Morbidus komentáře u knih

Knihu jsem dostal darem a na rovinu přiznávám, že první (ani třetí) díl jsem nečetl. Potěšující je tudíž fakt, že jsem se bez problémů zorientoval v dění a byl se schopný začíst. Autor píše svižně a čtivě (ačkoli nevím, jestli některé vědečtější věci běžný čtenář rozklíčuje), díky čemuž jsem mu dokonce odpustil, že jsem poměrně brzy uhodl pointu (...i když!).
Nicméně mám s touto knihou jeden velký problém. Obsahuje sice velké množství sci-fi a úvahových prvků... ale pod vším tím nátěrem je to vlastně jen vztahovka. Což zamrzí, protože potenciál byl nemalý. Navíc některé dějové linie vyznívají trochu do ztracena a čtenáři nezbývá doufat, že svůj hlubší smysl získají v následující knize.
V jádru jde o oddechovou literaturu - a tento účel bez problémů plní.

03.01.2022

Tohle je jedna z těch čupr dupr záležitostí, které rozhodně někdy při tvorbě zápletek využiji. Dokonce se tu i otevírá volba, zda využít svět tak jak je prezentován nebo jednotlivé subčásti (a v tomto případě to půjde hladce) naroubovat do svého vlastního světa. Inspirace je zde dostatek.
Blíže se zde představují tři oblasti - ostrovní Thuren, magické město Kalus a neprobádaný Agol Zar. Všechny mají svá specifika a dostatečný náboj na to, aby zaujaly. Osobně mi nejvíce sedí Kalus, ale zkusit si s postavami projít celou kampaň v kterékoli z oblastí působí lákavým dojmem.
Tohle se mi zamlouvá a budu se těšit, co Neviditelná kniha přinese příště.

03.01.2022

Tuhle příručku ocení zejména ti, kteří v základních pravidlech DrD II vytrvali tak dlouho, že se jejich postavy potřebovaly posunout někam dál. Osobně to ale vnímám podobně jako u pravidel pro experty u DrD I; jen málokdo se dostane tak daleko, aby je skutečně ocenil. A tak mi většina technikálií ve zdejším textu unikla, pokud jsem je rovnou nepřeskočil (a to dělám zřídka). Co ale musím pochválit, jsou části nabízející zápletky pro dobrodružství, které jsou opět inspirující. Jako celek vyloženě nezklamalo ani nenadchlo.

03.01.2022

Expertní díl pravidel otevírá postavám netušené možnosti a ty schopnosti, po kterých hráči skutečně touží. Bohužel většina těchto věcí přichází s křížkem po funuse; osobně neznám nikoho, kdo by se se svými postavami dostal až k expertním pravidlům. Což je mrzuté; ale pro čtení a potenciálnímu využití při hře stále dobrý (a epický) kus, který má v mé pravidlotéce své místo.

03.01.2022

Nenadchlo. Verše jsou pro mne příliš jednoduché, místy trochu kostrbaté a nedaří se jim v mé citlivé osobě vybudit hlubší emoce. Poezie se sice čte jinak než próza, ale v tomto případě to šlo skutečně zvládnout za jediný den (což vidím jako negativum). Snad bych byl ochoten hodnotit výše, kdyby básně byly seřazeny logicky do tematických celků (např. roční období) v nástinu hlubší myšlenky.
Na druhou stranu, pár dobrých básní se zde skutečně vylouplo - ty mi udělaly radost. Stejně tak - či možná ještě více - mě potěšily ilustrace v podobě fotografií z titulního města. Některé z míst na těch fotkách v dnešní době již neexistují a díky tomu tento kousek v mých očích nabyl na hodnotě.
Ona ta nostalgie možná přece jen přijde... časem.

16.11.2021

Svůj (kladný) postoj k této dvoudílné sérii jsem objasnil už u předchozího dílu; tato dvojice příběhů (zde pochopitelně hodnotím knihu) se mi však líbila o chlup více. Nevím, zda je tomu proto, že se změnil autor nebo že zde jsou příběhy jaksi dějově ucelenější.
Tak či onak, brakovitost textu zůstala (a já jsem za to rád). Ovšem gramatických a stylistických chyb je výrazně méně (odmyslím-li si nadužívání pomlček) než u první knihy. Zpočátku zamrzely určité dějové nelogičnosti (jisté postavy měly být mrtvé), kterých si ale všimnete jen pokud jste četli předchozí díl... tento přešlap budiž odpuštěn z čiré nostalgie.
Stejně jako minule - tento knižní zážitek by si neměli nechat ujít čtenáři Freddym nepolíbení i ti, kteří vzpomínají na časy, kdy do Elm Street zavítali poprvé...

