milan3144 komentáře u knih

Aj jaj, tak tohle bylo moje velké šlápnutí vedle. I když si za to vlastně můžu sám. Přečetl jsem samozřejmě hodnocení ostatních čtenářů a tak jsme v podstatě tak nějak věděl co mě čeká. Jenže když jsem se rozhodoval jakou další knížku budu číst, tak jsem zkusmo přečetl, z vybraných titulů pár prvních vět, či stránku, aby mi to usnadnilo rozhodování. No a to jsem neměl dělat. On ten začátek je totiž úplně o něčem jiném, než zbytek knížky. Prostě mě navnadil a společně se samotným názvem knihy, taky vlastně dost oklamal. Ony věčně zpívající lesy jsou jen vlastně kulisou pro děj, který se může odehrávat v podstatě kdekoliv. Stačí jen aby zde byl určitý despekt, spojený s polohou domova, prostě určitá rivalita dvou míst, kdy si jedni myslí o těch druzích, že jsou přinejmenším podivní, a pak z toho vyplývá celá řada třenic. No nebudu prozrazovat víc, přeci jen je zde značná část čtenářů, kterým se to líbí a tak jistě je i dost, kterým se to líbit teprve bude. Jen snad můžu ještě připsat, že ty lesy a vůbec příroda je tím dějem vlastně zcela upozaděna a jen sem tam na čtenáře jukne, aby dotvářela obraz. Četl jsem tuto knížku, kde jsou všechny tři díly pohromadě, ale ukončuji čtení po prvním díle, kdy ještě stále mohu dát s čistým svědomím tři hvězdy, ale také s tím, že mě vlastně další osud Daga dál vůbec nezajímá. Kniha jistě měla pasáže, které jsem četl se zájmem, ale těch druhých, pro mne dost nudných, tak těmi jsem se prokousával dost těžko a bylo jich dost.
Tři hvězdy, které tak tak skomírají.

12 25.03.2020

Moje třetí kniha o ruských legiích a zatím, dle mého názoru nejobjektivnější a nejpřehlednější, co se týče chronologie událostí a jejich kontextu s dalším vývojem. Tento pohled je asi nejbližší tomu mému. Tedy tomu, že toto vojsko nebylo názorově homogenním útvarem, ze kterého pouze vybočovaly excesy vyprovokované "rudými" agitátory a provakatéry a že ani chování vojska, vůči místnímu obyvatelstvu, není vždy bez poskvrny. Zachycena není celá anabáze legií, ale jen její část, kdy se vojáci začali pozastavovat nad tím, co tu ještě vlastně pohledávají a proč a za koho bojují. V celku logický vývoj v myšlení řadových vojáků původně dobrovolecké armády, která má za sebou mnoho úspěšných bojů a je, do značné míry oprávněně, symbolem pro nově vznikající stát a je jím i dnes. Rozsahem jen lehce přes sto stran, přesto jsem zde objevil nové informace a jiné zase doplnily to, co už jsem načerpal z předchozích knih a zdrojů. Součástí je i fotografická příloha se zajímavými snímky.
Za mě velmi dobré čtyři hvězdy.

12 11.03.2020

Podkarpatská Rus. Když o tom po přečtení této knihy přemýšlím, tak se mi to zdá neuvěřitelné, že tato oblast byla součástí našeho společného státu. Musím přiznat, že o ní mnoho nevím. Snad jen to, že ze tří hlavních částí, ze kterých se skládala naše republika před Mnichovem, byla tato tou nejzaostalejší a pak ještě pár střípků. Ovšem ten obraz skutečného života v té době a v těchto místech se mi začíná odkrývat až nyní. Český učitel tam přichází na svou první štaci, plný očekávání a plánů, s pověřením založit v horách českou školu. Setkává se zde, v tomto až překvapivě multinárodnostním místě, především s velkou bídou prostých lidí. Snad ještě můžu z dalšího poodhalit, že v průběhu času, jak si na toto místo dělali zálusk takřka všichni pohraniční sousedé, se zde satane cizím státním příslušníkem. Tento osud, kdy vlastně neexistovala možnost, jak se nějakým rychlým a bezpečným způsobem dostat zpět, nepotkal jen jeho, ale všechny Čechy, kteří zde většinou zastávali nějaké funkce, ale třeba i vojáky. Slovenské hranice, po vzniku samostatného státu, jsou uzavřené a Podkarpatskou Rusí se šíří mocenský boj o to, kdo bude vládnout, kdo toto území bude ovládat. Při čtení se mi neodbytně vetřela do hlavy jedna myšlenka. Vzorem pro dnešní demokratickou současnost, je nyní často označována právě ona republika, která se zrodila v roce 1918. Pokud u určité části Slováků, při našem tehdejším soužití, převládal pocit, že hrají druhé housle, tak z pohledu Rusínů musím říct, při zachování stejného příměru, že ti byli vlastně úplně bez houslí. Naprosto opomíjená část území, už jen třeba v názvu a za celou dobu existence ve společném státě se nic nezměnilo.
Závěrem: překvapivě dobré a bez nějaké propagandistické masáže. V podstatě bych si troufl říci, že onen vývoj v myšlení postavy, nebyl v té době nikterak osamocený.
Chybělo jen opravdu velice málo, abych hodnotil plným počtem hvězd.
Zcela zasloužené čtyři hvězdy.

