milamarus
komentáře u knih
Tajemství Pražského hradu
Stanislav Škoda
Jedenáctá příčka letošní čtenářské výzvy obsazena - kniha obsahuje mapu (loňská čtyřka), kniha je označena štítkem tajemství (loňská šestnáctka), přičemž v rukách zvídavého čtenáře dovede proměnit dlouhou víkendovou procházku v zábavné putování. // Vhodné pro rozšíření slovní zásoby (dřevec, kašna, probošt, letohrádek, příkop, monstrance). Vhodné také pro čtení s porozuměním, neboť to, zda jste dávali pozor, si můžete společně s dětmi ověřit na str. 44-45, kde je kvíz o dvanácti otázkách. Bravo!
Dávám maximální počet hvězdiček. Za myš zacpávají si uši před muzicírováním vězněného Dalibora hvězdičku šestou. Pěkné, vzdělávací, praktické dílo! // Bude od září suplovat učebnice?
---------------------------
CITÁT:
Ale asi bys tam neměl chodit v noci.
Básničky z rozkvetlé zahrady
Jitka Hašková
Zaujala mě krásně barevná obálka. Ilustrace uvnitř jsou však překvapivě černobílé, resp. šedivé, takže nečtoucí děti možná aktivně vezmou do ruky pastelky, možná knížku po prolistování jako nezajímavou odloží. Nevím…. // Těším se na další komentáře a jednu básničku opisuji. Vybírám tu ze strany dvaatřicet.
------------------------
ŠKOLA
Ráno v osm zvonek zvoní,
škola právě začíná,
ten kdo ráno nevstal brzy,
tak to asi nestíhá.
Jeden zpívá,
druhý cvičí,
další zase počítá,
každého hned po ránu
učitel rád přivítá.
Hodiny pak ubíhají,
dětičky se učí psát,
musí dávat velký pozor,
žádnou pětku nedostat.
Po obědě do družiny,
starší děti domů jdou
mají úkol na další den,
za to rádi velmi jsou.
Říkáme si na dvorečku, na zahrádce ve chlívečku
Eva Fialová
Drobná knížka o rozměrech 16 x 16 cm, s jejíž pomocí lze rychle ověřit, zda dítě již rozpozná kotě od králíka, koně od krávy či holuba od čápa. A když jo, ...když si s ním budete opět vykládat o tlapkách, hřívě a peří, znovu upozorňovat na podobnosti mezi nimi, ptát se na rozdíly,... můžete jen tak mimochodem přečíst ono říkadlo. U každého zvířete jich je několik. // Samostatně, v rukách dítěte-čtenáře, veršíky patrně neobstojí. Nebudou jim mu dávat smysl, popletou je. // Dvě hvězdičky.
-------------------------------------------
Formanova kobyla,
dokud mohla, chodila.
Když nemohla, lehla si,
on ji tahal za vlasy.
„Pojď, kobylko, pojď domů,
dám ti mírku otrubů.“
Kobylka si dala říct,
doma nedostala nic.
Leoš Janáček: Ostravsko k 30. výročí úmrtí
Ivo Stolařík
Sborník se skládá z osmi částí. Každá má jiný rozsah, jiného autora. Na slovo skoupý však není ani jeden, takže radost se začíst. Ohlížejí se, vzpomínají, Janáček s nimi a před nimi ožívá… Je to silné, úsměv vyvolávající, plné citu. // Dávám maximální počet hvězdiček.
Konkrétně vzpomíná:
- Gustav Pivoňka (1895-1977)
- Helena Salichová (1895-1975)
- Emil Burejsa (1898-1985)
- Cyril Vymetal (1890-1973)
- Mirko Hanák (1891-1972)
- Milan Luzar (1896-?)
