Mirin1349
komentáře u knih
Krvavé jahody
Jiří S. Kupka (p)
Co na to říct a být objektivní. Po přečtení několika článků na téma Věra Sosnarová a pravda nebo lež, jsem na paní byla trochu naštvaná, že si hraje s našimi emocemi. Podobně se mi třeba úplně zošklivil Jan Saudek a jeho smyšlený pobyt v koncentračním táboře, tohle si vymyslet je ubohost. Na druhou stranu má hodně nadneseně řečeno II. světová válka velmi dobrý marketing a trochu odvrací naši pozornost od poválečných let, které se svými hrůzami dost dobře válečnému období vyrovnaly. I kdyby to v reálu nebylo až tak hrozné jako je vypsané v knize (i když bych se vůbec nedivila, kdyby to nějaká jiná Věra hodně podobně zažila), je určitě dobře, že se lidem připomene, co bývalý režim dokázal a jak nenávratně poznamenal život všem slušným lidem v zasažených zemích. Paní Věru neobhajuji, ona musí se svým svědomím žit, ale o jistou osvětu se i spolu s autorem zasloužila. Kniha byla čtivá a to je pro mě důležité.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Dům podle mého gusta a zároveň také jediný sympatický objekt celého příběhu. Kdyby to nebylo leckdy nezákonné, jsem si jistá, že by hodně pronajímatelů do smlouvy zakomponovala hodně z těch 200 pravidel. Edwarda jsem v tomhle ohledu naprosto chápala, když někdo postaví takový skvost, tak v něm prostě nechce jen tak ledajakého nájemníka. Příběh mě chytil hned od první stránky. Střídání časových linií a vyprávění z pohledu dvou hlavních aktérek příběhu podpořilo svižnost vyprávění. Nemohla jsem si být nikdy jistá tím, kdo je větší lhář, manipulátor a psychopat. Bylo to znepokojivé čtení. Prokládání kapitol otázkami z dotazníku bylo fajn, ale jsem moc ráda, že své odpovědi nikde uvádět nemusím.
Šelma
Andrew Mayne
Příběh, kterak se profesor v terminátora změní. Jo, je to chvílemi postavené na hlavu - přerod člověka, který se dosud pral jen s vědou, na abnormálně důvtipného a navíc nezničitelného machra prakticky ze dne na den…. Ale u knih prostě člověk nemůže hodnotit racionálně. Buď to funguje a příběh vám sedne nebo nesedne a pak můžete mít 1000 logických argumentů, proč kniha měla být dobrá, ale zážitek ze čtení nemáte. Námět byl zajímavý, kapitoly byly krátké a úderné a začetla jsem se velmi rychle. Líbily se mi i některé zmiňované vědecké poznatky. Bavila jsem se skvěle a už se těším na Hračkáře.
Žena v kleci
Jussi Adler-Olsen
Vynikající začátek série, který dává pevné základy pro budoucí díly. Sice jsem Ženu v kleci četla až jako druhou, ale nevadilo mi to ani v nejmenším. Napínavé od začátku do konce, nepředvídatelné, moc jsem si to s oddělením Q užila.
Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
Tolik příběhů už bylo o II. světové válce napsáno a přesto evidentně může dobrý spisovatel přijít s novým pohledem a dalším příběhem, který se čte jedním dechem. Velkou přidanou hodnotu má pro mě fakt, že kniha zakomponovala příběhy skutečných osobností a díky tomu jsem si rozšířila obzory. Velmi oceňuji epilog a shrnutí, jak to s tou či onou postavou po válce nakonec dopadlo. Také klobouk dolů před autorem, takovou znalost Švejka by i mnoho Čechů mohlo závidět. Tato kniha rozhodně stojí za přečtení.
Vánoční říše
Joe Hill (p)
Kingův syn je vtipálek, nicméně bych pár z těch 666 stran radši oželela, aby nebyl příběh až tak natahovaný. To ale nic nemění na tom, že námět byl vážně zajímavý, začetla jsem se rychle a příběh skoro neměl hluchá místa. Nevím, jestli to bylo tím, že vím, kdo je autorův otec, ale „kingovinu“ jsem prostě cítila na 100 honů. Nebylo to ale nijak násilné, myslím, že se nesnaží otce kopírovat a jde to tak nějak přirozeně. Bingovy rýmovánky byly perfektní, pan Manx byl správný záporák, nechutností tam bylo taky dost. Jo, rozhodně to nebyla má poslední knížka.