12 06.02.2020

Čekal jsem od této knihy více. Po namlsání "strýcem Odyseem" od téhož autora a poměrně solidní "Solí země", mě "Vesnice pod zemí" zaujala až především ve své druhé polovině. Nějak jsem se s postavami nedokázal sžít. Příběh je to dozajista ne nezajímavý a dle všeho má skutečný základ, ale autor ho pojal jako jakousi podzemní předehru, nebo spíš ve zkratce prodělaný vývoj událostí, které měly po osvobození teprve přijít a jsou předzvěstí oněch radostných a především spravedlivých zítřků. Četl jsem hodně knih, kde byla ideologická rovina zastoupena i mnohem více než v této knize. Vždycky jsem tam ale našel nějaký obraz doby, který měl svou reálnou podobu. Netvrdím že nadšení bylo všude bezměrné, ale na druhou stranu, jak už jsem do nějakého komentáře napsal, historická zkušenost a vývoj během II. světové války, dal vcelku logický směr v rozhodování v prvních poválečných volbách. Zde mi ale vadil onen, řekl bych, naroubovaný ideologický rozměr, na onu skutečnou událost na sklonku války. S trochou nadsázky lze napsat, že autor v naprosté tmě, nebo přinejlepším v příšeří kahanů, začal malovat velice zářnými barvami.
Tři hvězdy.

12 06.10.2019

Dávám dvě hvězdy a to především proto, jak se nepodařilo skloubit prostředí, děj a mluvu aktérů v této knize. Ano, máme tu betonářskou partu, která drží při sobě a svou práci odvádí na výtečnou, ale autor jí ještě přisuzuje, že vše se dá dělat lépe, rychleji a radostněji. No, to se dá tak nějak od knihy, která se odehrává v té době na stavbě přehrady, očekávat. Prostě: makáme, ale ještě si dáme závazek a budeme makat ještě více a tak strhneme i ostatní.
Pak je tu i jejich mimo pracovní život, ve kterém má parta ale stále velký vliv.
Tohle všechno bych snad mohl hodnotit třemi hvězdami, zvlášť když je použit humorný styl...jenže...
Nevím, jestli je to tím, že autor se nikdy na takovém místě nepohyboval, nebo tím, že se snažil urputně vyhýbat nějakému jadrnějšímu slovu, ale dává tak postavám do úst věty plné metafor a eufemismů, že nad tím zůstává až rozum stát. Myslím, že by stačilo, kdyby takto mluvil jeden maximálně dva členové party, ale tady se to tak sype takřka za všech, co mají v knize alespoň tři po sobě následující věty. Takže to, co mělo dodávat knize onen humorný nádech, se zde pro mne stalo takovou spíše fraškou. Navíc postavy hovořící, v rámci přiblížení k lidové mluvě nespisovně, po sobě navzájem tyto hlášky pálí jednu za druhou a neobejde se bez nich prakticky jakýkoliv dialog. Některým určitě nelze upřít vtipnost, ale jejich celkové množství a nic nelimitující používání z nich dělá těžko přehlédnutelný křečovitý přívažek.
Malý příklad. Jedna z postav je rozčílená na nejvyšší míru a autor ji nechá pěkně od plic si zanadávat:" ...Anténa se div nezačal ze samé zlosti točit dokolečka......Tos mě teda skutečně vyhmát. Hoši, ten výrok našeho slavného jeřábníka si zapamatujte. A podle toho doslovného záznamu jsi alibista, jak trojtá sádrová noha, obrostlá psím vínem a počmáraná sprostejma obrázkama..."
Takže až se někdy opravdu taky rozčílíte, tak tady máte nyní opravdu zdrcující a hanlivou nadávku, po které se onen rozčilitel určitě stáhne zahanbeně do ústraní a nepřijde vám hodně dlouho na oči...snad se to na našich stavbách (a ne jen tam) ujme.

