Mojepočteníčko komentáře u knih

Už je to hodně dlouhá doba od chvíle, kdy jsem tuhle knihu přečetla a pořád nejsem schopná, dát dohromady souvislý článek. Tenhle příběh byl na první pohled obyčejný, uvnitř silný, emotivní, bolestivý, pravdivý...(ano, stále mi docházejí slova). Pro mě možná o to silnější, že jsem se za dobu své pedagogické praxe s obdobou těchto vztahů setkala. Doporučuji!

13 02.06.2020

Společné čtení má jednu obrovskou výhodu. Poznáte spoustu nových lidí a můžete s nimi sdílet dojmy z knihy, kterou čtete všichni ve stejnou chvíli. Minimálně teda ve stejnou chvíli začnete. Vždycky mě baví, jak moc rozdílné někdy názory bývají. Tentokrát padla volba na Kroniky prachu od spisovatelky Lin Riny a sešlo se nás opravdu hodně.

O co v této knize vlastně jde. Animant je dívkou, pocházející s vyšší společenské vrstvy. Miluje knihy a na vdavky nemá ani pomyšlení. To se však nedá říct o její matce, která se jí snaží sehnat ženicha za každou cenu. Vysvobození se nabízí ve chvíli, kdy rodinu navštíví strýc. Stěžuje si na nepříjemného univerzitního knihovníka, který ze zaměstnání propouští jednoho asistenta za druhým. Animant je odhodlaná
bručounské chování pana Reeda zlomit a přijme strýcovu nabídku na práci v knihovně. V odjezdu do Londýna navíc spatřuje možnost jak se osamostatnit a odpoutat od matky, která by svou dceru ráda strojila, provázela ji honosnými plesy a vybírala vhodné nápadníky.
Po příjezdu do Londýna však hlavní hrdinka zjišťuje, že je povaha pana Reeda pro jedince, dívku tím spíš, velmi tvrdým oříškem. Její vzpurná povaha však Animant nedovolí ustoupit. Během čtení sledujeme, jak se vyvíjí vztah dvou odlišných, přesto tolik si podobných lidí. A nebude chybět ani zamotaná romantická linka.

Už dlouho se mi nestalo, abych zavřela knihu a absolutně nevěděla, co si o ní myslet. Zhruba do poloviny jsem s příběhem poměrně hodně zápasila. Zatímco ostatní děvčata byla vesměs nadšená, já se zlobila. Vlastně mě ani nenapadlo, abych ho přirovnávala k Píše a předsudku Jane Austenové, i když by tomu atmosféra prostředí rozhodně napovídala. Nejspíš mi nesedl překlad. Některé výrazy mi do textu vůbec nezapadaly. Měla jsem zkrátka pocit, že tam nepatří. V jedné z pasáží pomůže pan Reed Animant z nesnází a následně jí nabídne trochu alkoholu na uklidnění. Ona odmítne a dodá, že láhev uschovala na jiné místo. Oba se začnou smát a hlavní hrdinka tuto situaci vyhodnotí jako zvrácenou. Společensky nepatřičnou – možná, ale pod pojmem zvrácený si já osobně přestavím něco jiného. Dodávám, že jde pouze o jeden z mnoha příkladů (pro mě).
Pak ale přijde ples (zhruba polovina knihy) a tady jsem si konečně řekla: ,,Jo! Tak teď to sedí! Paráda!“ Začetla jsem se a hrozně mě to bavilo. Konečně měl příběh spád. Avšak jen do doby, než mě Animant opět rozzlobila svým chováním. Co se postav týče – pan Reed, jednoznačně můj oblíbenec od samého začátku. Animant rozhodně ne, její osobnost mě většinu čtení pekelně štvala. Ano, byla svá, průbojná, nebála se změn, ale v některých situacích (nemůžu bohužel přiblížit) jsem si říkala, zda konkrétní výstup hlavní hrdinky musel vypadat opravdu zrovna takhle.
Závěr příběhu mě zase hodil na pozitivní vlnu. Právě na něm jsem si uvědomila, jak hezky autorka popsala pocity člověka, který se poprvé doopravdy zamiloval. A vlastně hned několik posledních kapitol bylo takovým hřejivým, příjemným čtenářským zážitkem.

Knihu bych určitě doporučila mladším slečnám. Myslím, že z ní budou nadšené. Těm větším radím, ať ji vyzkouší a udělají si svůj vlastní názor. Ať se vám líbí!

2 02.06.2020

Mnich, který prodal své ferrari je kniha, kterou řadíme do motivační literatury. Já osobně tento žánr nevyhledávám, knihu jsem dostala darem s krásným věnováním a nedávno přišla chvíle, kdy jsem po ní s chutí sáhla.

