Micha-Él komentáře u knih
Fantastický psychothriller - napětí, pochyby, strach a bolest. Víc nebudu prozrazovat, prostě si to přečtěte!
Super detektivka, v situacích na lodi mě chvílemi mrazilo! Povedené završení série s Tórou :)
Průměrná kniha, která je sice napsána čtivě a dokáže zaujmout, nicméně podle mě autorka zbytečně tlačila na pilu. Přeháněla to jednak s množstvím nechutností, jednak s nepravděpodobným, ne-li neuvěřitelným chováním sedmileté Hanny. Rozhodně netvrdím, že mě příběh nebavil, ale nic ve mně nezanechal. Spíš byl ještě zbytečně dlouhý a scény se tudíž často opakovaly.
Román se skvěle četl, byl velmi lidský, i když mám drobné výhrady k občasnému zjednodušenému či zrychlenému popisu situací. Na druhé straně považuji za nutné podotknout, že se autorce zdařilo na necelých 350 stranách zachytit v podstatě celý průběh 2. sv. v. Abych nespoilerovala, jen prozradím, že jsem dost na rozpacích ze závěru. Tohle jsem nečekala a nevím ani, jestli mi to takhle vyhovuje nebo ne. Ale celkově vzato se mi kniha moc líbila, byla dojemná a s Ruby, Charlottou, Thomasem i Lucienem jsem jejich osudy hodně prožívala.
Krásný námět, celý příběh byl vlastně krásný, jen zpracování hodně pokulhávalo, za což určitě může i překlad. Ač Lilly bylo kolem čtyřicítky, často jsem měla pocit, že čtu o puberťačce. Vyjadřování a chování postav především v současné linii bylo dětinské. Celá tato linie mi přišla až moc červená (knihovna). Minulost se mi zdála mnohem zajímavější i emotivnější, jen ten styl psaní mi vůbec neseděl. Příliš mnoho náhod odpovídá výše zmíněnému žánru, přitom si však myslím, že román měl potenciál mnohem vyšší...
Tóřiny případy čtu postupně a přiznávám, že jsem se na tento od začátku těšila. Má očekávání ale bohužel docela zklamal, knížku bych označila jako průměrnou. Zápletku i indicie v průběhu vyšetřování považuju za nadmíru zajímavé, ale spád děje je tak pozvolný, že se z něj (pro mě) vytratilo jakékoliv napětí. Spíše než detektivku mi to připomínalo poklidné vyprávění. Co ale Yrsa umí perfektně, jsou závěrečná vysvětlení a díky tomu jsem už závěr četla jedním dechem. Všechno do sebe úžasně zapadlo, přičemž v poslední kapitole zůstal příjemný náznak tajemna. Nadpřirozeno bylo právě jedním z prvků, které se mi tu moc líbily. Velmi mě zaujalo prostředí, kde se děj odehrává, a netradiční postavy z domova pro postižené. Jako žádnému dílu se ani tomuto nedá upřít bezvadná čtivost a sympatická dvojice Tóra s Mathiasem. Přesto u mě z této série stále vede Mrazivé světlo... 3,5*
Perfektně vystavěná kniha, kde mě moc bavilo, že nejde o klasický thriller. Autorka dovedně prolíná prvky společenského i psychologického románu s prvky thrillerovými a někdy dokonce hororovými. Aby si čtenář příběh naplno vychutnal, je třeba se soustředit na to, ve kterém roce se zrovna nacházíme. Já s tím neměla problém, vůbec mi nevadilo, že jsem občas listovala nazpět. Pokud by mi někdo popisoval, co všechno román zahrnuje, pomyslela bych si, že to musí být překombinovaná slátanina. Ale opak je pravdou, tady jsem si tu rozmanitost témat a žánrů naplno užívala!
Mám ráda milostné příběhy a považuju se za romantičku, ale tohle pro mě byl patetický škvár pro puberťačky psaný naprosto pokleslým stylem. Přečetla jsem asi 50 stran, což mi naprosto stačí. Láska je pro mě prostě o něčem jiném než o ustavičném vzdychání a blekotání "nemohu bez tebe žít" či "miluji tě" frází. A to to podle anotace vypadalo tak krásně...
Už jsem asi milionkrát viděla filmovou verzi s Danielem Auteuilem, kterou zbožnuju, tak jsem si řekla, že si konečně přečtu i předlohu. No, upřímně prvních asi sto stran, s výjimkou vraždy Neverse, byla neuvěřitelná nuda a tlachání takřka o ničem. Což jsem ale překonala s ohledem na to, že se jedná o realistický román, tudíž než se děj rozjede, bude to chvíli trvat. A opravdu! Děj se rozvíjel všemi možnými směry, stránky ubíhaly a já se nemohla dočkat, ač jsem věděla, jak to celé dopadne, kdy bude spravedlnosti učiněno zadost! Musím říct, že to byl nádherný zážitek se na chvíli přesunout do Francie 18. století! Neohrožený Lagardère byl neodolatelný, Gonzague záporák jako vyšitý, Aurora něžná a půvabná, o dalších postavách ani nemluvě. Prostě, jak je bezvadný film, tak je krásná i kniha.
