Mona-Lisa komentáře u knih

Neopakuje se, a když už cítíte závan často frekventované situace, jeho bravůrní čeština dodá punc originality a vtipu. Ten je ostatně všudypřítomný, prostupuje celou knihou a spolu s jeho nadhledem a očividnou láskou k tomu, co dělá, z této knihy dělají klenot. Baví mě, že můžete porovnávat své vlastní zážitky z cest, dojem z místních obyvatel a styl života, které se (aspoň u mě) vůbec neliší od jeho postřehů. Je to zkrátka krásný prostředek pro připomínání známého, objevování nového a nasávání krásných ilustrací s nepřetržitě přilepeným úsměvem na tváři. Mínusy nemůžu ani za nic vydolovat, možná někomu může vadit Ladislavům punc sluníčkáře a schopnost i z té nejhorší situace vytěžit vtip, ale to k němu prostě patří.

7 14.12.2019

Extra vtipné a nekompromisně pravdivé. Každý, kdo aspoň na týden zakusil povolání prodavačky (kdekoliv), se u této knížky stoprocentně od srdce zasměje, ve vteřině by se podepsal pod většinu historek a bude mít nutkání osobně potřást rukou sympatické autorce.

3 03.12.2019

Někdy je potřeba odpočinout si od extrémně krvavých detektivek a pro mě je tento srdcař, co píše pro srdcaře doslova srdeční záležitostí. Vracet se na ostrov Lewis je jako návrat domů. Styl Maye už znáte, možná vás nepřekvapí vývoj postav a mírná předvídatelnost děje, ale mně to třeba vůbec nevadí. Ten pocit, že se sami procházíte po rašeliništích za doprovodu nepříznivého skotského počasí a gaelštinu vnímáte jako valaštinu, za to stojí.

7 27.11.2019

Opět krásný dystopický příběh z pera této originální autorky. Odsýpalo to hezky, postavy měly co říct, ale nějak to v mých očích klouzalo po povrchu a nezbavila jsem se pocitu, že to mohlo mít větší grády a celkově bych klidně snesla i větší počet stránek. Takto sice zase vysoce hodnotím tuto perlu (nejen) pro děti ale jedním dechem více doporučuji Dárce nebo Spočítej hvězdy, které ve mně zanechaly hlubší stopu.

3 08.11.2019

Tento autor mě s každou další přečtenou knihou utvrzuje v tom, že jeho cílový čtenář, nemusí být jen dítě. U něj bych si tipla, že mnohem víc si tyhle příběhy plné bizarností, odvahy a děsivých poznámek mezi řádky užívají při čtení dětem rodiče. Koralina mě dostala neotřelým příběhem, a hlavně pro autora typickou "fandění hodnou" hlavní postavou, která ani za mák nevykazuje infantilní chování jiných dětských hrdinů. Film miluji, bála jsem se, že si knížku stejně neužiju, ale mýlila jsem se, je stejně dobrá a ilustrace v ní, krásně podtrhují děsivost příběhu.


"Jak se jmenuješ?" chtěla vědět. "Podívej, já jsem Koralina, jo?"
Kočka dlouze a důkladně zívla. "Kočky nemají jména," řekla konečně.
"Opravdu?"
"Opravdu. To jen vy lidé máte jména. Protože nevíte, kdo jste. My víme, kdo jsme, tak nepotřebujeme jména."

4 06.11.2019

Ryzí, syrová, stoprocentní kingovka, která do vás zasekne drápy a nepustí až do konce. Sice navazuje na Osvícení, ale podle mého soudu jde číst i samostatně. I přesto, že jsem abstinent jsem měla nesnesitelnou touhu po skleničce jako hlavní postava alkoholika a poměr hnusu/přitažlivosti/napětí/dokonalých dialogů byl jako vždy v naprosté rovnováze- to je pro mě mistrovství Kinga a pro to všechno doporučuju všemi deseti.


Dick se uchechtl. "Tolik, kolik potřebuješ, chlapče. V tom je ta nádhera osvícení. Myslíš, že Černej děda byl jedinej, koho jsem v životě musel zamknout?"
"Oni tam uvnitř umřou?"
Tentokrát se chechot neozval. Tentokrát zněl Dickův hlas tak studeně, jak ho chlapec ještě nikdy neslyšel. "Fakt tě to zajímá?"
Dannyho to nezajímalo.

10 01.11.2019

Kvalitní detektivka, která čtenáře nevodí za ručičku a nepovolí mu vypnout mozek a jen si brouzdat bezmyšlenkovitě dějem. Dedukce je potřeba, zamyslet se nad odbornými vsuvkami a postřehy je taky potřeba a bohužel jsem se celou dobu nemohla zbavit pocitu, že je především potřeba mít už s hlavní postavou něco prožité, což s mojí jedinou přečtenou předchozí knihou autora moc neklaplo. Takto oceňuji moc dobře popsaný smutek, beznaděj, pocity a propracovanou zápletku, ale hvězdu musím přesto strhnout za neustále se opakující omílání milostných eskapád ožralého zlomeného donchuána, kterému stačí jen projít místností a všechny přítomné ženské mu lezou doslova do postele. Až přečtu víc knih ze série, možná pochopím, ale zatím teda ne.