Ústředním bodem je příběh Juliana Mantla, úspěšného a velmi bohatého právníka. Své peníze investoval především do majetku, drahých aut a bujarých večírků. Při jednom ze soudních přelíčení Julian zkolaboval následkem těžkého infarktu. Po této události pověsil Julián právničinu na hřebík, prodal svůj majetek a vydal se do Indie objevovat nejen památky, ale především najít sám sebe.
Po mnoha letech se objevuje v právnické kanceláři svého společníka Johna, kterého si vybral jako partnera v období studií. John je Juliánovým vzezřením velmi překvapen. Stojí před ním silný, energický člověk, ze kterého čiší vyrovnanost a vnitřní klid. Oba muži si na druhý den večer domluví schůzku. Během ní vypráví Julian Johnovi celý svůj příběh a na samém konci odkryje i jedno celoživotní tajemství.

Musím říct, že mi tato kniha skvěle sedla. Přála jsem si klidné, povzbuzující čtení a přesně to, jsem od ní dostala. Pokud máte chuť vyzkoušet tento typ literatury nebo jen získat návod jak rozvíjet sám sebe a posunout se v životě lepším směrem, věřím, že se tento příběh bude líbit i vám. Navíc nám autor veškeré informace předkládá jasnou, čtivou a srozumitelnou formou.

Doporučuji bez výhrad!

1 02.06.2020

Jestli něco na této autorce obdivuji, pak je to fakt, že se v knize neděje nic extra a stejně hltáte stránku za stránkou, protože je to prostě dobrý :) Díl byl hodně zaměřený na to, jak funguje ministerstvo kouzel, ale i tak mě jeho čtení moc bavilo. Věřím, že letos Harry konečně pokořím komplet :)!

4 02.06.2020

Po přečtení knihy Mengeleho děvče se spisovatelka Veronika Homolová Tótová zařadila mezi autorky, které se mi svou tvorbou dokázaly dostat pod kůži a jejich díla budou mít v mojí knihovně vždy své místo. Měla jsem proto velkou radost, když jsem zjistila, že na Slovensku vyšla její další kniha – Máma milovala Gabčíka. Nemohla jsem se dočkat, až vyjde i u nás. Nějakou dobu jsem však po dílech zabývajících se válečnou tematikou nedokázala sáhnout. Ale teď už je přečteno a ráda bych vám ji v následujícím článku představila.

Autorka nás seznamuje s životy Jozefa Gabčíka a Anny Malinové, o které jsme doposud nevěděli vůbec nic. Chybělo málo a její statečnost v historii úplně zanikla. Šlo o velmi odvážnou ženu, která byla během druhé světové války zapojena do odboje a po útoku na Heydricha u sebe Gabčíka několik dní schovávala. Tato skutečnost nasvědčovala, že jí důvěřoval a jejich vztah byl možná užší, než by se na první pohled zdálo. Mimo to se seznamujeme s velkým kusem historie a konkrétními událostmi, které dění v naší zemi, v době druhé světové války, formovaly.

Před třemi lety jsem otevřela úžasný román Jiřího Šulce – Dva proti říši. Příběh českých parašutistů, kteří nasadili své životy, protože toužili osvobodit českou zemi od hrůzostrašné vlády nacistů. Dodnes si pamatuji, že jsem při dočítání posledních stran téměř nedýchala. A teď jsem to všechno prožila znovu od začátku. Mládí, nástup do armády, úkol, útok na Heydricha, zradu, závěrečný boj v kostele…bylo to bolestivé čtení. A nejen to. Mohla bych pokračovat osudem Lidic, krutými výslechy, vyvražďováním…
S napětím jsem sledovala linku Anny Malinové a její dcery Alenky. Jejímu ukončení, zejména co se Anny týče, nemohu dosud uvěřit. Všechno bylo tak náhlé…rychlé. Možná by se to mohlo zdát necitelné, ale pořád jsem doufala, že to bude nějakým způsobem pokračovat dál. Dozvím se víc. Najednou nebylo nic a já se s tím nemohla smířit. Vlastně nemůžu pořád.

Doporučuji! Bylo to skvělé čtení! Autorka svá témata zpracovává neskutečně čtivou a poutavou formou, ačkoli jde v podstatě o faktografickou literaturu. Celou knihu provází dobové fotografie osob, dokumentů a situací, které dílo doplňují a umocňují jeho tíživou atmosféru. Navíc věřím, že by mohla zaujmout širší okruh čtenářů než jen fanoušky válečné literatury.

4 02.06.2020

Jo, je to pecka! Jen mě mrzí, že jsem se nechala zlákat na prvních pár dílů stejnojmenného seriálu. Ochudilo mě to o překvapení z různých zvratů. Autor píše skvěle, čtivě a krade hrdiny, které si zamilujete. Což upřímně řečeno nesnáším, na druhou stranu to ve mě vždycky dokáže vyvolat obrovskou vlnu rozhořčení a emocí :) Těším se na další!

