Mona-Lisa komentáře u knih

Miluju knížky, které jsou ryzí antiutopie. Které na nás křičí, jaké to může být, a jaký je krůček k takovým scénářům. Z fleku bych za ně do závorky dopsala horor. Až takto mě rozemelou.
V roce 1932 tato knížka vyšla. Před Hitlerem a Stalinem, o nichž sám autor prohlásil, že vytáhli jeho vizi hrůz na vyšší level.
Nicméně i tak tento text pro mě byl děsivý, odstrašující a tudíž povinný!
Vize budoucnosti, kde je s tebou manipulováno od narození, blokuje se svobodné myšlení a demokracie je sprosté slovo.
A ano, i tady nakonec někdo prohlédne tu blbost celého konceptu a začne pokládat otázky. A takové režimy nemají otázky rády, pozor!
Poslouchala jsem jako audiknihu. Má jen cca 8 hod a hlas Marka Holého je na nějakou cenu. Počkat, však ji v roce 2015 za Tichý dech dostal.
Forma a styl odpovídá době vzniku, mně ta krkolomnost místy nevadila, nicméně upozorňuju na pozvolný rozjezd, hodně přeskakující text z osoby na osobu a poslední třetina knihy je hodně filozofující.
.Každé doplnění sci-fi klasiky byl pro mě zatím neuvěřitelný zážitek. Teď je čas na Bradburyho a Asimova.

23 09.05.2023

Tohle mělo grády. Ukázkové zahájení série, kdy hned po závěru sháníš další díl.
Chris Carter stvořil hlavního detektiva na oddělení vražd Huntera, který je stejně sympatický a má říz, jako jeho hlas.
Jo! Neřekla jsem, že jsem měla tu čest poslouchat to jako audioknihu. No LAHŮDKA.
Když máme detektiva, je jasné, že tu půjde o vraždu. A když jsme v Americe, proč nejít zrovna po sériovém vrahovi?
Pátrání je svižné, dialogy srší drsnou mluvou a kapka krve sem tam též stříkne.
Vyzdvihla bych pachatele, který nezapadá do žádných tabulek, jedná nepředvídatelně a správně koření knihu.
Identitu jsem neuhádla, ale moc mě potěšila.

Skvělá míra akce a okecávání. Obojí má svůj prostor a střídá se zkrátka vyváženě. Medailonky obětí a postaviček okolo mě tak snad ještě nikde jinde nebavily. Opravdu! Pár větami skvěle vystihnout okrajovou postavu a rázem ji proměnit v někoho, komu ten krvavý bolestivý konec fakt nepřejes. A že jich tam je :-D
Sázím bez otálení 5 hvězd, už jen za profilování psychopatů popsané dopodrobna, jde znát autorova osobní zkušenost.

20 05.05.2023

Tak vtipné a zároveň to každou kapitolu balancuje na hranici toho, co je vhodné.
Tak považte. Krevní analytik, který postrádá emoce a city a jediné, co ho dovede do rauše je, když někoho zavraždí.
Jelikož měl uvědomělého pěstouna policajta, který jeho choutky v dospívání přesměroval vhodným směrem, jeho oběti jsou násilníci, chlípní kněží, vrazi apod.
Pěstouni umřeli, ale Dexterovy choutky přetrvaly, takže i jeho modus operandy.
Jo a ještě jsem neřekla, že jsme v současné Americe! Takže pole na vyžití má velice pestré.
Konkrétně v Miami, které autor vtipně glosuje jako divoký západ.
Dexter pracuje jako analytik krve u policie stejně jako jeho nevlastní sestra seržant, které má pomoc s karierními ambicemi v oddělení vražd.
A to ho přivede s sériovému vrahovi který má s Dexterem znepokojivě hodně společného.
Jak moc se dozvíš ve velkolepém finále, které primo křičí: udělejte z této knížky seriál!
No stalo se, že!? V roce 2006. A musím říct, že je stejně návykový a vtipný jako tato knížka.
Nejvíc úžasné je na tom samozřejmě to, jak této samozvané ruce spravedlnosti fandíš, když tyto zmetky kosí. Ale hnedka vzápětí přemýšlíš: o co je lepší, než oni, že?
A to je to, co je na tomto audiu na pět hvězdiček.
Ještě hlas Aleše Procházky samozřejmě.
A v neposlední řadě jeho hlášky a vnitřní pochody.

