Moony12 komentáře u knih

Knihu jsem si vybírala podle anotace. Zalíbila se mi myšlenka, že to bude autentické vyprávění člověka z ulice, a líbil se mi i ten nádech, jakým byl popis napsán. A naneštěstí je popis lepší než knížka samotná. Nemá to žádný souvislý děj, žádný jeden ucelený příběh s nějakou gradací, zápletkou, vyvrcholením, závěrem. Nic takového. Proto k tomu člověk nesmí přistupovat jako k životnímu příběhu jednoho chlapíka z ulice, ale jako k příběhům ze života jednoho chlapíka z ulice. V tomhle bodě nastává totiž to nenaplnění očekávání z uvedeného popisu na přebalu knihy. Nicméně ani tuto knihu nelze jen hanit slovem…Když člověk přijme fakt, že to není klasický příběh s určitou dějovou linkou, ale prostě čisté surové vyprávění náhodných historek, pak v tom s trochou snahy člověk najde něco, co se mu zalíbí. Ale chce to hodně snahy, odpustků a vnímat hlubší životní věci, které tam vlastně napřímo ani napsané nejsou. Jde hlavně tedy o vyprávění, s jakými lidmi se setkal, o čem si s nimi povídal, úskalí žebroty apod. Je tam hezky vidět, jak je pro takového žebráka příjemný pouhý pětiminutový hovor s nahodilým člověkem. Už nikdy toho dotyčného třeba nepotkal, ale přesto se o něm zmínil v knížce. Uvědomila jsem si, že ta místa, na kterých se pohybuje a o kterých píše, jsem sama navštívila. Byla jsem tam. Úplně realisticky si ta místa vybavím, i co jsem tam dělala, kudy jsem procházela. Dost možná jsem přímo potkala tohoto žebráka. A stačilo se u něj zastavit…stačilo mu dát pár drobných, usmát se na něj, nebo ho pozvat na zmrzlinu, a pro něj by to byl třeba životní příval pětiminutového štěstí, o kterém by se nepochybně zmínil na dvou stránkách své knížky. Tento úhel pohledu mě mile potěšil, protože dnešní společnost si málo všímá okolních Neznámých a nevěnuje jim ani jeden upřímný úsměv jen tak, pro příjemnější den. To byl takové hezké uvědomění si během čtení. Ale jak je vidět, nejde o žádnou „big thing“, o příběh s výraznou pointou, kterou člověk nesmí při svých čtecích maratonech a toulkách po knihkupectvích či knihovnách vynechat. Suma sumárum se to četlo dobře, vzhledem k tomu, že jsou to kraťoučký příběhy, je to malinká knížka, takže to jde rychle. Obzvlášť závěr knížky se mi líbil, protože tam se vyjadřuje i o tom, jak se život na ulici změnil od dob jeho mládí, je tam moc hezky vykreslená ta změna, lidi jak se změnili, doba jak se změnila, názory na politiku a veřejné osoby tam popisuje, a z toho jde vidět, že to má vážně v hlavě srovnaný, a že je to chytrý chlap, co kdyby nemiloval ulici, mohl by si žít daleko líp. Ukázala mi ta knížka nový pohledy, dozvěděla jsem se nový věcí, které by mě prostě nenapadly, byť jsou úplně očividný, ale holt jde vidět, že člověk nemusí vidět ani tak očividný věci, když to nezažije na vlastní kůži. Každopádně nelituju toho, že se mi dostala do ruky, přijala jsem ji tak, jak je napsaná a vyvarovala se tak zklamání, které bych měla, kdybych to neučinila, protože jak říkám, jakýsi druh toho očekávání nenaplnila. Rozhodně to není literární skvost na Pulitzerovu cenu, ale člověk stráví docela příjemný večer v Paříži jiné, než se zdá nám turistům.
Každopádně ti z Vás, kteří knize dají přeci jen šanci – dejte mi vědět, jak berete postavu samotného Žebráka. Je pro Vás klaďasem nebo záporákem? Sympaťák nebo vypočítavec? Já se totiž neumím rozhodnout, na kterou misku vah se naklonit. *tak trochu SPOILER* Ano, je inteligentní, všímavý člověk, co má přehled o dění. Umí si cenit spousty věcí, umí se dělit, je přejícný, milý, hodný, čímž si samozřejmě získal mé sympatie, až teda na dvě situace, které nedokážu pochopit a připadají mi nezodpovědně a zbabělé. Ale budiž, každý dělá chyby. Co mi na něm ovšem vadí, a díky čemu jej nedokážu zařadit do skupinky klaďasů, je jeho přístup. Dávno by žebrákem být přeci nemusel, naopak. Já teda dokážu pochopit, že mu takový život vyhovuje, že miluje život na ulici a to, jak je každý den jiný. Ale považuji to v jeho případě za vypočítavé, že spoléhá na to, byť s rizikem, že se o něj postarají jiní lidí, lidi, co do té práce chodí a ty peníze si vydělají. Vzhledem k jeho možnostem využívá toho, že se mu v tom žebrání daří, a zneužívá tak dobroty lidí. Proto jsem tak na rozpacích, co si o něm vlastně myslet. No co, nezbývá mi než ho přijmout takový, jaký je a brát to tak, že si to zvolil sám a stejně tak si lidi volí sami, jestli mu pomůžou nebo ne. Nikomu neubližuje, je tak spokojený, tak to budu brát tak, jak to je. Zas tak dobrá kniha to není, abych uvažováním nad ní strávila příliš mnoho času.

3 07.08.2017

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, kolik různých životů žijí kadeřnice...No vážně! Tak třeba tu svou znám již deset let, a ona zná mě...no jo, ale já jsem jen jedna z mnoha, se kterou prožívá všechny ty příběhy, jež v sobě všichni máme. Všechno to randění, promoce, svatby, oslavy, dovolené, ale taky prohry, rozvody, nehody, při kterých si místo kondicionéru omylem koupíte obarvující šampón, a první šediny...velmi neotřelá kniha, ve které všechny ty příběhy jsou! Mnohé je znáte sami, jiné Vás překvapí, pobaví, rozveselí, nad jinými upustíte slzu. Velmi neotřelá knížka, při které si uvědomíte, že každá "obyčejná kadeřnice" (jak je mnozí podceňují), je ve skutečnosti životy zachraňující psychoterapeutka, akorát bez diplomu, která Vám ovšem navíc dodá šmrnc a styl! Tleskám, klaním se a tímto se omlouvám vlastní kadeřnici, že ji pokaždé vymluvím díru do hlavy. :D

A kdo se chce parádně pobavit a zkusit oddychovku, kterou píše sám Život, vřele doporučuji! :)

1 20.06.2021