Morbidus komentáře u knih

K této knize jsem přišel s rozporuplnými pocity. Mohla za to anotace, která mi slíbila v příběhu auto (nemám rád auta) a jiné dimenze (mám rád jiné dimenze). Překvapivě se mi obojího dostalo v menší, avšak výživné míře. Kniha je v jádru převážně vyprávěním policistů o znepokojivých úkazech, týkající se jistého... „auta?“
I přes určitou „povídkovitou užvaněnost“, která je znatelná zejména ve střední části, se příběh četl dobře. Mohlo by se zdát, že knize chybí výraznější vyvrcholení - nicméně jak to vnímám já, je zde pointou právě její absence. Právě ona neschopnost lidské mysli přijít dané věci na kloub, protože je příliš absurdní a cizorodá, je zde tím skutečným horrorem. Jedinou vadou na kráse tak zůstává mírné natahování děje ve střední části a ne až tak výrazné postavy (místy jsem poněkud tápal ve jménech).
Pokud máte rádi spíše pomalejší, atmosférické příběhy, neváhejte přistoupit blíže a zjistit, co to z Buicku 8 vlastně vylézá...

1 05.01.2021

Po předchozí dobré zkušenosti jsem sáhl po další knize od dua Boček & Zubík. Opět jsem se nezklamal. Navíc mě v tomto případě potěšila i pevná vazba (kterou preferuji) a sympatická obálka knihy. Vlastně bych se i odvážil tvrdit, že se mi tato sbírka líbila o chlup více než ta (chronologicky) následující.
Povídek je opět značné množství, některé kratší, jiné delší. A jak se dá logicky předpokládat, ne všechny mě tím pádem zaujaly - přesto se jim daří držet úroveň, pod kterou neklesnou. Což je vzhledem k různorodosti témat a stylů vypravování pozoruhodné. Nejvíce a nejméně oblíbený kousek tedy protentokrát vybírat nebudu.
Mrazení v zádech se nekonalo, ale jinak poměrně zábavná a čtivá záležitost. :-)

1 04.10.2020

Super záležitost! Atmosféra by se dala krájet, zvraty jsou překvapivé a „hlavní“ monstrum je přesně takového druhu, jaký mám v osobní preferenci. Jen je škoda toho nadbytečného vysvětlování ke konci příběhu, které veškeré předchozí klady poněkud uzemní. Přesto jsem s knihou velmi spokojený a určitě ji mohu doporučit.
V knize se taktéž objevilo několik povídek od autorovy dcery; je to ten typ příběhů, který osobně vnímám spíše jako „obrazy“ (na čemž nevidím nic špatného). Nemůžu říct, že by ve mně zanechaly hluboký dojem, ovšem také nemůžu tvrdit, že by nebyly vkusně napsané. Příběhem, který ke mně svým obsahem nejvíce přilnul, byl Pokoj.
Řadíte-li se k lidem, kteří si sebou berou knihu i na toaletu, v tomto případě si to dobře rozmyslete... :-)

1 15.09.2020

Tohle není typická kniha, kterou bych si přečetl či koupil (mám raději beletrii). Popravdě jsem tuto knihu po přestěhování našel vedle krbu v krabici s papíry na podpal. Mé knihomolské já se pochopitelně okamžitě vzbouřilo; a jelikož věřím podobným znamením a intuici, řekl mi už název knihy co v tom týdnu bez internetu budu číst.
Ač jde o motivační literaturu zejména pro ženy (a jelikož jde jde o americkou literaturu, je zde pro mne až příliš mnoho Boha, ale to je každého věc), zaujalo mě to. Bylo to poměrně čtivé a ani tolik ne plné rad pro podnikání jako spíše rad do života. A jde o rady funkční - spoustou z nich se v životě do jisté míry řídím i já sám. Zatím relativně úspěšně. :-)
Prostě takový malý zázrak, který se mi během stěhování stal.

