Micha-Él komentáře u knih
Knížka se příjemně četla, ale podle mého názoru jí uškodilo, že stojí ve stínu nepřekonatelné Jany Eyrové. Od autorky je odvaha, že se rozhodla román převyprávět do thrilleru, na druhé straně se ale pak neubrání srovnání s ním, v čemž zkrátka nemůže uspět. Scházelo mi lepší psychologické propracování postavy Jane a nějaký originální zásah do děje. Takhle jsem prakticky od začátku tušila, jak příběh dopadne. Byla jsem velmi zvědavá, jak se autorka svého úkolu zhostí. Nejsem vyloženě zklamaná, ale ani nijak užaslá. Abych jen nekritizovala, musím přiznat, že se mi líbila postava Evana a tajemno, které obklopovalo jej i Thorn Bluffs.
Mně se zdá, že autorka mohla knížku lépe strukturovat, protože takhle byla první polovina hodně pozvolná a druhá zase příliš přeplácaná. Což by tak nemuselo působit, kdyby některé skutečnosti poodhalila dříve. Kladně ale hodnotím velmi čtivý styl psaní, kdy stránky doslova letí před očima. Autorka dokáže výstižně popsat bolestný psychický stav zlomené ženy, která přišla o všechno - dítě, manžela, domov. I když mám tedy určité výhrady k závěru, vzhledem k tomu, že jsem byla celou dobu napjatá a zároveň jsem hluboce soucítila s Maggie, hodnotím poměrně vysoko - 3-4*. Jsem ráda, že se děj neubíral tím směrem, kterým jsem předpokládala.
Kouzelná kniha, bavila mě po celou dobu.
Mystické prolínání současnosti s pověstmi a sny podtrhovala krásně vystižená atmosféra Hořejšího jezera, Whartonu a Velké zátoky. Ze začátku mě překvapilo, že děj plyne svým tempem a není nijak strašidelný.
Nádherné, zamilovala jsem si autorčin krásný čtivý styl vyprávění! Výborně zachytila vývoj postavy Mary a velmi poutavě popisovala. Od románu se nešlo odtrhnout, četla jsem jedním dechem. Drobnou výhradu mám jen k tomu, že občas sklouzával k červené knihovně, ale celkový dojem je dechberoucí.
Napínavé od začátku do konce! Výborný počin, který podtrhuje dokonalá psychologická analýza postav a jejich jednání.
Ukrytou považuji za autorčin velmi zdařilý debut! Knížka se výborně četla a nenudila. Zpočátku jsem se bála, že děj skrze vyšetřování bude rozvláčný, ale bylo tomu přesně naopak - právě to vyšetřování se ukázalo být nejzajímavější. Flashbacky k osudnému večeru a noci a pohled Aurory jsem opravdu ocenila, protože jsem mohla srovnat, jak situaci prožívala sama Aurora a jak ji vnímali, případně pozměňovali, ostatní. Navíc jsem s ní sympatizovala, trochu mi připomínala mě v tehdejším věku. Postavy vyšetřovatelů jsem si oblíbila pro jejich věrohodné popisy, jsem ráda, že nikdo nebyl vylíčen černobíle. Autorka si se čtenářem dlouho pohrávala, kdo byl skutečným pachatelem, to je pro mě další plus. Na závěr mi bylo Aurory hodně líto, byla to tragédie. Takže za mě určitě spokojenost :)
Ač nereálná a těžce přehnaná, ale v rámci svého žánru naprosto super! Je mi docela jedno, jestli je to horor nebo temná pohádka, mě knížka velmi bavila. Vzhledem k tomu, že duchařinu můžu, jsem si to vyloženě užívala :)
Vždycky jsem ráda, pokud mi knížka něco dá a posune mě dopředu. Netrpělivost srdce tohle výborně splnila, jedná se o dokonale propracovaný psychologický román, v němž se autor zamýšlí nad lidským soucitem. Edita, poručík, Kekesfalva, Condor, zkrátka všechny postavy byly maximálně reálné a nikdy nepůsobily černobíle. Často jsem se zamýšlela, jak bych se v situaci sama zachovala, proto se rozhodně nejedná o nějakou oddechovku, Zweig neustále čtenáři předkládá, nad čím by měl přemýšlet. Edita byla bezpochyby rozmazlená, ale pak jsem si říkala, přesně to, co Zweig psal - vždyť je nemocná... Název románu do posledního puntíku vystihuje jeho myšlenku, jen jsem si říkala, jak je to s tím soucitem, tkví opravdu v tom, abychom se obětovali? Těžko říct, myslím, že je na každém, k čemu po přečtení dospěje. Bezvadná kniha!
Myslím, že už bylo vše řečeno přede mnou. Jde o laskavý příběh se značně smutným podtextem, který mě vícekrát dojal. Jako odpočinkovou četbu jsem si nemohla vybrat lépe a už mám od autorky vyhlédnuty další knihy.
(SPOILER) Tento thriller, autorčina prvotina, začal celkem nenápadně, náznaky něčeho děsivého se objevovaly postupně. Ve druhé půli ovšem nabral takové tempo a napětí, že jsem od něj jen těžko odcházela. Susaniny pocity viny, strachu, zmatení a vůbec neschopnost vyznat se sama v sobě mi ji tak přiblížily, že jsem jí upřímně držela palce. Jenny píše navíc super čtivě. Ano, konec je překombinovaný, ale mně spíš vadilo množství nelogičností - např. Mark se distancoval od "přátel" z univerzity, ale přitom si kousek od kanceláře kápa party koupil dům; když sehnal Susan právničku pracující v oné firmě; lidem, kteří mu vlastně zničili život, věřil víc než své ženě... A nechápu, proč se kniha jmenuje v češtině Ztichlý dům. Vcelku to byla skvělá jízda, ale jak se dalo očekávat podle anotace, plná bolesti.