Možná proto se mi líbil. Další chlapík co předstírá že je člověk, přesně jako já.

Jsem co jsem, moc nad tím nepřemýšlím. Copak není krásné rozřezat vraha dětí?

Nechtěl jsem,aby policisté chytli každého sériového vraha. Co by pak bylo s mým koníčkem?

Zkratka jízda! Od začátku do konce. Poslechnuté za pár dní. S přednesem Aleše Procházky to ani nijak nešlo, mistr.

Nejúžasnější momenty byly: kdy si čtenář říká- Chudák malý Dexter. A vzápětí: Počkat, co ho lituju, vždyť je to chladnokrevný vrah!DOKONALOST!
Ještě by se hodilo varování před naturalistickými popisy. Já v tom pořád vidím černý humor na hraně, ale věřím, že pro někoho to bude až moc.
Jediné(!) mínus je frackovitá věcně ufňukaná sestra policistka, kterou ale vyvažuje nakažlivý šarm Dextera.

11 27.04.2023

"Zrovna tak uspí mě, až vám o tom všem povím. O nemocnici, o ní, o chlapech, a o McMurphym. Budete si myslet, že něco tak strašného se ani doopravdy nestalo, že je to příliš hrozný, aby to mohla být pravda."

Prostředí psychiatrické léčebny je pro mě ve filmu i knížce tak nějak nepatřičně, zvráceně lákavé. A ještě navíc, když je v centru vyprávění člověk, co tam nepatří. Co chce změnit zajeté pořádky. A v tobě jen trne, jak to celé dopadne.

Asi spousta z vás zná adaptaci tohoto slavného románu v hlavní roli s Nicholsenem pod taktovkou pana Formana - Přelet nad kukaččím hnízdem.
A možná i víte, že hlavní záporák Velká sestra je jakási analogie na komunismus.
O to víc si člověk užívá anarchii, kterou do ústavu McMurphy zavede a nakonec i prožívá závěr knížky, který je tak plíživě jasný.

Knížka je psaná z pohledu pacienta ústavu Indiána - (mimochodem spisovatel se soudil s producenty filmu, že to tak nedodrželi).
Tím, že předstírá hluchoněmost a je všemi ignorován- jeho očima jsme svědky úplně všeho, co se děje na oddělení.
Pomalý komorní rozjezd, ale postupně to nabírá rozměry antické tragédie.

Z poměřování sil McMurphyho a Velké sestry a hry kdo dřív ustoupí se postupně vylupuje čím dál jasnější scénář, který je podepřen dobou, ve které žijeme a četností šťastných konců.

Hrozně mě rušily halucinogenní části, jak z Mechanického pomeranče. Chápu smysl, ale bylo jich moc. Vadilo mi to přeskakování a tím tuplem v audio podobě to mátlo a člověk neměl berličku třeba v podobě odstavců.

Bylo toho moc a neviděla jsem v nich smysl, dusily me a nudily. Čekala jsem na pasáže s Velkou sestrou jako maják v tom šílenství.
A Velká sestra
Krutovláda maskovaná sladkými větami-ve stylu - je to pro vaše dobro.
Ty vyhrocené momenty, to napětí a tuhnutí v žilách a hlavně strach, který se v tobě hromadí se stejnou kadencí, jak McMurphy zvedá laťku své provokace a posouvá hranice.
Až je překročí a je konec
Konec, který je probíraný tak často ve škole v hodinách literatury, ale tomu osobnímu prožitku se nic nevyrovná.

Ta hlavní myšlenka o bláznovství - kdo to vlastně určuje - jestli společnost nebo jednotlivec sám - ta je geniální a dlouho si ji ponesu.

16 24.04.2023

Tak tady u mě převažuje jen nadšení. Z lokace (malé městečko na Islandu) příběhu (pátrání po zmizelé zvláštní postavičce) a hlavně z vypravěče.
Tím, že je vyprávění v rukách kluka z názvu knížky-Kalmanna, kterému nebylo dáno moc rozumu, musíš počítat, že se to projeví na textu.
Ten je prostý stylistikou, ale vůbec ne skoupí na hluboké myšlenky a moudra. Zkrátka jako ve stylu Forresta Gumpa, takže neuvěřitelně vtipné, milé, ale i smutné.
Protože, ať už je mentalita a styl života lidí na Islandu odlišné. Škodolibou radost a tendenci ke shazování prostých lidí v sobě mají taky.
Kalmann zbyl ve vesničce na severu Islandu sám. A jestli tak i skončí se dozvíš na konci knížky. Stejně jako co stojí za zmizením, proč vesnička chřadne a jak to vlastně ostatní s místním šerifem a lovcem žraloků v jednom mají.
Na mě neuvěřitelně zapůsobila. Vykreslením světa osamělého člověka, trefně popsané mentality Islanďanů, sondou do života ostrovanů a jak to všechno dohromady fungovalo.