Naprosto strhující knížka, kde se člověk bojí od začátku do konce! Je to vlastně můj první horor, protože tento žánr zrovna nevyhledávám, ale moc se mi líbilo, že spousta věcí se dá v knize racionálně vysvětlit + samozřejmě to nadpřirozeno. Zaujala mě islandská krajina, takže si určitě přečtu i další knížky autorky. Velmi chválím Yrsu za vytvoření tajuplné atmosféry a skutečně zajímavé dějové linie. Malinko mi vadilo, že kapitola vždycky končila tak napjatě, ale na druhou stranu to bylo i fajn, protože to nutí člověka číst dál a dál. Ještě mi trošku scházela nějaká psychologie postav, která ale byla skvěle nahrazena bohatým dějem. A samozřejmě velmi kladně hodnotím závěr, takové příjemné, nenucené zakončení tragédie. Vřele doporučuji všem, kdo se rádi bojí a/nebo mají rádi záhady, v tomhle románu jich najdete mnoho a nemusíte být zrovna fanoušek klasických hororů jako já :-)
Věnovat se potenciální Ježíšově manželce by představovalo pro jakéhokoliv autora opravdovou výzvu. Sue Monk-Kidd ji však uchopila poněkud, mírně řečeno, nešikovně. Na knihu mě nalákalo kontroverzní téma, protože jak prostředí tehdejší Palestiny, tak osoba Ježíše a lidí kolem něj mě nikdy nepřestanou fascinovat. Bohužel mě nemile překvapil jednoduchý, až primitivní styl psaní. V důsledku toho kniha podle mě zaprvé naprosto postrádala atmosféru začátku letopočtu, zadruhé působily vystupující postavy i děj dost povrchně. Nešlo se vcítit do jejich starostí ani prožívat synopsi, která bezpochyby měla velký potenciál zaujmout. Nakonec mě zklamala do očí bijící nepravděpodobnost většiny popsaných situací (např. když Ana otevřeně odmítla Héroda Antipu nebo jak se sama potulovala po kopcích). A vedle toho nereálný způsob uvažování tehdejších žen. Tematicky mi román připomněl knihu Utajená Magdalena od Ki Longfellow, s tím rozdílem, že Magdalena byla psána bohatým, hutným stylem plným informací. Autorka zde poskytla podrobný pohled na tehdejší filozofii, náboženství a společnost. Z ní jsem cítila, jako bych skutečně četla něco velmi starého. Knihu tužeb jsem raději v půlce odložila, protože se mi četba zdála jako ztráta času. Označovat ji za historický román považuju za urážku tohoto žánru.
Pokud pominu naprosto na hlavu postavený děj (proč by se, proboha, někdo nastěhoval do domu, kde prožil takovou hrůzu???!!!), je zápletka průhledná od prvních dvaceti stránek. A to už je co říct, protože se v odhadu děje většinou netrefím! Prostě to je příšerná blbina, které nebudu věnovat svůj čas. Přečetla jsem začátek a konec a mám od "královny napětí" na hodně dlouho pauzu.
Zvláštní kniha, na níž jsem se dlouho těšila, ale přiznám se, že mě nijak extra nechytla... Věnovala bych se více Maryinu příběhu, který byl na rozdíl od druhé linky podstatně zajímavější. Přesto mě děj dlouho nevtáhnul, styl psaní mi přišel neosobní a neslaný nemastný. Ke konci, s postupným stárnutím Mary a prolínáním se současností, se to naštěstí zlomilo. Takže rozhodně nejde o nezáživnou knížku, spíš jen podle mého velmi divně uchopenou.
Podivné, smontované, opakující se pořád dokola... Dvě hvězdy jedině za hezky vykreslené prostředí a jakés takés napětí, ale s Ledovými sestrami se to nedá ani srovnávat. Podobnost tam vidím v tom, že se autor snaží čtenáře napínat, ale zatímco mu to v LS vycházelo na výbornou, tady to bylo hodně slabé. A ten konec, kde splácal asi všechno, co ho v tu chvíli napadlo, tomu teda dal korunu. Přitom byl námět super, nalákal mě a základ zápletky (smrt Niny) by taky ušla, jen to zpracování - prostě ta první tři slova vystihují celou knížku. Autor mě dost zklamal...