5 02.06.2020

Pro mě skvěle napsaný životopis! Tím, že je podán jako vyprávěný příběh a nezabývá se pouze různými vzdušnými válečnými operacemi, je přístupný pro každého čtenáře, který se touží v souvislosti s touto tematikou, něco dozvědět. Super!

02.06.2020

Minulý rok v zimě jsem se poprvé setkala s tvorbou spisovatelky Markéty Lukáškové. Tehdy jsem vzala do ruky její druhou knihu s názvem Panda v nesnázích. Dnes bych vám ráda pověděla o dojmech, které mám z její další knihy. Té úplně první. Jmenuje se Losos v kaluži a okouzlila mě stejně, jako ta předchozí…
Příběh je napsaný ve dvou liniích. První z nich patří Báře, která je velmi svérázná, sebekritická, cynická, na druhou stranu také přemýšlivá a citlivá. Poznáváme ji v okamžiku, kdy se rozchází se svým přítelem Václavem, o němž byla přesvědčená, že je rozhodně tím pravým. Bára ve svém vyprávění reflektuje nejen svůj vztah, ale také všechno, co jí v životě potká právě po něm. Nevyjímaje sebe sama – své chování, další rozhodnutí, přešlapy…
Velkou oporou je pro ni babička Milada. A právě ona je ústřední postavou a zároveň vypravěčkou druhé dějové linie. Díky ní zjistíme, proč Báru vychovávala právě ona, co všechno ji potkalo a jak vnímá život své vnučky.
Možná by se mohlo zdát, že jde o úplně obyčejný příběh, který plyne svým tempem a nic moc se v něm neděje. Omyl! Z mého pohledu jde o skvěle, čtivě a lidsky napsanou knížku, která popisuje život způsobem, jakým ho může prožít prakticky každý z nás. O zvraty není nouze, jsou však podané velmi přirozeně. Navíc obsahuje spoustu myšlenek a situací, ve kterých se rozhodně najdete. Můžete mi věřit – já se potkala mockrát.Také jsem ocenila způsob, jakým autorka popsala tzv. život po životě. Vlastně nedokážu ani vylíčit, jak moc hřejivý pocit to při čtení těchto pasáží byl.
Miluju tento typ příběhů! Jsou pro mě obrovským pohlazením po duši a vždycky mi dodají velkou spoustu pozitivní energie. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi příběhy „ze života a o životě“ stejně jako já. Mně se totiž líbila moc!

7 02.06.2020

Hned na úvod musím říct, že letošním maturantům příliš nezávidím. Situace, která postihla naši zemi, každému z nás svým způsobem trochu zavařila. No….možná jsme si zavařili tak trochu i sami. Vlastním myšlením či jednáním. Ale proto tu dnes nejsme.
Já osobně jsem maturovala ještě podle starého systému. Učila se o dobách, spisovatelích, jejich myšlenkách a dílech. Jen si nejsem jistá, jestli je odvykládání dějů jednotlivých knih tou pravou motivací k jejich přečtení. V současné době si maturanti mohou četbu vybírat. Přesto si myslím, že k pochopení klasických děl je třeba nejdřív řádně dospět. Aspoň taková je moje osobní zkušenost. Proto bych dnes ráda napsala pár vět o díle německého spisovatele Johanna Wolfganga Goetha – Utrpení mladého Werthera.
Děj tohoto příběhu není nikterak složitý. Werther přijíždí na nové místo, aby tak trochu unikl z reality svého původního života. Velmi často se věnuje vycházkám do přírody a navazování nových známostí. Bývá oblíbený, hovorný a coby společník žádaný. Jednoho dne se seznámí s knížecím správním úředníkem. Ten ho pozve na přátelskou návštěvu k sobě domů. Život tohoto muže postihla tragédie v podobě ztráty milované manželky. Ta po sobě zanechala spoustu dětí, o které v současné době pečuje nejstarší dcera Lotta. Werther nějakou dobu s návštěvou otálí, ale nakonec se do domu svého nového přítele vypraví…
Ano, zastavím se právě zde – věřím, že si nejspíš domyslíte, jakým směrem se vyprávění bude ubírat dál.
Román je vyprávěn dvojím způsobem. Na jedné straně máme vypravěče, který svými promluvami více přibližuje některé skutečnosti, související s Wertherovým životem. Převážnou část však tvoří Wertherovy dopisy příteli Wilhelmovi. Zde popisuje svůj nový život, radosti, pocity, činy, plány…
A protože je Goethe tzv. preromantik, ocitáme se tedy v době na sklonku 18.
a počátku 19. století, není jazyk vyprávění příliš lehký. Já osobně jsem měla problém do příběhu proniknout. Na druhou stranu připouštím, že to šlo snáz než v případě Puškinova Oněgina.
Velmi často se setkáte s různými podobami sepětí člověka s přírodou. Hlavní hrdina do ní promítá mnoho svých pocitů, tužeb i trápení a nevyhýbá se ani jejím četným popisům. Werther je romantický hrdina se vším všudy – energický, ukvapený, vášnivý, rozpolcený, nešťastný, vznětlivý. Nechybí ani vnitřní monology, ve kterých rozebírá všechny své myšlenky, pocity nebo jednání.
Pokud se zaměřím na vlastní dojmy z četby, nemohu říct, že by mě tento román nějak zvlášť oslovil. Ať už způsobem vyprávění, emocemi, dějem, svým závěrem či charaktery hlavních postav.
K maturitě tuhle knížku doporučit nemůžu. Pokud ji však máte ve své knihovně, bude fajn, když si ji schováte na mnohem, mnohem pozdější dobu. Sami pak usoudíte, zda vás její četba nějakým způsobem obohatila…

