milan3144
komentáře u knih
Hlasy mých otců
Helena Šmahelová
Dávám tři, ale ne proto, že by byla kniha horší než předchozí díly, ale proto, že v poslední generaci se rodina Šmahelů velmi rozrostla a já se v postavách už začal beznadějně ztrácet. A to dokonce tak, že jsem nějak nezaznamenal ani narození samotné autorky. Nebo tam nebylo? Prostě nevím. Každopádně tato trilogie je rozhodně zajímavá.
Tři hvězdy ve kterých se odráží má neschopnost pojmout onen rodový strom, respektive se v něm náležitě orientovat.
Rozchod s Bohem
Richard Dawkins
Boží blud mi připadal mnohem lepší. Tady jsem chvílemi zcela ztrácel zájem ve čtení pokračovat. Docela zklamání, ale přesto dám tři.
Mladí páni v kamaších
Pelham Grenville Wodehouse
Plejáda pro autora typických postaviček stižených kuriózními situacemi, které jsou předmětem vyprávění návštěvníků klubu. Charakteristický humor je zárukou groteskních a ztřeštěných situací, které se vyskytují ve všech autorových dílech.
Dávám tři hvězdy přičemž jedna stržená je za to, že se jedná o povídky a to není zrovna můj oblíbený literární šálek kávy.
Inspektor French a tragédie ve Starvelu
Freeman Wills Crofts
Tak musím říct, že tento v tomto případě jsem měl jasno už někde kolem jedné třetiny knihy. V podstatě se vyšetřování teprve pomaličku rozbíhalo a já už, díky své brilantní dedukci, věděl kdo je vrah a zhruba jak to provedl. Tento nepochybný úspěch a zároveň důkaz o mých skvělých kombinačních schopnostech jsem se snažil a stále ještě snažím, přenést do skutečného pátrání, ohledně rafinovaného pachatele mnohem zapeklitějšího případu než je tento a to zmizení jedné mojí ponožky. Nebudu zabíhat do podrobností, jen rámcově nastíním, že do pračky šly bezpochyby v páru, ale vyndala se jen jedna... Těžký případ o proti kterému je nějaká ta vražda jen slabý odvar se složitostí doplňovačky v Mateřídoušce. Ale abych se vrátil zpět ke knize. Kde jsem to skončil...aha...skvělý detektiv jsem...pravda, trochu mi ten pocit kalí fakt, že tím vrahem byl nakonec někdo jiný, ale to už je jen detail.
Za mě dobrá pětihvězdná detektivka.
Šumavské vzpomínky na časy, kdy práce voněla lesem
Hana Voděrová
Kniha se zaměřuje především na to co umožňovalo přežít obyvatelstvu v tak drsném prostředí, jako je Šumava. Na způsoby obživy s poměrně zajímavými detaily různých pracovních činností, ale i na způsoby obživy nekalé přinejmenším z pohledu zákona. V rámci dokreslení jsou i krátce popsány některé životní osudy několika šumavských postav.
Pěkné čtyři hvězdy.
Noční rozhovor
Ladislav Mňačko
Silný motiv. Kniha v rámci rozhovoru a vzpomínek dvou osob odhaluje tragédie války a pokusy se s nimi vyrovnat. Autor až šťouravým způsobem dokáže proniknout do samého nitra vědomí a klade otázky a možné odpovědi, které nejsou příjemné pro obě strany rozhovoru. Mistrně také dokázal navodit atmosféru doby a odhaluje skutečnosti a jednání, které se postavy snaží podvědomě si nepřipouštět a vymazat a zároveň i paradoxně hledat bezútěšně vysvětlení.
Pět hvězd, ale nečekejte pobavení. Kniha vás bude nutit se zamyslet nad mnoha věcmi z minulosti a dost možná i v současnosti. A to především ve smyslu nahlížení z dnešní doby na události II. světové války a těsně po ní, kdy v zájmu maximální "korektnosti" se vypichují některé tragické události se snad i úmyslným vytržením z historického kontextu. Válka není korektní totiž nikdy a i souzení viníků vítězi, muselo probíhat za určitých zvláštních podmínek, aby sami se nedostali do rolí obžalovaných. Ovšem je třeba si neustále připomínat, i přes všechnu tu snahu o korektnost, kdo začal a co bylo jeho cílem. Otázka viny či neviny je tak ústředním motivem této skvěle napsané knihy a čtenáři může pomoci v osvětlení kořenů některých historických, krutých, válečných a poválečných reálií.