15 23.04.2023

Lepší než Listopád (předchozí autorčina kniha) o 100%. A já mám TAKOVOU radost.
O malé holčičce bez kamarádů, která se cítila všude cizí, pro kterou se stalo definicí slovo sama.
Holka, které odmalička do hlavy cpou- Nezapomeň, svět je zlej a lidi jsou ty nejhorší stvoření - nemůže mít lehký život. A o tom tato knížka hlavně je. O hromosvodu frustrací dospělých, kteří ji obklopovali.
Co vyroste z člověka, který místo vřelosti a objetí má dětství plné studu, viny, ultimát a samoty?
A přesto z toho textu plného pochmurnosti vykukuje hřejivost- věty děvčátka, kterého neznáš ani jménem, ale přeješ mu všechno dobré a chápeš jeho zaškobrtnutí.
Jeho hlavním úkolem je zapadnout, nevyčnívat a splynout s okolím . Zmizet.
A pak se v tom textu začnou objevovat věci, které tě nutí knížku hltavě číst nebo jí mrštit do kouta. Kde tu holku, kterou ani neznáš jménem chceš obejmout nebo vlepit facku.
A kdy poslední stránky čteš s knedlíkem v krku.
Knížka, kterou budou číst všichni a bude vidět všude a mně to výjimečně nebude vadit, protože to nebude díky profláklému jménu autorky, ale protože to je sakra dobra věc.

19 17.04.2023

Austrálie. Tři bratři. Mrtvola. Sucho. Strašně moc otázek.
Od první stránky to tam bylo. Takový ten klik- jo, to bude dobrá věc. A fakt že jo.
Přesně ten mix co já můžu- rodinné drama, spoustu neznámých, krajina kterou neznám - sakra dobře popsaná.
Tady teda Austrálie. Farmy, neustálé sucho, do toho záplavy, které te odříznuo od zbytku světa, co udělat, aby člověk přežil? A co když někdo přežít nechce? Anebo někdo měl důvod ho zabít?
A hlavně, jak se s tím popasují lidi, co po sobě nechal?
Hodně mi to připomnělo milovaný Medvědín od Backmana. V tom, jak uzavřenou komunitu lidí v určitých městečkách něco spojuje ale zároveň jsou v sekundě schopni spojit se k veřejnému lynči , vyhrknou své soudy a taky tím, že ne znamená ne a mnohým dalším!

Je to nesmírně čtivá kniha hlavně díky tomu, že se snažíte přijít na to, co je příčinou tragédie a jestli to bylo vinou nehostinných podmínek nebo člověka.
Australská pustina s nelítostným sluncem, stáda krav pomalu putující krajinou. Země je nemilosrdná a drsná a spousta lidí ji nazývá svým domovem - to je další důvod neodložitelnosti knížky, pochopit mentalitu místních.

Nejstarší z bratrů , kterého můžem brát jako hlavní postavu mi přirostl k srdci. Svým rovným charakterem, vztahem k synovi a hlavně postupnou sebereflexí.

Co prostupuje celou knihou jsou křivdy z dětství a vzorce, které sebou nesou pro další generace.

S přehledem je to pět hvězdiček. Za nenásilné dialogy, perfektně vykreslené prostředí (bez kýče), nestagnující ději a hlavně za důvod neštěstí, což jsem absolutně nečekala a to jsem měla hodně, hodně tipů. A jak mi to pak přišlo jasné a pochopitelné a vlastně hrozně smutné. Silná knížka

10 08.04.2023

S každou jeho knížkou ti běží hlavou, že jde o špičku svého žánru.
Že máš v ruce/uchu proklatě dobrý thriller. A je to sakra dobrý pocit, který se nemrzí.
Tady jde o zmizení( nebo vraždu?) na ostrově. Americkém ostrově, na kterém se nachází psychiatrické zařízení pro narušené zločince. A celou knihu záhadu řešíte spolu s dvěma detektivy.

