mikika komentáře u knih
roztomilé a moudré, moje první kniha od tohohle autora a překvapivě fajn, nesnaží se nikomu vnutit svoje názory.
nejlepší je, když se autorka nebere moc vážně a píše vtipně, jako tady...
na Gerritsenovou celkem průměr, ale pointu jsem neodhadla, takže dobrý...
čekala jsem jiné - bylo to překvapivě depresivní, pochmurné, komplikované, nekonečné.
dobře, v romantice se občas přihodí nějaké to nedorozumění, aby byla zápletka zahuštěná, ale vystavět knihu JENOM na omylech a špatně pochopených citátech, to už na mě bylo moc...
takový trochu mezidíl pro ty, co napjatě čekají na pokračování, co bude s Lesley... na konci se vlastně vůbec nic nevysvětlilo, zůstala samá Proč? dost ve stylu: hlavně že to dobře dopadlo, tak do toho moc nešťourat.
asi byla chyba přistupovat ke knize jako k detektivce, je to spíš náročnější psychologický román s dost pochroumanými postavami. nejdřív jsem je nesnášela, pak se to trochu srovnalo, když vycházelo najevo, co mají za sebou...
náročnější na pozornost, samé divné termíny a názvy, ale když si zvyknete, je to paráda.
anotace mi neskutečně připomněla Amandu Quick,a tak jsem stále čekala, kdy se do sebe hrdinové šíleně zamilují. a ono pořád nic. zato bylo spousta vyšetřování, v rámci možností. ale je to teprve první díl série, nic není ztraceno. autorka píše romance pod jiným jménem, takže možnost vývoje tu existuje...
tak to bylo výborné. skvěle pojaté téma posttraumatického syndromu, sice finále už patřilo do úplně jiné knihy, ale četlo se to jedním dechem. špička!
nenáročná romantika, která předpokládá, že už jste četli první díl, páč se to odehrává současně. jen nevím, jak chce autorka v třetím díle udělat z tak nesympatické Jane hlavní romantickou hrdinku...
už od začátku jsem měla svůj tip a nakonec byl i správnej, což se mi moc často nestává, takže spíš zklamání, že nenastal ještě nějaký veletoč a překvapení... anebo už jsem moc náročná...
tak tohle bylo dobrý. mnohem temnější než Agathiny vlastní knihy, takový správně vystreslý.
miluju tyhle zřídkavý díly, kdy chlap není úplně příšerně macho, ale vychází vstříc silné ženské...
teda přiznám se, že některé eseje byly tak intelektuálské, že jsem je vůbec nepochopila. ale ty o knihovnách, o vyřizování řidičáku... fakt dobré.
dobré počtení, ne tak zkázonosně deptající jako předešlé Němé oběti, zajímavý námět.
Volné pokračování Říše milosti, jen tu už díkybohu nikdo nikoho nestahuje z kůže. ale stejně pochmurné čtení...
klasický Wodehouse, skvělý i bez komorníka...
když přistoupíte na geniálního psa, tak se i pobavíte, jak vám vypravěč odběhne prohnat králíka a vy nevíte, co se stalo u detektiva...