5 19.10.2019

Pro mě nepřekonatelná nuda. Vše moc sluníčkové, bez jiskry a hlavně bez humoru, na který jsem u autora zvyklá. Dialogy byly nerealistické, jaksi unylé. A ani mi nesedla posloupnost děje a všech situací... jak kdyby to celé bylo poslepované narychlo izolepou a mně se kniha při čtení rozpadala před očima a nutila jsem se otáčet stránky jen silou vůle a rozhodně ne nadšením. Pokračování mě neláká a myslím si, že by pro mě ani nebylo.

1 06.10.2019

Němci od Katalpy je krásná knížka, skvěle napsaná. Autorka nechodí ani na jedné straně kolem horké kaše. Ani slovo navíc, vše jasné, nekompromisní. Postav a jmen je hodně ale neruší plynulost děje, člověk si rychle zvykne, kdo je důležitý pro děj a kdo jen doplňuje dobovè reàlie či minulost jiné postavy. Čtenář je na konci krásně rozpolcený. Na jedné straně úleva s objasněním záhady a na té druhé nepopsatelný knedlík v krku a roztrpčení, že to mohlo dopadnout jinak. Líp? Možná?

Udiveně na něj pohlédla.
"Myslím, že jeli umřít."
Nevěděla, jak na jeho slova zareagovat, a nakonec se dokázala pouze křečovitě zasmát.
"Dodnes lituji, že jsem tím vlakem jel a někdy si dokonce přeju, abych místo toho jel tím druhým."
"Tím...jejich?" Váhala jaké slovo použít. "Židovským"?
Mlčel.
" To je vám jich tolik líto?"
"Ne. Ale tolik se stydím."

7 01.10.2019

Čtivá kingovská rychlovka na dva večery. V rámci souboru povídek bych ji akceptovala jako příjemnou vsuvku a těšila se jaká údernější a peprnější přijde vzápětí na další straně. Ale takto sama o sobě u mě nezafungovala, tentokrát jsem nebyla s mistrem na jedné vlně. Neurazilo mě to ani nenadchlo, proto 3 hvězdy.

7 25.09.2019

O přátelství v předvečer války. V zemi, ve které lpí na tradici a hrdosti ale zároveň nejsou po staletí schopni domluvit se a nevyvražďovat se navzájem. Lovec draků je napsaný tak skvěle, že hrůzy a krutosti zde popsané jsou vzápětí vyváženy pasážemi o naději, takže člověk se až tak nemusí stydět za svůj živočišný druh. Do jaké míry jde o autobiografii v mých očích ztrácí na důležitosti s přečtením poslední stránky. Protože tehdy člověku dojde, že četl především příběh o přátelství, osudových chybách a jak je nejtěžší odpustit sám sobě.

12 23.09.2019

Jedním slovem - krása. Autorka v ničem neslevila v porovnání s prvním dílem. Pořád je co objevovat, pořád je komu držet palce, pořád je pro mě hlavní kouzlo ve vnitřním boji hlavní hrdinky - spřátelit se s někým, koho mám nenávidět, jde to? Krásně dávkuje nezodpovězené otázky ale zároveň jich spousty zodpovídá, takže tímto čtenáře uspokojuje a i láká na další pokračování. Těším se strašně moc na třetí díl a přeju jí ( a sobě) ať nedojdou nápady, nečekané zvraty a pořád je tam to NĚCO, co mě nutí každému na potkání tuto ságu vnucovat a doporučovat.

14 11.09.2019

Lidské srdce je zárukou dobroty a to mechanické je ledové a postrádá city? Právě naopak! Tato kniha a příběh v ní - zasazen do viktoriánské Anglie- ukazují, že s hrdiny se potkáte i za plechovou fasádou a kdo se jeví jako starý přítel může na konci překvapit. Od začátku má celkem spád, nebojí se nečekaných zvratů a temnějších myšlenek. Doporučuji pro čtenáře od 10 – 13. let. Pro ty starší je tam na můj vkus až moc překladových perliček typu- "krindapána a jejdanáčky". A pod označením steampunk bych si představovala peprnější slovník/ postavy, na čemž může mít podíl i zmíněný překlad, proto pro mě čistý průměr.

1 07.09.2019

Čte se sama. Od první stránky mě pohltila, nenechala vydechnout a nedala jinou možnost, než se zamilovat do hlavní postavy. Tak zuřivě a v rychlém sledu jsem stránky neotáčela pěkně dlouho. Precizně propracovaný fantasy svět, postavy, které nejsou černobílé a především odkrývání všech tajemství tohoto úžasného vesmíru postupně spolu s putováním hlavní hrdinky. To jsou největší plusy tohoto mistrovského díla. A mínusy jsem na celých 369-stránkách nespatřila žádné.

