Misantrop komentáře u knih
Jako hobby pro děti a mládež dostačující.
V koutku duše jsem čekal, že se dozvím díky čemu byl tak produktivní. Ta omilana písnička o kolektivní týmové hře je známá všude jinde, ale je to mnohem prostější. Nešlo ani tak o techniku, rychlost, přehled, či tvrdost. Z Orrovych pokorných slov šlo vždy pouze a jen o přirozenost. Kupodivu zde skoro vůbec není zmíněná spolupráce s Philem Espositem. Orr sice rád lidsky píše o pár svých spoluhráčích, protihráčích a trenérech, ale tomuhle nejdůležitějšímu tématu se vyhýbá. U Esposita je mimochodem obrovská hrubka už na první straně, kdy nejmenovaná osoba přiřadila Esposita jako hráče rivalů New York Islanders, namísto k Rangers. Tak stane se, ale další překlep, kdy několik nejslavnějších obránců v lize 70.let je zaměněno s centry, tak to už je silná šišimarja kávička. Zajímavý je i důvod odchodu Orra do Chicaga.
Kniha má sice větší rozměry, díky tomu však dá vyniknout fotografiím. Kompletní příběh jednoho z nejlepších československých i kanadských hokejistů. Co se bodů týče, tak v 80.letech byl lepší jen Gretzky, ale ten měl kolem sebe vždycky elitu i jiné podmínky, než Pidr Stasny. Kniha se rovněž detailně zaměřuje na kontroverzní emigraci a velkou měrou na sourozence i spoluhráče. Kupodivu zde není zmíněno, když Peter vstřelil svůj jediný gól proti Československu, že komentátor schválně uvedl autora gólů jiného hráče, který ani nebyl na ledě. Dozvěděl jsem se tedy konkrétně pro mne důležité informace z první ruky i fakt, proč se Quebecu v NHL počátkem 80.let tolik nedařilo.
Je zvláštní, když Sly mluví do poloviny knihy, jak celou dobu prováděl nesprávnou techniku posilování, přepaloval to a požíval neefektivní jídelníček a díky odhodlání měl nakonec v 80.letech oficiálně tělo desetiletí. Kniha se čte snadno a má dostatek informací z průběhu natáčení známých snímků. Druhá polovina knihy je zaměřena vyloženě na tréninkový harmonogram s fotografiemi cviků. Velké množství cviků lze provádět i doma se svou vlastní váhou, nebo činkami. Líbí se mi fakt, že kniha je dobrou příručkou pro zpevnění těla i pro ženy, pro které je zde zvlášť kapitola.
Knížečka má asi 70 stránek s velkým množstvím nekvalitních fotografií, což lze na dobu vydání a partyzánské poměry fanouška bojových sportů Poláka pochopit. Drtivá většina infa je přepsána z německých magazínu. Na nízkorozpočtové poměry má knížečka poměrně potenciál a snaží se kopírovat důstojnější provedení. V knize se zmiňuje fitnes program Bruce, tréninkové metody a stručně, ale čtivě všechny jeho filmy. V závěru knihy má prostor manželka a dopisy fanoušků.
Knihu z dědovy půdy jsem nakousnul snad díky nostalgie z školních let. První polovina mne nudila a zvykal jsem si na staročeštinu. Druhá polovina a závěr je už živější, ale nepředpokládám, že bych v dohlednu rozcetl další Jiráskův počin.
Jelikož je po covidu v kurzu Ukrajina, autorka momentálně píše knihu o prezidentovi této země, protože její biografické knihy nemají moc úspěch. Vím, že to zní omezene, ale takový byl můj dojem. Tahání informací z googlu a různě to sesmolit do knihy s chybějícími písmenky bez kontroly, mít úspěch nebude. Zbytečně dlouhý úvod knihy o horoskopicinach a numerologii jsem musel přeskakovat a zkrátil bych i nudné pasáže o životě prarodičů. První poutavé střípky přichází až s bebelovym komentářem, který zmiňuje šikanu na vojně a následné studium herectví, kde poznal celoživotní přátelé s kterýma vyváděl nesčetné vylomeniny, ale k tomu došlo asi až na 70. stránce. Kniha obsahuje asi třicet pěkných fotek s rodinou a hereckými kolegy a obrovský plakát, který zobrazuje tvář z obalu knihy.
Poslední věta doslovu mluví za vše: ¨Celkově však existoval jediný způsob, jak se německá branná moc mohla vyhnout stalingradské porážce: Neměla tam vůbec táhnout...¨
Knihu lze chápat jako google slovník dle abecedy. Autor není přímo historikem ovšem lexikon, který stvořil kupodivu celý sám zvládnul na jedničku.
Knížka obsahuje slušné množství vzácných, byť nekvalitních černobílých fotek. ÚKVČ zde profiluje hudební soubory jako Betula Pendula, Buty, Z kopce, Laura a její tygři, Titanic, Hudba Praha, Precedens, či Oceán, apod. Profily jsou napsány kupodivu nezaujatě, čehož jsem se po přečtení stranického Úvodu poněkud obával.