12 18.05.2019

Tak tohle byla rychlovka. Textu v této knize opravdu není mnoho a slouží jako rozšiřující a doplňující informace z výpravy k fotografiím přírody a lidu této obrovské země. Právě její rozlehlost, a v určitých oblastech stále ještě poměrně malá zalidněnost, dává předpoklady, i přes ten až surový přístup k přírodě, že se zde stále ještě nacházejí oblasti lidskou činností nezasažené a tím tak s přírodou panenskou. Právě taková místa, se svojí drsností a zároveň krásou, jsou pro mne nesrovnatelně přitažlivější, než například Eiffelova věž, či zkomercionalizované Niagarské vodopády, nebo nedej bože nějaká zaplněná pláž, byť s tím nejluxusnějším zázemím.

12 20.03.2019

Druhý díl je věnovaný především autorovo rodičům a jejich životě v Českých Budějovicích. Sám rodilý a do devatenácti let i domovem příslušící budějičák (pak jsem vzal vetere na vesnici), jsem si hledal na mapě a i v paměti všechna ta místa, kde rodiny Frýdů prožila tuto etapu života.

12 14.12.2018

Tak prvních sto stran jsem dost tápal a hledal ke knize jakýsi přístup. Přeci jen jakožto ateistu, který má k náboženství vztah složený z určité směsice až despektu, shovívavosti a zvědavosti, mi tento počátek vyprávění o předcích autora, hojně prokládaný názvy různých židovských svátků, rituálů a konání, nepřipadal až tak poutavý.
Ve chvíli, kdy se na scéně ocitá Alfréd, na mě kniha začala dýchat tou atmosférou starého mocnářství, jakou jsem pociťoval i z knížky "Můj strýc Odysseus". Tady jsou ale osudy a zážitky postav ještě jiné v tom, že oni sami žijí (z důvodů víry) jiný život, než většina okolních lidí a ten je nutí k ať už dobrovolnému, či nucenému vyčleňování. Jak dobře víme, a to nejen v případech náboženských, většinová společnost dokáže odlišnost v ideálních případě oficiálně tolerovat, ale ve chvíli kdy nastane ten "správný" čas a podmínky, jsou ti odlišní terčem všech možných útoků, podnícených za jakoukoliv záminku.
Dávám pět hvězd a těším se na další pokračování.

12 05.12.2018

Druhý díl se mi zdá o něco lepší než první. Přeci jen se děj více rozvíjí a má větší spád, ačkoliv autor si určitou rozvláčnost stylu přeci jen zachovává. Také za počet milostných eskapád hlavního hrdiny v tak mladém věku by se nemusel stydět ani Giacomo Casanova a tak se tato část trochu přibližuje k červené knihovně. Třetí díl, který jsem si společně s prvními dvěma pořídil, rozhodně také přečtu a pak, pokud zachová laťku ve stejné výši, přikoupím i další pokračování.

12 14.10.2018

Naprosto se ztotožňuji s hodnocením uživatelky DJANKA. Dobře si vybavuji, jak asi ve třetině knihy autor popisuje, kterak syn kriminálního rady jde se svým kamarádem po nějaké třídě a líčí velice rozvláčně jejich pocity, pak výlohy, co v nich vidí a tak dále a tak dále a v rámci toho se objeví také věta, že ta třída je velice dlouhá. V té chvíli mě napadlo, zda se jim podaří ve zbytku knihy dojít až na konec nebo ne. Děj pak sice pomalu dostává o něco rychlejší tempo, ale opravdu svižnější je až ten závěr a v něm ono překvapení až šok...bohužel bez jakéhokoliv vysvětlení. Jinými slovy, kdyby toho čemuž se na začátku čtenáři dostává přehršel, tedy popisování kde čeho, bylo použito alespoň z části na závěr, tak dám o hvězdu více. Každopádně, ale tahle kniha v mojí paměti, především díky svému závěru určitě jen tak nezapadne.

12 20.09.2018

Příběh pojednává o příchodu jedněch z prvních dosídlenců do pohraničí v Orlických horách a následné jejich zabydlování v nových domovech. Kniha nemá žádné strhující tempo, ale příjemně plyne, aniž by nudila.