Jsou tu odbočky pro dokreslení celkového obrazu jako minulost postav.
Především části z druhé světové války, kdy Teddy(jeden z detektivů) osvobozoval koncentrační tábory jsou syrové a dokresluji už tak pochmournou atmosféru.

"A tví příbuzní a známí se ptají: Jaké to bylo?
A tobě se chce říct: Já nevím, jaké to bylo! Jako by se to stalo někomu jinému. Jako bys to jen pozoroval zhora.
Líp to nedokážu vysvětlit."

A pak to začne nabírat obrátky. Ono se totiž příhodně během vyšetřování zhorší počasí a ostrov se odřízne od civilizace.
Křivdy tu nežďáráme jen z pacientů v rámci pátrání, ale i z hlavní dvojice detektivů. A že to teda je plejáda. Ztráta blízkých, válka, dětství bez otce...
A těch rozměrů kolik ten text má, že nevíš, který máš zachytávat dřív. Jak moc barbarské jsou metody v psychiatrických zařízeních? Když psychopat někoho zabije nezaslouží si trest jako zdraví člověk? Jaké traumata si sebou chlapy nosí z války. Jak s těmi zážitky doprkna můžou přežít a normálně existovat?
A vrývá se se to všechno postupně do tebe do té míry, že se toho nikdy nezbavíš.

Příběh potažmo knížka s tebou neskutečně žongluje - z detektivky se přesuneš do traumat války, pak přemýšlíš, jestli nepřešels do osobní vandety a pak lup k samému konci se přehoupneš do hororové psychojízdy, ze které už do konce nemáš šanci vystoupit a ani nechceš.
Nechceš aby to skončilo.
Celé se to vygraduje to té míry, že ta finální pointa na tebe dopadne jak šutr a ty se doslova nemůžeš hýbat pod tíhou toho poznání a jen hledíš před sebe.
No, Lehane je definitivně na stejné příčce pro mě jako King. To je neuvěřitelné, jak umí žďárat vnitřní démony a všechny je před tebe vyskládat. A udělá to tak autenticky, až si uvědomíš, jak jsou součástí reálného světa kolem tebe a pak Lehane odejde, poslední stránka, konec. A ty se s tím nějak srovnej.
I když jsem viděla film z 2010 podle knihy, i tak to byl zážitek. Jako doporučuju, to je jasné doufám.

7 08.04.2023

Nejdřív plusy. Míň vsuvek z osobního života vyšetřovatelky. A když už nastaly, měly teda sakra důležitý důvod. Vyšetřování záhadného vyvraždění spokojené rodinky bylo poutavé, ale nijak mi nerozšťouralo temnou duši, jako téma zmizelých dětí v předchozí knize autorky Vesnici (psychopatická věta, vím). Nenechávalo mě to úplně chladnou, jenom mi tato knížka víc zaměstnávala šedé buňky mozkové při pátrání, ale k samotným obětem jsem nepřilnula.
Vyšetřování ubíhalo rychle, mám nesrovnalosti s některými postupy a směrovaním případu v průběhu, ale za lahůdkový konec odpouštím vše.
S vrahem nemám problém, nedošla jsem na něj během čtení. Některé věci, co se postupně nabízely, se mi potvrdily a vnímala jsem je jako poklepání na rameno od autorky.
Takže zase 4 hvězdičky jak u Vesnice, paráda.

9 30.03.2023

Toto bylo tak neuvěřitelně DOBRÉ! Chytlavé, vzdělávací, ždímačka slz. Hned zítra dávám babičce povinně na přečtení! Je to z našich Vizovic a ze Zlína a Prahy a pohraničí, i dokonce z Toronta. A často to skáče, ale vůbec tě to neruší.
Odehrává se to totiž v třech časových rovinách: 1930- Baťův Zlín v rozkvětu 1948- Komunisti věznící, mučící, zabavující a 1990- sametová revoluce a zjišťování pravdy. Upřímně na těch 400 stránkách je hodně.
A i když si připadáš o tolik bohatší o dobové reálie, zvyky, fakta vůbec se necítíš zavaleně a máš čas jenom jásat nad tím krásným jazykem, jakým je to napsané.
Tajně jsem chtěla vždycky napsat knížku z regionu, která bude vyváženým mixem všeho čeho si u kvalitní literatury cením. A když teď takovou věc držím v ruce - jenom se směju nad mou drzosti. Bravo!