1 02.09.2020

Další z knih, ke které jsem se po několika letech vrátil... ovšem stále jde o mnou (prozatím) nejméně oblíbenou povídkovou sbírku na poli českého horroru. A to ne proto, že bych si čas od času nerad přečetl nějakou tu prasárničku (zejména pak v kombinaci s horrorem). Ano, všechny povídky se (více či méně) tématu dotýkají, ne všechny ho však zcela splňují.
Tak či onak, výsledek vnímám spíše jako příjemný průměr, obohacený o několik lepších kousků, kterým vévodí zejména Hodinový manžel se slevou. Minusové body naopak kniha získává u (pro mě poněkud zmatené) povídky Dřevěná sesle - ani po několika přečteních mi není úplně jasné, o čem ten příběh vlastně je.
Osobám horrorem nepolíbeným bych knihu asi jako úplný start nedoporučoval, ostatní nechť se do ní s chutí pustí...

1 24.07.2020

Stejně jako v případě předchozí autorovy knihy, i k této jsem se po letech s radostí vrátil. Tentokrát už ji dokážu ocenit lépe než tehdy - asi to bude věkem a vyšším stupněm otrlosti, protože některé zápletky mé mladší já nemálo šokovaly. Z nějakého důvodu se mi (ano, i mně) více zamlouvala předchozí sbírka povídek (Z druhé strany). Tato horrorová sbírka sice obsahově rozhodně nezaostává, obsahuje více příběhů a je rozhodně vypsanější, ale... těžko se to popisuje. :D Možná působí méně učesaně či promyšleně? Těžko říct. :-)
Tak či onak, na kvalitě jí to neubírá. Samozřejmě, vyšší množství povídek zvyšuje šanci, že čtenáři některá nesedne. Případem povídky, která není mým šálkem kávy, je Souboj - nápad hezký, ale nijak výrazně to se mnou nepohnulo. Vybrat nejvíce sympatickou povídku je pro mě v rámci této knihy zapeklitá věc (Už to déle nevydržím se mnou stále hluboce rezonuje), tudíž zcela výjimečně zmíním hned dvě. V prvním případě Expresní zásilku - prostě mám rád, když se důležité části odehrají vskrytu a čtenář si musí tu skládačku v hlavě složit sám. A ve druhém případě Přišel. Odešel. Zůstali mrtví. - tady moc není o čem diskutovat, myšlenka a zpracování daného tématu je naprosto perfektní.
Co se týče obálky knihy, je poměrně fajn (čti: creepy), i když přímo nesouvisí s žádnou konkrétní povídkou (což je trochu škoda). Nicméně oceňuji doslov, kde je popsán vznik, inspirace (aj.) jednotlivých příběhů - velmi dobrá věc v mnoha ohledech.
Shrnu-li to, jde o dobré čtení a ideální útočiště pro zbloudilé horrorové duše.

1 08.07.2020

Na časopis Howard mé mladší já narazilo na internetu zcela náhodou (snažil jsem se zjistit, kdo je to ten Lovecraft a jestli toho má víc). Venku byla první tři čísla a jak jsem tehdy pochopil, další mělo vyjít zanedlouho. A jelikož potřebuji mít věci seřazené chronologicky, otevřel jsem si první díl. Bylo to naneštěstí jen elektronické, místy poněkud nedoladěné... ale něco ve mně prohlásilo: „Wow, tohle je fajn!“
Přečetl jsem si je tehdy všechny. A pak jsem pokaždé čekal na šestého jako kočka na krmení.

Takže když jsem teď otevřel tištěný speciál složený z prvních čísel Howarda a hned na mě vykoukl Horror z Indie (a další povědomé články), bylo to pro mě jako návrat v čase. Fyzická forma časopisu navíc dopomohla tomu, že jsem si dnes přečetl i věci, které mě tehdy tolik neoslovovaly (portréty, rozhovory). Články i povídky jsem si s chutí přečetl znovu, někdy dokonce s úplně novými dojmy. A samozřejmě, někdo by mohl namítnout, že mu tam chybí to a ono - nicméně já k zvolenému výběru nemám co dodat.
Další tištěný Howard je u mě jednoznačně vítán.

