moonell komentáře u knih
Uff. Fowles psal tak dobře, až je mi jako čtenáři špatně.
Přitom to nejspíš začalo jen jako takový nápad.
Jeho verše bolí a hřejou zároveň. A sáhla jsem po nich v době, kdy jsem je potřebovala číst. Takže.. Jo.
Je vlastně úplně jedno, jestli vám děj už někdo odvyprávěl ve škole či jste se ho nazpaměť učili na písemku. Dialogy a myšlenky má tak silné, že vás vtáhnou, nehledě na to, pokolikáté příběh čtete či jak dalece ho předem znáte. Ultimátní pravda skryta ve státě, který sic fiktivní, přece existuje stále..
Nechápu, kde se bere tolik negativních komentářů, ale pro mě je to jednoznačně jedna z nejlepších knih, co byla napsána (zvlášť brato v potaz, že jde o Kinga, kterýžto je mou velkou slabinou.) A částečně právě proto, jak moc je dlouhá.
Co se týče "Všeználka Billa" a podobných komentářů, sama jsem knihu vnímala spíš jako dílo pro děti a o dětech, síle snů a fantazií, jež mají.. Tudíž tyhle "věci" a stylizace do konkrétních rolí nepovažuju za rušivej element. To už bych se spíš ráda pozastavila nad groupsexem v kanálech - wtf, o tom nikdo nepíše ?!
Nicméně i přes to zůstává pro mě hodně silným zážitkem i po druhém přečtení, takže na ní nejspíš něco bude .)
Rozhodně stojí za přečtení. Dostala jsem se k ní díky četbě k maturitě, a byla jedna z mála, co mě opravdu zaujala a ve spoustě myšlenek jsem se s ní mohla ztotožnit.
Jsem zatím přibližně ve čtvrtině knihy a velice zvědavá, jak se bude po dějové stránce vyvíjet dál, ale do háje, kdo tohle překládal a redigoval? Jedna věc je, že překladatel naprosto zjevně nezvládá ani základní idiomatické fráze (No shit přeloženo jako Ani hovno, například), občas jsou přeložené názvy písniček a podniků, ačkoliv k tomu vůbec nemělo dojít (Denny's, Mambo no. 5), celkově nechytá Kingův vernakulár a kvalita překladu občas přímo brání porozumění a mění význam původních myšlenek, ale že to prošlo i přes redaktorku a korektora v takové podobě? To si toho vážně nikdo nevšiml? Vůbec nemluvě o překlepech, zdvojených pomocných slovesech, zájmenech a podobně. Beta nemá až tolik tahajících autorů a King je bezesporu největším z nich, věřím tomu, že by redakční posádka měla věnovat mnohem víc času a pozornosti někomu tak klíčovému pro svůj provoz.
K obsahu, který je značně zprzněn překladem a editací: King zvolil slušný rozjezd, ale myšlenky nedotahoval, neutahoval a postupně se mu rozmotávala příze, konec uspěchaný a vyznívající naprázdno. Škoda, je to bohužel můj dojem z většiny jeho tvorby posledních let. Nějak to skřípe, brachu.
Smutná. Padala na mě tíha a vztek po celou dobu čtení, jako vlna. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli postavy nesnášet, nebo Soukupové gratulovat, jak neuvěřitelně jsou... lidské. Mariina část příběhu mě upřímně zasáhla, jako kopanec na přivítanou. Tolik nevyřčeného v tolika slovech.
Co to s tím Kubrick sakra udělal?
Paráda. Jeden z nejlepších Kingových hororů. Thrillerů. Psychotična. Nevím vlastně, jak to označit, ale je to sakra dobrý.
Velice špatná fanfikce. Dojem z valné většiny celého příběhu. Forma ještě přihoršila, překlad to dodělal.
Příliš dlouho jsem se bála Krchovského. A zbytečně.
(SPOILER) Fuuu... Hodně úzkosti. Hodně povědoma. Křičela jsem o happyend a věděla, že nepřijde.
Někdo tu píše, že rozpad osobnosti byl příliš rychlý. Nezdá se mi, že by taková průpovídka mohla vycházet z osobní zkušenosti (a zajímalo by mě díky tomu, z čeho ano). Na odseknutí od reality stačí i pár týdnů, když se hvězdy a ticho sejdou na správným místě.
Trochu tomu v koncovce došel dech, to mi bylo líto, i linka se závislostmi mi přišla lehce nedotažená, možná nedomyšlená. Ale jinak velice nečekaně intersekcionálně feministické dílo od bílého muže v osmdesátých letech, nestačila jsem zírat. Šachové pasáže byly velice umně zvládnuté, s trochou snahy bylo možné si některé partie přehrát víceméně celé.
Nesouvisející, ale přece trochu - byla jsem velice příjemně překvapená tím, jak málo netflixové zpracování zasáhlo do děje i myšlenek, až na pár výjimek víceméně šlo obraz od obrazu (konec vynechme, tam to ujelo někam mimo).
Polovinu knihy naprosto nechápu, co se děje, na konci to dává ještě menší smysl než na začátku. Je to zábavný, i když většinu času absolutně netuším, co čtu anebo proč. Možná mi něco uniká. A možná je nemožný hledat narativní logiku v příběhu, který se systematicky snaží nebýt lineární ani koherentní. Významy a jejich významy. Douglas Adams.
Je to strašně špatně napsaný, ale fakt strašně. Proč to čtu furt dál?
Ach, postmoderno, jak mě týráš a probouzíš masochismus. Epitom autora, který skrze vypravěče vyjebává se čtenářem jako málokdo. A já se ráda nechám.
Jestli se někdo trefil do Cohenova narativu, tak to byla Simmonsová. Smekám, klaním se a těším se, až si jí přečtu znovu. A znovu. A pro jistotu ještě jednou.
Milá, přemýšlivá jednohubka o lidech, kteří jsou ochotní vidět i jiné perspektivy světa.
Já nevím. Mně ten Hemingway pořád ne a ne chtít sednout. Třeba ten další.