Neuvěřitelná studnice informací, která jimi tak nepokrytě přetéká až křičí, že ji stvořil někdo, kdo dané téma má pod kůži a je nadšenec.
S touto knížkou šplháš po firemním žebříčku v impériu, jež vybudoval chudý švec v malém zastrčeném městečku. Není ti to dost? Ještě si prožiješ bezprostřední atmosféru po 17. listopadu, prchneš přes kopce před bolševiky nebo v neposlední řadě oceníš poctivý dobový jazyk v každé časové rovině.
Příběh o jedné rodině, která se snaží být kompletní desítky let režimům navzdory je bolavý a pro náš region tak důležitý.
Co Baťa udělal pro město, co komunisti udělali národu a co my uděláme pro to, aby se nezapomnělo?

29 25.03.2023

Pompézní. Velkolepé. Podrobné. Rozvětvené. Přesně to jsem očekávala a to vše mi zakončení velkolepé fantasy ságy nabídlo.
I když je nejhůř, může se všechno obrátit k dobrému. A to dobré má pak úplně jiné grády, když máš s postavama tak pevný vztah.
Měla jsem strach, že mi některé odbočky srazí náboj zakončovacího dílu, ale nestalo se tak.
Přiznávám, že jsem někdy byla zmatena, kde a s kým se někteří členů našeho Společenstva nachází, ale to je u mě běžný stav.
Ani v nejdivočejších snech jsem nevěřila, ze si někoho z postav mužů zamilovat víc, ale je to tak. Gandalf se svými replikami a konáním je legenda. Aragorn mě vyvážeností skromnosti a autority dostával do kolen. Odvaha a věrnost u takového zdánlivě nevýrazného národa jako hobiti  je překvapivá a zároveň tak krásně samozřejmá. A jak jim Aragorn a velitelé v závěru vzdávají holt nejde se ubránit dojetí, když na člověka plnou vahou dopadne jakou ušli cestu od prvního setkání.
V těchto chvílích ti nějak dojde, že ta kniha nestojí na velkých bitvách a činech ale právě na tom přátelství a drtivosti případných ztrát.
A z těch chvil a atmosféry zkrátka poznáš, že Tolkien zažil boj a válku, zažil ztrátu přátel a zná hodnotu života.
Já jsem na sebe tak pyšná, že jsem se k té slavné sérii dokopala. Že jsem došla až k hoře osudu za doprovodu hlasu Aleše Procházky.
Konečně můžu srovnávat předlohu a filmové zpracování Jacksona. Obojí je velkolepé a plným právem si zaslouží věrnou fanouškovskou základnu.

18 22.03.2023

"Ty žiješ minulosti, ale svět se mění. Teď se rozhoduje, kdo se bude mít dobře. A já chci patřit mezi ně."

Kde je hranice touhy zachránit si vlastní život a nebrat absolutně ohled na ostatní (i třeba na nejbližší)?
A kdo ji určuje? Když je válka, mění se tyto pravidla a hranice?
Do děje tě s přehledem vtáhne uhrančivá Neonila, zdravotnice ze Smolenské oblasti v Sovětském svazu. To, že zrovna probíhá druhá světová válka v ní probudí praktického ducha. Spolu s ním a hrou osudu přežije dlouhou cestu v zimě, manželství i dítě, které v ní bohužel neprobudí mateřské pudy.
Díky národnostní rozmanitosti vojáků napříč všemi armádami se díky kousku papíru a další porci souhry náhod dostane do českého pohraničí a nakonec na Valašsko.
A víc už neřeknu.
Jenom snad. Čím je to jinačí, než Slepé mapy, Zuzaniny dechy nebo Vyhnání Gerty apod?
Proč si to přečíst?
No právě kvůli Neonile. Ta mi byla sympatická tím víc, co jiným přišla jako studený psí čumák.
Moc mi sedla.
Pak se ale tato rázná žena změnila v tu, co obcházela ves a brala podniky lidem, jejichž předkové 100 let živobytí budovali.

Žena, co zasvětila celý život tomu, aby se její rodina měla dobře. Nebo mrcha, která se měnila s rychlostí střídajících se režimů?
Ani po poslední stránce nemám jasno a proto 5 hvězdiček dávám tak samozřejmě.