12 18.07.2018

Matějkovy knihy jsou velmi čtivě napsané, to musím napsat hned zpočátku. Toto pokračování navazuje tam, kde první část končí, a to poválečným vývojem, až po jaro 1948. V knize je tak více toho politického dění a to z pohledu vítězné strany (Strany). Rozhodně neodsuzuji popisované nadšení z očekávání lepších zítřků, jelikož po mnichovských a následně válečných zkušenostech je naprosto pro mne pochopitelné. Koneckonců výsledky voleb v roce 1946 hovoří jasně. To, že se ten ideál začal rozplývat a nadšení se časem muselo vykazovat, je už věc druhá. A tady srážím hodnocení za ten jasnozřivý popis správné cesty. Jinými slovy, ti správní správně konají a pokud ne, a sejdou na scestí, vždy je dostatek morálních autorit co je opět kupředu nasměrují. Dále pak ti dosud popletení prohlédnou a najdou tu správnou cestu (tady abych autorovi nekřivdil se objevuje kritika, kdy popisuje zištnost některých postav při vstupu do strany a tyto nejsou s koncem příběhu potrestáni). No a ti co neprohlédli a nepřidali se, tak s těmi je třeba zatočit bez přehnaného slitování. Chybí mi na rozdíl od Ptáčníkovy trilogie, takové to rozčarování u některých postav, které by za tu poválečnou myšlenku lepšího a spravedlivějšího světa dýchaly a postupně zjišťují, že to co se říká začíná být důležitější, než to co se dělá a kvalifikace na posty jsou: nejprve to správné politické (veřejně deklamované) "přesvědčení" a teprve pak odbornost. A tu jejich ideu pak přebírají jiní, kteří ji přetvoří v zcela něco jiného a jsou to ti, co se nikdy nespálili a nespálí a budou vždy a všude na té vítězné straně.
Pravdou je, že Ptáčníkova trilogie zachycuje delší časový úsek po válce až do padesátých let a tak vlastně je tam větší prostor pro tyto pochyby.
Ale pryč od politického komentáře. Dobrý příběh, v podání výborného vypravěče o mladém studentovi, který je díky okolnostem nucen předčasně dospět a zmužnět, a kdy doba na něj nakládá kolikrát více, než je schopen ve svém mládí zcela bez následků unést. Zajímavý pohled na poválečnou dobu politických půtek i vcelku běžného tehdejšího života.

12 04.03.2018

Velké očekávání a poměrně značné zklamání.
O Václavu Vojtěchovi, jeho osudu a významu u vzniku nového českého plemena psa a také o této knize jsem se dozvěděl z cestopisné reportáže Petra Hanzlíka Sibiřským trailem...atd. Moje zklamání je jak obsahové, kdy jsem přeci jen očekával něco jako Běhounkův popis osudů Nobileho výpravy, tak i stylové, kdy na mne nejuspořádaněji působil závěrečný doslov Stanislava Bártla, který popisuje okolnosti vzniku knihy.
Abych to jen krátce rozvedl. V názvu je zřejmé, že se autor stal námořníkem, topičem a psovodem. Vykonávání těchto tří profesí ale zabírá pouze necelou druhou (a to tu nesporně zajímavější) polovinu knihy. Jsou literáti, kteří dokáží i z banální, každodenní záležitosti, udělat zajímavý, čtivý a napínavý zážitek. To ale u této knihy tak trochu nefunguje. V té druhé polovině zajímavé zážitky nejsou podávány tak, jak by si asi zasloužili a to je škoda. Autorovi se moc nedařilo vytvořit, či spíše popsat tu dramatičnost o kterou zcela jistě neměl nouzi a někdy ji odbýval pouze několika větami (a to mu šlo i o život!), aby mohl následně popisovat něco zcela jiného a zrovna ne moc záživného. Na druhou stranu v doslovu S. Bártl uvádí, že kniha vznikala především proto, aby z jejího výtěžku mohl financovat svou další výpravu, tentokrát do severních končin. Tím myslím, že se tak trochu vysvětluje ten obsah, kdy se snažil zřejmě v krátkém časovém úseku a na ne zrovna mnoho stranách (vydával to vlastním nákladem) vylíčit poctivě ten čas od zrození myšlenky na účasti ve výpravě, přes nejistotu zda to vůbec vyjde, pak cestu na Nový Zéland až po samotnou plavbu do Antarktidy. Zřejmě časově ty jednotlivé etapy mají poměrné zastoupení v počtu popsaných stránek ale jak říkám, je to škoda, protože pak na ty poutavé prostě nezbyl čas a místo. Druhá věc je ten styl, kdy si myslím, že autor prostě ještě žádný neměl a jeho vytříbení mělo teprve přijít s dalšími knihami z jeho cest, které měl v plánech. Bohužel se tak nestalo. Jeho tragický skon před druhou expedicí zabránil tomu, aby mohl vzniknout nový a určitě skvělý vypravěč, popisující drsnou krajinu, kde vládne převážnou část roku nelítostná zima.