5 27.05.2020

Na druhou knihu od Darcy Coats jsem byla hodně zvědavá. Nejsem pravidelným čtenářem hororů, ale občas si ráda odskočím k žánrům, které běžně tolik nevyhledávám. Při čtení Tajemství sídla Craven Manor jsem si dala záležet na správné atmosféře stejně jako u předchozího titulu Duch domu Ashburnů – deštivo, zataženo, nevlídno. Doufala jsem, že tentokrát se dostaví ten správný efekt. Navíc mě zajímalo, kam se autorka ve svém dalším díle posunula.
Krátce vám přiblížím děj. Daniel je chudý kluk, který žil nějakou dobu na ulici. Z té ho vysvobodil jeho nevlastní bratranec, prospěchář a vydřiduch, který mu následně poskytl střechu nad hlavu. Jenže – něco za něco. A tak náš hlavní hrdina neustále běhá po všech čertech, shání práci a nepohrdne ničím, co mu přinese peníze na splacení nájmu, popřípadě koupi jídla. Pak se pod dveřmi objeví tajemná obálka, nadepsaná jeho jménem. Obsahuje stručný dopis a nabídku na pozici zahradníka v sídle Craven Manor. Ať už jsou okolnosti sebepodivnější, Daniel se rozhodne na panství vypravit, aby zjistil víc.
Už po příjezdu ale zjišťuje, že něco není v pořádku. Obklopí ho tísnivá atmosféra a jeho pohled upoutá dlouhou zanedbávaná zahrada i dům. Ačkoli jeho první myšlenky patří útěku, vlastní rozum a touha po osamostatnění ho nakonec přiměje zůstat. Pravidla jsou vskutku jednoduchá – nevpouštět na panství nikoho cizího, nevycházet po půlnoci, zatemnit okna a neotvírat dveře ať se děje cokoli. Jenže hned první noc vyruší Daniela ze spánku jemné klepání na dveře…
Určitě vás napadne, s čím vším se hlavní hrdina bude muset nejspíš potýkat. A já osobně autorce nemůžu upřít jedno – její příběhy se čtou skvěle! Navíc v nich skrývá určité tajemství, které prostě chcete rozluštit. Aspoň pro mě to byl takový ten hlavní tahoun, proč jsem knihu chtěla dočíst.
Onoho tolik očekávaného „posunu“ jsem se ale nedočkala. Příběh je z mého pohledu psaný tzv. přes šablonu. Opět tu máme chudého hlavního hrdinu, nečekané štěstí, nešťastnou ženu, černé dveře, bílé znamení, zakázaný prostor. Jméno Daniel se na můj vkus objevovalo až příliš často a autorka mě přiměla nesnášet slovo „kočičák“. Závěr mi přišel už hodně přitažený za vlasy a ani tajemství nevygradovalo tak, jak bych si bývala přála. Pocity patřící ke čtení hororu (mrazení, napětí, strach, tíseň…) se taktéž nedostavily.
Další díl této série si do své knihovny již nepořídím. Ale po vyslechnutí několika recenzí si ho ráda půjčím třeba v knihovně. Vypadá to, že by mohl být zpracovaný jiným způsobem. Příběhy o strašidelných domech budou opět volbou osobního vkusu čtenáře. Což dokládá fakt, že je mnozí z nich mají skutečně rádi. Doporučuji vyzkoušet první díl a uvidíte sami :)!