"Kdyby jste ji viděli jak mu to říkala, normálně z ní šel strach. Ta ženská je úžasná, fakt neuvěřitelná mrcha."

Její předchozí kniha by za mě snesla míň stran a celkově se mi rychleji vykouřily z hlavy podrobnosti až na řecký prvek.
Tato ve mně bude žít delší dobu.

13 14.03.2023

Chtěla jsem se bát. Cítit víc adrenalinu na mých cestách na kole okolo Vizovic. 
Splnilo se mi to?
Tak s hlavní hrdinkou bychom kámošky nebyly, to je děcka děsná tragédka. Já vím, že takové trdla je pro tento žánr i třeba v TV potřeba, ale...no.
Ale vem to ďas. O co tu vůbec jde?
Pár z Prahy, co se sotva zná vyjede na cyklovýlet do Luhačovic. A hned první den se Monika a Oliver v hnusném počasí vydají na cyklostezku do Vizovic. Napříč lesem samozřejmě.
A záhada z Blair Witch z Luhačovic může začít.
Důležitá je tu pointa, u které je podle mě zásadní, jak rychle vám dojde. Jestli až mě- až když vám ji řeknou-začnete se na všechno dívat úplně jinak. A já jsem v ten moment věděla, že dočtení až další den nehrozí.
Takže: bála jsem, z pár momentů jsem měla husinu, ale hvězdu musím ubrat za nesnesitelnou mluvu dvacetiletého fracka-tu jsem opravdu nedávala.
Klobouk dolů neustálé rozdmýchávání otazníků v hlavě: Kde se ocitli? Kde zmizel? Je naživu? Takoví staří lidi, zvládli by něco někomu udělat?
A taky miluju momenty v knize, kdy nechcete být absolutně v kůži postavy a nejradši chcete knížku zaklapnout, a ty se tu taky našly.
A mám radost, že ani po poslední stránce nevím, na čem jsem celou dobu byla a je na mně se rozhodnout.

10 10.03.2023

Tento díl jsem poslouchala jako audioknihu a byla to vynikající volba.
Aleš Procházka svým hlasem KAŽDÉ postavě nadělil rozpoznatelnost a specifický charakter a nikdy to nebylo přes čáru. Ani Hmmm, húm Stromovouse, ani Milaaaaašku, hobitci - Gluma a už jenom za to má tento díl za mě 50 hvězdiček.
.
Dvě věže jsou míň naivnější a míň uvádějící do děje, (logicky) než Společenstvo.
Znáš postavy a jejich záměr, tak teď je jen jdeme zachránit, přiřadit společníky a vzhůru do boje.
Já se netajím, že Dvě věže jako film zbožňuju. Jejich přímočarou naraci, to jak stmelují seznamovací začátek a osudový konec (Návrat krále).
Mají v sobě neklid před bitvou a to by jim mohlo stačit, ale ne - připravte se na zásadní zvraty, velká odhalení nebo nečekané odchylky od filmu(aspoň pro mě).
Aragornova rozdílnost s filmem je v mých očích nejmarkantnější. Víc se zná ke svému odkazu, na každém rohu se ohání svým původem a slavným mečem. Musela jsem si dost zvykat.
Je to srdcová záležitost hned po prvním přečtení. Entové, přátelství Gimliho a Legolase, střet se Sarumanem, Palantír, nejde vybrat nejlepší moment.
Abych teda nebyla jen u pozitiv- oproti filmu mě mrzí menší pompéznost bitvy o Helmův žleb, chabé vymítání Théodéna nebo absence scény Froda se světýlky v močálu
.
Tak! S jsem připravena na Návrat krále a zničit Prsten, těším se moc.
(Ale jestli slavná věta Éowyn je jenom ve filmu, tak takovou odchylku asi nedám :-D)