Osobnost Michelangela čněla vysoko nad dobová měřítka, ale jeho nadčasovost však neznačí vytržení z časových souvislostí. Kniha obsahuje 45 vyobrazení děl slavného umělce, což je na menší knížku slušný počet.
Má příprava před knihou byl neznámý, ale poměrně zdařilý australský animovaný TV film z roku 1979. Poté jsem viděl, kvůli rozpočtu nedotažený americký barevný film z roku 1958. Příběh, kde obchodník a vynálezce Barbicane po skončení americké občanské války vynalezl nový zdroj energie nazvaný Power X je prostý. Plánuje ho použít k pohonu raket a aby ukázal jeho potenciál, plánuje poslat projektil na Měsíc. Na cestu se k němu připojí jeho asistent Ben, Barbicanův úhlavní rival Nicholl a jeho dcera Virginia. Nicholl věří, že Síla X jde proti vůli Boží a sabotuje projektil, aby se nemohli vrátit. Události připraví napínavé finále, aby vznikl boj o rychlou opravu projektilu. Tak se dá popsat příběh z inkoustu Julese Verna avšak filmové zpracování vyvolává u mnohých hodnotících úšklebek jednonohého v soutěži v kopání do zadku. Mezi opatření, která tomuto filmu na poslední chvíli přinesla snížení nákladů, bylo totiž odstranění všech scén odehrávajících se na Měsíci. I tak si nemyslím, že snímek patří do brakových vod a pokud ano, tak plove důstojně - ovšem kniha je kniha. V knize však k samotnému startu dojde až v závěru knihy, čímž příběh i končí. "Les shoří jen vlastními stromy!"
První díl jsem nečetl a o třetí díl bych asi nejevil zájem. Zhuntovaná Jaxová je bez peněz a má misi na planetu Ithiss-thor. Během příběhu se tam nedostane, jelikož s ostatními soukmenovci musí řešit průběžné patálie, ale v třetím díle už by tam měla být.
Letos v nedožitých 80 let zemřel v Rakousku německý fotbalista, trenér a manažer přezdívaný císař Franz díky svému skvělému hernímu stylu, vůdcovství a dominanci na hřišti. Dvojnásobný držitel Zlatého míče pro nejlepšího evropského fotbalistu (1972, 1976). V letech '66, '68, '74 a '76 získal v Německu ocenění Fotbalista roku. Pelé ho roku 2004 zařadil jako prvního Němce z deseti do svého seznamu 125 nejlepších žijících fotbalistů. Jako jeden z mála na světě vyhrál zlatou medaili jako hráč i trenér. I když tenhle maestro získal všechny možné fotbalové medaile vyjma té olympijské.
Je zřejmé, že rozepsat konkrétní úspěchy tohoto talentovaného borce do knihy by vyšlo na více epištol. Avšak čtenář není ochuzen aspoň zmínkou. Podstatné je, že se dovíme fakt, že v 60. letech zkoušel post libera na kterém začal hrát novým způsobem a stal se tak největším představitelem útočné hry stoperů. V roce 1971 se stal dokonce kapitánem národního týmu.
Dočteme se i o kontroverzním trejdu v roce 1977, kdy přijal lukrativní nabídku z USA, kde fotbal nebyl a stále není na prvních ani dalších příčkách, ale i tento klub dotáhnul ke třem titulům.
Stejně čtivá je i Franzova trenérská kariéra v národním týmu, kde se hned dostal do finále s Argentinou.
Beckenbauer je považován za jednoho z nejlepších hráčů všech dob. V roce 2004 byl zvolen druhým nejlepším evropským fotbalistou za posledních 50 let.
Propagandistický škvár jako studijní materiál výmluvně dostačující.
Má první přečtená kniha ST. V průběhu čtení jsem sledoval seriál DS9, který jsem viděl naposledy v 90.letech, abych se zorientoval a přiblížil si postavy vizuálně i charakterově. Takřka ihned jsem si oblíbil věčně nedůvěřivého měňavce Oda a notorického šejdíře Quarka, kteří v knize mají velký prostor k řešení pruseru a napadání se. Kniha se čte svižně a hurá na další počin.
Knihu jsem našel na pracovišti, přivlastnil si ji a po čase jí dal šanci. Malá čtivá kniha vydaná po revoluci, která mně nudila jen v zbytečně dlouhých pasážích jak kdo, nebo co vypadá. Nešla mi však do hlavy ta úvodní pokerová fraška. Spoiler: Zkušený hráč pokeru se snaží přijít na to, jak podvádí jeho soupeř. Náhodou si na to najme Bonda. Posléze spisovatel zmíní, že má Goldfinger naslouchátko. Oba nicméně tápají dále. Tak to se moc nepovedlo. Nic více jde o výřečnou sbírku slovních přirovnání, které jsou chirurgicky přesné ba hmatatelně trefne. Ve výsledku jsem tedy pobaven.
Pěkné ilustrace a na večerní čtení dítěti před spánkem dostačující.