4 27.05.2020

Určitě víte, že čtu spoustu různých žánrů. A když zrovna nevím, kterou knihu z police vytáhnout, je jasné, že nadešel čas na změnu. Což znamená sáhnout po něčem napínavém. Tentokrát jsem vsadila na Ledové sestry od spisovatelky S. K. Tremayne…
Příběh nás zavádí do manželství Sarah a Anguse, které se na první pohled zdá takřka ideální. Nic jim nechybí a oba se těší z krásných dcer, jednovaječných dvojčat, Lydie a Kirstie. Jejich život však poznamená obrovská tragédie ve chvíli, kdy Lydia zemře po pádu z balkonu. Vysvobození se objevuje v podobě domku na opuštěném ostrově, který Angusovi podaří získat po smrti babičky. Manželé touží uniknout z každodenní reality a začít spolu s Kirstie nový život. Ta však jednoho dne před spaním prohlásí, že došlo k velkému omylu a ve skutečnosti je Lydií právě ona.
Sarah se rozhodne, že tuto skutečnost před manželem zatají a začíná rozplétat děsivé tajemství…
Hned na začátku můžu říct, že mě knížka bavila a rozhodně splnila moje očekávání.
Autorčino vyprávění je napínavé, svižné a čtivé. Opuštěný ostrov, obklopený mořem
a popisy nevlídného počasí jen umocňují mrazivou a tajemnou atmosféru celého příběhu. Závěr jsem neodhadla, byl pro mě překvapením, i když věřím, že čtenáři, kteří mají v tomto žánru víc načteno, by na něj mohli přijít předčasně.
Taky jsem měla pocit, že se hodně věcí točí kolem samotné podstaty manželství. Autorka v podstatě poukázala na fakt, jak mohou lidské chyby, přešlapy a drobná tajemství vztah zevnitř pozvolna ničit. A jak malý krůček schází k tomu, aby se z lásky stala nenávist.
Pokud tedy máte rádi napínavé příběhy se špetkou duchařiny, věřím, že by se vám právě Ledové sestry mohly líbit. Doporučuji!

4 10.05.2020

O Zlodějce knih jsem toho slyšela hodně. Zvlášť v době, kdy jsem s tvorbou svého knižního blogu začínala. A protože jsem měla pro romány, odehrávající se v době válek slabost, nechala jsem se na ni nalákat. Nedávno se v televizi mihla upoutávka k filmu se stejnojmenným názvem a to mě popostrčilo k tomu, abych si příběh konečně přečetla…
Liesel Memingerová přijíždí do městečka Molching, kde na ni čeká pěstounská rodina Hanse a Rosy Hubermannových. Je vystrašená a nechápe, proč ji matka musela opustit. Noc co noc ji budí hrůzné noční můry spojené s tragédií, která její rodinu postihla během cestování. Díky péči a vlídnému slovu Hanse Hubermanna, se však brzy dokáže opět postavit na vlastní nohy. Vzápětí sledujeme její působení v nové rodině se vším, co život v době před válkou, během ní i po ní přináší. Nová přátelství, průšvihy, dospívání, obavy i strach. A co víc, její stále rostoucí lásku ke knihám…
Upřímně můžu přiznat, že jsem od knihy měla trochu jiná očekávání. Možná k tomu přispěl i jazyk, kterým autor svůj příběh vypráví. Text na mě působil hutně a nemohla jsem se do čtení ponořit. Tento fakt, však není negativem, spíše důkazem, že Zlodějka knih patří mezi kvalitní literaturu.
Velmi zajímavá pro mě byla Smrt v roli vypravěčky, protože jsem se s něčím podobným doposud nesetkala. Líbilo se mi, jakým způsobem vnímá svět, přibližuje nám své řemeslo a vnitřní prožitky z konkrétních situací. Oblíbila jsem si také hlavní hrdinku Liesel, zejména pro její odvahu a statečnost. Ačkoli k ní život nebyl nikterak laskavý, nezaznamenala jsem, že by si na svůj osud jakkoli stěžovala.
Sečteno, podtrženo – nečekejte strhující román, od kterého se nedokážete odtrhnout. Zlodějka knih je kvalitní čtení, děj plyne zvolna a rozhodně není proložen spoustou zvratů, které berou dech. Pokud vytrváte, věřím, že si na této knize najdete
svá vlastní pozitiva stejně jako já. A co víc, rozhodně se k ní v budoucnu budete chtít znovu vrátit. Doporučuji!

