milan3144
komentáře u knih
Zatoulané hračkářství
Edmund Crispin
No, tak pustil jsem se do téhle knížky po strašně dlouhé době, kdy jsem si z ní pamatoval už jen to, že mě tenkrát hodně bavila. Dneska už tolik nadšený nejsem, ale přesto to bylo docela zábavné čtení i když musím říct, že motiv a provedení zločinu dost překombinováno.
Soukromý letecký den
Petr Pavlík
Od této knížky jsem měl, podle dostupné anotace, nejasné očekávání jakéhosi vyprávění o životě lidí v pohraničí, v období začínající těsně před II. světovou válkou až po roky poválečné a to celé podané nějakou nepříliš akční formou.
Byl jsem velice příjemné překvapen a musím říci, že se z této knihy rozhodně nestane v mojí paměti pouze titul o kterém budu jen vědět, že jsem ho přečetl. Na více jak 360 stránkách zde předkládá velice lidské vyprávění o době, kdy se atmosféra v pohraničí již značně proměnila a po předchozím bezkonfliktním soužití Čechů a Němců nezbylo takřka nic. Následné historické události pak dopadají na obyvatele Rapačova, městečka v podhůří Šumavy, s velkou tíhou a ti se snaží s novou situací v pokořené a pak porobené vlasti, společně i každý sám nějakým způsobem vyrovnat. Přes celkově neveselou situaci, ale život obyvatel plyne dál a oni prožívají i v této době své drobné radosti a starosti. Při čtení se v mě tak nějak mimoděk rozlévalo takové to rozpoložení jaké dokáží vyvolat třeba Menzelovi Slavnosti sněženek. Taková ta řekl bych až nostalgicky poetická atmosféra prosycená hlubokým člověčenstvím s pestrou mozaikou rázovitých postaviček a s nimi spojených osudů.
Některé části knihy jsem si jako filmové pasáže natočené v tomto duchu úplně barvitě představoval. A stejně jako Menzelův film i tato kniha je smutná i veselá, dojemná i komická zároveň. Tak jako život ostatně povětšinou je.
Možná by se styl dal spíše přirovnat rovnou k panu Harabalovi, ale četl jsem od něj doposud a to již před hodně léty, jen Ostře sledované vlaky a tak volím toto filmové přirovnání.
Kniha ukazuje na obyvatelích fiktivního Rapačova celou škálu lidských charakterů, které se z předmnichovské sounáležitosti a odhodlání, postupně po okupaci mění a drolí v rozčarování, zlomenost a bezmocnost.
Myslím, že autor na těchto postavách ukázal reprezentativní vzorek našich povah, který se hodí na jakoukoliv část tehdejšího protektorátu a protože jsme se dle mého názoru nijak neposunuli ani k horšímu ani k lepšímu, tak se domnívám, že platí i dnes.
Je zde zastoupen tichý vzdor i veřejně proklamovaná loajálnost říši. Máme tu aktivní protiněmecký přístup i snahu na sebe co nejméně upozorňovat a tak přežít. Je tu jak nezištnost jednání, tak i (nejen) v závěru války, kdy už je prakticky takřka vše hlavní vybojováno, chladná vypočítavost a prospěchářství, vydávané za osobní statečnost a neohroženost. Prostě veškerá paleta našich povah a jednání.
U čtení knih, popisující historické události, ve kterých se projevují i ty stinné stránky obyvatel českých zemí, jsem si často říkal, do které skupiny bych se zařadil v té době asi já. Ve většině případů si o sobě myslíme, že jsem ti dobří. Málo kdo si asi o sobě myslí a ještě aby to říkal veřejně, "že je špatný člověk".
A přeci. Na starých filmových záběrech při obsazování zbytku republiky německými vojsky, jsou vidět poměrně značné počty lidí, kterým tento akt není proti mysli a dávají to demonstrativně najevo zdviženou pravicí. A rozhodně v těch špalírech nebyli jen samí Němci.
My dnes víme, kdo vyhrál, jaké kroky vedly k těm a těm následkům a co se z dnešního pohlednu považuje za historickou chybu.
Jenže tenkrát tuto "chytrost" lidé pro své rozhodování neměli k dispozici a to jak na úrovni nejvyšších přestavitelů, tak obyčejných prostých lidí.
Proto ti co se dokázali vzepřít na vzdory všem rizikům, které jim a jejim blízkým hrozila, si zaslouží velkou úctu. Ono být totiž statečný, když ti nic za tvůj "hrdinský" čin nehrozí, je velice jednoduché.
