mirektrubak komentáře u knih

Srozumitelně a čtivě odvyprávěný příběh vývoje náboženských hnutí v USA. Přehledně a komplexně - od Mayfloweru až po Tea Party.
Na tak malém prostoru samozřejmě není prostor pro detailnější popisy jednotlivých hnutí a směrů. Také se předpokládá, že čtenář už bude mít znalost řady termínů, se kterými se v knize operuje. Já, jako laik, jsem si musel pomáhat internetem, jednak abych si udržel kontext a taky tehdy, když jsem chtěl k nějaké konkrétní situaci nebo osobnosti podrobnější informace. To ale vůbec nebylo na škodu a ani to příliš nenarušovalo plynulost čtení.

Dvě části, ze kterých se Dostojevského kniha skládá, měly pro mě hodně rozdílnou hodnotu.
Ta první (esej) byla sice zajímavá, ale nijak zvlášť originální. Asociální hlavní hrdina zde spílá (tehdejší) moderní společnosti, deklaruje neuznávání měšťanských pravidel morálky a dává na odiv svoji fyzickou a duševní ošklivost. To mohlo působit v době vzniku knihy velmi skandálně a jistě v tom byl kus odvahy něco takového vydat, ale z odstupem času už tahle linka nepůsobí zvlášť znepokojivě. Mezitím jsme totiž četli Americké psycho, Mechanický pomeranč, komplet Bukowského a další ... takže hrdina této knihy už působí v téhle konkurenci poměrně krotce.
Navíc se velkou část eseje věnuje kritice názoru, že člověk moderní dobou roste (v souladu s rozvojem vědy) k nějaké větší a větší dokonalosti. To vypadá spíš na nějakou dobovou polemiku a na začátku 21. století už to působí archaicky.

To druhá část (příběhová) mě zaujala mnohem více - Fjodor Michajlovič zde svou postavu rozebere do posledního šroubku a ukáže nám i ty nejtajnější (a nejtemnější) zákoutí jeho duše. Portrét je to dost věrohodný (zobrazuje se tam ten paradox člověka, který sice pohrdá jinými lidmi, ale zároveň touží po jejich obdivu - protože opovrhovat někým, kdo tě ignoruje, to jaksi ztrácí cenu), ale také docela děsivý a hlavní hrdina je vážně mimořádně odpudivá postava. Ale příběh není dlouhý, tak se to dá vydržet.

Dostojevský v této knize píše překvapivě moderním stylem (na svou dobu určitě) a pro čtenáře jako jsem já (který zatím četl víceméně jen jeho dlouhé romány) to bylo zajímavé setkání s touto polohou jeho tvorby.

1 27.07.2017

Působivé verše - bál jsem se, jestli kontext vážných okolností nebude mít na ty básně vliv, ale nic takového jsem nezaregistroval. Ani patetickou sebelítost, ani žádné nacionalistické burcování.

1 21.05.2017

Určitě bych po téhle sbírce pohádek nešáhl, nebýt Čtenářské výzvy, ale jsem rád, že jsem to udělal. Akorát témata pohádek nebyla tak exotická, jak jsem předpokládal - ale to byl možná jen nějaký předsudek.

Já jsem v této dilogii (to slovo se mi líbí!) nenašel nic, co by mě zvlášť upoutalo. Ani myšlenkově, ani použitím jazyka, ani atmosférou, ani příběhem.
U Mášy jsem se zájmem četl Egonovo přemýšlení nad prvomájovým průvodem, ale toho bylo všehovšudy dvě stránky. Jinak mi bylo protivné, jak se autor Máše vysmívá, nadšená hloupá mladá holka mně příjde trochu laciný cíl (zde připouštím, že tohle mohl čtenář samizdatu v sedmdesátých letech vnímat odlišně).
Běta mi padla do oka více, atmosféra byla kafkovsky pochmurná a příběh obsahoval mysteriózní momenty - to mě občas docela bavilo. Naopak teologické prvky mě zcela minuly - pokud měly obsahovat nějaké sdělení, pak jsem je nerozklíčoval.

Knížka je útlá, přečetl jsem ji během krátké doby, navíc stála 20 Kč v antikvariátu - takže nijak neželím ani toho, že jsem si ji pořídil, ani času, který jsem s ní strávil. Ale obavám se, že na Mášu s Bětou velmi rychle zapomenu.

1 03.04.2017

Knihu jsem především bral jako hold všem speciálním pedagogům, kteří se kromě své práce musí potýkat s nedostatkem finančních prostředků a podpory okolí. Argument "proč investovat tolik peněz do pár dětí, ze kterých stejně určitě nic nevyroste" je jistě často vyslovován jak v USA, kde se příběh odehrává, tak i v ČR.
Jinak mě ale děj příliš nechytl, měl jsem pocit, že (přestože se jedná o příběh podle skutečné události, což nechci nijak zpochybňovat) se vše odehrává docela předvídatelně a že se na moje emoce tlačí tak nějak příliš okatě. Není nijak složité mě dojmout, ale Torey Hayden se to nepovedlo.

Proč se kniha z názvem Beautiful Child v češtině jmenuje Tichá holka a proč je na obálce roztomilá blondýnka s mašlema, když je hlavní hrdinka popisována jako nevzhledná černoška - to je asi záhada, kterou nerozluštím.

1 03.01.2017