6 08.05.2020

Dnes bych vám ráda představila knížku, kterou jsem si přečetla na doporučení Katky Valterové z týmu Knihy Dobrovský. Jen jsem se jaksi pozapomněla podívat na to, který díl je v sérii první a sáhla rovnou po tom druhém. Snad vám to nebude příliš vadit  A tady je můj názor na celý příběh - Mona Kasten, Věřit znovu.
Dawn prožila velmi těžký a bolestivý rozchod. Aby se jí podařilo lépe zapomenout, opustí rodný dům a přestěhuje se do Woodshilu, kde začne studovat. Jejím velkým snem je stát se spisovatelkou a přesně tím směrem se během studií ubírá.
Během doby strávené na novém místě si najde několik přátel. V partě lidí, kteří člověku rozumí se na špatné věci zapomíná přece jen lépe. Spencer Cosgrove však v jejím životě zaujímá trochu jiné místo. Ale Dawn si to kvůli svému dosud zlomenému srdci odmítá připustit. Přitom netuší, že Spencer, který o její přízeň neustále bojuje, sám ukrývá velmi bolestivé rodinné tajemství…
Romanťárny nepatří mezi moje obvyklé čtivo. Přesto však občas po nějaké sáhnu. Je příjemné ponořit se do oddechového, nenáročného příběhu a prožít s hlavními hrdiny kousek jejich života. Smět do něj nahlédnout a třeba si připomenout svou vlastní minulost.
No a přesně takhle bych charakterizovala knihu Mony Kasten. Příjemné, čtivé, oddechové, lehce pikantní, nepostrádající erotické scény (nečervenala jsem se, ale oči jsem občas přece jen protočila – asi defekt po zkušenosti s Padesáti odstíny  )
Líbilo se mi znovu prožívat život vysokoškoláka se vším, co k němu patří. Sama mám na tohle období spoustu krásných vzpomínek. Autorka moc hezky vykreslila všechny aspekty opravdového přátelství. Pokud i vy máte někoho, komu se nebojíte svěřit, kdo vás za každých okolností pochopí, rozveselí vás, když je vám smutno a odpustí každičký přešlap, pak jistě víte o čem mluvím. Příběh je oddechový, ale zase ne nijak plytký. Jednotlivé situace i problémy, které hlavní postavy řeší jsou uvěřitelné. Možná si sami vzpomenete, že jste ve stejném věku něco podobného prožili 
Knihu jsem si zkrátka moc užila a těším se, až si od autorky přečtu další. Když jsem zjistila, že na sebe romány nepřímo navazují, doufala jsem, že se co nejdřív setkám
s Dawninou spolubydlící Sawyer, která mě bavila asi nejvíc, především díky své výřečnosti a upřímnosti. Jak jsem nedávno zjistila, budu si na ni muset počkat do třetího dílu. No a mezitím dohoním resty a přečtu si ten první.
Za mě tedy rozhodně doporučení – bavilo!

7 29.03.2020

Spisovatelku Annu Beatrix Bártovou jsem měla možnost poznat před několika lety přes sociální sítě, na kterých se věnovala především knihám. Jsem proto ráda, že vám nyní mohu představit již druhou knihu, kterou jsem od ní přečetla. Vítejte u recenze na román Tajemství hradních zdí, který vydalo nakladatelství Petrklíč.
Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. V první z nich se setkáváme s mladou historičkou Natálií, pracující v muzeu, která se věnuje psaní své disertační práce. Právě muzeum je místem, kde nalezne dokumenty, ukrývající zajímavé informace k hradu Bubnu. K tomuto místu váže Natálii mnoho vzpomínek z dětství, proto není divu, že ji tento objev nenechá chladnou. Navíc se jí začínají zdát sny, ve kterých k ní promlouvá sama hradní paní Gutta z Bubnu, aby ji seznámila se svým příběhem. Společně s přáteli - archeoložkou Karol a Štefanem, který v ní probouzí velmi zvláštní pocity, se proto pustí do pátrání, aby odhalili dávná tajemství.
Druhá rovina vyprávění nás zavádí do dávné minulosti. Vypravěčkou je samotná Gutta, která přijíždí na hrad Buben, aby se konečně setkala tváří v tvář se svým manželem Evanem. Po příjezdu je však poněkud rozčarovaná. Nic není tak, jak si doopravdy představovala, přesto splní vše, co se od manželky očekává. Po čase osud životy obou hlavních hrdinů rozdělí. A pokud je znovu svede dohromady, nic už nebude stejné. Nejen kvůli tajemství, které Gutta nosí hluboko ve svém srdci…
Na tuto knihu jsem se moc těšila a rozhodně splnila moje očekávání. Autorčino vyprávění odsýpá, je čtivé a tak trochu děsivé. Pokud narazím na dobrý historický román, ráda se do něj začtu. Prolínání současnosti s minulostí jsem tedy rozhodně vítala. Velkým plusem je způsob, jakým spisovatelka dávkuje napětí. S každou další stránkou jsem se k rozluštění záhady dostávala blíž, ne však natolik, aby si vše mohla domyslet sama. A to mě ve čtení neustále pohánělo dál. Spokojená jsem byla i s charaktery jednotlivých postav, bylo příjemné trávit čas v jejich společnosti a znovu se do jejich životů vracet.
Jediné, co mě trochu mrzelo, byly drobné chyby, které jsem v textu objevila. Tím spíš, že na tuto skutečnost poslední dobou narážím poměrně často.
S klidným svědomím vám tedy knihu Tajemství hradních zdí doporučuji. Myslím, že si ho dokáže užít úplně každý :)

3 15.03.2020

Kniha Tisíc kousků tebe od Claudie Gray se ke mně dostala prostřednictvím kamarádky. Ta byla po jejím přečtení vcelku rozpačitá, a proto jsem si ji z jedné návštěvy odvezla domů, abych zjistila o co v téhle, mnoha čtenáři oblíbené knize, vlastně jde.