1 23.06.2020

Stejně jako kolega v příspěvku níže, i já musím zmateně kroutit hlavou nad tím, jak podceňovaná tato nenápadná kniha je. Jasně, není to žádné světoborné dílo, tato česká sbírka horrorových povídek se drží průměru. Z textu je patrná jistá nevypsanost a (zřejmě záměrná) archaičnost. Největším plusem je však povedená atmosféra, ze které zřetelně dýchá záliba v autorech jako Poe či Lovecraft.
Osmero povídek se odehrává v rozličných místech a časech; jak to s povídkovými sbírkami bývá, něco čtenáři sedne více, něco méně. Mě nejméně oslovil příběh s nadějným názvem Smrtihlav, který jako by se nemohl rozhodnout, o čem vlastně je. Naopak vrcholem sbírky je pro mne výlet do starověké Arábie v povídce Otrávené trny. Obálka knihy je trochu nevýrazná a bez objasňujícího textu, ovšem přesto navodí odpovídající atmosféru.
Pokud vám nepijí krev atmosferické příběhy, tuto sbírku bych určitě nezatracoval.

1 30.05.2020

Tahle sbírka povídek z ranku horror či dark fantasy je něco trochu jiného, než na co je dnešní rozmlsaný čtenář zvyklý. Ačkoli se na první pohled může styl psaní zdát pohádkový, nikdy nevíte, za kterým rohem vás čeká hrůzný mord, prokletí nemrtví či slizké chapadlo. Z příběhů čiší Poeovská až Lovecraftovská atmosféra. Na druhou stranu jde z textu znát určitou nevypsanost, která protřelého čtenáře okamžitě praští do očí - což je škoda, protože s lepší korekturou by byl můj celkový dojem hned o stupínek výš.
Paradoxně hodnotím nejhůře titulní povídku Červivé jablíčko, která mě málem odradila od dalšího čtení. Naštěstí jsem vytrval a kromě slabších či průměrných povídek nalezl i poměrně zajímavé kousky, z nichž nejlépe hodnotím Kráčející rakev.
Sborník bych doporučil zejména nadšencům do starších, temně laděných příběhů.

1 25.04.2020

Zajímavá sbírka povídek, která se vyznačuje žánrovou všehochutí (nenajdete zde jen horror, jak by se mohlo na první pohled zdát). Na jednu stranu to znamená, že čtenářova náklonnost k jednotlivým kouskům bude jak na houpačce. Na stranu druhou, máte jistotu, že dříve nebo později na něco zábavného narazíte.
Nejméně mě oslovila povídka O husách, bolestižroutech a těch ostatních. Co se týče mnou nejlépe hodnocené záležitosti, překvapivě to není ani jeden ze dvou příspěvků Marka E. Pochy (ačkoli jsou oba skvělé). Namísto toho volím kousek s názvem Psychicky náročná práce, který mě naprosto rozsekal. :-)
Nadšencům do české a slovenské fantastiky bez mučení doporučuji.

1 22.04.2020

Tahle kniha je napsána pro nadšence do hororových příběhů, mezi které se počítám i já. Před čtením je třeba mít na paměti hned několik věcí - kniha není beletrie, vyšla roku 1981 a povídání o současném hororu se nedočkáte. Přesto jsem velmi rád, že u nás konečně vyšla.

Nejprve negativa - King zde hovoří o mnoha filmech, knihách a dalších věcech, které jsem neviděl, nečetl ani neslyšel. Navíc vám v kostce předžvýká a převypráví celý jejich děj. Také je třeba s faktem, že kniha vznikala v jiné éře a to, co zaujalo autora, nemusí nutně zaujmout vás.

Na druhou stranu zde naleznete mnoho tipů na filmy a knihy (dobře, uznávám, že ze zvědavosti se sem tam kouknu na špatný film nebo si naschvál přečtu brakovou knihu). Ačkoli děj mnoha z nich je autorem převyprávěný, z té záplavy spoilerů si s odstupem času pamatuji minimum. Zůstal spíše pocit nadšení pro věc, doprovázený analýzou toho, co se nám na tom líbí, jak to funguje a co je za tím skryto. Minimálně za sebe mohu říct, že se mi po přečtení řada věcí osvětlila.

Pokud vás hororový žánr neoslovuje až tak do hloubky, bude to i přes ,,živý'' styl psaní zřejmě otrava a tři až čtyři hvězdičky si od těch pěti uberte. Já uberu jen jednu - kvůli mírné neaktuálnosti knihy. Mně v knize ty novější záležitosti prostě chybí. :-)

1 15.07.2019

Kniha obsahuje dva příběhy - Klenot sedmi hvězd a Carmilla.