21.09.2021

Souhlasím, že v rámci této trojdílné série je tato část příběhově i pojetím slabší. Nicméně k elegiím na tuto knihu se nepřipojím, protože mi stále přijde jako kvalitní čtivo. Tentokrát je zvýrazněna pátrací linka na (zdánlivě) úkor psychiky postav. Možná právě proto lze hůře vidět kvality této knihy... Ale!
Tento příběh je o rozporu mezi tím, jak se lidé snaží působit a co ve skutečnosti dělají. O řetězení zla, sebezáchově a maskách, které si nasazujeme. A zatímco v městečku houstne atmosféra čehosi temného, my pod tyto masky nahlížíme a hledáme motivace. Proč se lidé chovají tak jak se chovají? Co je tzv. normalita a co už je nebezpečná odchylka? A je to skutečně odchylka nebo jen přirozený obranný mechanismus? Tyhle a další otázky se vyplatí si v průběhu čtení klást - a možná nakonec dojdete k závěru, že „jsme všichni tak trochu blázni...“
(Perličkou může být několik referencí na Blochovu povídku „S úctou Jack Rozparovač“. A nemohu se zbavit dojmu, že Bloch sám sebe napříč sérií pasoval do role doktora Steinera, což mi přijde zábavné.)
Podobně jako v předchozích dílech zde neočekávejte gejzíry krve. Tato jatka jsou především psychického charakteru; soustředí se na to, co před sebou i jinými skrýváme ve své mysli. Knihu bych doporučil všem čtenářům, kteří se nebojí nahlédnout do sebe sama.

14.09.2021

Filozofii a naučnou literaturu hvězdami nehodnotím (filozofie je subjektivní, naopak vědecká fakta kašlou na cizí dojmy). Komu by snad hodnocení chybělo, nechť si přimyslí tři hvězdy. Jsem z knihy poměrně rozpolcený. I s vystudovanou (neteoretickou) fyzikou jsem se v některých okamžicích poněkud ztrácel. A pokud v laickém čtenáři budí slovo integrál děs, může předposlední kapitolu plnou hamiltoniánů s klidem vynechat.
Ačkoli se Stephenem Hawkingem zůstávám v zásadním sporu, co se optimistického pohledu na vesmír týče (což je na delší diskuzi), výrazně vylepšil můj pohled na singularitu a vznik/zánik vesmíru. V celkovém obrazu mi to zapadá na správná místa - a to mi dělá radost.
Tato kniha jako by se nemohla rozhodnout, zda je určena laikům či odborníkům. Potenciálnímu čtenáři nezbývá než se podívat za její horizont událostí... :)

Přemýšlel jsem, zda dát dvě nebo tři rudé hvězdy, ale nakonec jsem skončil na dvou. Dokud neskončilo úvodní „vyšetřování“, stále jsem se ještě orientoval. Jenže pak se děj doslova rozsypal na kusy a já rázem nevěděl, která bije. Postavy se rázem začaly plést a nepomohlo tomu ani jejich červené zvýraznění. Kresba na mě také emoce nepřenesla, což u podobného příběhu zamrzí. Dokonce ani ty hlavní postavy neměly (vzhledem k délce knihy) nikterak hluboký charakter. Možná i v důsledku toho všeho mi konec historického příběhu vyzněl lehce falešně a jen jsem nad ním (některé teď trefí šlak) pokrčil rameny.
Hned několikrát mě při čtení napadlo, že původní knižní předloha asi bude lepší. Do tohoto komiksu jsem se nedokázal ponořit, chtělo by to lepší zpracování. Ale nakonec mi to snad i cosi dalo. Takže ještě pořád dobrý... :)

08.05.2021

Když jsem po přečtení Hrobořadí nalezl odkazy na tuto příběhovou sbírku, pochopitelně to vzbudilo mou zvědavost. Po jejím dočtení musím říct, že je to hezký spletenec melancholie, humoru, erotiky, temnoty a dalších ingrediencí. Slabinou knihy ovšem je, že některé příběhy čtenářem proplují takřka beze stopy - opakujících se témat se čtenář snadno přejí. Na druhou stranu se autorka očividně nebojí žádné tématiky ani povídkového rozsahu. A kouzlo pointy v poslední větě (odstavci, slovu) zde na mnoha místech bez problémů funguje.
Mezi mé favority zde patří zejména Hořčice, Poslední návštěva a Jeden den v životě obyčejného studenta Huberta Horáka. Knihu pak uzavírá povídkový bonus autorčiny sestry - z jedné povídky těžko soudit, ale určitě mi to nepřišlo špatné.
Milá sbírka, kterou přečtete za jeden den a noc.

