moonell
komentáře u knih
Jana bude brzy sbírat lipový květ
Miloš Doležal
Těžké téma. Oceňuju sentiment, rozumím terapeutickým důvodům, kvůli kterým sbírka zákonitě musela vzniknout. Pár dobrých veršů tam je, ale na Magnesii Literu moc nechápu, proč to dosáhlo.
Bolest se dožaduje procítění a já respektuju, že někdy vyleze ven. Ale působí na mě dojmem šuplíkovek, které bude mít po psacích stolech rozházené kdekdo procházející si traumatem.
Ale možná právě proto?
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Znepokojující. Je v tom něco hrozně prázdného, jen nafouklá bublina plná úzkosti letmo škrábající povrch myšlenek. Nevím, co si mám myslet. Nevím, jestli souhlasím s idejí díla, nevím, jestli s ní mám souhlasit ani kterým směrem se mě autor snažil otočit. Mám mít strach? Mám chodit po světě s vykřičníkem a pocitem, že neustále něco dlužíme budoucnosti, protože přítomnost je nenapravitelně rozbitá? Je možné existovat ve vakuu naplněném marastem, které Bradbury zvládl tak krásně teoreticky vykonstruovat a my ho teď žijeme?
Nevím. Požárníci přinesli do mého života Ticho a Neklid.
Dlouhý, temný čas svačiny duše
Douglas Adams
Tak jak mívám u Adamse často pocit, že sice nemám tušení, co se děje, ale nemůžu se dočkat, až budu zmatená ještě víc, u této knihy jsem bohužel zhruba od půlky byla jen konsternovaná a nechápající. Dočítala jsem čistě z tvrdohlavosti a nejsem si úplně jistá, že jsem pochopila závěr. Možná mi něco uniklo, možná se i mistr tesař někdy utne. Škoda, rozjezd solidní, pak jako kdyby nedokázal udržet tempo ani kontinuitu (paradoxně úplně stejně jako Gaiman v Nikdykde).
Milenec lady Chatterleyové
David Herbert Lawrence
Politicky zahořklé dobové porno. Místy zajímavé myšlenky a hluboce propracované vnitřní pochody postav, místy neuvěřitelně otravné stížnosti vypravěče/autora na úpadek společnosti a proměnu prostředí, genderových rolí a třídních poměrů. Konec podivně otevřený interpretaci. V některých úsecích šel autor natolik za hranice tehdejší morálnosti, že se to nějak záhadně dotklo i mě o téměř století později. Znovu ji číst nebudu, ale jako otisk poválečné Anglie velice zajímavý kus trilobita usazený v jantaru.
Druhé město
Michal Ajvaz
Myslím, že není potřeba věnovat tolik pozornosti konkrétnostem bizarností Druhého města. Jsou to jen okraje. Někdo tu napsal, že jde o fantasmagorický trip, a svým způsobem ano, ale koncepčně nezáleží na rituálech a mytologiích světa ve stínech, spíš na filosofii s nimi spjaté. Alespoň za mě. Podívat se zeshora, ne zevnitř.
Velká iluze? Esej o Evropě
Tony Judt
(SPOILER) Vyplatí se přečíst, byť jsou některé pasáže vzhledem ke stáří textu už neaktuální, místy je člověku až špatně od žaludku z toho, jak velká část stále aktuální je. Plus tedy pro mě osobně bylo velice zajímavé konfrontovat se s tím, jak koncept "střední Evropy" vnímá člověk, který z ní nepochází.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Z nějakého neznámého důvodu jsem se skrz ní kousala neúměrně dlouho, asi jsem si s tím originálem naložila víc, než jsem dokázala snést :) Nicméně zklamaná určitě nejsem, Gaiman krásně ladí s Pratchettem a jejich narativní techniky se výborně prolínaly.
Jantarové kukátko
Philip Pullman
Ach, fyzika, fantasy a hereze. Co by člověk měl ještě chtít. (Poznat vlastního daemona, možná.)
Mozek v plamenech: Můj měsíc šílenství
Susannah Cahalan
Příběh zpracovaný zajímavě po beletristické a precizně po odborné stránce, takže můj medicínský nerd byl jaksepatří spokojen. (Autoimunitním kriplům zdar, stůjme při sobě, že.) Jsem velmi ráda, že Cahalanová to pojala tak důkladně, takže to má i informativní a osvětovou hodnotu.
Petrolejové lampy
Jaroslav Havlíček
Český realismus je na mě místy příliš pomalý. Ale Štěpka je feministka jako svině, takže malá high five Havlíčkovi za to (nemůžu si pomoct, ve Studně osamění je transsexuálka, která se taky jmenuje Štěpka - náhoda?).
Prokletí Salemu
Stephen King
King má talent napsat něco, co by na plátě vypadalo jako béčkový horor, ale jeho slovy z něčeho takového vznikne mistrovské dílo. Prokletí Salemu už bylo místy moc přepjatý i na mě, ale pořád stejně obdivuju Kingovu schopnost zachytit obraz, situaci, myšlenku tak věrně a pravdivě, ať už se jedná o sebevětší pitomost .)
Deník lhářky
Patry Francis
Pomalý rozjezd, nicméně po přetrpění první třetiny knihy už jsem se nemohla odtrhnout. Rozhodně silné téma, zvlášť pro zasvěcené (a že jich nebude málo). Na to, že jde o debut - smekám.
Červený obr
Tereza Bínová
Jo. Takhle se dělá minimalismus. Ne ta přiblblá instagramová poezie. Má to v sobě hluboko zasazenej pocit, nehmatatelnou nostalgii a strach z neklidu. Zdánlivě nevinný otazníky.
Přečetla jsem na stojáka v knihkupectví za 10 minut, ale koncepce času je kontextově irelevantní. Zůstal ve mně dojem i s tak malým množstvím slov.
Jedna želva za druhou
John Green
Pasáže s intruzivními myšlenkami byly hodně nepříjemný, ale jako člověk s OCD jsem ráda, že autor s OCD dal život postavě s OCD. Po dějové stránce mě kniha nijak zvlášť neuchvátila, ale za interní pochody a ruminace Holmesy 10/10.
Dům na kopci
Shirley Jackson
Myslím si, že by kniha potřebovala být delší. Ne ve smyslu příběhu, jen propracovanosti, budování světa, vtahování do reality Hill Housu. V první polovině jsem se nemohla odtrhnout, v druhé mě autorka místy ztrácela kvůli náhlé změně v tempu. Pořád si myslím, že se jedná o výborně napsaný román, jen bych ze své redaktorské deformace autorku tlačila vyždímat ze sebe víc :)
Bezvýznamná žena
Oscar Wilde
Podezřele feministické na svou dobu, zvlášť pokud vezmeme v potaz to, že hru napsal muž (byť tím mužem je Wilde). Je to možná příliš melodramatické v nějaké momenty, ale to snadno odpouštím vzhledem k době publikace.
Bouře a vzdor
Leigh Bardugo
Hodně velký posun ve spisovatelském umu autorky, je zábavný to pozorovat. Pořád to narativně kulhá, sklouzává ke klišé a romantická linka příběhu mě neuvěřitelně otravuje, ale těším se, kam se Leigh bude vyvíjet dál.