Klenot sedmi hvězd zabírá přibližně 3/4 knihy. Pochází z pera Brama Stokera, autora Draculy. A stejně jako Dracula, ani tento příběh mi k srdci nepřirostl. Dokonce mi přijde, jako by oba příběhy byly psány podle podobného mustru. Problémy zůstávají stejné - rozvláčnost děje, užvaněné postavy a přílišná popisnost. Těch pár překvapivých zvratů a egyptská tématika celý příběh prostě neutáhly. Závěr příběhu pro mne byl po tak dlouhém čekání na rozuzlení neuspokojivý.

Carrmilla zabírá poslední čtvrtinu knihy. Na minimu prostoru je zde odvyprávěn napínavý a (na svou dobu) dynamický upírský příběh. Jde o starší dílo než Dracula; ovšem na rozdíl od něj Carmilla zachovává gradující strašidelnou atmosféru. Dobrá věc.

První dílo mne nezaujalo a druhé překonalo má očekávání, hodnotím tedy třemi hvězdami.

1 26.01.2019

Příručka pro mladé kutily své doby, byť mám dojem, že tento receptář poslouží hlavně jejich tvořivým tatínkům. Děvčata jsou zde z tvůrčích činností v naprosté většině činností vynechávána, což mě vždycky zlobí, ale k danému období to patří. Nakonec, spousta těch věcí sestrojit jde, když se člověku chce. Ovšem řada činností dnes už jde dělat mnohonásobně efektivněji, než by vytvořené „vynálezy“ umožnily - otázkou se tak stává motivace pro jejich tvorbu.

Navíc je tu jiný problém - kniha není nijak tematicky seřazená a jde o mišmaš různých nápadů a výrobků. A hned jako první je v knize extrémně složitý návod na výrobu šlapacího auta; kdybych měl jako mladý kluk (který navíc nerad auta), začít tímto, bude to nejspíš dost zastrašující. Celkově by se jednotlivé recepty daly rozdělit do sekcí dopravní prostředky, elektronické přístroje a užitečné vychytávky. Knize z dnešního pohledu prospívají některé hlášky, které z dnešního pohledu působí nechtěně vtipně. Také je zde hezky shrnuta morseovka, což je velké plus. Jinak ovšem kniha příliš zestárla.

Vhodné pro šikovné garážové kutily či kutilky.

24.11.2024

Na této knize je už z předmluvy cítit, jakou sondou do starších časů je. Autorka se tam odvolává na mýty a historky tak notoricky známé, že v jistých obměnách přetrvaly až do dnešních dob. Tohle - a taky mé vzpomínky na dětství, kdy jsme ve snáři hledali význam svých snů - jsou však jedinými klady, které knihu ještě drží nad vodou. Ne snad proto, že si dnes sny jsem schopný vyložit racionálně. Pokud v nich někdo chce hledat víc, je to zcela v pořádku; byť mě trochu mrzí, že už předmluva čarodějné nauky připisuje jen ženám, přestože mužům magie nikdy nebyla zapovězena.

Skutečným problémem, souvisejícím s jejím stářím, je neaktuálnost jednotlivých odkazů. Tuhle se mi zdálo o „neonovém nápisu nad barem“, což byl dost výrazný prvek snu - ale „neon“ zde nenajdete. Zato zde kraluje spousta výrazů, které jsou sice jazykově krásné (namátkou: drnomistr, hudlař, ozhřivka, atd.), ale pokud je neznám a nejsou příznačné pro mou dobu, asi stěží je vyhledám. Brnění, meče a měšce tomu nepřidávají. Logika tedy říká, že s evolucí okolního světa mnoho výrazů i samotné snění zažije obměnu, kterou tato kniha nepřežije. Snění je nadčasové, Snář nikoli.

Tuto knihu by měli vyhledat ti, kdo ji potřebují.

24.11.2024

Nenápadná německá série gamebooků Svět tisíce dobrodružství ve třetím pokračování vezme čtenáře do hlubin dolů sužovaných záhadnými přízraky. Což je svým způsobem originální herní prostředí (pár GB si vybavím, ale i tam se do důlního prostředí zafáralo jen na chvíli). Jelikož jsem dva předchozí díly této volně navazující série odehrál a tedy tušil, do čeho jdu, čekal jsem středně obtížnou odlehčenou hru. Jenže toto dobrodružství je pořádně záludné. Byť i tentokrát lze příběhem projít jednoduše bez ztráty kytičky, hra neváhá nechat hráče bloudit poměrně rozlehlými důlními prostory, přestože už je s velkou pravděpodobností do budoucna herně mrtvý.

