milena8281 komentáře u knih
Zjišťuji, že se mi tenhle typ letních příběhů strašně líbí. Celý příběh se motá kolem jídla a já měla permanentně pusu plnou slin při představě těch voňavých italských specialit. Námět byl zajímavý a celý příběh měl šmrnc. Já si užila každé písmenko.
Dáma v nesnázích a exotický fešák. A k tomu samozřejmě žhavá milostná romance a happyend. Příjemně strávené odpoledne.
Tak to vypadá, že jsem začala od konce, ale myslím, že to ničemu nevadí. Tenhle typ příběhů mám ráda. Je to taková delší Harlequinka, pohodové a příjemné čtení na odreagování. A zbožňuji hrdinky jako je Joan.
Ááááá - žena v nesnázích. Jak by mohl gentleman odmítnout pomoci, obzvlášť když je Annabel tak půvabná, bystrá, vtipná, dokonalá pokušitelka :D
Povedené pokračování série
Tahle série se mi bude líbit. Babička kuje pikle a čím víc se vnoučata snaží vykroutit, tím hlouběji do léčky padají. Jo, tak tahle zápletka bude vtipná.
Moc jsem si čtení užila a i když se mi nejspíš brzy děj bude plést s jinými harlekýnskými příběhy, nebyla to ztráta času, protože mě kniha pobavila, krásně jsem si u ní odpočinula a mnohokrát jsem se i smála nahlas.
První půlka mě moc nebavila, Alex se choval opravdu jako hajzl, a to naprosto zbytečně a bez důvodu. Jo, možná chtěl Indigo vyprovokovat, aby vycouvala a on se jí zbavil, ale i když mu dala jasně najevo, že se nevzdá, pořád se choval jako kretén. Lezl mi tím strašně na nervy. V poslední třetině se to zlomilo a četlo se to lépe, ale celkově hodnotím opravdu spíš jako průměr. Ale autorka píše dobře, čtivě, Ukradený polibek se mi moc líbil, takže nejspíš si od ní ještě něco dalšího přečtu.
Nejdřív vichřice rozmetala úplně všechno - ostrov i vztahy - aby se pak setrvačností vše vrátilo zpátky do svých kolejí, všechny dílky puzzle na svá místa. A tak to někdy bývá i v životě. Celá sága byla moc fajn, hlavní postavy každá jiná, ale dohromady to ladilo dobře.
Pointa zajímavá, styl ale jednoznačně začátečnický, což samozřejmě ani nemůže být jinak, když jde o prvotinu. Trochu mi to přišlo jako školní slohovka. Říkala jsem si, že když Alex svou dívku hledal 400 let, mohl mít trochu víc promyšleno, jak to celé zaonačí, být důmyslnější. Takhle to bylo moc jednoduché. On samozřejmě od začátku v Kessy viděl svou lásku Rebeku, nemohl jinak než jí být od začátku okouzlen. Ale ona tedy byla důvěřivá naivka, obzvlášť když už jí mělo být 26 let.
Některé věty byly tak zvláštně sestavené, že mi to moc nelahodilo.
Příběh ale hodnotím kladně a přeji autorce, aby se s každým dalším příběhem zlepšovala.
Po zhlédnutí seriálu jsem začala číst knižní předlohu. Seriál je skvělý, knihy jsou trochu rozvláčnější, ale zase dávají možnost víc nahlédnout do Rossovy mysli. Překvapilo mě, že Demelza přišla do Nampary ještě jako dítě. Samozřejmě hlavní hrdinové seriálu byli velmi výrazní a nejde si Rosse a Demelzu představovat jinak, hlavně Demelza jako brunetka mi v mysli nenaskakuje vůbec.
Pohodové čtení.
Jako informace o 3.manželce Jindřicha VIII. asi fajn, ale moc mě to nebavilo. Je pravda, že po uragánu, jakým byla Anna Boleynová, musela Jana Seymourová působit jako nudná šedá myš. Nejspíš to potřebovala Anglie i Jindřich.
I druhý díl mě bavil. Moc dobře se to četlo, mělo to spád i napětí.
Tak trochu Titanic. Obě dějové linky měly své kouzlo. Líbilo se mi to.
Můj oblíbený žánr, můj šálek kávy, moje chvíle na relax.
Tento díl mi přišel až trochu hororový. Na místě hlavní hrdinky bych se asi hodně bála. A docela se těším, s čím přijde autorka příště.
Příjemné pokračování, i když asi opravdu trochu slabší než první díl. Moje nejoblíbenější postava je určitě komorník Mr. Hopkins.
V tomto dílu se toho událo opravdu hodně - porod dětí, vytvoření nové rodiny, boj s Benjaminem, jednání s Kongregací. Oba hlavní hrdinové se s tím poprali opravdu skvěle a navíc tím vyzrál i jejich vztah, vzniklo partnerství. Mně se to moc líbilo a vychutnala jsem si každou stránku. Za mě by příběh mohl klidně ještě pokračovat. A moc se těším na pokračování seriálu, jsem zvědavá, jak se s tím rozsáhlým dějem poperou.
Moc se mi to líbilo. Pohled na ničivou válku z pozice blízkých příbuzných obětí. I velmi jasně formulované pocity. Nenávist k nepříteli, soucit s pozůstalými i odvěká lidská potřeba přežít a jít dál. Přání všech, aby se to už znovu neopakovalo, ve mně vyvolávalo smutek, protože všichni dobře víme, co přišlo o 20 let později. Já jsem si rozšířila obzory a dozvěděla se i něco nového... Doporučuji
Zatímco Stín větru mě absolutně nadchl, v tomto díle jsem se dost ztrácela. Zápletka byla pro mě příliš komplikovaná a já jsem byla často zmatená. Díky tomu se mi to i docela těžko četlo.
Trochu jiný žánr, než jsem zvyklá číst, přesto mě to bavilo. Romantická linka mě bavila a těším se, jak se bude vyvíjet. Ale děsivé mi to nepřipadalo, i když souhlasím, že s duchy není radno si zahrávat.