona je vlastně celkově dost naivní a jednoduchá, člověk ji nesmí brát moc vážně. Závěr se mi zdál taky hodně uspěchaný. Soudní proces s čarodějnicemi táhnoucí se celou knihou jako červená nit v člověku vyvolává zvědavost, jak bude probíhat, co se bude dít, a nakonec se ho ani pořádně nedočká. Přese všechny výhrady mě ale četba velmi bavila. Pokud hledáte odpočinkovou knihu s poutavou zápletkou a silnou hlavní hrdinkou, pravděpodobně bude bavit i Vás.

12 16.02.2024

Znovu se mi potvrdilo, že poutavé prvky (duchové, starý dům, nemluvící holčička, divní lidé atd.) zdaleka nezaručují poutavost knížky jako celku. Anotace "Volání mrtvých" mě sice okamžitě upoutala, neslané nemastné zpracování ale jednoznačně kladně hodnotit nemohu. Prostě tomu chybělo "něco", co by mě propojilo s postavami, a já bych jejich příběh prožívala jako svůj vlastní. První polovina měla navíc nulovou atmosféru, ta druhá o něco lepší. Kniha působí jako jedna velká protáhlá deprese. Právě natahování a opakování jí podle mě dost uškodily (to ještě nemluvím o řadě nedomyšleností v závěru). Od samého začátku mi nesmírně vadila podobnost s knihou "Ztraceni" od autorčiny kamarádky Anity Frank. Podobnost ani ne tak dějová, i když tu jsem taky našla, ale hlavně v téměř shodně opsaných situacích, pouze se změněnými jmény. Na místě Anity Frank bych své kamarádce "její" román otloukla o hlavu, než psala pochvalná slova. Rozdíl mezi oběma knihami ovšem spočívá v tom, že "Ztraceni" jsou kvalitativně úplně někde jinde, aspoň podle mého názoru. Nečíst tento skvost pár měsíců předtím, možná bych se na "Volání mrtvých" dívala jinak. Přesto věřím, že si své nadšené čtenáře najde. Já hodnotím průměrně, protože i přes veškeré výhrady jsem chtěla vědět, jak příběh dopadne. Oblíbila jsem si postavu Mary.

12 18.11.2023

Skvělá kniha o životě velké české spisovatelky Boženy Němcové. Je znát, že jde o sepsání na základě filmu, stylistika je jednoduchá a některá místa by si zasloužila hlubší propracování, ale já si brzy zvykla a tento styl mi nijak nevadil. Vzhledem k tomu, že "Božena" je jediným beletristicky zpracovaným životopisem o Němcové, přikláním se ke všem pozitivům, která ve mně kniha vyvolala:

- popsala osobnost Boženy především jako odhodlané a smělé ženy,
- spojila jednotlivé úseky Boženina života s jejími díly,
- ukázala v jiném, lidštějším světle Josefa Němce,
- provedla salony, plesy i chudými komůrkami,
- setkali jsme se s řadou jiných známých osobností,
- citově na mě působila,
- byla čtivá a stránky rychle ubíhaly

12 08.11.2023

Přesněji 4,5*... V první půli jsem se moc nemohla začíst a život Almy mě pořád nějak míjel. Ve druhé tomu bylo přesně naopak a já se plně ponořila do knihy o Almě jako múze, jako manželce, milence i umělkyni. Autorka s citem vylíčila její povahu - společenskou, veselou a vzdělanou dívku s vášní pro hudbu, která se provdá za hudebního génia, život s ním má ale stinné stránky. Nehledě na to, že manžele potká nejedna osudová rána. Román je zkrátka prvotřídní, velmi zajímavě zachycuje atmosféru v Evropě začátkem 20. století, vznik secese, bohémské prostředí umělců a přenese nás až do New Yorku. Jsou zde také umně provázaná fakta s autorčinou fantazií, což se rozhodně pokaždé nevidí. Jako celek hodnotím nadprůměrně - hodně jsem se toho dozvěděla a vyhledávala jsem si o Almě a Gustavovi další informace. Nicméně mám-li být upřímná, s živou Almou bych se setkat nechtěla.

12 14.01.2023

Moc krásná kniha, jen škoda, že je tak málo známá. Některé situace ke konci mi sice přišly až příliš kontroverzní, ale těm, kdo jsou otevření netradičnímu pohledu na osobu Ježíše, můžu doporučit. Musím vyzvednout bohatý a informacemi nabitý styl psaní, který dokazuje autorčino důkladné zkoumání tématu. Samozřejmě je text v důsledku toho hutnější, ale stále příjemně čtivý.

12 16.11.2022

Velice čtivě napsaný psychothriller... Zpočátku jsem četla jedním dechem, postupně mé nadšení ale trochu opadlo. Zaprvé tu na mě bylo zbytečně moc sexuality a zadruhé se mi zdály překombinované závěrečné scény. Naopak pozitivně hodnotím odhalení pachatele.

12 11.04.2022