- Antonín Brož (1895-1983)
- Jan Václav Sládek (1909-1992)
---------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Rozloučil jsem se se všemi kolegy a profesory a nakonec jsem šel za Leošem Janáčkem. Vejdu do ředitelny, Janáček už tušil, za jakým účelem. Tak už, už? „Ano, pane řediteli. Přicházím se rozloučit a poděkovat Vám.“ No, no, vždyť se ještě uvidíme. Či ne? Odpovídám: „Kdož to ví! A kdybych snad potřeboval vysvědčení, požádám o ně písemně.“ To se rozumi, budete ho mit u mě připravene. Velmi nerad vas ztracim, davejte na sebe dobry pozor a vraťte se mi zdrav. Dlouhým stiskem ruky a pohledem do tváře to skončilo. Byli jsme oba dojati. Během vojenské služby jsem vysvědčení skutečně potřeboval a Janáček mi ho – vlastnoručně napsané – na moji žádost obratem poslal. Mám ho dodnes a opatruji ho jako cennou památku na vzácného člověka. Také jsem mu z různých míst, kde jsem se octl, poslal pozdravy. Velmi ho těšily a na všechny mi odpověděl. (…)
Vyznání lásky
Jaroslava Jiskrová
Solidní výběr čítající rovných 100 dopisů. // Řazeny jsou chronologicky dle data vyhotovení, přičemž jednotlivé faktografické úvody, s nimiž dopředu poznáte, kdo komu psal, co se tou nebo onou dvojicí stalo, dopisům nijak nepřekáží. Naopak. Lze z nich odvodit stáří pisatelů, lze se jich dobře chytit a pátrat dál, víc do hloubky… // Chválím rovněž nápad autorky vytvořit dvoj-medailony (či jak bych je měla nazvat) aneb dopisy jeho i její hned za sebou. To byla příjemná změna. Příjemná a důležitá, která bezpochyby vzájemnou vášeň viditelně vyvážila, ještě na chvilku prodloužila.
…takže ač nemám ponětí, jak vypadají karbunkulové oči, jak tvrdý je pád na kamenné dláždění logiků, vím, jak vypadá červánkové večerní nebe, stříbrotoká Vltava, jak těžké je v sobě zapříti toho silného ilusionistu. Chápu to. // A jestliže Nočnípták před šesti lety ve svém komentáři vyzdvihovala muže-pisatele, já vyzdvihuji ženy, neboť jejich vyznání, jejich láska tvoří pětinu knihy. // Krásné. Překrásné! Dávám maximální počet hvězdiček.
Pisatelkami jsou:
- Esther Vanhomrighová (1690-1723)
- Julie de Lespinasse (1732-1776)
- Susette Gontardová (1769-1802)
- Caroline von Günderodeová (1780-1806)
- Henriette Vogelová (1777-1811)
- Juliette Drouetová (1806-1883)
- Natálie Alexandrovna Zacharinová (1817-1852)
- Antonie Reisová (1817-1852)
- Elisabeth Barrettová (1806-1861)
- Anna Kavalírová (1825-1893)
- Bohumila Kratochvílová (1852-1887)
- Marina Kailová (1857-1941)
- Kamila Schönfeldová (1858-1920)
- Zdenka Braunerová (1858-1934)
- Gabriela Zapolská (1857-1921)
- Katherine Mansfieldová (1888-1923)
- Albertine Sarrazinová (1937-1967)
-----------------------------
ÚRYVEK:
(…) Vedu život zcela nový, tichý jako v klášteře a je mi to skorem milý pocit, žít tu tak tiše jako ztracená, v tom Babylónu ; snad kdybych tu zemřela náhle, teprv za několik dní by to pozorovali. Má ten pocit zvláštní pro mne kouzlo! Nechci, aby o mně lidi věděli, nechci, aby se kdo o mne staral. A jak se Vám vede? Není to otázka smělá? Snad vůbec ani na mé psaní neodpovíte, snad je zahodíte do ohně, jen jak spatříte na obálce mé písmo. Vím, že Jste z těch, jenž těžce zapomínají a těžce odpouští ; a to mé poslední psaní bylo, jak sám Jste řekl, bezohledné. Teprve dnes vidím, že Jste měl pravdu, že bezohledné bylo, ale psala jsem je v takovém zoufalém záchvatu, že mne až srdce bolelo a nedovedla jsem to jinak. Věděla jsem, že Prahu opustit musím, a bála jsem se, že Vás již neuvidím. Proč jsem mlčela? Ach, povím Vám to proč. (…)
200 představení Tajemství
Zdeněk Nejedlý
Drobná skladovka městské knihovny o rozměrech 10x14 cm, která prostřednictvím úryvků z korespondence a Smetanova deníku přibližuje okolnosti vzniku této opery. To je první kapitola. Následuje líčení o premiéře konané dne 18. září 1878 ještě na jevišti Nového českého divadla, přesun do divadla Národního, několik fotografií,… a líčení toho, jak byla inscenace pojata v novém století. // Samostatnou částí je pak kalendářní soupis, z něhož lze vyčíst, jak často bylo kterou sezónu dílo uváděno, kdo všechno na jevišti vystupoval, kdo představení řídil.