10 10.03.2023

13.stol. Obyčejní lidi, co chtějí založit osadu v divném lese v neobydlené oblasti Ďáblův hřbet, nevysvětlitelné úkazy okolo - co se může stát?
Nečekaně - hodně. Maximálně se tu těží právě z dobového zasazení (neprzní se řeč) a nátury tehdejších lidí (pověry, úloha Boha).
Skupina je vedena kapitánem a důležitou figurou se postupně stává i kněz.
Je tu skvěle uchopena třecí plocha mezi světskou a duchovní moci uplatňovanou na prostý lid prostřednictvím dialogu kapitána a kněze.
No a dialogy postupně přechází do činů, když se situace v pustých lesích začne vyostřovat.
Připravte se na podivné ženy (nebo čarodějnice?), děsivá stvoření lesa (nebo ďábla?) a to nejhororovější ze všech - zfanatizovaný dav, kterému je dána moc.
A kapitán je přesně ten typ, který táhne knížku. Jeho racionální uvažovaní, vztah se synem a odvaha.
Jsou tu podrobně barvitě popsané nechutné scény, ale šlo o tvrdou drsnou dobu, tak jen skousni a čti dál. Posunula jsem si touto knihou hranice hnusu, respektive- netušila jsem, co všechno snesu a zároveň nebudu schopná dát jiné, než nejvyšší hodnocení.
A ten konec! tak nevyhnutelný, tak věrohodný, tak zpečetěný lidskými činy opakujícími se pořád dokola už po staletí.
Vydatný kousek, ctící dobu, barvitý, ne pro slabé žaludky.

14 08.03.2023

Jeden starý dům, zvláštní rodina, ještě zvláštnější dialogy a přichází konec světa.
Nebo ne?
S Shirley nikdy nevíte na čem jste. Stejně jako v její knize Dům na kopci.
Komu můžete věřit?
Nepřináší žádné jistoty a nejspíš na konci dojdete s nezodpovězenými otázkami.
Miluju ji díky podivným/nesympatickým postavám, dobovému jazyku a konverzacím vyhnaným do absurdna. Je to jako sledovat v přímém přenosu hororovou grotesku.
Ta jízlivost v kombinaci s dlouhými větami plných přechodníků asi není pro každého.
V dnešní popularitě přímočarých “domů” Darcy Coates, kde vás nemá co překvapit a opakuje se vzorec.
Tady nevíte na čem jste, v jakém žánru jste, i když rovnou říkám, že hororových prvků je tu míň a nedá se to označit za čistokrevný horor, spíš gotický román.
Ve výsledku je to na tobě: jestli budeš kroutit hlavou, že je to až moc, nebo přistoupíš na její hru a užiješ si dialogy, při jejiž černosti a kousavosti sebou budeš cukat.
Já si volím u ní vždy to druhé. Je jiná, provokuje formou, postavami, posouvá dál hranice normálnosti.

10 27.02.2023

Doteď jsem měla štěstí u Joty na lehčí čtivo se skluzem k románu pro ženy bez většího přesahu až na výjimky jako Síla psa nebo Poslední věta. A jsem ráda že k těm kvalitním kouskům, které mi vyrazily dech můžu přidat tuto.

Nejen že ti nechává nahlédnout do drsné doby amerických dějin a na charakterech přibližuje houževnatého amerického ducha. Ale ona to holka dělá nejen v odstínech černobílé (doslova) ale hlavně lidsky. Nechlácholí tě pohádkovým- všichni jsme si byli rovni a hrdinové byl každý druhý a bojoval za to.

Houby, je težké byt hrdina, přinášíš za to oběti a spousta lidi se stává hrdiny, i když to nechce.

Hospodářská krize, Amerika, meziválečné období.
Poměry v pracovních táborech na sběr a zpracování pryskyřice o kterých jsem třeba neměla ani tušení jsou tady podrobně zmapovány.
Naše dvě hlavní postavy si v jednom takovém najdou k sobě cestu.
Ono teda ve výsledku o to dobové zasazení ani nejde, ale spíš o to, jak není samozřejmé ve špatných podmínkách být hrdinou a vystačit si se základní slušností, když narazíš na křiváka, který ti chce zničit život.

Jak já bych tomu s gustem dala pět hvězd až bych brečela. Ale kýčovité dialogy ke konci mi to kazí. Takže silné 4 hvězdy.

