morava komentáře u knih
Opet pekne napsany pribeh o chlapci, ktery sve pate narozeniny oslavi v den , kdy zacina prvni svetova valka a hned na druhy den jeho otec narukuje. Od kazdeho jen slysi, ze do vanoc bude po vsem, ale nikdo nerika do kterych vanoc. Nejen ze se Alfi musi rozloucit s otcem , ale zanedlouho i se svou nejlepsi kamaradkou a jejim tatinkem, panem Janackem. Od nej dostal Alfie svou oblibenou knihu Robinson Crusoe.Ty proste odvedou z domu.Alfi uz slavi sve devate narozeniny, do skoly chodi jen v pondeli, protoze to maji dejepis, ktery ho moc bavi, a ostatni dny chodi, tajne, aby maminka nic nevedela,na vlakove nadrazi cistit boty. A lide kolem stale rikaji, ze do vanoc vse skonci. Nadrazi je i misto, kde se Alfi dozvi, kde je jeho otec, a ze stale zije. A tak se rozhodne se za nim vypravit, a kdyz vidi, a zjisti, co s jeho otcem je, tak se rozhodne mu pomoci a dostat ho zpet domu. Mozna to neni spravne, ale Alfie to musi zkusit. Podari se mu to ? A setka se jeste nekdy se svou kamaradkou Kalenou a panem Janackem ? To Vam samozrejme prozrazovat nebudu.
Chtela jsem se pobavit, a kniha tento ukol splnila. Ve Veseli bylo obcas dosti veselo,hlavne pri hodine jogy jsem smichem ronila slzy. Najdou se i stranky, ktere vas spise rozesmutni,nez rozveseli, ale i to k zivotu patri. Ma prvni kniha od teto autorky a za mne bezva oddechovka.
Utla , skoro nenapadna knizecka, kterou clovek snadno prehledne. Jeji obsah vsak skryva pribeh, ktery se vam po docteni jen tak z hlavy nevytrati. Pribeh Mary, vyrustajici se svymi sestrami na anglickem venkove roku 1831, je jeji pribeh. A ona ho pise vlastni rukou .A jeji vlasy maji barvu mleka. A mne tento smutny pribeh pohltil. Pokud knihu nekde zahlednete, urcite ji vemte s sebou.Rozhodne stoji za precteni.
Kdyz mam chut na nejakou skvelou detektivku , tak vim ze u tohoto autora neslapnu vedle. Pripad je i tentokrat pekne zapleteny a detektiv Hunter se svym partakem Garciou ho postupne rozpletaji tak, ze se nudit rozhodne nebudete. A to, ze o napeti neni nouze, to snad ani nemusim psat. At jsem se snazila sebevic, vraha jsem neodhalila. Takze shrnuto, podtrzeno, za mne opet doporuceni.
I tentokrat jsem si uzivala jak detektivni zapletky, tak i atmosfery a drsne prirody skotskych ostrovu, kterou muj oblibeny spisovatel zvlada vykreslit na jednicku :-)
S touto knihou jsem urcite neslapla vedle. Bavilo mne postupne odkryvat stripky minulosti hlavnich postav a pomalu odhadovat, jak to vlastne vsechno bylo. Co se vlastne stalo?Kdo koho vini ?A kdo se vinen citi ?
Tak nejak nevim, jestli se mi kniha libila, nebo ne. Nejak mne dej nevtahnul,ale na druhe strane musim rict, ze by mne celkem zajimalo, co bude dal, jak se bude vyvijet zivot a pratelstvi dvou divek, ktere byly nerozlucne kamaradky.No uvidime, mozna, ze se mi druhy dil bude libit vice. Mozna mu dam prece jenom sanci.
Knihu jsem si koupila pred rokem a celou dobu jsem se tesila, az se k ni dostanu. A bylo na co se tesit. Australska priroda, rodinne vztahy, romantika, drama, to vse autorka popisovala tak, ze se mi nechtelo knihu odkladat, ale zaroven jsem ji nechtela zhltnout najednou.Rozhodne to bylo krasne cteni a je docela mozne, ze se ke knize za par let vratim znovu.
Urcite se poohlednu po nejake dalsi tvorbe pana Sobotky. Styl psani mne zaujal a nejvice se mi libily novely Sklenice a Holubi posta.
Me prvni seznameni s autorkou a za mne spokojenost. Urcite se pustim i do dalsiho dilu.
Opet jsem si uzila krasneho vypravecskeho stylu pani Mornstajnove.Ja sama si pamatuji casy, kdy jsem oblekala pionyrsky kroj, ktery se mi vubec nelibil a cerveny satek, pri jehoz zavazovani jsem vzdy mela nervy nadranc. Na zakladni skole jsem chodila do peveckeho sboru, a kdyz jsme meli nekde vystoupeni, tak prave v techto krojich. I zde, stejne jako u Hany a Slepe mapy, jsem knihu jen nerada odkladala. Ted jen doufam, ze se brzy objevi nejaky novy pribeh z pera teto autorky, protoze uz od ni nemam co cist. Teda pokud nepocitam jeji novou detskou knizku Strasidylko Strasa, kterou si mimochodem take rada prectu.