Marguerite Cainová vyrůstá v rodině fyziků. Ona sama však dává přednost spíše výtvarnému umění než počítání různých rovnic a vzorečků. Od dětství se pohybuje mezi mnoha lidmi, kteří díky výzkumům tráví s jejími rodiči spoustu času.
Nejnovějším objevem je Ohnivák. Medailon, který by měl umožnit lidem cestovat mezi různými alternativními dimenzemi. Než jej však Margueritini rodiče stihnou řádně otestovat, dojde k tragédii, při které rodina přijde o milovaného člověka. Všechny nalezené důkazy poukazují na vinu a zradu Paula Markova, jednoho z velmi oblíbených výzkumných asistentů.
S Marguerite cloumá lítost a zároveň vztek. Rozhodne se svého otce pomstít a dva cvičné prototypy Ohniváka, které jí krátce po celé události předloží další z asistentů a přátel – Theo, její rozhodnutí jen umocní. Oba hrdinové se tedy vydávají na nebezpečnou cestu dimenzemi, aby vzali spravedlnost do vlastních rukou…

Tak tohle jsem si užila! Pojďme se tedy nejdřív společně podívat na to, co se mi líbilo. Za prve je to určitě nápad. Představa, že ve vesmíru existuje X jiných světů / dimenzí, ve kterých jsem já, ale žiju úplně jiný život, byla prostě super! Dosud jsem se s ničím podobným v knize nesetkala (Ano, je to primárně tím, že pro žánr YA fantasy / sci- fi nejsem cílovou skupinou, obecně ho primárně nevyhledávám, nemám dostatečně načteno, ale nevyhýbám se mu  ). Také mě fascinovala vize budoucnosti – lidé chodící po ulici, diskutující s hologramy při svých cestách kamkoli. Přiznávám, že mě tahle představa dost děsí. Příběh neskutečně odsýpal, při dostatku volného času ho budete mít přečtený za den, dva. Líbila se mi i celková stavba příběhu, dynamika a úplně nakonec musím pochválit překrásnou obálku.
Co mě naopak až tak nenadchlo byl fakt, že jsem byla od začátku hozena do středu dění, ve kterém byly navíc již rozpracované nějaké milostné vztahy. Chvíli mi trvalo než jsem pronikla do základní podstaty příběhu. Napomohly tomu kapitoly, ve kterých nás hlavní hrdinka zpětně seznamovala se svou rodinou, přáteli, výzkumem atp. Taky jsem po několika kapitolách odhadla, jakým směrem se budou vyvíjet charaktery hlavních mužských hrdinů. O žádné z postav navíc nemůžu říct, že by mi nějak zvlášť přirostla k srdci. Naopak mě Marguerite vcelku rozčilovala svým neustálým milostným polemizováním nad událostmi, které prožila v Rusku.
Vím, že má tato kniha další dvě pokračování, mně osobně by ale úplně stačilo, kdyby šlo o samostatný román. A úplně poslední věc – asi bych trochu zahýbala s anotací. Přijde mi, že obsah knihy malinko zkresluje.

Knížku vám určitě doporučuji a věřím, že by se mohla líbit i těm, kteří tak úplně nespadají do cílové čtenářské skupiny :)

08.03.2020

Justýnku jsem si vyhlédla už když vyšla, ale strhla se kolem ní taková PR lavina, že mě to jako obvykle od pořízení odradilo.
Před Vánoci jsem si ale udělala radost a pořídila si ji pro chvilky vánočního klidu a pohody.
Ilustrace jsou skutečně překrásné, příběh samotný mě velmi překvapil. Hodnotím plným počtem hvězdiček a řadím mezi dětské poklady mojí knihovny :-)

3 23.01.2020

K této knížce nebudu mít dlouhý komentář - je to milé, nenáročné a oddechové čtení, díky kterému si možná budete kvůli svému knihomolství připadat o něco méně praštěnější.
Dárek, který určitě potěší, nicméně nemyslím, že by to musela být nutnost, kterou s největší samozřejmostí zařadíte do své knihovny.