9 25.02.2023

“Vánoce vždycky v lidech odhalí to nejlepší i to nejhorší zároveň.”
Tenounká knížka o obyčejném životě v Irsku v devadesátých letech.
Furlong má jistou práci, zajištěnou rodinu a stabilitu v nejistém období.
V hlavě mu ale víří otázky. Jaký by mohl vést jiný život? Nemá nabídnout pomocnou ruku člověku v nouzi, když on sám měl nelehké dětství? Může si dovolit být odvážný, když má co ztratit?
.
Taková útlá knížka a co slovo, to klenot. Každá stránka využita na maximum.
Nahlédneš díky ni do temnoty Magdaléniných prádelen- církevních institucí, které se staly peklem pro tisíce žen a doslov tě nechá s otevřenou pusou.
A otevírání témat, která nemají být zapomenuta je krásný bonus pětihvězdičkový knih.
Jako na 100 stránkách zachytit ducha místa a doby, sympatizovat s postavami, nasát dilema hrdiny, odnést si hlavní myšlenku a ještě mít cukání hned odjet do Irska?
To je kvalitní literatura.
A ta obálka, překlad, vlídná délka a hlavní poslání: že ti nemá být lhostejný svět- dárek jak vyšitý, věřte mi.

14 21.02.2023

“Po setkání s Evelyn vždycky tajně doufáte, že vás pustí ještě o kousek dál. A ona to nedovolí.”
Až mladičké reportérce, která o této hvězdě Hollywoodu píše knihu, na základě společných rozhovorů.
Tím se Evelyn postavila do zranitelné pozice a Monique dala obrovskou moc.
A jedním z motoru knihy je rozlousknout, proč si vybrala právě ji. Proč ji hodlá vytáhnout z šedě anonymity, udělat z ní její životopiskyni a dát ji vydělat miliony dolarů?
No a další magnet je tu svět filmových hvězd. Těch, které se narodily se stříbrnou lžičkou a těch jako Evelyn, které pro slávu dřely jako mezek.
Mé srdce skákalo radostí nad neprzněním starého filmového průmyslu. Sleduješ konec "klasického Hollywoodu" tzv. Zlatého věku, novou vlnu, jak se herci staví na vlastní nohy… no a tím to končí.
A to je opravdu jako pozadí, nečekej velké pitvání.
Hlavně je to o životě plném přetvářky v tomto pozlátkovém světě, když chcete přežít. Jak hvězdy nemůžou být s kým chtějí a čím chtějí.
Jak neexistuje svoboda, když vybočujete z normálu.
A především je to o femme fatale a její velké lásce, kterou musela tajit.
No a ten důvod, proč to tajila, tu kvůli spoileru nechci psát, jen to, že to šlo mimo mě. Když se zkrátka nemůžu ztotožnit s touhami hlavní postavy a do jisté míry se situace a repliky začnou hodně opakovat, je to blbě.
Evelyn je silně napsaný charakter, některé dialogy a myšlenky jsou na tesaní do kamene, ale to nemění nic na tom, že jde o kvalitnější román pro ženy.

10 19.02.2023

Tak toto byla esence smutku a ztráty. Na přebalu knížky by měla být varující nálepka, že ji nemáte číst na veřejnosti, jak vám budou téct slzy.
Neskutečně krásný a bolavý čtenářský zážitek, který tě rozebere na kousíčky a potom zase složí dohromady. Tento krámek z názvu je putující. Objeví se, kde je ho potřeba. Přesně v takových obchodech uvěříš, ze někde čeká zakopaný poklad. Obchod, který ti pomůže vyrovnat se se zármutkem.
Ale pozor nedokáže otevřít oči těm, kteří je záměrně zavírají. Kdo nevěří v zázraky, ten je neprožije.
Prodavačem je často člověk, který zapomněl věřit v nemožné, komu by prospělo začíst se znovu do pohádek.
Než budu pokračovat!: připravte si ke čtení kapesníky. Fakt, věřte mi. Ale nebojte, dojemné pasáže jsou protknuty i vtipem. Vkusným milým, který důstojně doprovází ty srdceryvné části.
No nic, jsme v Austrálii.
A jsme svědky různých pohledů lidi, kteří mají v sobě díru po ztrátě a je potřeba ji zaplnit.
Ač se téma může zdát pohádkové přímočaré, vůbec tomu tak není. Mockrát jsem byla zmatená a svedená ze zdánlivě jasného směřování děje.
Tak jako hlavním úkolem krámku je pomoc lidem se ztrátou, vidím tuto moc i v této knížce. Pokud potřebujete zahojit, jděte do ní.
A jako zarytý pejskař jsem tu každou stránku sympatizovala s kočkou, fakt, tak magická je to knížka.

12 16.02.2023