Moňa69 komentáře u knih
Líbí se mi Soukupové věcný styl psaní. K moři mě zdeptalo méně než jsem čekala, přesto bylo zajímavé přečíst si něco s absencí citů.
Už jako dítěti mi Broučci připadali hrozně depresivní a ponuří, ale co naplat, stejně jsem je pořád četla, dokud se prastará kniha nerozpadla:) jestli je vhodná pro děti nevím, asi bych taky raději volila něco méně "přísného" a upjatého, ale to už těžko objektivně posoudím. Já Broučky miluju.
Věřím tomu, že i ve skutečnosti byla má nejoblíbenější panovnice takhle vyčůraná jako beruška:) Zajímavý pohled na tehdejší politiku i společnost.
Perverz extra speciál! To bych chtěla vidět to pozdvižení, které kniha při prvním vydání musela vyvolat:)) Doporučuju všem milovníkům úchylného britského humoru!
Skvělá inspirace do života, když nejste spokojeni s vlastním:D
Svého času mě uchvacovalo všechno s upírskou tematikou, no dnes už mi hlava nebere, co mě na této knize tak bavilo, že jsem ji četla třikrát.
Četla jsem to na základce, kdy bylo středobodem vesmíru trauma z matiky, a takovou spolužačku jsem si hrozně přála:D Kohout má hrozně zvláštní, specifický humor, který v tomto případě pobavil.
Pozoruhodné, co všechno se může odehrát během jediného letního dne. A že hnusný nácek může mít úplně humánní dceru.
Chm, takhle jednou větou těžko své pocity vyjádřit, úchylný Pepine:D
Steklač v Pekelné třídě vkládá do úst Boříka prima věty o tom, jak Bořík kdysi četl knihu o strašně hodném chlapečkovi, který měl vždy nablýskané knoflíky, čisté ponožky a nikdy nezlobil, a že ta kniha byla dost pruda. Z Kantůrčice mám stejné dojmy, vždy poslušná, vždy ví co se patří. Tfuj.
Pořád to není můj šálek čaje ale ten mord tomu dodává tak tříhvězdičkový půvab.
Tak mé básnické střevo zřejmě zůstalo kdesi na sále pěkně po boku toho slepého, ale vyloženě negativně to hodnotit nemůžu. Autorův pohnutý osud mi zkalil zrak soucitem a musela jsem verše zkrátka vnímat trochu shovívavěji.
Jednou mi to jako děcku vnutila paní knihovnice. Už ji nemám ráda.
Možná to bude způsobeno tím, že jsem Prolitou krev četla bezprostředně po bestiálnostech typu Ptáčník a Pečovatel, ale sakryš, na mě je to moc něžné a málo morbidní:(
Hmmmm, tak tentokrát "jen" čtyři hvězdy, jako vždy napínavé čtení, ale tentokrát ne "nad očekávání", po šílených třech předchozích dílech jsem čekala ještě o kapku mrazivější krimi. Nějak se nedokážu sžít s Adler-Olsenovým cítěním s vrahy, u Zabijáků, Ženy v kleci a Vzkazu v lahvi jsem neměla tak silný pocit, že bych měla ty psychouše litovat, kdežto u Složky 64 jsem dávala za pravdu spíše Nette než obětem, zcela logicky vzhledem k situaci. Jussi si u mě nicméně trochu šplhnul v závěru, kdy se stav věcí nečekaně obrátil. Samozřejmě velký aplaus za humor, pořád platí, že u žádné detektivky si tolik nepotrápím bránici, tentokrát se mi vtípky zdály ještě o level fekálnější než dříve:) A ještě něco: Asad je nerozbitný? Terminátor? Nikomu nepřeju smrt méně než jemu, patří k mým nejoblíbenějším postavám vůbec, ale trochu mě děsí jeho nárazuvzdornost, ohnivzdornost a další vzdornosti:D
Tak ale to byl moc velký hnus i na mě. Fuj.
SPOILER
Začínám být přesvědčená o tom, že co se stalo s Ewanem se už Jack nedozví.
Óóóó ano, to je SLAST! Mnohem lepší než Ptáčník, trochu míň k blití a trochu víc ultrapsychotropní, teprve tady se vlastně hodí výraz "prasárna". Konec mě teda dostal nejvíc, čekala jsem úplně jiný
závěr.
Na mě moc psychotropní, už se mi stíral rozdíl mezi skutečností a fantazií.