Krasne napsany tajemny pribeh, ve kterem jsem se na zacatku trochu musela soustredit, abych se neztratila, ale nastesti se tak nestalo. Knihy, ktere se mi hodne libi, vetsinou zhltnu jako malinu, ale tuto knihu jsem cetla dosti dlouho. A je to jen dobre, protoze jsem si mohla atmosferu celeho pribehu uzivat dele. A dalsi dil ze serie mne urcite nemine :-)
Jsem moc rada, ze si ke me tato kniha nasla cestu. Zajimave zpracovany pribeh , tema 2. svetove valky, zidovstvi , ghetta, osudy lidi, kteri se snazi prezit. Hlavni roli zde maji loutky. Loutky, ktere maji svuj vlastni pribeh, maji dusi, umi naslouchat, umi rozesmat a mohou i zachranit ne jeden zivot.
Kniha se mi libila od zacatku az do konce.Bavila mne psychika a uvazovani postav. Uz v prvni tretine, kdy se vlastne nic moc nedeje, se mi libilo, jak Barbara Wood pripravuje ctenare na to, ze to napinave teprve prijde. A ono prislo a ja se od posledni tretiny knihy nedokazala odtrhnout a autorka mne proste nezklamala ani tentokrat, a uz se tesim na to, az si zase nekdy v budoucnu vyberu ke cteni dalsi z jejich knih.
Zajimave tema, ktere by nikdo nechtel zazit ve skutecnosti, nocni mura kazdeho rodice. Napeti rozhodne nechybelo, ale mozna si s tim autor mohl vice vyhrat, nekdy se mi zdaly nektere pasaze trosku rychle useknute. Ale rozhodne to nebylo spatne cteni.
Postavy z tohoto komiksu mne proste bavi, Kadlec a Tkadlec jsou uzasni :-) Po shlednuti filmu jsem si precetla muj prvni komiks a myslim, ze nezustanu jen u prvniho, ale rada si prectu i dalsi prihody Tintina.
Tak tato kniha je presne ta, u ktere, kdyz se me i za par let zeptate, jestli jsem ji cetla, tak okamzite bez premysleni se mi vybavi cely pribeh a odpovim hned ano. Vybavi se mi hodne smutny pribeh, od ktereho se vsak nedalo odtrhnout. Stridani dvou casovyh rovin se mi v teto knize velice zamlouvalo. Emoce pri cteni opravdu pracovaly na plne obratky a posledni dve kapitoly jsem uz ronila slzy. Silny pribeh , na ktery nezapomenu .
I tato kniha od Mo Hayder se mi libila :-)Zaujalo mne prostredi a tajemna Maud, ktera byla strasakem nejen pacientu, ale i zamestnancu psychiatricke lecebny. A Jack Caffery a Blecha samozrejme nechybeli. Rozuzleni pripadu a konec mohl byt zdibec lepe propracovany, ale i tak jsem byla spokojena.
Tak, konecne docteno! Trvalo mi to docela dlouho, nez jsem knihu docetla. Neni to vsak tim, ze by mne kniha nebavila, ale proste bylo mene casu , coz me narusovalo dej cteni, ponevadz prave naopak mne bavila, takze jsem ji jen nerada odkladala. V knihach mam rada prolinani dvou casovych linii, a zde v kombinaci s druhou svetovou valkou, to bylo pro mne prave to lakadlo, co mne donutilo po teto knize sahnout. A udelala jsem dobre a budu se tesit na dalsi dil ze serie. A to, ze je to autorova prvotina, za to jen palec nahoru :-)
Knihu na podobne tema, tema tyrani, jsem uz jednou cetla. Byla to kniha "Dite zvane to."A tenkrat jsem si rekla, ze uz zadnou takovou knihu otevrit nechci, ze to stacilo, protoze jsem se jeste par dnu dostavala z deprese, ktera na mne behem cteni pomalu, ale jiste dopadala. A presto jsem neodolala a i tuhle knihu otevrela a zacala cist, nekdy za pulkou jsem myslela, ze prestanu a nakonec ji docetla celou. A tentokrat nepridavam hvezdicky. Spise je muj komentar plny otazniku a vykricniku.Jak jen je mozne, ze se neco takoveho opravdu deje ? Inspirovano skutecnym pribehem ! A tech otazniku a vykricniku by se naslo vice. Ale jedno vim jiste, ze po precteni teto knihy uz dalsi opravdu nechci cist ! Uz mi to stacilo, to zlo v podobe tyrani, a je uplne jedno kdo je tyrany, nebo kdo koho tyra. Tohle by se dit nemelo! Nikdy a nikde ! Na druhou stranu musim napsat, ze je mozna dobre, ze i takovou knihu si lide prectou, mozna si pak budou vice vsimat, jestli se nahodou nekde blizko nedeje neco, co by se dit nemelo.