4 23.01.2020

Minulý rok jsem se naprosto zamilovala do knihy Gejša. Ohromila mě natolik,
že jsem začala vyhledávat další příběhy se stejnou nebo aspoň podobnou tematikou.
A protože jsem dostala příležitost zapojit se do společného čtení, pořídila jsem si knihu Tajemství hedvábného vějíře ( Lisa See, nakl. Jota).

Hlavní postavou, která zároveň zastává i úlohu vypravěče, je Lilie. Poznáváme ji v době jejího dětství, kdy nás seznamuje s životem nemajetné rodiny, žijící v Číně v období 19. století. Díky svému výjimečnému tvaru chodidel, získá možnost navázat doživotní přátelský vztah se stejně starou dívkou, což pro děvče z takové rodiny rozhodně nebylo samozřejmostí. Je trvalý a mnohdy velmi intimní.
Během celého vyprávění získáváme informace o dějinách, svátcích, rituálech, obřadech a zvyklostech tehdejších čínských obyvatel. Nejvíce mě zaujalo líčení
společnosti, hierarchie, podle níž se určovalo postavení jednotlivých členů rodiny
a výše příčky na společenském žebříčku obecně.

Tento příběh autorka podala velmi srozumitelnou a čtivou formou. Z mého pohledu ho vnímám jako velmi dobře napsaný životopis, který vás vtáhne do dění a zároveň poučí. Některé hrdiny si oblíbíte, jiné tolik v lásce mít nebudete. Nicméně si nemyslím, že by se našla postava, ke které byste si při čtení vyhranili konkrétnější postoj. Na druhou stranu – prožitek ze čtení nebyl takový, abych si řekla: ,, WOW!“
Musím však souhlasit s tím, že je těžké vyhledat po přečtení Gejši knihu, která by mě zasáhla stejným způsobem.

Určitě se nebojte po Tajemství hedvábného vějíře sáhnout. V naší čtecí skupině
se názory velmi lišily. A já sama plánuji některé další autorčiny knihy vyzkoušet.

Doporučuji!

2 23.01.2020

Knihu Homeless Guide mi doporučila a pod nos strčila moje kolegyně z práce. A protože jsem člověk, který se životním výzvám nevyhýbá (podotýkám – těm knižním),
odnesla jsem si ji po pracovním dni domů.

Vojtěch, Karim, Hanuš a Ivana. Čtyři bojovníci, kteří se postavili tváří v tvář svému vlastnímu životu a vlastně i osudu. Každý z nich něco prožil. Ať už dobré či špatné věci. Ne všichni měli šťastné a bezstarostné dětství nebo milující rodiče. Pro někoho byl život na ulici výzvou, kterou poháněla chuť po svobodě, pokušením, nutným zlem,
popřípadě daní za jednu jedinou životní chybu.
Nejvíc mě zasáhl příběh pana Vojtěcha, kterému jsem během čtení moc fandila. Právě na něm jsem si uvědomila, že bezdomovec nemusí být nutně jen páchnoucí zjev, který se válí na lavičce v parku, odmítá pracovat, fetuje a hrdlo si prolévá litry alkoholu. Ony pomyslné palce jsem panu Vojtěchovi ale nejspíš držela málo. Právě proto jsem ze závěru této kapitoly byla poměrně dost rozčarovaná.
Kniha Tonyho Havlíka nese podnázev Jak přežít na ulici a užít si to. To v překladu znamená, že autor nesestavil knihu jen a pouze z příběhů lidí, kteří kus svého života na ulici prožili. Seznámí vás se spoustou dalších zajímavostí – důvody, proč lidé mohou přijít o domov, kde nachází úkryt, jak shání peníze na jídlo, pití, oblečení,
jaký je jejich svět a pravidla přežití, přehled výrazů, které používají a mnoho dalšího.

Pokud byste se chtěli zeptat zda byla moje představa o lidech bez domova právě taková, jakou jsem vám ji tu teď vylíčila, odpovídám – ano, byla. O to víc jsem ráda,
že se mi kniha dostala do rukou. Otevřela mi oči a já za to autorovi moc děkuju! Kniha je čtivá, poutavá, dozvíte se díky ní spoustu zajímavých, možná i překvapivých informací a třeba vás vezme za srdce, stejně jako to provedla mě. A jestli pracujete s dětmi ve škole, zejména těmi druhostupňovými, je ideálním materiálem, který si můžete do svých hodin zpracovat.

Doporučuji!

2 23.01.2020

Pro mě byla tato kniha ztrátou času. Měla zajímavý námět a zpočátku jsem si ponurost, která celý příběh obklopovala moc užila. Pak už přišlo jen čekání na nějaký zvrat či emoce. Nic z toho se bohužel nedostavilo.

1 26.12.2019