21.04.2021

Poslední kniha série Grailquest nabízí mix všeho, s čím se dalo setkat v dílech předchozích (mapy, humor, šifry, instantní smrt...). A překvapivě to docela dobře funguje. Je tady totiž jeden velký rozdíl oproti předchozím dílům série. Knihu lze totiž dohrát bez jediného souboje (nepočítám-li ten na počátku dobrodružství) či rizika náhodné smrti.
Přitom vše jako by se schylovalo k epickému finále. Na jistých místech lze získat opravdu luxusní magické předměty, ultimátní léčiva a řadu spojenců (včetně jednoho prakticky nepřemožitelného). Pokud máte brnění z dračí kůže z minulého dílu, jste obrnění ještě víc... Musím ale dodat, že těsně před závěrem mě naštval můj spolehlivý meč (něco mi prozradil, ale to už by byl spoiler). :-)
Legie smrti zakončuje příběh důstojně a rozhodně patří k tomu lepšímu ze série.

15.04.2021

Stejně jako předchozí díly série, i zde je od hráče požadována masivní úmrtnost (postavy) a hora trpělivosti. Zejména když zde autor opět nastražil své vypečené (zákeřné) chytáky. Opět stačí špatně padlé kostky a jste na prkně. Pokud libovolnou knihu ze série někdo zvládl bez podvádění dohrát aniž by měl záznam ve Smrtoměru, tak... mu nevěřím. :D
A proč tedy čtyři hvězdy? Přiznám se, zde jsem trochu nekritický. Tento kousek mám hodně rád. Pro jeho celkové ladění, atmosféru, propriety - a vůbec. Prostě vtipný horrorový gamebook, který se téměř celý odehrává v jednom dungeonu. Tentokrát nenajdete žádné specifické lokace; místo toho byl přidán mechanismus pro hledání tajných dveří. Zabijácké pasti na každém rohu. Minimum lékárniček. Zapeklité šifry. Značně vražedná monstra (ještěrky, grr!). A jako bonus „falešný“ konec, který vás vrátí na začátek (pokračujete-li do další knihy série, doporučuji). Tentokrát se mi Pipova kniha kouzel konečně doopravdy hodila.
Ale doopravdy mě potěšil konec příběhu, kdy se čtenář až po svém vítězství dozví, o co vlastně celou dobu šlo (Pokud jste ta prokletá stvoření, co si nejprve čtou konce knih, zde si absolutně zkazíte zážitek. Just don't!). U žádného jiného gamebooku (pokud vím) jsem tohle nezažil, což z knihy dělá svého druhu unikát.
Mé morbidní srdce je spokojené, pro mě nejoblíbenější díl série.

14.04.2021

Rozporuplný to gamebook. V rámci série se opět vyskytují spíše narážky na předchozí díly nežli vývoj postavy napříč jednotlivými knihami. Staré problémy přetrvávají a opět se zdá, že tento gamebook je sarkasticky směrovaný k co největšímu počtu úmrtí postavy (stačí blbě padlé kostky). Stejně tak přetrvává i specifický humor, který někomu může být na obtíž, ale já ho mám rád. Hádanky nejsou k dokončení dobrodružství nutné, ale jejich přítomnost je plusem.
Svým způsobem jde ale o druhý nejkratší příběh série (prvním je Hrad temnoty). Tedy za předpokladu, že alespoň zhruba víte, kudy se vydat a co hledat. Je to takový příběh o kohoutkovi a slepičce (tuším je to na jednom místě i zmíněno). Opět je tu kontrast vůči předchozímu dílu, který byl napěchovaný magií - pokud tady něco magického najdete, může vás to poměrně snadno zabít. A obludy? Zejména ve finální části (nechci spoilerovat) narazíte na hotové obludárium. :) Když už mluvím o finální části, neustále mi nepadaly kostky a já se nemohl hnout dál - nápad dobrý, ale provedení... škoda. Chtělo by to celou knihu pečlivěji poladit; i v jiných věcech.
Cesta hrou je poměrně lineární a místy poměrně zákeřná. Nicméně nápad dobrý, pro mě druhá nejsympatičtější kniha série, která by si podle mě zasloužila lepší obálku (tahle jaksi nesouvisí s dějem, ani okrajově). Navíc náhoda při mé hře dopustila, že finální záporák skončil proměněný ve zlato... magic. :)