Aristokratka ve varu
Evžen Boček
Pokračování Aristokratky plynule navazuje na začátek série, takže máte pocit, že jste vlastně ani tu předchozí knihu nepřestali číst. To rozhodně není výtka, spíš v tom vidím výhodu. Vracíte se do dobře známých vod a můžete si tak užívat odpočinkovou četbu, při které se pobavíte. Škoda, že byla tak krátká, ale o to víc se těším se na další díl.
Krámek se starožitnostmi
Paula Brackston
Tenhle nádherný pohádkový příběh, kde se prolíná minulost a současnost, mě pohltil hned od prvních stránek. Od knihy jsem neměla přehnaně velká očekávání, tedy možná i proto mě tak příjemně překvapila. Pokud vyjde pokračování, ráda si ho přečtu.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Pominu-li skutečnosti, že typická povaha Holanďanů je diametrálně odlišná od postav v knize, přičemž s němčinou si valná většina moc netyká a s cizinci se baví anglicky, že Bergman opět hraje v příběhu druhé housle a je tam jaksi násilně našroubován, jen aby se kniha mohla počítat do série, a že je tam plno vaty, která zbytečně natahuje příběh, tak to byla opět řemeslně dobře zpracovaná kniha. Na rozdíl od ostatních autorčiných knih na ni ale velice rychle zapomenu.
Už mě vidíš?
Sharon J. Bolton
Tak se zdá, že jsem právě našla novou oblíbenou autorku a vyšetřovatelku. Nejradši mám knížky, které mě vtáhnou do děje prakticky od první strany, a přesně to se mi stalo s touto knihou. Zasadit příběh o Jacku Rozparovačovi do současnosti je skvělý nápad. Přijde mi, že to asi nikdy nebude vyčpělé téma a autorka se toho zhostila skvěle. Příběh měl všechno, co by měl mít – přesně odměřenou dávku brutality, napínavý děj skrz naskrz, pěkných pár dějových zvratů, sympatickou Lacey i její kolegy… Moc se těším na další pokračování.
Sněhulák
Jo Nesbø
Sněhulák bylo moje první setkání s autorem. Velmi čtivá, napínavá, místy nechutná, mrazivá knížka.
Poslední výročí
Liane Moriarty
Poslední výročí je ideální dovolenková četba. Jako další kolegové čtenáři i já si umím představit přestěhovat se na Ostrov počmáraných blahovičníků, péct, provádět návštěvníky a užívat si ostrovního života. Liane Moriarty umí tak hezky civilně vyprávět, její postavy jsou vždy něčím zajímavé a nejsou ploché. Celkově na mě z knihy dýchla pohodová atmosféra a příběh se mi bezvadně trefil do nálady.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Opět zajímavé a čtivé téma jako je u autora zvykem. Dvě rodiny jednoho dne zjistí, že vychovávají kukačku, což je pro všechny nezáviděníhodná situace. Postupem času se dozvídáme, jak se s tím který rodinný člen vypořádává a kdo spíš zůstává tím slušným člověkem a kdo si na něj možná jenom hraje a realita je vlastně jiná? Už dlouho mi tak dobře nekorespondoval název knihy s obsahem. Kniha pozvolna eskaluje, napětí postupně graduje a nutí nás číst další a další kapitoly. Závěr celý zážitek jen podtrhne. Líbilo se mi i oživení v podobě přepisů zpráv a záznamů z jednání.
A jen taková poznámka pod čarou; v knížce bylo pár detailů, nad kterými jsme se musela pousmát, protože mi přišlo, že to snad ani nemohl napsat muž. Namátkou - koho v dnešní době tak šokuje, že druhá osoba sleduje porno nebo kolik mužů je opilých už po čtvrtém pivu…
Cilčina cesta
Heather Morris
Obecně mám ráda díla, která pojednávají nejen o nacistických zvěrstvech, ale také o neméně zrůdném zacházení se zajatci v poválečném období v Sovětském svazu. Přeci jen patent na koncentrační tábor nacisté nemají, vždyť tahle zvrácená inspirace přišla právě z východu. Jak je u autorky zvykem, opět to bylo neskutečně čtivé a emotivní dílo, kde se prolínala skutečnost a reálné postavy s mírnou fikcí. Můj obdiv patří všem Cilkám i tatérům Lalům, líbil se mi i doslov autorky k dalšímu osudu reálné Cilky. Moc ráda si přečtu další autorčiny knihy.