Zvláštní historickou skutečností českého národa v obou světových válkách je, že ačkoliv jsme státním zřízením, které tenkrát panovala na našem území, byli na straně poražených, tak národně a morálně stojíme v obou případech na straně vítězů.
Tudíž i zde je možná příčina naší mentality, našeho jednání jako národa a je nám určitě možné přiznat velkou dávku přizpůsobivosti, vypěstovanou už zřejmě z dob Habsburské nadvlády.
Ale dost mého neobratného a také důkazně nepříliš podloženého laického sociálně historického filozofování.
V popisu knihy se uvádí, že se "jedná o rozsáhlou kroniku života na jihu Čech v době od druhé poloviny třicátých do počátku let padesátých. Jeho dějištěm je jihočeské městečko, ležící na samé hranici republiky." To je sice pravda, ale jedná se o hranice druhé republiky, okleštěné o území Sudet. Tímto místem je Rapačov.
Toto městečko na mapě nenajdete, ale některé geografické názvy z okolí tohoto místa jsou skutečné. Na základě toho jsem se snažil určit, co bylo autorovou předlohou. Pátral jsem v mapě, porovnával názvy a došel k závěru, že jelikož se v knížce často píše o Vysoké Bětě a existuje Rapačovský potok a poněvadž se o Netolicích, jako o městě ležícím nedaleko, v knize přímo píše, tak že předlohou budou Lhenice. S přibývajícími stránkami mi to ale přestalo štymovat a když se psalo o strouze Krčínka, slovanském hradišti a rybníku, který má hráz až takřka v městečku, kostelu Nanebevzetí Panny Marie a dalších místech, přiklonil jsem se k tomu, že se přeci jen o ty Netolice asi jedná. A cesta z Rapačova do Chrpic, kterou má na satrosti cestář Kodejška, bude cesta z Netolic na Lhenice a Prostřední rybník by mohl být rybník Podroužek.
No nevím. Možná jsem Sherlock na pendrek a bude to jiné místo a je taky možné, že autor prostě vzal z každého místa okolí něco a zasadil to do tohoto údolí.
Pokud někdo ví jak to je, budu rád, když mi to napíše.
Toť vše. Za pět hvězd.
A tam je konec světa
Ivan Foustka
Dobrá napínavá detektivka, odehrávající se z valné většiny na Šumavě.
Tam, kde teče Sukpaj
Džansi Batovič Kimonko
Prosté vyprávění o autorově vlastním dětství, dospívání, těžkém životě, zvyklostech a pronikání civilizace k Lesním lidem (kmen Udehe), žijících v povodí řeky Chor a jeho přítoků v pohoří Sichote - Alin.
Podobný popis, tentokrát z pohledu ruské výpravy přináší částečně kniha:
K neznámým pramenům Choru.
Konec medvědí sezóny
Josef Novotný
Pěkná knížka ze života v Kanadě, ve které nechybí zajímavé postřehy i humor.
Kdo je Antal?
Vladimír Fiala
Celkem dobré, ale přeci jen na otázku v názvu se myslím dá, vzhledem k poměrně úzkému okruhu osob, odpovědět asi tak už v půlce knihy.
Měsíční zahrady
Steven Erikson (p)
No...přečetl jsem Měsíční zahrady a Dům mrtvých...a čekal, kdy se ve mě probudí to vesměs všeobecné nadšení...a nic. Postav jak brablenců. Možná, až budu velký, tak to zkusím ještě jednou a prokoušu se dál, ale zatím do toho nejdu.
Edenie
Janusz Andrzej Zajdel
Velmi dobré a nadčasové a zároveň zrcadlící minulost poměrně nedávnou.
Zajatci ledových plání
Vladimir Sanin (p)
Slibný začátek, ale pak to začne ztrácet švih a stane se z toho místy komorní konverzační drama s retrospektivními odbočkami v rámci vzpomínek jednotlivých postav. To sice má pomoci navodit atmosféru a ozřejmit kořeny jednání aktérů, ale pro spád děje se to, z mého pohledu, stalo spíš brzdou.
Lepší tři hvězdy.
Dodatek: Odkud a kam měli namířeno jsem na mapách našel, ale místo, kde se odehrává ta nejpodstatnější část děje, se mi lokalizovat nepodařilo.