09.04.2021

Přijde mi, jako kdyby u tohohle dílu došlo v sérii k jakémusi restartu. Jak se od prvního dílu (pokud čtenář hraje knihy popořadě) vše postupně stávalo triviálním, tady je tomu konec. A problém se překlopí do úplně opačné roviny - pro hráče se toto dobrodružství změní v pořádný masakr. :-)
Především, cokoli jste si nahrabali v minulých dobrodružstvích, je fuč - včetně archetypálního vybavení. Kniha zřejmě počítá s vysokou úmrtností, kdy frustrovaný hráč postupně zjistí, kde najde tu kterou magii, peníze na úplatky a podobně... Abych se něčemu takovému vyhnul, často jsem si „ukládal pozici“ (to dělám běžně, ale tady to před mnohými souboji či hody kostkou je potřeba jak sůl); instantní smrt zde číhá za leckterým hodem kostkami nebo odbočkou, kde číhají potvory (i kdyby Pip měl standartní vybavení) kapánek předimenzované. Na druhou stranu, nesrovnalostí ubylo a naopak přibylo hádanek. Motiv cestování po ostrovech (včetně startu hry) je za mě parádní, ač místy krutý. Určitá odlehčenost a výskyt starých známých potěšil.
Ideál se nekoná, ale v rámci série se jedná o zajímavou odbočku.

23.03.2021

Tentokrát nejdeme lovit zlé čaroděje ani zlovolné draky; stačí pouze zavřít bránu do jiné dimenze... A právě jiné dimenze jsou prvkem, který se v mnoha dalších dílech Grailquestu objevuje častěji a je jedním z důvodů, proč mi série do jisté míry přirostla k srdci. Merlinova obydlí začínají nabývat na bizarnosti, Poetický ďábel zanechává své dary i jinde než v kryptě a narazíte i na pár starých (ne)známých. Po předchozím díle se objevilo i více map, což na jednu stranu šetří popisy a zvyšuje svobodu hráče; na druhou to trochu zabíjí prvek překvapení.
Tentokrát už na cestě k cíli v rozhodujících bodech nenarazíte na instantní smrt; většinou se jí lze vyhnout. I když s mapou po ruce hráč stejně chce prozkoumat vše; brání mu v tom jistá záludnost v podobě potulných příšer... než si uvědomíte, že v tomto dobrodružství jednoduše můžete chodit po chodbě sem tam a "farmit" si zkušenostní body. Hráči předchozích dvou dílů navíc mají nesporné výhody, skrz výbavu i informačně - Pipovi nepřátelé si opět často ani neškrtli. A to i přes snahu pokročilého hráče omezit skrze pravidla pro rychlost, temnotu a další nepříjemnosti. Naopak začínající hráč občas zažije perné chvilky; ačkoli zde lze najít poměrně mocné předměty, zpočátku to bude chtít trochu magie... a taky v této knize konečně doopravdy fungují úplatky.
Pogolfitu zdar! :-)

12.03.2021

Mnohem lepší, než první díl. Možná proto, že tentokrát se hráč pohybuje na hned několika navazujících lokacích. Nicméně dřívější problémy přetrvaly - velké množství náhodné a instantní smrti. Také odkazy místy nenavazují na správné body (zejména na jednom místě mám pocit zmatení - čtenář se dostane někam dál, ale-). A pokud hráč hrál předchozí díl, opět se mu dostává velkých výhod, které z něj v soubojích činí takřka neporazitelnou mašinu...
Nicméně pokud jste předchozí knihu nehráli, je obtížnost soubojů poměrně přiměřená. Navíc v této knize přichází to, proč jsem si tuto sérii kdysi oblíbil - mapy určitého prostředí, kde můžete jít kam chcete, pokud to dává smysl. Navíc se opět setkáme s krajně nervním Merlinem a případně i Poetickým ďáblem. Vše v odlehčeném duchu; pro mě jde i o určitou nostalgii, protože tohle byla první kniha ze série Grailquest, kterou jsem před lety hrál.
Průměrný drakobijecký kus, který by zasloužil lepší korekce.