Některé osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Eliška Krásnohorská (1847-1926)
- Adolf Čech (1841-1903)
- Edmund Chvalovský (1839-1934)
- Josef Lev (1832-1898)
- Adolf Krössing (1848-1933)
- Emil Pollert (1877-1935)
- Růžena Koldovská (1875-1943)
- Otokar Mařák (1872-1939)
- Bohumil Benoni (1862-1942)
- Marie Crhová (1885-1973)
---------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Jsem jista, že nová práce Vaše bude opět k obdivu a radosti celého našeho světa. Kéž poněkud také k radosti Vaší vlastní!
Korespondence Leoše Janáčka s Otakarem Ostrčilem
Leoš Janáček
Další kousek z mozaiky života Otakara Ostrčila, potažmo z historie Národního divadla, kde Ostrčil pracoval. // K formální stránce uvádím, že jednotlivé písemnosti jsou chronologicky seřazeny, očíslovány a doplněny poznámkovým aparátem, takže čtenář přehled neztratí. K obsahové, že řeč bude o Janáčkově opeře Výlety páně Broučkovy, jejíž premiéra se v ND uskutečnila dne 23.4.1920; dále o Kátě Kabanové, Lišce Bystroušce,... a samozřejmě též o Její pastorkyni.
Ta se stala kulisou k nedorozumění mezi oběma pisateli, pročež i tón dopisů je jiný. Janáček je roztrpčen z kroků manželky Karla Kovařovice (1862-1920), žádá Ostrčila o pomoc, Ostrčil odmítá, a spor týkající se zaplacení neobjednaných retuší pokračuje…. // Jsem ráda, že jsem knihu našla. Cenné čtení.
Některé další osoby, jejichž jména se v dopisech objevují:
- Gustav Schmoranz (1858-1930)
- Josef Bohuslav Foerster (1859-1951)
- Otakar Šourek (1883-1956)
- Mirko Štork (1880-1953)
- Jan Löwenbach (1880-1972)
- Vladimír Helfert (1886-1975)
- Karel Výmola (1864-1935)
-------------------------------
CITÁT:
Slunko luhačovické už si hodně přistává: ať hřeje až tam budeme!
Klub přátel hub
Elise Gravel
Knížka je určená dětem. Otevřít ji však dozajista mohou i dospělí, kteří s tématem “houby“ teprve začínají. // Psáno jednoduše, psáno s radostí. Psáno tak, aby nezůstalo jen u obracení stránek. To hodnotím kladně. // Dávám maximální počet hvězdiček. Naďa2411, Hanina61, haki34, SSTknihy, Knihomolka506, Osice,… holky neváhejte!
-------------------------------
CITÁT:
Líbí se mi všechno, co je zvláštní, a houby jsou opravdu neobyčejné.
Amadeus
Peter Shaffer
Objeveno ve fondu městské knihovny také jako audiokniha. Hlas Salierimu propůjčil Martin Finger (*1970), Mozartovi pak Marek Lambora (*1995). // Záznam je rozdělen do čtyř slabých půlhodinek, v nichž je všechno – zápal, pochybnosti, intriky, vztek, radost i Amadeův smích. // Kdo má rád Formanův snímek, může navzájem porovnat. // Dávám maximální počet hvězdiček. Famózní!
--------------------------------------
CITÁT:
Byli jsme oba dva – on i já – obyčejní lidé, ale zatímco on dokázal z obyčejného života udělat zázrak, já jsem ze zázraku dělal jen obyčejné a průměrné umění.
Tryzna za Edvarda Beneše 1998
Věra Olivová
Jedna z pětapadesáti knih, které můžete k dnešnímu dni najít pod štítkem nesoucí jméno našeho druhého prezidenta. // Soustředí se na dobu od 3. září do 10. září 1948. // Je tu časová osa, je tu kus projevu Rudolfa Slánského (1901-1952), jsou tu také úryvky z kondolenčních dopisů adresovaných paní Haně Benešové (1885-1974).
Některé další osoby, jejichž jména se v knížce objevují:
- Milada Horáková (1901-1950)
- Trygve Lie (1896-1968)
- Bohumil Markalous (1882-1952)
- Otakar Jeremiáš (1892-1962)
- Maurice Dejean (1899-1982)
- Laco Novomeský (1904-1976)
- Jarmila Čapková (1889-1962)
- Bernard Lecache (1895-1968)
- Václav Talich (1883-1961)
- René Cassin (1887-1976)
- Antoš Finger (1895-1956)
----------------------------------
CITÁT:
Nálada byla velmi stísněná a dost žen bylo uplakaných.