Kanada - Divočinou Severu
Leoš Šimánek
Překrásná, lidskou činností nezasažená příroda kanadské divočiny. Touha dostat se do míst, kde široko daleko jste jen vy a nikdo jiný. Ten pocit sounáležitosti s přírodou, který člověka velice povznáší, ale na druhou stranu mu v těchto širých prostorech dává připomenout i jeho vlastní nicotnost a pomíjivost bytí. Naprosto rozumím takovýmto lidem a v dobrém jim závidím ony anabáze které, ač vykoupeny značným nepohodlím a strádáním, jsou pak odměněny neskutečnými zážitky a dech beroucími přírodními scenériemi.
Na druhou stranu autoři popisují i pronikání civilizace do těchto míst, která přináší pokrok, pohodlí, ale zároveň rozvrat životů a staletých tradic a schopností původního obyvatelstva. To vše s devastací prostředí, ať už těžbou nerostných bohatství, nebo jen odkládáním nepotřebných věcí, kde zrovna doslouží.
Pět hvězd.
Šumava - Roklanská hájenka
Erika Zemanová
Opravdu cenné svědectví o životě v nejodlehlejším místě Šumavy, kdy nejbližším v té době obydleným místem byl Březník, který je ale sám o sobě rovněž značně odlehlým místem. Tuto knížku obzvlášť ocení ti, kteří našli zalíbení v Klostermannově Ze světa lesních samot a ještě nádavkem tyto místa, jako Březník, Luzný, Modravu a další, osobně navštívili. Pak se totiž ona naše představa o tehdejším životě v těchto místech ještě více přiblíží skutečnosti. Bohužel Roklanská hájovna je pro běžného turistu, bez toho aniž by porušil zákazy vstupu, nepřístupná. Na druhou stranu ale ony špalíry turistů, jako na Březníku, by rozhodně v tomto ztraceném koutě Šumavy zanechaly svou negativní stopu.
Každý umírá sám - Mrazivým severem za svobodou
David Armine Howarth
...nechápu. Já to prostě nechápu... Jak tohle může člověk přežít? Píši tento komentář shodou okolností v ten samý den, kdy jsem potřeboval vyčistit na takové malé hrázce na potůčku přepadovou trubku, která se čas od času zanese jehličím, lupením a někdy i blátem. Nedělal jsem to poprvé, takže jsem věděl do čeho jdu. Vysekal jsem led, vyhrnul rukáv a ponořil ruku ani ne po loket do vody. Sevřel mi jí ledový chlad, který, přecházel až v silnou bolest. Dohromady to čištění netrvalo déle jak dvě minuty, ale ruku potopenou jsem nedokázal mít určitě ne déle než dvacet vteřin a to kdoví jestli a pak jsem ji vždy s ouvekáním a pocitem, že kdybych s ní do něčeho klepl, tak mi upadne, vytáhl a snažil ji nějakým způsobem zahřát. A právě při prvním ponoření se mi okamžitě vybavila scéna z úvodu knihy. Pane bože, on v takovéhle vodě plaval! A ne jen to! Pak když z ní vylezl, s jednou botou a ustřeleným palcem u nohy, musel mokrý utíkat sněhem! V tom oblečení byl až do druhého dne. Ty jeho další strasti a utrpení nebudu dál prozrazovat, ale jsou pro mě minimálně stejně nepochopitelné, z hlediska přežití, jako onen začátek.
Celou trasu jsem se snažil rekonstruovat a prohlédnout na Google Earth a to spolu s tím mým velice nepatrným prožitkem se studenou vodou, mi nedovolují pro zakončení použití jiných slov než: ...nechápu. Já to prostě nechápu.
Hodnocení: Už jen za tu obrovskou vůli, za to těžko si představitelné utrpení a za ten obrovský kus štěstí, které si ho v nejtěžších chvílích našlo, prostě už jen za to že to přežil dávám pět hvězd.
Dědictví otců
Robert Merle
Hodnotím velice kladně, ačkoliv moje průběžné hodnocení zhruba ve střední části knihy spadlo na tři hvězdy, kdy mi děj připadal až příliš rozvláčný. Ve chvíli kdy se ale přestal opírat o zápisy z rodové kroniky a hlavní hrdina začal vyprávět své vlastní zážitky, se mé hodnocení opět navýšilo. Jelikož v současnosti se snažím praktikovat čtení jeden cizí autor jeden český, dám si nyní něco od našince a pak jdu do dalšího pokračování tohoto rozsáhlého díla.
Hmyz je docela jiný
Marcel Safír
Výborná kniha od autora, který se dívá a umí vidět. Vidět svět, který máme všichni na dosah ruky, pod nohama, téměř všude okolo sebe. Svět, který je nesmírně zajímavý a překvapující. Ač některé záhady hmyzí říše budou zřejmě, vzhledem ke stáří knihy, už objasněny, nebo alespoň poodhaleny, nic to neubírá na její atraktivnosti, která nám tento tolik odlišný a přeci v některých aspektech velice podobný svět přibližuje. Ostatně zkuste si někdy udělat chvilku času a zastavit u nějakého třeba keře. Budete možná překvapeni, kolik života současného či budoucího na větvičkách a listech najdete. Kolik zástupců právě z hmyzí říše tento, do té doby obyčejný keř, má za svůj domov, loviště, úkryt.