Vrabčí hnízdo
Roman Ráž
Rozhodně to není špatné. Autorův styl odkrytí vnitřního uvažování postav se mi líbí a leckdy se v něm člověk i částečně překvapivě pozná a nemusí to být zrovna lichotivé. Předchozí kniha od tohoto autora se mi ale líbila víc. Byla v ní ironie, sarkasmus a postava, o které výše zmíněné platilo víc, než u hlavního hrdiny této knihy. Zde jsem s ním nesympatizoval vůbec a humoru povážlivě ubylo. Sobectví, vypočítavost, prospěchářství, nespolehlivost, být kritický k cizím chybám, ale vlastní nevidět, nebo je velkoryse tolerovat, to jsou namátkou vlastnosti charakterizující hlavního hrdinu, který v padesáti letech začne řešit nejedno pracovní, ale i osobní dilema a opíše v obou pomyslný kruh, kdy končí tam, kde začal.
Dobré tři hvězdy.
Svět brouků
Jiří Zahradník
Zajímavá kniha, která čtenáře seznámí s tímto hojným živočišným zastoupením na naší planetě. Na úvod nám představí řád brouků a charakteristiku jejich zástupců, stavbu těla, názvy a systém. V dalších kapitolách se už kniha zabývá různými druhy, většinou dle jejich biotopu, a uvádí leckteré zajímavosti a složité a rafinované postupy v jejich vývoji a životních strategií. V závěru kniha seznámí čtenáře se základy entomologického vybavení a způsobu získávání, preparace a následného zafixování brouků do sbírky, včetně jejího správného popisu a péče.
Musím jen napsat, že kdyby kniha byla koncipována dnešním moderním způsobem, kde jsou fotografie, kresby a ilustrace vkládány přímo do stran, kde se o zobrazeném píše, a kdyby byla právě o tyto prvky bohatší, tak by byla jednou z těch knih, ke kterým bych se velice často vracel, abych se pokusil zjisti informace o nějakém pozorovaném jedinci či skupině brouků.
Jinak bezesporu zajímavé na informace. Snad jen zaměňování významu slov pěstovat/chovat mi přišlo trochu podivné.
Pěkné čtyři hvězdy.
S nasazením života 2
Andrzej Zbych
Oproti prvnímu dílu jednu hvězdu ubírám, ale i tak stále pěkné a napínavé čtyři hvězdy.
Nikdo nemá alibi
Rudolf Čechura
Čekal jsem detektivku jejímiž hlavními hrdiny budou Holmes a Watson a...dostalo se mi detektivky kde hlavními hrdiny jsou Holmes a Watson. Jenže tak trochu jinak. Těm co si po přečtení onoho zdánlivého protimluvu klepají na čelo, aby tím vyjádřili co si myslí o mém duševním zdraví, chci jen říci, aniž bych se jejich myšlenku snažil vyvrátit, že je to vážně fakt a po přečtení mi možná dají za pravdu. No jinak to není špatné a jako krátké a vcelku zábavné čtení to svůj účel splnilo.
Dobré tři hvězdy.
Venkovan
Bohumil Říha
Kniha zachycující na sedmi stech stránkách více jak čtyřicet let života Stanislava Chrpy a jeho rodiny, od dětství ještě za Rakouska Uherska a první světovou válku, přes první republiku, druhou světovou válku a konec knihy končí někdy v počátcích padesátých let, kdy je i hlavnímu hrdinovi téměř padesát. Jak už název napovídá, děj se odehrává především ve venkovském prostředí, kde se lidé živili převážně zemědělstvím, ať už na svém, nebo panském, či sedláků, vždy spojeném s tvrdou prací. Další možností jak se uživit skýtal lom a těžba rudy. Pro mne zajímavý obraz tehdejšího života s proměnami, které přinášel čas a s ním se měnící režimy a očekávání. Byl jsem připraven na rudý prapor, ale ten je dobře do poloviny knihy zcela, nebo takřka nepřítomný. Od poloviny se již začíná třepetat a v závěru už vlaje velmi výrazně. Ovšem ani tak nepřekrývá i ostatní děj a s prvky určité ideologické sebekritiky se tak knížka ani v závěru pro mě nestala jen jakousi agitační demonstrací. Dokonce se dají najít určité stopy jakýchsi mírných pochyb, kdy lidé, kteří v dobré víře, že začínají budovat něco opravdu nového, výjimečného a spravedlivého, vše po předchozích, z našeho pohledu historických zkušenostech, s překvapením zjišťují, že onen vlak, který pomáhali rozjíždět a přikládat pod kotel, se vydává po jiné než slibované koleji a ovládají ho lidé, kteří do něj přestoupili z vlaku, který si to mazal ještě nedávno zcela jiným směrem. Hlavní hrdina, ovšem v závěru při určité rekapitulaci, nakonec přeci jen i přes své pošpinění pochyby zažene a pevně věří v nastolený směr. To se ovšem odehrává až na opravdu posledních stranách a tak to mé hodnocení až tak neovlivnilo.