V nechtěné roli: Příběh legionáře a divadelníka Pavla Setničky
Vladimír Kolár
Čtivé ohlédnutí za životem jednoho muže. // Pomyslně propojuji s knihou “Můj chlapec a já“, z níž je zde opakovaně opisováno, neboť autor je synem Jaromíry Kolárové (1919-2006) a vnukem Pavla Setničky (1890-1951). // Vhodné pro pátou, osmou či patnáctou příčku letošní čtenářské výzvy.
-------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Když si myslíš, že se má nějaká práce udělat, nikdy se neptej ani po uznání, ani po penězích. Buď je to potřeba udělat, nebo ne a na ničem jiným nesejde.
Kafkovo tajemství
Konrad Dietzfelbinger
Aforismy jsem četla před pěti lety. Od té doby tam přibyly čtyři komentáře, jak koukám, a poslední byl napsán právě dnes. Napsal ho uživatel sika444, ...takže moje doporučení bude směřovat v prvé řadě jemu. Pokud by chtěl u Kafky ještě na pár dní zůstat. :-)
Je to kniha, která potřebuje čas. Kniha, která vsází na autenticitu. Kniha, kterou se vyplatí číst bez přeskakování. // Jsem ráda, že jsem ji našla.
------------------------
ÚRYVEK:
(…) Pro člověka, který pojedl ze stromu poznání dobra a zla, je možné spojení s pravdou již jen pomocí pojmů, symbolů a obrazů. Nicméně v nich opět spočívá – pokud si je hledající člověk neustále vědom toho, že žádné pojmy a symboly nedokáží pravdu vystihnout, nýbrž jen do určité míry naznačit – most mezi světem lži a světem pravdy. Pokud však na svých pojmech lpí a věří, že vlastní pravdu, utvrzuje se ve svém stavu lži a tím teprve skutečně znemožňuje pravdě, aby se v něm uplatnila.
Bedřich Smetana v Jabkenicích
Zdeněk Nejedlý
Drobná skladovka o rozměrech 15x10 cm, která spolu s tituly “Z jabkenické myslivny“ (1963), “Jabkenická léta Bedřicha Smetany“ (1968), tvoří jakýsi trojlístek knih upomínajících na malou obec blízko Mladé Boleslavi. Obec, která se na několik let stala místem, kam Smetana jezdil, kde bydlel, kde pracoval a hledal inspiraci. // Líbilo.
----------------------------------
CITÁT:
Anebo vypravoval. To nyní zvláště rád, v této odloučenosti od světa.
Praha magická
Andrej Šťastný
Lpět na jednom tématu se vyplatí! Zase jsem našla objekt, který jsem neznala - konkrétně rotundu sv. Longina, abych byla přesná…. :-) // Líbí se mi to střídání jednostranných fotografií s těmi, které potřebují strany dvě. Líbí se mi zvolený úhel záběru i fakt, že řada snímků je pořízena v protisvětle. // Dostupné ve fondu ústřední knihovny – jednokusově, jen k nahlédnutí. // Krásné.
Vybírám:
- ulice U Radnice (str. 15)
- Staroměstské náměstí (str. 48)
- Pohled z okna Prašné brány (str. 79)
Praha - Velká knížka pro malé vypravěče
Libor Drobný
Čtyři místa, čtyři roční období a lidiček tolik, že nevím, na kterého koukat dřív. Na každém centimetru je někdo.… Baví mě mezi nimi hledat někoho konkrétního. Baví mě objevovat detaily jako tenisky zavěšené vysoko nad zemí nebo slona v okně. Najdete ho taky? // Líbilo! Takový druh knihy jsem neznala. Dávám maximální počet hvězdiček.
Pražský deník 1938 - 1965
Jan Lukas
Anotace odpovídá skutečnosti. Jedná se o černobílé obrazové putování historií doplněné pár slovy v českém i anglickém jazyce. // Dostupné ve fondu ústřední knihovny – jednokusově, jen k nahlédnutí. // Doplňuji však, že mladou dívkou, která byla odvezena transportem do Terezína, je Vendulka Voglová (1930-2017). Před pěti lety o ní vyšla samostatná kniha. Napsal ji novinář Ondřej Kundra. // Působivé.