Slyšel jsem Zemi...
Kir Bulyčov (p)
Možná jsem čekal něco více akčního a více dějově košatějšího, ale vcelku jsem nakonec spokojen. Taková sci-fi jednohubka, která to přeci jen dotáhla na čtyři hvězdy.
U pramenů Zlaté řeky
Jevgenij Konstantinovič Ustijev
Důležitým společníkem při čtení této knihy mi byl internet a v něm mapy. Dařilo se mi poměrně dost dobře rekonstruovat popisované cesty a tak jsem mohl putovat společně s hlavnímu aktéry i tímto způsobem a vidět ty nedozírné dálavy a lesy, ale i smutné důkazy o devastujících důsledků těžby zlata či jiných nerostných surovin. Ve druhé části se mi podařilo najít i onu sopku s lávovým čedičovým proudem, vyplňujícím celé dlouhé údolí, které je skutečně výrazně černé a ona sopka je, při troše trpělivosti při pátrání, docela pěkně zřetelná, jak na Mapách cz, tak na Googlu Earth.
Dávám pět hvězd vonících tajgou a dobou, kdy ještě byla bílá místa na mapách.
Bajkal - Sibiřská výzva
Petr Hanzlík
Drsné prostředí v zimních měsících u nejobjemnějšího sladkovodního jezera, u tajemstvím opředeného a úžasně čistého Bajkalu. Zkouška českého plemena psů a svým způsobem i lidské odolnosti. V knize se prolínají dvě návštěvy, zimní a letní a to na mě působilo trochu zmatečně. Jednu chvíli popisuje autor třiceti stupňové mrazy a v další kapitole se jdou s koňmi vykoupat do Bajkalu. Jinak i zajímavý pohled na fungování, nebo spíš lépe řečeno nefungování Sovětského svazu v dobách jeho blížícího se zániku, kdy věci co do té doby měli nějakou špatnou, ale přeci jen úroveň a pro obyčejné lidi i jistotu, se naprosto hroutí a nechávají je tak ve většině případů bezbranné bezradné a naprosto nepřipravené, pro nově rodící se dobu.
Zajímavé je i srovnání proměn a vývoje, při autorových cestách do Sovětského svazu potažmo Ruska, zachycených postupně v knihách Sibiřským trailem, Bajkal a Kolyma.
Čtyři zajímavé hvězdy.
Vážení přátelé, ano
Ladislav Pecháček
Rozborka a sborka vlastní osoby a potažmo i okolního světa, kdy hlavními nástroji k jejímu provedení jsou sarkasmus, ironie a satira. Tento druh vyprávění mě velmi baví a ačkoliv jsem se několikrát smál i nahlas, kniha přináší i podněty k zamyšlení a to především ve věcech stárnutí a naplnění života.
Pěkných pět hvězd.
Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů
Milena Holcová
Opět vtipné autorčiny postřehy a zážitky ze svých cest. Několikrát jsem se neubránil hlasitému smíchu. Kniha je koncipovaná jako srovnávání různých přístupů, chování a mentalitě domorodců ve stejných, nebo podobných situacích.
Jak se dělá evoluce – Labyrintem evoluční biologie
Jan Zrzavý
Když jsem do této knihy "nastupoval", tak jsem si byl vědom, že to bude určitě složité. To jsem se ale velice zmýlil. Je to ještě mnohem složitější, než jsem si vůbec dokázal představit.
Tato kniha značným způsobem rozšířila mé "nevědění" (naštěstí jen mé) a přinutila mne mnohokrát nechápavě a užasle kroutit hlavou.
Dávám plný počet hvězd ne za to, že jsem díky ní tomu všemu porozuměl, na to prostě nemám, ale za to, že ve mě dokázala alespoň místy vzbudit, jistě falešný, ale přesto hřejivý pocit, že něco z toho chápu. Na plném ohvězdičkování se v nemalé míře podílel i odlehčující humor, který jsem dokázal pobrat snad všechen (tedy pokud se tam nevyskytoval nějaký odborný typu H2SO5).