První polovina mě nijak extra nebavila, docela těžko uchopitelné mi to přišlo i po logické stránce. Ve druhé půlce jsem se ale skvěle začetla a konečně to byla ta pravá Yrsa, jejíž styl psaní mám tak ráda! Když ji srovnám s předchozím dílem, jemuž jsem věnovala 3*, tento mi přišel svižnější i mnohem zajímavější, proto dávám o hvězdičku víc. Super byly grónské pověry, místní prostředí a domorodci.
Co se týká příběhu, ten je velmi slušný a moc se mi líbil. Autorka skvěle pracuje s napětím, chvílemi jsem ani nedýchala. Jenom forma působí nešikovně a zbytečně sešroubovaně, přičemž mi na konci vadilo pár nelogičností. Přišlo mi to zkrátka mírně chaotické, ale za přiměřeně dusnou atmosféru, zajímavé postavy a tajemství domu dávám 3*. Ta jedna postava, přesně, jak píše Trudoš, mohla být propracovanější. Na druhou stranu je ale dobrá psychologie u Lisy, které vidíme úplně do hlavy, takže bych to nepovažovala za zásadní problém. Rozhodně pro mě bylo nečekané, jakým směrem se příběh začal zhruba uprostřed ubírat.
Z knížky mám pocit nevyužitého potenciálu. Četla se velmi dobře a atmosféra zde byla v souladu s prostředím ponurá, depresivní, stísněná. Motiv komunity, ducha holčičky i zločinu, který komunita skrývá, se ale podle mě dal zpracovat mnohem lépe. Docela mě to mrzí, podle anotace mě knížka opravdu zaujala. Ale nedotaženost příběhu podle mě velmi uškodila.
Druhý díl mě bavil ještě o poznání víc než první! Byla jsem hodně napjatá, jak se celá historie obou statků a s tím (ne)související vraždy vysvětlí. Nutno podotknout, že se jedná o smutný příběh, který ale skvěle osvěžuje Tóra s Matthiasem. Ty jejich slovní výměny se mi líbily a oba jsou mi, až na pár výhrad k Tóřině nezodpovědnosti a naivitě, sympatičtí. Knížka mi dost připomínala Theorina, jehož děje se odehrávají zase na švédském ostrově Öland. To je pro mě velké plus, protože Theorina zbožňuju. Islandská krajina, ezotericky zaměřený hotel, náznaky duchařiny, historie dvou rodin a k tomu soukromý život Tóry, to byla ideální kombinace, kterou jsem si nadmíru užila :)
"Jednoho dne," spustil, "až tady nebudu. V momentě, kdy budeš blízko obzoru, budeš i blízko mě..."
Tak tohle byla opravdu emoční tsunami! Zřejmě nejsilnější knížka, jakou jsem četla! Podobných mám už za sebou více, ale tahle popisuje autorčin skutečný zážitek, což knize dává úplně jiný rozměr. Místy to může vypadat, že je psána jako typická červená knihovna, protože se sice jedná o román, ale spíše v deníkové podobě. Na příběhu ale není tak podstatná forma jako poslání, zachycení autentických pocitů autorky a důvěryhodné, někdy až syrové zachycení reality. Veškeré situace jsem prožívala s Jessicou, bylo to neuvěřitelné! Z textu čiší láska, přátelství, naděje, nekonečná žízeň po životě, ale stejně tak bolest, smrt, strach o milovanou osobu a smutek. Zařadila se mezi moje TOP knihy, proto ji všem vřele doporučuju. Příběh se zabývá vážnými tématy, ale přesto se vám na tváři občas objeví úsměv. Dannyho mi bylo hrozně líto a obdivuju Jessicu za její odvahu a odhodlání. Má můj obdiv hlavně v tom, že dokázala tak bravurně své pocity sepsat a prožít tuto strašlivou bolest znovu. Je a Tinu si prostě nejde nezamilovat... :)
Víc než polovina knížky mi přišla zbytečně rozvleklá a bez spádu, ale moc jsem sympatizovala s Tórou a Matthiasem, výborně se to četlo a dozvěděla jsem se zajímavé informace o čarodějnictví. Asi po 250. straně mě ale příběh úplně pohltil a já byla hrozně napjatá, jak to celé dopadne. Po dočtení můžu jen říct, že se jedná o opravdu skvěle propracovanou detektivku se stejně skvělými postavami a jako bonus čtenář dostane spoustu zajímavostí z magie a čarodějnických procesů na Islandu! Zejména v první polovině jsem se trochu podivovala nad tím, že knihu napsala stejná autorka jako "Pamatuji si vás všechny", protože ta byla opravdu mrazivá. Tahle je naopak navzdory všem ohavnostem napsaná dost jemně, a i když je atmosféra tajuplná, rozhodně jsem se nebála jako u výše zmíněné. Druhá polovina mě ale dokonale přesvědčila o tom, že Yrsiny detektivky budou výborné, těším se na další Tóřin případ :)