_Michelle_ komentáře u knih
Sonda do života porodních asistentek, jeptišek a chudých rodiček v 50. letech minulého století, aneb netradiční téma zpracované poutavou formou. Doufám, že se mi podaří sehnat i seriál BBC, o kterém je zmínka na přebalu knihy.
Správná dávka humoru, nadhledu, lásky a originality, aneb příjemné čtivo, ke kterému se člověk může kdykoli vrátit, jelikož je jisté, že obsah bude stále stejně výstižný. Vzhledem ke struktuře knihy dokonce není potřeba číst vždy od začátku, takže si prostě vyberete část, která vás v dané chvíli potěší nejvíce a už jste naladěni na parádní "Backmanovskou" vlnu.
Dojemná kniha o vzpomínkách, plíživém zapomínání, lásce, pochopení a univerzu.
Kdyby se mě někdo zeptal: "Proč miluješ knihy od F. Backmana?" Odpověď by byla jednoznačná: "Pro jejich opravdovost." Při čtení mám vždy pocit, jako by každá z postav skutečně žila v mém sousedství. Příběhy stěžejních aktérů působí přirozeně, děj má nenásilný spád a v textu je pokaždé kus lidskosti a moudrosti. Víc jsem od knihy asi nikdy neočekávala, a tak tleskám hokejovému Medvědínu a už teď se moc těším na další neobyčejně zpracované příběhy obyčejných lidí.
Příjemné čtení s lidským rozměrem, anebo by se spíše slušelo napsat s kocouřím rozměrem, jelikož právě Bob dokázal zajistit pro Jamese B. lepší dnešky i zítřky. Já osobně fandím oběma, jelikož tvoří sehranou a bez debat sympatickou dvojku.
Kniha bohužel úplně nesplnila má očekávání. Autor občas utrousil nějaký ten vtípek, což bylo fajn, ale spíše se knížka nesla v jednom nudném módu. Jelikož nejsem znalec Británie, ocenila bych fotografie, či mnohem podrobnější a barvitější popisy míst. Nová cesta po malém ostrově je asi primárně určená jinému čtenáři. Snad se mi autor trefí do noty třeba někdy příště.
Nápad s rozpouštějícím se ledovcem a tučňáky, resp. vytvoření bajky pojednávající o změně je nepochybně zajímavý. Obálka knihy se moc povedla a obrázky uvnitř také, avšak tím výčet pozitiv z mého pohledu končí. Knihu rozhodně nepovažuji za převratnou a ani nijak zásadně přínosnou. Kdybych tedy měla stručně vyjádřit své pocity po jejím dočtení, pak bych musela napsat, že se jedná o mnoho povyku pro nic.
Co dodat ve chvíli, kdy již vše bylo řečeno, snad tedy jen minutou ticha vyjádřit úctu k památce tragicky zesnulých a obdiv panu Oskaru Schindlerovi, který si zachoval lidskost v nelidských časech.
Mrazivé téma zpracované s citem, tak bych charakterizovala knihu Chlapec na dřevěné bedně. Myslím si, že je velice dobře, že takovéto knihy vznikají, a že si připomínáme, že mír není samozřejmostí a zachovaní rodové linie může být vlastně dílem obrovského štěstí. Netuším, jestli dnešní děti, které jsou často zcela pohlceny konzumním způsobem života, dokáží porozumět alespoň zlomku toho, co je v knize popisováno, ale asi je třeba zkoušet jim předávat i tyto informace, aby se hrůzy minulosti již nikdy neopakovaly. Tímto samozřejmě nechci tvrdit, že dokáži zcela pochopit rozsah a hloubku hrůz, kterým byl autor knihy vystaven (myslím, že to dokáží jen lidé, kteří vše vytrpěli na vlastní kůži), jen chci říci, že když má někdo vše (či téměř vše) asi si jen s velkými obtížemi dokáže představit, že kdysi v blízkém Polsku vyrůstal chlapec, který neměl v podstatě nic.
Gilmorova děvčata jsou pro mne prostě a jednoduše srdcovou záležitostí. Ať už se čas od času podívám na jakýkoliv díl, mám vždy pocit, že se vracím ke kořenům, tj. potkávám staré přátele, kteří mi byli v dobách dospívání skutečně blízcí. Seriálová Lorelai (Lauren Graham) mi byla vždy sympatická, a to zejména pro svůj osobitý vtip, nadhled a jistou dávku ztřeštěnosti, právě proto mě kniha nejspíš zaujala a zařadila jsem ji na seznam svých přání k Vánocům. Jelikož se mé přání vyplnilo a kniha si ke mně našla cestu, mohu nyní (po jejím dočtení) povědět, že je napsána svižně, neotřele a tak nějak Gilmorovsky, takže předčila má očekávání a už teď se těším na další literární počiny její autorky.