Cítil jsem zde výrazný apel na hráčskou zvědavost, jehož nespornou nevýhodou ovšem je nemalá instantní smrt (stav, kdy bez předchozího náznaku nebezpečí jen zvolíte špatnou odbočku a rázem je z postavy dálnice pro červy). Naopak výhodou je, že si nepotřebujete kreslit mapu. Ani kostek není třeba;v rámci náhody stačí naslepo zabodnout prst do stránky s runami. Jediné, co hráči zbývá, je zapisovat si nálezy a indicie. Kniha je tak potenciálně vhodná na cesty a nejspíš zaujme i hráče GB méně políbené (byť těm bych nejprve doporučil předchozí dva svazky). Závěrem jen dodám, že obálka knihy mi k příběhu opět neladí.

Přízrak trpasličích dolů bych doporučil mírně pokročilým hráčům gamebooků.

15.11.2024

Kdybych byl mladý čtenář 8+, podobná interaktivní kniha by mě nejspíše bavila (byť jsem vyrůstal spíše na Lone Wolfovi). Pro mě to bylo jednoduché, ale věřím, že pro dětského čtenáře to bude tak akorát; i když je pravda, že pro méně logicky nadané či méně chytré děti může být kniha frustrující. Fakt, že za špatnou odpověď se nemusí začínat od začátku, na tom nic nemění. Na druhou stranu, právě takovým dětem tato kniha možná je i určena.
Vidím zde dvě slabiny; ta první je, že někteří mladí čtenáři nemusejí mít o mnoha věcech pojem (leckdy to chce mít alespoň základní představu o fyzice). To by ale není nijak tristní, i tyto znalosti může kniha tím pádem doplnit či rozvinout. Ovšem projít celou knihu na jeden zátah je docela slušný nápor na pozornost. Dokonce i mně se stalo, že jsem „omylem“ nalistoval špatnou odpověď. Zda méně pozorné čtenáře kniha odpudí či jim postřeh rozvine je otázka; každopádně knihu není nutné dohrát celou naráz, takže ani tohle není kdovíjaká chyba. Mě to bavilo.
Rozhodně skvělá věc pro všechny mladé čtenáře, kteří rádi luští hádanky.

18.09.2024

Knihy ze série Gamebook o Necronomiconu jsem objevil víceméně náhodou a jejich fyzický vzhled mě hodně překvapil. Jde o tenkou brožuru v rozměrech školního sešitu; nicméně celá kniha je graficky vymazlená, což už samo po sobě dovede částečně navodit atmosféru Mythosu. Nicméně vzhled není vše a otázka je, zda jej dovede doplnit samotný příběh a herní mechanismy. K mé velké úlevě se to zde podařilo (což třeba o podobně laděné sérii Zvol Cthulhu říct nemohu). Pokud stejně jako já máte rádi Lovecraftovy povídky Dagon, Slavnost a Pes (či Slídič, chcete-li), zde je najdete funkčně skloubené dohromady.
Největší slabinou tohoto gamebooku je jeho délka, která činí pouhých osmdesát odkazů. Nejsem toho názoru, že počet odkazů sdělí něco o kvalitě gamebooku, nicméně se tak snižuje počet možných cest a tím logicky i znovuhratelnost. Popravdě (a uznávám, že jsem měl párkrát při hodu kostkou z pekla kliku) se mi málem podařilo příběh úspěšně završit hned na první pokus, včetně získání a ovládnutí jistého mocného artefaktu. Řekl bych dokonce, že znalost povídkoých předloh je velkou výhodou. Co se týče pravidel, jsou sympaticky jednoduchá a soubojový systém rozhodně patří k těm efektivnějším. Na konci knihy se pak nachází Země snů, kam se hráč může během spánku vydat; jde o plnohodnotnou součást hry, která zejména na vyšších stupních šílenství zvládne pořádně zamíchat kartami. Dagon je rozhodně dobrý úvod do této herní série.
Doporučuji gamebookovým začátečníkům, zarputilým milovníkům Mythosu a všem, kteří mají rádi horrorové gamebooky.