18 05.09.2019

Knížka se skládá z pohledů hlavní hrdinky v současnosti (kdy už je matka) a minulosti (teprve je těhotná). Možná by si zasloužila více nervy drásajících scén z její filmové adaptace, jako např. cesta do supermarketu naslepo atd. Ale přestože se zmíněné dva pohledy odehrávají převážně na jednom místě (dům/řeka), autorovi se daří čtenáře držet v neustálém napětí a navodit pocit, že má taky pásku přes oči a svého nepřítele vnímá pouze zbylými smysly. Navíc mi situace a chování lidí přišlo autentické a opravdové, takže plnému hodnocení absolutně nic nebrání.

6 24.08.2019

Nečetla se snadno a ani psát o ní není lehké. Přebírat se zpětně v té temnotě a hnusu a přemýšlet, proč to vůbec doporučit? Co mi ta kniha dala? Lidi jsou bestie a chodící démoni. Skutečnost, že autor (nejde o autobiografii) z dobových pramenů a vyprávění popsal autentické zážitky nesejme z knihy nálepku "čisté zlo" a můj údiv, proč tam proboha nedal o kapku víc dobra, než jen v podobě hlavního hrdiny. Pár hvězd teda za tu syrovou "pravdu" o lidech a krásný jazyk.

9 24.08.2019

Bez dlouhého rozmyšlení uděluji pět hvězd zatím každé její knize už jen z toho důvodu, že se její postavy (na rozdíl od postav např. paní Třeštíkové) chovají věrohodně, mají své kostlivce, které náležitě rozebírá a především až do poslední stránky člověka zajímá, jak to dopadne jakkoliv je to (pro mě až někdy fyzicky bolestivé) utrpení dočíst knížku až do poslední stránky bez náležitých přestávek. Minimálně jedna hvězdička je i za její nestrannost a nevznášení žádných kategorických soudů nebo vytváření nějakých rozhřešení pro hlavní hrdinku. Prostě někdy něco v životě není možné zpětně posoudit a Hanišová krásně nastiňuje obě varianty, tu ve které se člověk neustále užírá otázkama a honbou za přízraky a pak i tu, kdy dochází k jakému smíření, které klasicky nastane až na poslední stránce a čtenář si musí rozhodnout sám, jakou cestu si hlavní hrdinka ve svém dalším životě zvolí.
***
Myslím, že se snažíš najít smysl v něčem, v čem není."
"Chceš říct, že to, co dělám, tedy že se snažím zjistit, proč mi matka zničila život, je kravina?"
"Nemyslím si, že je tvůj život zničený. Spíš mě napadá, jestli si ho nezničíš tím, že budeš pátrat po něčem, co neexistuje.
" Ale nějakej důvod tam přece musel bejt, proč to udělala."
Snažím se ti vysvětlit, že i kdybys přesně zjistila co k tomu tvoji matku dovedlo, stejně v tom žádný smysl nebude."

8 26.05.2019

Král hororu ve formě jako ve svých nejlepších dobách. Vleze vám do hlavy, kde vyšťárá všechny vaše ukryté strachy, postupně s jejich pomocí graduje děj do té míry, že posledních padesát stránek nezvládnete přečíst večer a musíte si je naložit až za bezpečí denního světla.
***
"Nevěřím v Boha. Ale věřím ve hvězdy a nekonečnost vesmíru. To je to obrovské Tam Někde. Věřím, že mám v hlavě seřazené půl tucty myšlenek za těm, které si uvědomuju. A věřím tomu, co vložil Doyle do úst Holmesovi: Jakmile vyloučíte nemožné, to, co vám zůstane, jakkoliv je to nepravděpodobné, musí být pravda."

4 23.05.2019

Čtivý kousek, který se dá sfouknout během jednoho dne a člověk nemá rozhodně pocit, že ho promarnil. Ale už teď vím, že se mi nevryla pod kůži, tak jako Slepá mapa nebo Hana. Hodně mi připomína autorčin Hotýlek, kde jsem ocenila, tak jako tady, spletitý příběh, záběr skrze totalitní režimy a pestrost jazyka, který je autorčinou hlavní doménou, ale přesto mi tam celou dobu scházela nějaká přidaná hodnota. Což ale neubírá plnému hodnocení, protože i když vím, že nebudu nad knihou přemýšlet ještě další týden, dnes večer mi určitě nedá spát.

7 28.04.2019

Není to pro mě kniha, která by mě dostala do kolen díky zvratům nebo nečekaným zápletkám. Ale je po okraj plná pocitů, křivd, bolesti a hlavně je o dokonale vykresleném obrovském boji hlavní hrdinky - nemůžu za to všechno, co se stalo, já, když ti, kteří mi mají být nejblíž, to tvrdí? Takhle fyzicky špatně mi u knížky nebylo hodně dlouho. Především jsem si z ní odnesla to, že kostlivci se mají pěkně vytahovat na světlo jakkoliv jsou děsiví a nechutní, než aby hnili a rozkládali člověka zevnitř. "Trhala jsem rychle jako nějaký stroj. Vykonávala jsem všechny činosti tak jako obvykle a přitom bych měla zoufale křičet a rozběhnout se proti stromu. Propíchnout si klackem krkavici nebo ho přetáhnout klackem po zádech..."

6 26.04.2019