05.03.2021

Tuhle knižní sérii jsem (podobně jako další gamebooky) hrál, když mi bylo nějakých „-náct“. Tehdy se mi velice zamlouvala. Dnes, když už mám něco načteno a nahráno (shodou okolností jsem v nedávných dvou gameboocích taky prolézal temné hrady), to vidím krapet jinak.
Kamenem úrazu je herní mechanika. Je zde velké množství „instantí smrti“, takže mnohdy stačí špatně padnutá čísla a je hotovo. Což zamrzí o to víc, že občas se smrtícím místům nedá vyhnout. Dále, kreslit si mapu je sice chvályhodné, ale možnost se vrátit by mohla být uvedena i v textu... kde některé body stejně nevedou tam, kam by měly. A do třetice, hlavní postava poněkud neporazitelná (zejména po nálezu jistého předmětu), takže veškeré souboje včetně finálního střetnutí se pak jeví jako fraška.
A proč tedy dvě hvězdy? Autor se nebál do děje uschovat pár hádanek, kde hráč musí použít svou hlavu, což vždy ocením. Navíc je vše psáno s nadsázkou a specifickým humorem, což už za přečtení stojí. Persony jako čaroděj Merlin či Poetický ďábel (který nutí ke kreativitě, což je další plus) si nejen zapamatujete pro jejich charakter, ale hrají roli i v dalších knihách série.
Jako odrazový můstek série se to dá, ovšem jako samostatný kus nic moc.

04.03.2021

V případě upírské literatury obvykle neochotně podotýkám, že jejich příběh byl již vyřčen... avšak u příběhů ze světa Violetů si musím sypat upíří popel na hlavu. Tohle je psáno s fantazií a funkčními nápady, které ději dodávají doslova ledovou svěžest.
Nemohu říct, že přesun děje do současnosti by ději nějak výrazněji uškodil, ačkoli při občasných návratech do minulosti na mne dýchla podivná nostalgie. Přitom ale jde stále o ten samý bolavý, krutý a bezcitný svět – jen zatuchlost Draculy vystřídal kovový pach krve z Bladea. Schopnosti Violetů, dříve spíše naznačené, se zde projevily v plné síle. I tentokrát si (ne)život s postavami nehezky pohraje a nihilisticky-poetický konec tomu krásně sedí.
Obě části Violetí série lze podle všeho fungují zcela samostatně. Ovšem přečtete-li si oba romány, zapadají do sebe jak dva precizní, neoddělitelné kusy skládačky. Co je v jednom díle nastíněno, další naopak rozvíjí. Tohle mému vnitřnímu dítěti hodně imponuje, a proto se nezdráhám přihodit i pátou hvězdu...

30.01.2021

Příjemné čtení, které mi připomnělo knihy o strašidlech, příšerách a všelikých potvorách, které jsem čítával jako malý. Tahle na mě sice působila spíše lehce encyklopedicky a některé informace se občas v textu zopakovaly, ale na druhou stranu jsem se dozvěděl i nové zajímavé věci. A ty ilustrace od dětí? Parádní. :-)
Mám rád tyhle mosty mezi realitou a beletrií...

24.09.2020

Této autorské dvojici se mi (neúmyslně) dařilo poměrně dlouho vyhýbat. Teď když jsem se k nim konečně dostal, musím říct, že pánové mě svými příběhy nezklamali. Přesto mi přijde, že v syntéze horror / humor zde vždy více převažuje buď jedna nebo druhá složka. To však hodnotu povídek nijak nesráží. Pokud bych už měl uvést nějaké negativum, množství trojteček mě místy doslova ubíjelo... ale i to je spíše formalita.
Vybrat kus, který mě oslovil nejvíce a nejméně by byl vzhledem k množství povídek tak trochu oříšek. Nicméně všechny povídky měly přibližně stejnou (tedy dobrou a velmi čtivou) úroveň, takže od tohoto svého zvyku protentokrát upustím. Své oblíbené téma či styl vyprávění si zde najde každý.
Noční můry zřejmě mít nebudu, ale i přesto doporučuji na tento Výprodej zavítat.

03.09.2020