Krásný a nebojím se říci nadčasový příběh s poněkud předvídatelným, avšak hezkým pohádkovým koncem. Příští rok si knížku v období svátků s chutí přečtu znovu.
Moc milá a nenásilná knížka, která vám vrátí dětský pohled na svět a hravost, díky které je život o hodně zábavnější.
V rámci daného žánru je to povedená, čtivá, svižná a z klasického češství vybočující jednohubka. Autorka má širokou slovní zásobu, kterou dokáže obratně používat, takže bych hádala, že v jejím podání by byly i eseje na téma Používání starých telefonních seznamů neotřelým pojetím zábavné. Nutno však podotknout, že na opravdové téma, díky kterému by se mohla dostat do povědomí širší veřejnosti, Iva Roze stále čeká a já přiznávám, že se na jeho objevení upřímně moc těším. Jakož to příznivkyni klasických románových, tj. mnohdy nereálných šťastných konců mě trošku mrzí, že autorka zas až tak úplně partnera pro život nehledala, či pátrala po někom jehož existence v mém světě dosud není ani prokázaná, ale i tak uznávám, že jsem se bavila a cesty v přeplněné MHD byly hned o něco snesitelnější a pocitově rychlejší.
Nejlepší Betty je ta, která žije na ostrově a má po svém boku vyrovnaného Dona a vynalézavé dospívající dcerky :-)
Nádherná knížka plná emotivních okamžiků, které nenechají chladným snad žádného člověka, který má srdce na pravém místě. Jen málokomu, ať už z říše lidí či zvířat, se podaří být zachráněným a zachráncem současně. Juan Salvado (Zachráněný)/Salvador (Zachránce) to dokázal, a proto věřím, že jeho příběh nebude zapomenut.
Je to sice otřepaná fráze, ale prostě mi jako nejpřesnější sdělení pocitů z knížky připadá použití hesla:"Nebyl to můj šálek kávy". Hlavní myšlenka knihy byla fajn, ale provedení bylo až moc přitažené za vlasy.
Začáteční a prostřední část knihy je dle mého názoru naprostá pecka. Příběh se zde rozvíjí pěkně postupně, takže po malinkých krůčcích nenásilně pronikáte do myšlení hlavních hrdinů. Vše je hodně popisné a podrobné, ale precizně provedené, takže vůbec ne obtěžující a na škodu. V závěru knihy už však jakoby autorce docházel dech (čemuž se s ohledem na její rozsah snad ani nelze divit). Má nedostatek příhodných nápadů a chybí důmyslnost jejich zpracování. Vzbuzuje to pocit, jako by to už autorka chtěla mít za sebou a nějak to mistrovsky zamotané klubko rychle a za každou cenu rozšmodrchat. To se bohužel úplně nepodařilo, takže si na konci toho všeho říkám jen udivené: "COŽE?"
Občas jsem se při čtení pobavila a občas jsem natrefila na vyloženě hluchá místa. To celé bylo podáno ve stylu hop sem a hop tam (tzn. jde o poměrně neucelené vyprávění). Tento počin z mého pohledu tedy prostě patří do široké kategorie NEPOTĚŠÍ, NEURAZÍ.
Stručné informace o knize v kombinaci s vysokým hodnocením mě navnadily natolik, že jsem tentýž den knihu s velkým zájmem a zvědavostí začala číst. Začíst se nebylo nikterak obtížné, jelikož děj má spád a nutkání vědět co bude dál vás nutí otáčet stránky. Velká očekávání bývají bohužel mnohdy předzvěstí zklamání, což potkalo i mě. Námětu knížky nelze upřít nápaditost, avšak kniha má určitá nedotažená místa, která prostě ruší celkový dojem. Obvykle nečtu thrillery ani detektivky, ale o realizovatelnosti určitých věcí se dá dle mého názoru s úspěchem pochybovat (pozn. nebudu prozrazovat nic konkrétního, abych nepokazila momenty překvapení, o které zde jde především). Věřím, že budoucí počiny autorky budou propracovanější a moc se těším, protože čtivost knihy byla perfektní.
V roce vydání to musela být určitě pecka vzbuzující nemalý zájem. Od doby, kdy první čtenář četl tuto novelu však již uplynulo mnoho času, a tak se bohužel nějaký ten lesk plynoucí z neotřelých úvah vytratil. Konec knihy mě vyloženě nepotěšil, jelikož z mého úhlu pohledu nedával naději na lepší ženské zítřky, což je škoda. V tomto konkrétním případě musím tedy říct, že se mi více zamlouval film, na který se ráda znovu podívám.