milan3144 komentáře u knih
Celkem zajímavá kniha o pro mne nezmapované době v odlehlých krajích. Hodnocení snižuji pro styl vyprávění, který mi ne úplně sedl a působil někdy trochu chaoticky.
Knížek, ve kterých autor popisuje přírodu jsem četl více a tahle patří k těm povedeným a hezky se čtoucím.
Trošku u mě převažuje zklamání. Přeci jen se mi zdá, že potenciál té knihy, nebo lépe řečeno té zápletky, nebyl úplně využit. Poměrně velká část je věnována uvádění do příběhu, kdy se v rámci nepříliš důležitého děje, z pohledu dalšího vývoje, dozvídáme nepříliš mnoho podstatných informací. Ta poněkud akčnější část, spolu s rozuzlením celé zápletky, je pak oproti tomu rozsahem takovou chudou příbuznou.
Není to špatné čtení. Je to dobré čtení, ale víc pro mě ne.
Za tři.
Druhá kniha od tohoto autora a opět za pět (hvězd samozřejmě). Děj má spád a nechybí napětí. Dějová linie je tentokrát vystavěna jinak, než ve Sněžném Tygrovi a tak zde odpadá to skloubení dvou časových rovin a příběh tak má od počátku svižné tempo a rozhodně nenudí. Zvláště pak, když se pak přesune z Londýna do Afriky, mě kniha velmi bavila. Je pravda, že je tam pár takových logických, dějových kotrmelců, z nichž jeden mě dost pobavil. Hlavní hrdina, bývalý vojenský zpravodajec, zakladatel a majitel bezpečnostní firmy, člověk který by tedy měl s operativními postupy mít bohaté zkušenosti, se vydá pátrat po člověku a když už ho má na dosah ruky tak zjistí, že ho asi nepozná, jelikož nemá jeho fotku...
Vůbec nevím, proč tuhle chybu autor hlavnímu hrdinovi přisoudil, jelikož kdyby jí prostě měl, tak by to podle mě na děj žádný zásadní vliv nemělo. No budiž, je to spíš taková kuriozita.
Každopádně klady výrazně převyšují nad touto a ještě asi dvěma drobnostmi.
Velmi pozitivně také hodnotím to, že autor příběh zasadil do reálných míst, takže se mi dařilo najít téměř všechny místa, kterými se děj v Africe ubíral. Ze satelitních záběrů a do nich vložených fotografií (Google Earth), jsem pak musel obdivovat tu drsnou nádheru pouště. Žasnout nad její rozlehlostí, barevností ale i rozmanitostí a dozvěděl se také o této části světa zajímavé věci.
Závěrem: Výborná, napínavá knížka a začnu líčit na další od tohoto autora.
Moje druhá kniha od Jana Procházky a musím říci, že mi jeho styl psaní sedí. Zvláště jeho popisování vnitřních úvah hlavní postavy jsou velmi reálně napsané a při tom nejsou na překážku plynulosti děje.
Docela slušné pokračování. Přeci jen, ale u téhle, ale i jiných knih, mi chybí větší hodnotící škála. Prostě za čtyři se mi zdá moc, četl jsem lepší knížky za čtyři hvězdy, než je tahle, ale tři jsou zase málo. Nakonec tedy dávám přeci jen ty čtyři.
...kdepak, nic pro mne. Můj druhý pokus o ruskou satiru a opět jsem trpěl. Nedokáže se prostě vžít do role normálních ruských lidí, kteří pak vidí v tomto díle ten satirický obraz své společnosti (ať už tehdy, nebo i dnes). Z přívlastků pro tuto knihu, jako jsou satirická, ironická, sarkastická a absurdní u mne vše přebila jen ta absurdnost. Prostě ten zbytek nedokážu ocenit. Nedočteno, tudíž jsem hvězdy(u) ani nedával.
Tak ta historie je tam popsána celkem, pokud si vzpomínám (četl jsem již před hodně léty) zajímavě, ale jen z pohledu Německa. Ke konci knihy člověk nabývá dojmu, že nebýt Německa nebylo by vůbec nic...
Poutavě vylíčen příběh amerického námořníka, jehož vstup USA do II. světové války zastihl v Šanghaji. Jeho zatčení Japonci, věznění a pokusy o útěk a strastiplná pouť k záchraně.
Jen pár postřehů, co poněkud u mne budí rozpaky.
Nevím jestli to je způsobené překladem, ale na straně 13 hlavní hrdina uvádí:"A nyní se událo jedno z mála hrdinství, která jsem kdy spatřil..."ovšem o sedm stránek dál se od téže postavy dozvíme: ...Viděl jsem stovky případů hrdinství, ale žádné z nich nebylo větší než hrdinství, které vykonal Rhody Hall..."