Hvězdičky dávám především za slibný začátek a jakžtakž napínavý konec, kde se vše vyjasní. Podle mě kniha nemá s thrillerem mnoho společného, prostředek se nekonečně táhnul, opakovaly se situace i věty a vůbec to působilo jako pouhá vata. Co chci ale podotknout, je, že kdyby autorka příběh zpracovala lépe, rozhodně by mohl vzniknout napínavý psychothriller. Takhle se veškeré napětí smrsklo na pár kapitol na konci, škoda...
"Jeden den" jsem četla před několika lety, vím, že mě dost zasáhl. Dex a Em byli sympatická dvojka, každý jiný a přece tolik podobní. Knížka je o tom, jak se lidé míjejí, i když jsou si blízcí, je o přátelství, lásce, (ne)splněných snech, ale také o ztrátách, nálezech a pádech. Je zkrátka o životě... Bylo zde více míst, kdy jsem se cítila dojatá, ale nejvíc mě vzal konec. Ještě teď mám v hlavě Emmina slova o tom, že nemůžeme změnit celý svět, ale proč se aspoň nepokusit změnit ten kousek kolem sebe. Ke knize mě přivedl film, který mě ale až tak nenadchnul, hodně se skákalo mezi lety a měla jsem pocit, že děj pak působí roztříštěně. Po přečtení předlohy se na něj dívám jinak a už se mi líbí víc. Nicméně soundtrack od Rachel Portman se velmi povedl. Knížku mohu jen doporučit a pak se mrkněte na film, až budete vědět jednotlivé souvislosti :)
Smutné, ale dost pravdivé pohádky. Nejvíc mě bavil Šťastný princ a Slavík a růže.
Nádherná knížka plná emocí a lásky ve všech možných podobách. Pohladila na duši :)
Knížka se mi neskutečně líbila, byla takovým vrcholem ölandské série. Nejvíc jsem sympatizovala s Gerlofem, který nemůže v žádném dílu chybět. Je to takový charismatický, vynalézavý důchodce, není mu jedno, co se děje na Ölandu. Pak jsou tu Klossovi a Aron Fredh. Linky ze SSSR byly fascinující, bavily mě. Zprvu jsem více "fandila" Klossovým, ale nakonec jsem názor změnila a Aronovu chování jsem vlastně rozuměla.
Styl Theorinových knih mi na 100 % vyhovuje. Autor se věnuje hodně vyprávěním o životě na ostrově, lidech, krajině atd., což se mi moc líbí. Místo brutality a akce se tu setkáváme hlavně se silnými lidskými příběhy. :)
Motivační příručky a alegorie dvakrát nemusím, ale tohle byla milá knížka. Našla jsem v ní spoustu pěkných myšlenek, krásné poselství a prostředí, v němž se příběh odehrával, se mi také líbilo. Pro mě je plus i v tom, že mě samotnou "nakopla" k uskutečnění Osobního příběhu. 3,5*
Námětově byla Lolita geniální, ale její zpracování mě tolik nenadchlo. Nějak mi nesedl Nabokovův květnatý jazyk a styl psaní. Děj by mohl být vynikající, ale přišel mi zbytečně zdlouhavý, obzvlášť cestování po Americe. Více mě zaujala poslední část knížky, ve které došlo k vygradování příběhu. V době vydání bylo jistě šokující vyrukovat s takovým tématem, ale v současnosti jsou napsány daleko syrovější a nechutnější romány, takže to spíš považuju za nahlédnutí do myšlení lidí v 50. letech minulého století.
Na knihu jsem se těšila, protože miluju duchařiny, zvlášť o strašidelných domech. Hacienda mezi ně ovšem rozhodně patřit nebude. Autorka to se strašením smíchaným s čarodějnictvím podle mě přehnala. Konec pak už působil úplně jako fraška. Vůbec jsem se s postavami nedokázala sžít, pravděpodobně i kvůli naprosté absenci odpovídající atmosféry. Na druhé straně hodnotím kladně romantickou linku. Vyhovovalo by mi, kdyby se jí věnoval větší prostor na úkor neustálého "bububu", které vyznívalo do prázdna. Toto vážně nebylo podle mého čtenářského vkusu, druhou polovinu textu jsem proletěla rychločtením.
(SPOILER) Autorka je jedna z mých velmi oblíbených a ani tento její román mě nezklamal. První polovinu jsem si sice říkala, příběh fajn, krásně se to čte, ale Felicia mě hodně štvala svojí rozmazleností, sobeckostí, egocentrismem... Naštěstí ve druhé půli se už její charakter hezky "vytvaroval", a tak jsem četla s větším nadšením, respektive už jsem se od knihy téměř nedokázala odpoutat. Zaujímá jak široké období časové (1914-1930), tak prostorové. Podívala jsem se do Východního Pruska, Berlína, Francie, Petrohradu i Estonska, což mě moc bavilo. Charlotte vytvořila opravdu jedinečnou ságu s osobitými charaktery postav a jejich nelehkými osudy! Její styl psaní, který člověka naprosto pohltí, je excelentní. Už teď se těším na pokračování, moc povedená kniha.