Agaguk, syn eskymáckého náčelníka
Yves Thériault
Velmi syrový příběh z drsného prostředí, kde podstatnou část roku vládne krutá zima. Rozhodně nečekejte nějaké rozjímavé popisy přírody nebo pocitů postav, či nějakou oduševnělou a košatou konverzaci. Děj je spíš psán úspornou, až by se dalo říci úsečnou, formou, což mi zpočátku dělalo trochu problém, ale záhy jsem si na to zvykl a zjistil, že se tento styl k onomu prostředí velice hodí. Jak je drsné prostředí, tak je drsné i chování postav, které má ke Špačkově Etiketě převelice daleko, především ve smyslu vztahu muž - žena. Není ovšem divu. Obyvatelstvo těchto nehostinných končin, je po mnoho generací formováno tímto prostředím, kde každý má a musí přijmout svou roli a odpovědnost, pokud chce přežít. Některé praktiky jsou pro nás velice šokující a drastické, ale pro Inuity v té době naprosto jednoznačné, pokud mělo dojít k přežití. Na druhou stranu je tu i střet oněch dvou rozdílných světů. Bílý člověk do těch míst přichází a všem oznámí, že je to tu jeho, nastavuje pro Inuity zcela nepochopitelné zákony a jiné podivnosti, včetně okrádání při směnném obchodu a tajném prodeji alkoholu.
Pět hvězd.
Šumava Jak šel život na Březníku
Karel Fořt
Přečteno s velkým zájmem během několika hodin. Kniha se skládá ze tří hlavních částí. V první čtenáře seznamuje s historií Březníku a okolí, jeho osídlením a těžkými životními podmínkami. Ve druhé je vlastně obsažena celá knížečka Emílie Vrabcové - Z mého života na Březníku, ve kterých popisuje vlastní zážitky z poválečné doby. Ve třetí se zase dozvíme o těchto a okolních místech z pohledu ostrahy hranice a některých incidentů a událostí, včetně třeba i letecké havárie poblíž Blatného vrchu. Na konci jsou ještě dvě krátké kapitolky. Každá část, včetně oněch dvou krátkých na závěr, je od jiného autora a přinášejí jiný pohled a jiný druh informací na tento krasný kout Šumavy s jeho opravdu nádhernou scenérií s Luzným na obzoru.
Pět hvězd.
Pondělí začíná v sobotu
Arkadij Strugackij
Kniha začíná jakousi školní anekdotou -
Učitel: Děti napište si větu: "Bláznivá ryba seděla na větvi."
Žák: Copak ryby sedí na větvích?
Učitel: Vždyť říkám, že byla bláznivá.
Hmm. A to vlastně charakterizuje celou knihu.
Než jsem ji začal číst, byl jsem připraven, dle uveřejněných komentářů, na vtipnou ironizující satirickou smršť, plnou narážek, jinotajů a meziřádkových dvojsmyslů, kdy jen sotva budu potlačovat záchvaty smíchu a když ne to, tak alespoň budu mít koutky úst neustále pozvednuty do úsměvu a budu se těšit, při odkládání knihy, na její další stránky.
Noo...ale popravdě řečeno, tak celou knížku jsem přečetl s tváří pokerového hráče, který navíc velice brzy zjistí, že mu vůbec nejde karta a bude brzo oškubán. Satirické narážky, které v knize bezpochyby jsou, mě svou pointou bezpečně míjely. U dvojsmyslů jsem většinou nepochopil už jejich jednosmysl a tak se pro mě kniha stala vlastně jedním velkým jinotajem, který jsem ale pohříchu rozluštit vůbec nedokázal. Jediné na co jsem se těšil, když jsem knížku před spaním odkládal, tak bylo to, aby už byl konec. Neprozřetelně jsem se totiž asi v půlce zařekl, že to dočtu stůj co stůj. Bohužel absence sebekázně a i statečnosti mě přivedla na scestí a posledních asi osmdesát stran jsem četl způsobem co strana, tak čtyři až šest řádků. A to proto (dovolím si parafrázovat Cimrmany), že jsem byl zvědavý, zda je zbytek taky tak slabý jako předchozí část. Bezděky mě napadá, že pokud by u této knížky fungovalo něco jako v sitcomech ten umělý smích, který méně chápajícím divákům označí vtipné místo, které by jinak přešli bez reakce, tak bych se třeba zasmál i já.
Každopádně se v knize určitě skrývá pořádný kus humoru, který je ovšem ukryt tak dovedně, že se mi ho najít vůbec nepodařilo.
Podobně na mě působil Šňupec od Terryho Pratchetta a tak je možné, že se všichni zeměplošní pratchettisti budou pohybovat při čtení na hraně extáze.
Dávám dvě hvězdy. Především proto, že jsem si vědom své přirozené hlouposti, která mi brání pochopit hlubší smysl děl, které přesahují můj úzký obzor. Dále pak proto, že Šňupci jsem dal jednu hvězdu a tohle je o nepatrný šňupec lepší. A taky proto, že to napsali dva a tak má každý z autorů ode mne vlastně jen hvězdu jednu...