Terapie
Sebastian Fitzek
To si tak člověk na začátku píská, jak se nabízejí zhruba 2 scénáře a napnutě čeká, kam se příběh vyvine. No a potom přijde konec, který mě naprosto vyvedl z omylu, posadil na zadek a dal mi za vyučenou, že tenhle autor tedy rozhodně předvídatelně nepíše. Tohle byl opravdu perfektní příběh, který měl všechno, co od knih tohoto typu očekávám.
Zimní lidé
Jennifer McMahon
Tohle byla jedna z nejlepších duchařských a lehce hororových knížek, kterou jsem kdy četla. Příběh mě dostal hned první kapitolou a každá jedna následující mě i nadále udržovala v napětí. Skvěle se tam střídaly pasáže z minulosti a současnosti, obě dvě by stačily samy o sobě na samostatný příběh. Při částech z deníku jsem měla mrazení v zádech, postupně se rozplétalo klubko záhad a ani konec mě nezklamal. Nemám knize co vytknout a velmi brzy se vrhnu na další počin autorky.
Levhart
Jo Nesbø
S každým dalším dílem mi přijde, že je příběh o kus promyšlenější, o velký kus nechutnější a že prostě ať chcete nebo nechcete, tak musíte mít Harryho čím dál tím raději. Nevadí, pokud nečtete knihy chronologicky, ale určitě si čtení užijete více, pokud vážíte s Harrym cestu od samého začátku. Máte tak možnost pozorovat vývoj jednotlivých vedlejších postav. Na vraha nepřijdu prakticky nikdy, ale už jsem se naučila nevěřit prvnímu, druhému a někdy ani třetímu jménu, které nám autor předhodí. :) Těším se na další díl.
Věř mi
J. P. Delaney (p)
(SPOILER) Z knihy mám rozporuplné pocity. Na jednu stranu byla zápletka vážně dobrá a zajímavá, čtení mě opravdu bavilo a přečetla jsem ji téměř jedním dechem. Na stranu druhou mě tam přišly naprosto zbytečné ty rádoby scénáristické dialogy, které asi měly knihu ozvláštnit, rozhodně bych se bez nich obešla. Taky mi přišlo mírně řečeno hodně překvapivé, jak snadno lze procpat scénář Květů zla na divadelní prkna, zvláště pak když je autor nějaký učitel, pravda s přidruženou překladatelskou kariérou. No a pak ten závěr… To už bylo opravdu hodně přitažené za vlasy. Vím, že je to fikce a kniha, kterou bych si měla užít. Někdy nad těmi fantasmagoriemi i přimhouřím oko a nevadí mi, ale tady toho prostě bylo až moc. Nic to ale nemění na tom, že někomu méně šťouravému a vstřícnějšímu se kniha bude líbit bez výhrad.
Mrazivé světlo
Yrsa Sigurðardóttir
Vraždil člověk neno snad duch? Příběhu není co vytknout, bylo to napínavé od začátku do konce. Velmi oceňuji úvodní rejstřík postav. Běžně s jejich větším počtem nemám problém, ale ta islandská jména mi trochu přidávají vrásky. Tóra je výborná a pro změnu sympatická a skoro nekomplikovaná postava, což se u knižních vyšetřovatelů málokdy vidí. Oceňuji i vtípky, které tu a tam příběh oživí. Vypadá to na výbornou sérii.
Zlatá klec
Camilla Läckberg
Spíš než Zlatá klec se to mělo jmenovat Ženy, které nenávidí muže. Při psaní této knihy byla autorka buď po čerstvém a pěkně ošklivém rozchodu, nebo byla obdařena opravdu velkou mírou fantazie. Příběh byl vyskládán bravurně, i když v některých bodech poměrně dost přehnaně. Kniha začíná poměrně zostra, sexu tam na mě bylo až moc, ale dobře, autorka věděla, proč to dělá. Mělo to švih, zpověď Faye se střídala s hlavním příběhem, nebyla tam hluchá místa a pořád mě to nutilo číst dál. Co mi ale o hvězdičku kazí zážitek, bylo to feministické pojetí - muž = z 99 % hloupý prasák hnaný svými pudy a žena = buď inteligentní bohyně nebo hloupoučká husička. Je to škoda, čtení mě jinak moc bavilo a být to méně vyhrocené dala bych plný počet.