12 24.01.2018

Kdysi dávno jsem četl knížku od Petra Pavlíka: Vichřice. Sněžný tygr mi ji připomněl. Pozvolný až trochu nudný začátek, kde mě to chvílemi svádělo, že knihu odložím se postupně začne měnit v strhující popis osudových okamžiků, zde podávaných částečně jako výpovědi u vyšetřovací komise. První třetinu jsem četl asi čtyři dni. Zbytek na jeden zátah až do konce.

12 01.12.2017

No, vtipné mi to až tak moc nepřipadalo. S čím mohu bezezbytku z anotace souhlasit, že to má opravdu spád.
Dávám tři hvězdy.

11 15.06.2024

Velmi dobré a nechybělo mnoho k páté hvězdě. Postupná gradace děje, kdy zpočátku jsem si nebyl jist ani třemi hvězdami a pak se nemohl odtrhnout. S autorem jsem už knižně prožil nejedno dobrodružství a zatím nikdy vyloženě nezklamal.

11 09.09.2021

Má to celkem švih a dokonce jsem trefil pachatele poměrně brzy i s motivem, což se u mne stává poměrně výjimečně.
Lepší tři, skoro čtyři hvězdy.

11 13.08.2021

K uzoufání roztahané. Je zde mnoho pasáží, kdy se děj deseti dvaceti stran dá vyjádřit v pár větách. Nejvíc mě kniha bavila zpočátku, ale v půlce se můj zájem o děj začal rychle vytrácet a v závěru, kdy má gradovat, se vytratil úplně. A tak posledních asi třicet stran jsem nedočetl vůbec a ty předchozí od půlky s vynecháváním stránek a ne jen jednotlivých. Samotný děj není špatný, ale pro způsob vyprávění jsem nenašel vůbec pochopení a trpělivost.

11 02.08.2021

Mé hodnocení se pohybovalo mezi třemi až čtyřmi hvězdami a nakonec se přeci jen překulilo k těm čtyřem. Jsem plně zastáncem evoluce, ovšem pod tímto termínem se nalézá více teorií, která se mezi sebou "perou" o své místo na slunci a mají své zastánce a odpůrce a časem některé zanikají a jiné zase vznikají. To vše na základě vědeckého výzkumu a důkazů, které bádání přináší a jejich interpretaci. V tomto myšlenkovém střetávání já mám své místo, ačkoliv jen jako naprosto laický divák, žasnoucí nad divy a proměnami toho, čemu říkáme život a jeho fantastická tvárnost a variabilita od dob jeho vzniku.
V této knize nebylo vždy všechno tak záživné, abych dal plné hodnocení (hodnotit vědeckou hodnotu, či dosavadní platnost zde předkládaných myšlenek, by byla ode mne učiněná drzost) přesto to mohu knihu, jako celek, prohlásit za zajímavou.
Čtyři hvězdy.

11 30.12.2020

Bezpochyby poutavá robinsonáda ruských lovců na Grumantu (Špicberkách), kde museli strávit více jak šest let.
Ve velice těžkých podmínkách se museli vypořádat se základními potřebami, které jsou nutné k přežití. Mít co jíst a sám neskončit jako potrava, mít kde se schovat a čím topit, mít zbraně pro lov a obranu a nástroje pro každodenní používání a mnoho ještě dalších věcí. Kniha není příliš rozsáhlá a soustřeďuje se především na souboj trosečníků s podnebím a zajištěním potravy, méně nebo takřka vůbec se zabývá oněmi dlouhými polárními nocemi, kdy se ke všem strastem ještě musela nutně přidávat i značná deprese a nuda. Tudíž ta bezútěšnost podmínek, kterou tento příběh má dozajista vypodobňovat (ovšem i spolu s nadějí na záchranu), u mě nebyl při čtení tak intenzivní, jak by si po právu zasluhoval.
Každopádně ale se v krutém mrazu a přes skučící vichřici s přívaly sněhu, mihotají nad celým příběhem zasloužené čtyři hvězdy.

11 07.11.2020