MocPísmenek komentáře u knih
Super knížka pro oddechové čtení. Přesně to, co jsem od ní očekávala. Čtivý, romantický teen příběh s vtipnými a romantickými momenty. Milá jednohubka.
Pro čtenářskou výzvu jsem se konečně rozhoupala k přečtení této knížky. Čekala jsem, že mě chytne za srdce, ale ač tu byly moc hezké momenty, jako celek se mi příběh nějak rozpadal před očima, což je velká škoda.
Je zvláštní, že kdybych knihu hodnotila při prvním přečtení, řekla bych, že je to jen výplňkové čekání na finální díl. Po opakovaném čtení stále víc objevuji její zvláštní kouzlo a líbí se mi čím dál víc. To jsou paradoxy čtenářského života. :-)
Kolem Kronik prachu se poslední dobou udělal poměrně velký rozruch. Tematicky je mi tento příběh blízký, takže nešlo aktuální čtenářské vlně nepodlehnout. Příběh se četl dobře, jen mi přišel místy dějově nevyrovnaný. Asi za to může fakt, že kniha byla psána "na pokračování". Naštěstí se vše podařilo udržet v rámci mírného povytažení obočí, kdy třeba scéna, v níž se Animant setkává s bratry pana Reeda, mi do doby, kterou má cca představovat, přijde už příliš "free", na druhou stranu patří k těm nejlepším pasážím, po níž teprve některé vztahové vazby začínají dávat smysl.
Zejména Elle Kenedy se v poslední době patří k autorkám, které na mě vykukují na každém rohu. Chtěla jsem tedy zkusit téma, které se pomalu tlačí na výsluní, ale na první dobrou bych ho nezvolila. Hodnocení i anotace ukazovaly, že tuto knížku bude fajn zkusit. Prostředí ledního hokeje a sázka, proč ne. Líbil se mi pohled obou stran, a je znát, že autorky už mají své zajeté koleje, jak budovat erotickou linku.
Základní myšlenka tajuplného města ve městě i způsob jeho umístění mi přišlo jako velmi neotřelý nápad. Na základě této podstaty byl stvořen příběh, který skvěle fungoval v budování tajemna v křivolakých uličkách, o něco méně už ve vztazích mezi hlavními hrdiny. Rozuzlení se mi líbilo.
Kdo má rád tajemství, dobrodružství s kapičkou romantiky, tomu určitě mohu knížku doporučit. Podrobnosti jsem rozepsala ve své recenzi. https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/v-pritmi-je-tajemstvi-a-k-jeho-odhaleni-se-krati-cas-86596
Skvělá knížka. Autora jsem (prostou náhodou) znala z internetu, a jeho hlášky mě bavily už před vydáním knihy. Umění vtipné zkratky je mu dáno plnou měrou, dokonce u tématu, které je tak složité. Jednoznačně dávám plný počet za knihu, hlášky i přístup k životu a jeho práci.
Četla jsem až po filmu a byla překvapená, že se mi knížka líbila. Víc než film. Sama ani nevím, proč jsem si zrovna tuhle knížku poměrně oblíbila. A možná v tom je podstata jejího kouzla, že člověka chytne a nepustí.
Opravdu jsem se snažila číst tuto knížku bez předsudků a respektovat plně žánr. Ovšem i v rámci žánru ji považuji spíše za slabší průměr. Autorka nejspíš byla ve správnou dobu na správném místě a chytla vlnu, co přijde jednou za život, ač je to někdy k nepochopení.
Kdysi to četl každý kolem mě, já se proto urputně bránila. Časem jsem ale také podlehla. Dobrá humoristická knížka si mě nakonec našla a úspěšně lapila. Není takových moc, díky za ni.
Knížka je první v sérii, ale já ji četla jako druhou a zařadila bych ji pro mě až za DaVinciho kód a Inferno. Asi to bylo tématem, nejspíš mě ovlivnil i film, ačkoliv pohled na průběh konkláve byl velmi zajímavý. Každopádně mám tento druh knížek s tajemstvím a odhalováním všemožných záhad ráda.
Přiznám se, že fantasy moc často nečtu, ale u této knížky mě zaujala anotace. Také se poslední dobou cíleněji zaměřuji na české autory a autorky. Opravdu nevšední kniha. Zvláštní, detailně promyšlený svět. Chystám se rozhodně přečíst si i pokračování,
Vždy jsem se divila, když někdo psal o tom, jak ho u knížky zaujala obálka, a proto po ní sáhnul. Vím, že Michaela Klevisová je velmi oblíbenou autorkou, ale vlastně až tato obálka její knihy mě zaujala natolik (a dále samozřejmě i knižní anotace), že jsem po knížce sáhla. Už chápu, proč se autorčiny knížky líbí. Jsem zvědavá, jaký dojem na mě udělají její jiné knihy, protože tato se má trochu vymykat. Určitě to ale půjdu zjišťovat.
Také jsem po knížce sáhla až po filmu. Film mě úplně neoslovil, ale chtěla jsem vědět, jak vzniknul tento fenomén. Za mě je v knížce pár míst, která jsem ocenila, ale asi jsem čekala víc.
Samozřejmě se nechávám ovlivnit trendy, a tak jsem se dostala i k Sirotčinci... pro podivné děti. Námět mě hodně zaujal, provedení už o něco méně, nicméně nelituji, bylo to zase něco trochu jiného.
Poprvé jsem knihu četla jako malá holka a vůbec se mi nelíbila, čekala jsem totiž klasickou pohádku. Až jako dospělá, když jsem z knížky četla řadu citátů, jsem si ji přečetla znovu, a teprve ji řádně docenila.
Vím, že tuhle knížku mnozí chválí, a proto jsem po ní sáhla, ale úplně nevím... Rozhodně měla svá dobrá místa a samozřejmě mě zajímalo celé tajemství, ale něco tomu chybělo.
Spíše náhodou, protože mě zaujal název knížky a věděla jsem, že má u čtenářů ohlas, jsem začala číst první stránky, a způsob vyprávění mě hned dostal. Musela jsem zkrátka vědět, jak si autor při této koncepci s celou knihou poradí. Poradil si výborně.
Jak už je i Dana Browna zvykem, vždy si najde nějaké zajímavé a lehce kontroverzní téma. Tady jsem skutečně netušila, kam bude celý příběh směřovat, a bylo to překvapení. Bez spoilerů se dá těžko napsat víc, ale je to hned do DaVinciho kódu pro mě druhá oblíbenkyně v žebříčku Brownových knih.