Rodokmen
Vladimír Brandejs
Nalezeno v bedně "čtenáři čtenářům“. // Schází slova. Schází srovnání s jinou knihou. Při prvním čtení trochu hození do vody a šok. Protože básnická forma vyprávění, protože nedořečenost…. Párkrát jsem knihu zavřela a se čtením přestala…. // Napodruhé lepší. Originální popis minulosti - nasekané věty tomu dodávají kouzlo, víc vynikne jejich obsah, a jejich nedořečenost čtenáře udržuje v napětí, zda se autor k tomu či onomu ještě vrátí… // Proloženo fotografiemi.
------------------------------------------
Paměti,
kam saháš?
Chvíle k chvíli vlahá
lijáky i potem,
mohutníš, či slábneš
s přibývajícími léty?
Jde život za životem…
K otázce dramaturgie operní
Karel Kovařovic
Dvanáctistránková reakce na brožuru “Chromatické hromobití“, kterou najdete zde pod tímto odkazem - www.databazeknih.cz/knihy/chromaticke-hromobiti-iv-540039. Vzájemně je propojuji, neboť bez ní je to čtení poloviční. // Psáno věcně. // Nehodnotím. Jen chci vyjádřit díky knihovně, že oba tituly ve skladu opatruje. Děkuju! Jdu pátrat dál.
-------------------
CITÁT:
Od požadavku tohoto nemohu ustoupiti v žádném případě.
Chromatické hromobití (IV.)
Ludvík Lošťák
Hození rukavice k nohám Karla Kovařovice (1862-1920), potažmo vpád do historie (ne)uvedení Lošťákovy opery “Furianti“ na jeviště Národního divadla. // Je to vyjádření plné emocí, negace, posměchu,... je to snaha o hledání zastání u veřejnosti cestou očerňování druhého… zkrátka: pro dnešního čtenáře uvyklého sociálním sítím (a nejen tam přítomným hejtrům) srozumitelné čtení. Každý to pochopí. Ovšem, aby pře obou pánů byla pří, propojuji titul s brožurkou “K otázce dramaturgie operní“, v níž Kovařovic Lošťákovi odpovídá.// Nehodnotím. Jdu pátrat dál.
-------------------------
CITÁT:
Juchuchu! Takových rozkošných kamarádíčků mít tak na světě asi půl tuctu, jak vesele by se to žilo na zemi!
Almanach na památku tisícího provedení Prodané nevěsty souborem Národního divadla v Praze 30. května 1927
Zdeněk Nejedlý
Pohled na Smetanovu operu skrze kalendář a statistiky. Velmi zajímavý. Pečlivě vedený. Průkazný. // Vyčtete odsud příkladně, kdy v roli Mařenky vystoupila Ema Destinnová; kteří pánové ztvárnili Jeníka či kolikrát stál na jevišti Adolf Krössing coby koktající Vašek…. A když nic jiného, utvrdíte se alespoň v tom, že Prodaná nevěsta od své slavnostní premiéry, která se konala dne 30. května 1866, neopustila české jeviště.
Poté následují vyjádření a vzpomínky jednotlivých protagonistů, pamětníků a osobností hudebního světa. To je v mých očích neméně zajímavá část almanachu. // Bravo! Dávám maximální počet hvězdiček a pár řádků ze strany šestasedmdesát, kde se v čase ohlíží Emil Pollert (1877-1935), opisuji.
----------------------
(…) Když Karel Kovařovic splnil ideál můj (a jistě také ideál všech českých basistů) a přidělil mi Kecala, požádal jsem režiséra Šmahu, který „Prodanou“ tehdy režíroval, aby mě v několika soukromých hodinách herecky připravil pro tento úkol. Šmaha, jenž mi byl vždy nakloněn, pozval mě jednoho odpoledne do svého bytu, poslal pro velkou konvici černé kávy, pohodlně se rozložil do lenošky, já naproti němu, naléval koflík za koflíkem a – povídali jsme o všem možném, jen ne o Kecalovi. Asi za hodinu vstal, vzal mě za ramena, zahleděl se mi do očí a řekl: „Tak tu smlouvu v prvním jednání nenoste v náprsní kapse kabátu, ale v kapse dolejší. Jinak Vám Pollertku důvěřuju – jen to hrajte venkovsky. Na zdar!“ To byla tedy moje herecká průprava pro Kecala.