16.09.2024

Obálka této knihy od první chvíle doslova křičí, že půjde o vlkodlačí horror, aniž by anotace musela říkat cokoli dalšího. Nicméně právě v tom je zakopaný vlk. Hrůzy v Michiganu jsou takřka archetypálním druhem takového příběhu, jen hozeného do westernových kulis. A byť mi příliš nevoní vlkodlaci ani akční styl vyprávění, má tento román velmi slušný rozjezd. Pokud totiž autor něco dokázal věrně zachytit, tak je to nemilosrdná, krutá a zlomyslná nasranost werewolfích stvoření. Místy jako bych četl Ketchumovku plnou gradujících bezvýchodných situací, ovšem smísenou s hutnou dávkou brakového oldschoolu.
Ale bohužel, po skvělé první části kniha začne být poněkud repetitivní, kdy se jen střídají souboje a odpočinek. Jak se přibližně bude vyvíjet další děj bude jasné nejspíš každému, kdo už nějaký vlkodlačí horror viděl nebo četl. Navíc autor nepřestává znovu připomínat již známé věci (aniž by v daný okamžik měly vliv na děj) nebo pomalu vysvětlovat to, co už čtenáři nejspíš došlo před XY kapitolami. Nemůžu ani říct, že by příběh nebyl dobře vymyšlený... ovšem někteří protagonisté mají díky tomu plot armor silnější než trojitý pancíř. Takže abych to shrnul - jako autorská prvotina dobré, jen se (jak se píše někde začátkem knihy) ten „příběh trochu nafoukl“. Románu ovšem hodně prospívají krásné kontrastní ilustrace, zachycující zajímavé situace a moudře umístěné bez efektu vyzrazení děje. (Četné chyby v části Poděkování v závěru knihy zamrzely.)
Zaujme zejména fanoušky vlkodlačího horroru a oldschoolu.

20.08.2024

Pro mladší čtenáře nebo ukrácení chvil na WC dobrá věc. Ovšem rozhodně bych to nechápal čistě jako encyklopedii nebo jiný druh naučné knihy; na to tam autor vkládá příliš vlastní invence. Přesto se čtenář dozví spoustu zajímavostí a zvláštností, které utkví v hlavě.
Místy mě něco mírně zklamalo (autor považuje za „divná a zbytečná slova“ pro mě běžně užívané výrazy) nebo mi přišlo pofidérně vysvětlené (pořád nevím, co je to záporná hmota), ale tato kniha mimo jiné slouží zejména k odreagování. A tento účel splňuje.
Fajn kniha na ukrácení dlouhé chvíle a ukojení zvědavosti.

14.08.2024

Byť má tato kniha stejná pozitiva i neduhy jako ostatní knihy Děsivě vědy, tentokrát mě velmi potěšila. Byť je totiž opět koncipována pro zvídavé školáky, může se tu leccos přiučit i protřelý dospělý. Tím nechci říct, že bych prováděl všechny experimenty - leckdy už pro mě byly zbytečné a výsledek jsem znal nebo odhadl - ale i když vám Břichobol vysvětluje, že tohle je „vědecká publikace, ne kuchařka“, udělala by lépe, kdyby kuchařkou byla.
Návody, jak udělat „jedlé sklo“ nebo „pavouka v aspiku“ pro mě nebyly žádnou výzvou a abych modeloval ufony, které ani nebudu jíst, mě taky nemotivuje. Ale! Díky této knize jsem zjistil, jak snadno si doma můžu vyrobit máslo, naučil jsem se dělat další relativně dobrý salát a zjistil, kde chybuju s citronádou. A kopřivovou polévku určitě také vyzkouším (je zmíněna dokonce i v poděkování). Jasně, jsou to „experimenty“ jejichž výsledek je „všechny rostliny v salátu jsou jedovaté“. Nicméně tentokrát spolku své výhrady, protože tato příručka Děsivé vědy je jedna z těch, která se dá využít i prakticky.
Fajn pro všechny, kteří se chtějí dozvědět něco o chemii v kuchyni.

09.08.2024