Závěrem: Zajímavé a rozsáhlé. Z drtivé většiny i uvěřitelné, že tak to na vsi chodilo. Čtyři hvězdy.
Madrapur
Robert Merle
Zase jedna z knih, kdy mi chybí půlhvězdy. Jedná se vlastně o jakési komorní drama s nádechem sci-fi a mystična. Můžeme zde sledovat hrstku pasažérů na palubě letadla, kteří čelí tajemné věci a jejich osud není v jejich rukou. Rozhodně zajímavé profilování jednotlivých postav během postupujícího děje je to, co na této knize asi nejvíce zaujme.
Kdyby to šlo, tak bych dal tři a půl. Takhle vzhledem k jiným knížkám, které jsem hodnotil čtyřmi, dávám tři.
Každopádně zajímavé téma se zajímavým zpracováním. Ještě mě napadá, že by tato kniha byla dobrou možností vyniknout pro herce, pokud by byla zpracována jako televizní inscenace (takové ty, které se dnes už dávno netočí), protože pestrost charakterů jednotlivých postav, kdy na jejich psychologii je postavena ta hlavní dějová porce příběhu, by mohli zcela jistě mistrně rozvinout.
Sibiř
Georgij Mokejevič Markov
Přeci jen tato kniha nesplnila mé očekávání. Je v ní celkem značně zastoupena ta ideologická rovina a to, dá se říci, ve všech dějových liniích. Samozřejmě se to musí u těchto knih, vydaných ve své době, očekávat. Bohužel i popis přírody se zde pohybuje spíše v tušení velkého nerostného i přírodního bohatství, které bude využito novým společenským zřízením. Četl jsem knihu Zlatý potok, kde se děj co se týče nerostného bohatství knize Sibiř trochu přibližuje a musím říci, že ta se mi líbila mnohem více. Ať už jde o samotný život a popis přírody, tak i přeci jen menší míra té ideologie v porovnání s ostatním dějem.
Závěrem: nejedná se o čistě revoluční a ideologií nacpané dílo, ale rozhodně je tento směr zde zastoupen nepřehlédnutelně.
Alibi
František Němec
Čteno jaksi mimo pořadí, kdy jsem si zapomněl vzít s sebou právě rozečtenou knížku a tak jsem sáhl po téhle, coby krátké a snad vtipné. Nemám rád rozečtených více knih a tak jsem se snažil číst rychle a to u téhle knihy, která je psaná starou češtinou s pražským a občas slangovým ozvláštněním, moc dobré není. No bylo tam pár míst co mě zaujaly a trochu i úsměv vyvolaly, ale celkově mě ta knížka nechytla. Nedokázal jsem se začíst a nějak s těmi postavami sžít. Na druhou si umím představit, kdyby tuto knihu načetl někdo s tou správnou dikcí, která je potřeba k použité češtině, mohlo by to být velmi zajímavé poslouchání. No já jsem nebyl v takovém rozpoložení, abych si to takhle dokázal v duchu skloubit a tak dávám jen dvě hvězdy.
Rozcestí
František Podlaha
Při čtení této knihy (četl jsem všechny tři díly v jedné knize) se mé hodnocení postupně měnilo. V první třetině jsem byl přesvědčen o dobrých čtyřech hvězdách. V druhé třetině jsem to zvýšil na pět. Bohužel posledních zhruba sto stran mé hodnocení značně snížilo. Kniha myslím dobře zachycuje události v období předválečných přes válečná a poválečná léta a pak následný vývoj událostí na jihočeské vesnici po rok 1968. Po celou knihu je v ději patrná ideová linie, někdy více, někdy je takřka neznatelná. Konec konců se to u
zachycení témat jako je proces kolektivizace, v době vydání knihy, musí očekávat. S blížícím se závěrem, ovšem do té doby tenká ideová linie, mohutní a postupně se z ní stává hlavní dějové lano. Úplný závěr pak je jakousi obhajobou srpnových událostí, jako jediného správného řešení. Proto nakonec tři hvězdy.
Večery na slamníku
Jaromír John (p)
Čekal jsem od toho něco úplně jiného, nebo alespoň jinak vyprávěného. Zjevně jsem se nechal svést ilustracemi Josefa Lady. Dal jsem tomu šanci do polovina, ale ne. Z valné většiny, toho co jsem přečetl, nezáživné chaotické.
