Mixy komentáře u knih
Tuto knihu jsem četla hned po přečtení knihy Jeden plus jedna. Měla jsem pocit jako by šlo o to samé, akorát to bylo zasazené do trochu jiných okolností. Nemohla jsem se jednoduše dějem prokousat a během čtení, jsem knihu několikrát odložila. Sladký a celkem čtivý závěr už ale nevyrovnal tu hořkost, kterou jsem do té doby nasbírala během zdlouhavého čtení.
Čtivý a poučný příběh podaný zajímavou formou, přesto je snadné pochopit, co se mu tím snaží autor sdělit. Teď hledám "Nový Sýr".
Způsob psaní Jojo Moyes ve stylu vyprávění z pohledu různých postav mě na začátku knihy trochu rozladil. Pořád je to Jojo. Děj odehrávající se na cestě ani závěr knihy mě nijak zvlášť nepřekvapil. Přesto se mi kniha líbila. Pro mě byla určitě čtivá a po přečtení jsem se přistihla, jak je mi trochu líto, že to skončilo.
Příběh je tak silný a skutečný, že jsem na svých cestách autobusem brečela jak malá holka a nestarala se, co si pomyslí lidé okolo. Řadím ji mezi jednu z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Síla realistického vyprávění, filozofické myšlenky a geniální propletení osudů, to vše tam je.
Je nutno ocenit, že je tu konečně publikace přímo a jen pro ženy. Rozhodně je to kniha na přemýšlení a týká se hodně psychologie osobnosti. Pokud se člověk opravdu chce něco nového naučit musí na tom zapracovat a s knihou trochu spolupracovat. Určitě stojí za přečtení.
PS: Je super mít komentář úplně jako první.
Jedná z mála publikací o daňových rájích, které vyšly v českém jazyce. Zabývá se všemi možnými perspektivami, jež se týkají daňových rájů. Pro mě měla publikace veliký přínost během bližšího poznávání daňových rájů. Pomohla mi osvětlit mnoho nejasností a některá fakta mě výrazně překvapila. Do doby než jsem ji přečetla jsem žila ve spokojeném nevědomí. Jediná škoda je, že údaje už jsou celkem zastaralé vzhledem ke stáří publikace.
Elita pro mě byla krátkou zastávkou na cestě do cíle. Měla jsem pocit jako by to mělo oddalovat něco, co se nenávratně blíží. Čtivě napsané, ale teď čekám na ten boom.
Líbila se propletenost osudů a postav; celková promyšlenost děje mi přišla geniální. S tím také souvisí to, že se to lépe čte v kuse, jinak se čtenář ztratí. Bohužel toto je to jediné, co jsem si z knihy vzala. Celkově na mě kniha působila velice depresivně a smutně.
Kytice je klasika, která neomrzí a má grády. Kniha, která může mile překvapit středoškoláky, že povinná četba přece jen může být skvělá.
I když je to možná spíše pro teenagery, nevadí, líbilo se mi to. Kniha mě vtáhla do děje a já se na chvilku přenesla na jiné místo.
Zpočátku mě na knize velice zaujal styl jakým je napsaná. Pohled tří různých osob na danou situaci se mi velice líbil. Bohužel po čase mě začala hlavní hrdinka pořádně štvát a tak do tří čtvrtin jsem se knihou těžce prokousávala. Nečekaný závěr to však mnohonásobně vylepšil.
Zdlouhavý a nekonečně vleklý příběh je místy spestřen vtipnými úseky. V knize se objevily i zajímavé názory k přemýšlení, ale celkově mě kniha moc neoslovila.
U této knihy jsem měla pocit, jako když vůbec nepatří k tomu prvnímu dílu. Jako by vůbec nenavazovala, jelikož je tak rozdílná oproti té první. Hlavní hrdinka už není ta veselá a zábavná Lou jako v prvním díle, ale je to úplně jiný člověk, který se útápí v depresi a trápení a takový mi přišel celý díl. Po nějaké době mě už začalo pěkně štvát, jak se Lou pořád vracela k tomu Willovi, Will sem a Will tam. Každopádně, napsané je to krásně, ostatně jako všechny knihy spisovatelky, ale po první knize jsem očekávala více radosti a té šťávy, kterou bohužel trochu postrádala.
Myslím, že knihu ´Než jsem tě poznala´ nepřekonala. Přesto ve mně vzbudila hromadu pocitů jako smutek, vztek a radost. Pokud kniha vzbudí ve čtenáři pocity a čtenář začne knihu prožívat, tak je to dobře. Znamená to, že příběh je psán s citem a láskou.
Moudří a otevření lidé se knihou ispirovali a motivovali, kdežto ti uzavření a zatrpklí tam našli sami sebe a krutá pravda o jejich životech se jim nelíbila. Pokud své myšlení nezmění, pak se z krysího závodu nikdy nedostanou...
Moc milá kniha, která zahřeje u srdce.
První díl byl celkem čtivý, ale tímto jsem se nemohla nějak prokousat. Děj mě moc nezaujal, nehledě na to, že mě neskutečně vytáčí vnitřní bohyně a podvědomí hlavní hrdinky. Jednotlivé scény mi připadaly vzájemně velice podobné, jen se měnila místa, ale scénář byl stejný. Zdálo se mi, že snad autorka využila všechnu svoji kreativitu na první díl a na tento jí už moc nezbylo.
Tak jsem také sáhla po této knize. Takového poprasku a rozporuplných názorů, že by byla skoro škoda si tuhle knihu nepřečíst a neudělat si na ni vlastní názor. Je to celkem zajímavé a nenáročné čtení. Myslím, že je někdy fajn sáhnout po nenáročné četbě a rozhodně není hanba číst i něco jiného mimo literární perly a klasiky. Jestliže spousta lidí tvrdí, že je tato kniha takový odpad; čím to, že se to stalo tak úspěšným bestsellerem, že natočili i film? A marketingovou strategií to určitě nebylo.