A v pasáži, kdy v zajetí vzpomíná na své zážitky s hady mi připadalo, že nás tak trochu tahá za nohu. Že sdílel místnost s chřestýšem, dobře, beru. Že si ho ochočil a kam se hnul, tak on přilezl za ním...hm. Že s ním chodil na procházky, jako se psem...no tak tooo..., ale že na těch procházkách na zapískání chřestýš vždycky přilezl...tak to už... Ale kdo ví, třeba měl ten chřestýš dobrý uši.
Jinak ale dobrá knížka podle skutečných (aspoň to tak píšou na přebalu) událostí.
Při čtení této knihy (četl jsem všechny tři díly v jedné knize) se mé hodnocení postupně měnilo. V první třetině jsem byl přesvědčen o dobrých čtyřech hvězdách. V druhé třetině jsem to zvýšil na pět. Bohužel posledních zhruba sto stran mé hodnocení značně snížilo. Kniha myslím dobře zachycuje události v období předválečných přes válečná a poválečná léta a pak následný vývoj událostí na jihočeské vesnici po rok 1968. Po celou knihu je v ději patrná ideová linie, někdy více, někdy je takřka neznatelná. Konec konců se to u
zachycení témat jako je proces kolektivizace, v době vydání knihy, musí očekávat. S blížícím se závěrem, ovšem do té doby tenká ideová linie, mohutní a postupně se z ní stává hlavní dějové lano. Úplný závěr pak je jakousi obhajobou srpnových událostí, jako jediného správného řešení. Proto nakonec tři hvězdy.
Při čtení této knihy (četl jsem všechny tři díly v jedné knize) se mé hodnocení postupně měnilo. V první třetině jsem byl přesvědčen o dobrých čtyřech hvězdách. V druhé třetině jsem to zvýšil na pět. Bohužel posledních zhruba sto stran mé hodnocení značně snížilo. Kniha myslím dobře zachycuje události v období předválečných přes válečná a poválečná léta a pak následný vývoj událostí na jihočeské vesnici po rok 1968. Po celou knihu je v ději patrná ideová linie, někdy více, někdy je takřka neznatelná. Konec konců se to u
zachycení témat jako je proces kolektivizace, v době vydání knihy, musí očekávat. S blížícím se závěrem, ovšem do té doby tenká ideová linie, mohutní a postupně se z ní stává hlavní dějové lano. Úplný závěr pak je jakousi obhajobou srpnových událostí, jako jediného správného řešení. Proto nakonec tři hvězdy.
Zajímavá návštěva Jindřichova Hradce a trochu i okolí v dnes už dávných časech, kdy vzdálenosti byly ještě opravdu velké a tempo z dnešního pohledu poklidné.
Shoduji se s popisem a hodnocením uživatelky Mlikova. V této knize je zastoupeno snad opravdu z každého žánru něco.
Nedávám sice pět hvězd, ale čtyři si to ode mne zaslouží jistě.
Zpočátku, zhruba asi skoro prvních sto stran, jsem bojoval s pokušením knihu odložit. Prostě mě to moc nebavilo a navíc styl vytištění samotného textu, kdy je děj podáván v jakémsi špalku, tedy jen s minimem odsazení a odstavců, tak tohle mi rozhodně k vtažení do děje nepomáhalo. Postupně ale se přeci jen začalo o mne dostavovat určité zaujetí a konec je opravdu velmi strhující. Váhal jsem mezi třemi až čtyřmi hvězdami. Nakonec jsem se přeci jen přiklonil k tomu, že mé celkové hodnocení se nepřehouplo, respektive výše zmíněné výtky ho srazili, pod tři a půl hvězdy a tak je to jen, možná trochu krutě, za tři.
Kniha se dá rozdělit do tří částí, z toho jen ta prostřední je ledová. V první se seznamujeme formou deníku estonského spisovatele s přípravou na cestu a plavbou do Antarktidy, ve druhé s několika týdenním pobytem na nejjižnějším světadílu a třetí část je věnována návratu přes Austrálii a Suez. Cesta tam a pobyt je rozhodně zajímavě popsaná i s určitým sarkastickým humorem. Návrat mi ale už tak poutavý nepřišel. Škoda je také, že kniha neobsahuje žádné fotografie. Lepší tři hvězdy.
Lepší tři hvězdy. Přeci jen jsem čekal více rozvinuté některé roviny tohoto příběhu.