Moldavita komentáře u knih
Glukhovského mám v oblibě už od Metra 2033, a doposud mě nezklamal. Nad tímto počinem jsem váhala, jelikož nejsem příliš velký příznivec realistické četby, ale věřila jsem autorovi. Chápu, že to není čtení pro každého, ale za sebe musím říct, že mě to neskutečně strhlo a za dva dny jsem měla přečteno. Mrazilo mě, když jsem si uvědomila, že do situace, kterou Ilja prožíval, se může dostat kdokoli, na jeho předchozí činy nehledě. Stačí být ve špatnou dobu na špatném místě a zničí vám to celý život.
Začátek byl pro mě poněkud složitý, proto jsem knihu odložila s tím, že se k ní jednou vrátím. Trvalo mi to několik let a nyní jsem se musela ke čtení doslova přemlouvat, protože jsem čekala složitý příběh a náročnější čtení.
Částečně to byla pravda, a zároveň tak úplně ne.
Po prvotním zmatku mě autorčin jazyk naprosto vtáhl, květnatý, hodný starých klasiků. Jak již bylo v komentářích řečeno, čtení je opravdová lahůdka. Děj příběhu je skutečně složitější, ale nádherně provázaný, bolestný, ale zároveň zahřeje na srdci drouboučkými, téměř neviditelnými záblesky. Protože přes všechny životní tragédie zůstávají Lazarovy ženy nezlomeny.
Na tuhle knihu jen tak nezapomenu.
Vzhledem k rozporuplným reakcím jsem si nebyla jistá, co od knihy čekat. Poměrně rychle mě ale vtáhla do děje a stránky mi ubíhaly samy od sebe. Zápletka byla poměrně originální a ona vytýkaná překombinivanost mi nijak nevadila, naopak, o to byl děj zajímavější.
Ze začátku jsem měla problém se začíst, a u některých pasáží jsem postrádala hlubší význam, ale pan Glukhovsky opravdu psát umí a navzdory velkému rozsahu se v příběhu nezačal topit, vše do sebe krásně zapadlo. Nejvíce obdivuji jeho schopnost nesklouznout k patosu, vyhýbat se klišé a vykreslit naturalistický příběh, kde se hrdinům mnohdy vůbec nedaří a spíše je stíhá jedna katastrofa za druhou. Nakonec to není zrovna hezký příběh, ale se zaslouženým koncem.
Celá trilogie dosahuje naprosto unikátních rozměrů. Stejně jako u předchozích dvou dílů trvá zhruba dvě stě stran, než se do příběhu čtenář pořádně dostane, ale Vzpomínka se mi nakonec četla podstatně lépe, přestože je z trilogie nejdelší. Zvraty v příběhu jsou děsivé i geniální, ale zhruba v poslední čtvrtině se příběh vydá poněkud abstraktním směrem, což mu částečně ubírá na atmosféře. Přesto jde o znamenitý závěr trilogie a ještě dlouho o něm budu přemýšlet.
Z téhle knížky mám takové smíšené pocity. Většinu času mě čtení bavilo, vzhledem k rozsahu to ani netrvalo tak dlouho, některé povídky jsou ovšem takové nijaké.
Kolekce je to pestrá a najdeme zde pár opravdu zajímavých nápadů, které knihu vytahují nahoru.
Osobně si však myslím, že měl pan Gluchovsky více rozvést některé povídky, protože konkrétní náměty mají potenciál a zajímalo by mě, jak by si s tím pohrál.
Jako se tvrdí, že druhé díly bývají akorát výplně mezi prvním a třetím, tak v tomto případě to neplatí a já jsem z něj naprosto nadšená. Je v něm více akce, ale stále si zachovává to krásné kouzlo a atmosféru. Co se mi líbí, je, že autorka vykresluje pohádkové bytosti opravdu uvěřitelně, což platí pro oba díly. Má mírně pomalejší rozjezd, ale snad žádná pasáž mi tam nepřišla zbytečná. Knížku jsem doslova zhltla a v druhé polovině už jsem se vůbec nemohla odtrhnout.
Celé prostředí příběhu je geniální nápad a mě jen mrzí, že ho autor nerozvedl více. Klidně se mohl co se dějové linky týče, zcela zaměřit na prozkoumávání Oblasti X, protože spoustu věcí jen naťuknul a dalšího vysvětlení už se nedočkáme.
Mě osobně hlavní hrdinka vůbec nevadila, byla zkrátka jiná, než bychom mohli být zvyklí, velmi introvertní, adorující svůj vlastní svět.
Kniha mohla zůstat klidně samostatná, slušelo by jí to více.
Je to neuvěřitelně podmanivý příběh. Les mě vtáhl a mám pocit, že se jen tak nemůžu vrátit, podobně jako Tallis. Je to bolestné, jímavé a zároveň tak nějak osudové. Součástí legendy. Cestu si k tomu musí každý najít sám.
Ač jsem netušila, co od knihy čekat, celý ten námět s fiktivními světy a alternativní Itálií mě příjemně překvapil. Děj už bohužel tak originální nebyl, což bych ještě ráda odpustila, kdyby si s tím autorka více pohrála. Bohužel chyběl nějaký spád a napětí, v podstatě každá "závažná" situace se mrknutím oka zase vyřešila a jelo se dál, nejenom, že jsem se o hrdiny nedokázala strachovat, ale ani jsem to nestihla.
I přesto knihu hodnotím spíše kladně. Druhý díl si určitě přečtu, alespoň ze zvědavosti.