Mishka
komentáře u knih
Memento
Radek John
Právě jsem tuto knihu dočetla, během dvou dní a to jen proto, že jsem musela do práce =)
Příběh mě naprosto pohltil právě kvůli tomu, že jsem se s Míšou dokázala ve spoustě věcech ztotožnit. (přísný otec, "kamarádi" a spousta hulení. Je to taky droga, jako vše, bez čeho člověk nedokáže normálně. tj. s klidnou hlavou žít. Denně čekat jen na to, až se zavřu, zapomenu na všechny "problémy" a budu si užívat tu lehkost. Člověk si ani neuvědomí, že strávil léto, zavřený v pokoji) Donutilo mě to tedy přemýšlet nad tím, v čem je tedy mezi námi rozdíl?? Kde nastal ten zlom?? Proč já jsem šťastná, že venku svítí sluníčko a už si na ty dny strávené sezením v pokoji s jointem v ruce ani nevzpomenu?? Myslím, že je to tím, že většina lidí neumějí žít. Neví za čím jít, z čeho se radovat. Neumějí to předat svým dětem. A pak se objeví přesně tohle - zážitky zadarmo. A i za cenu toho, že to člověka zničí, nemá se pak k čemu vracet, protože do té doby vlastně nežil. Zakazovat někomu "radost" z drogy, ale nenabídnout jinou radost?? On byl ještě dítě, chtěli ho chránit a chtěli mu brát to jediné, na co se vzmohl a nic víc. Jen mu to vzít. Myslím, že za tím stojí ta výchova - vojna a výprask. Žádná podpora a motivace. Zamindrákované děti, kteří už dětmi být nechtějí, ale přitom vůbec neví jak žít. Myslím, že to je ten rozdíl. Když člověk pozná to hezké, to z nás dělá lidi. Špatné zážitky jsou k ničemu. V mém životě to přišlo více méně náhodou a dá se mluvit o velikém štěstí, změna prostředí, nečekané radosti, cíle a touhy. Kdyby každého z nás zavřeli mezi 4ři stěny, zbláznili bychom se. On se zavřel sám do sebe. Myslím, že se tak cítíl každý z nás, každý si prožil deprese.
Člověk by si měl ze všeho vzít nějaké ponaučení. Přemýšlela jsem nad tím důkladně a snažila se rozebrat každý detail a hledat ty chyby. Myslím, že to ale není tak o samotné droze, jako o člověku, o jeho životě, z toho bychom se měli poučit. Nelze říct - zkusíš to a umřeš. Jde o podněty k životu. Mám super práci. Mám cíle, nebudu dávat peníze na drogu, když si vydělám na dovču, foťák, noťas, auto a budu šťastnější než si na něčem fičet. Ale to jsou věci, na které se příjde až časem. S drogou začínají lidé většinou nespokojení, nešťastní. Přece, když je mi dobře, nemá zapotřebí hledat náhražku, takže pro mě je závěrem chyba především ve výchově. Nejde o to vychovávat děti poslušné, ale především šťastné !! Naučit je se radovat, cítít, chtít =)
