Morbidus komentáře u knih
Jakožto člověk, který se velmi nerad láduje prášky všeho druhu, jsem už u anotace musel ušklíbat. Ona je popravdě i sama ultrarůžová obálka s pilulko-dračí tématikou dost výrazná a i přes svou strohost vlastně i líbivá. A pokud nakoukne zvídavý čtenář dovnitř, nebude chtít knihu odložit. Prostředí nabývá zajímavých kontur, charaktery jsou dostatečně rozvinuté a zápletka dynamicky ubíhá.
Občas se mi stává, že předem odhadnu dění v příběhu - ale tady mě pár zvratů překvapilo (to znamená nadchlo); a to i přesto, že jsem si nastrčených indicií všiml. Dobrá práce! V poslední čtvrtině knihy ovšem mizela ona aura tajemna, která mě zprvu tolik bavila. Ale zvrat nakonec přišel a já neodcházel zklamán. Potěšily i plakáty Sester, kteréžto ilustrace se s mým vkusem většinou sešly.
Pokud máte rádi temnější sci-fi, nečekejte na zázrak a zkuste tuto knihu.
Ryby jsou tak šílený a skvělý mix žánrových ingrediencí, že mě zaháčkovaly od samého začátku. Zejména první část příběhu je skvěle vygradovaná, napínavá a funkčně absurdní. Mám rád horory, u kterých mi pocukávají koutky. Ale atmosféra pozvolna houstla jak smrad ze zdechliny a časem byla překročena ona hranice, za kterou následuje zvážnění. Druhá část se tak spíše stává jakýmsi vykreslením stavu, ve kterém se svět ocitnul a vpřed ho táhnou zejména vrstvící se bizarnosti. Příběh ovšem končí bez uspokojivého závěru, což je vzhledem k načrtnutým možnostem poměrně mrzuté.
Pachuť z konce titulního příběhu však spravuje dvojice bonusových povídek. Ta první je spíše krátká miniatura, která apeluje na čtenářovu fantazii. Ta druhá je pak chuťovka na závěr, jejíž příběh se krok po kroku nenápadně mění v cosi odporného. Super věc!
Patříte-li mezi čtenáře, kterým horor nesmrdí, dejte této knize šanci.
Četl jsem pár kousků Sandmana už někdy v pubertě - a už tehdy zaujal. Dokonce natolik, že i po více než deseti letech jsem si vybavil základní kostru děje (je vždycky skvělé, když toto kniha dokáže). Ačkoli seriály a filmy dle knih spíše nevyhledávám, v tomto případě dle ohlasů půjde o čestnou výjimku; a jelikož kniha má vždy přednost, rozhodl jsem si osvěžit paměť. Dýchlo to na mě ještě mocněji, než v minulosti.
Příběh jako takový je v podstatě jednoduchý... a současně vůbec. Už jen díky tomu plně spadá do mého vkusu. Snad jediným slabým místem je pokus naroubovat do příběhu i Ligu spravedlnosti, což alespoň vyznívá komicky, když nic jiného. Naopak některé další charaktery (zdravím, Johne Constantine!) mi zde mimořádně seděly. Stejně jako všechny ty hororové vibes, které pro mě dílo dělají mimořádně čtivým. Ale především - je to psáno s obrovskou fantazií a nebojí se to (ze své podstaty) zkombinovat cokoliv.
Vynikající rozjezd, tady není nad čím váhat.
Tato kniha je zvláštní už tím, jak je v jádru rozkročená mezi antologií a sbírkou. Současně trochu klame tělem, protože mnohdy se o erotiku pouze lehce otře - pokud vůbec! Vlastně bych spoustu povídek označil za takové to fajnové klasické sci-fi a v některých případech dokonce až bizarro (a to dřív, než to bylo v našich končinách in). Samozřejmě lze místy občas pocítit i chvění ze světa hororu či fantasy, ale oním spojujícím článkem celé knihy je zejména humor.
V tomto směru mě nejvíc dostal Dlouhý den Vlasty Řeháka („Bikvik or bidet“ mě bude rozsekávat ještě dlouho), těsně následovaný povídkou Jak jsem zaspal dobu. Co se týče erotična, je tu pro něj v příbězích prostor, ovšem často nevyužitý či promarněný. Původní lechtivý záměr knihy tak zřejmě nejlépe splňuje krátký poeticky snivý kus Stereogram. Neoslovil mě vlastně pouze příběh Darklady hledá hrdinu; je to ten typ vyprávění, který pro mě není zajímavý ani zábavný. Takže abych své hodnocení nějak uzavřel - ona ta Vostrá krása až tak vostrá není. :)
Pohodové čtení, u kterého rád stráví příjemné chvíle každý milovník fantastiky!
Řekl bych, že síla této knihy spočívá zejména v tom, že poměrně brzy vytušíte, co se zde v rámci příběhu odehraje. A k vaší hrůze se to opravdu děje! Tu v mlaskavě rudých barvách, onde v nekonečném bílém mrazu. Právě kombinace tušeného a skvělé kresby způsobil, že děj pro mě získal takřka zvukový rozměr. Dalším velkým plusem je, že jakkoli ústřední trojice vypadá do jisté míry podobně, postavy jsou vykresleny (charakterově i obrazem) natolik živě, že nebyl větší problém je vzájemně rozlišit.
Zlo zde má mnoho podob - od lidského až po nadpřirozené. Obojí je v důsledku propojené a můžete si zvolit, která úroveň horroru vám sedí. Z otevřeného konce pak vane mráz, který do mysli přináší nepříjemné otázky. Ale i když bych chtěl podobného materiálu víc, v příběhu samém už není co dodat. Zaujal i autorův doslov (který dění zasadil do reality a dodal mu tím další rozměr) a obrazové bonusy, které v sobě příslušné emoce nesou i beze slov.
Kvalitní horrorový komiks, drsnější čtení - za mě rozhodně dobrá volba.
Ta, co jde první, ale vyšla až druhá (což mě nepřestává iritovat), láká na prvky Mýtu. Ovšem kdybych je pominul, připomíná mi Obsidie svou deformativní vychýleností od normality spíš akčnějšího křížence mezi Kafkou a Ligottim. Ale přirovnávací berličky stranou - autorka zde sama za sebe odvedla fajnový kus práce. Četlo se mi to v pohodě (víc podobných textů), má to za mě dobrý humor a hlavní protagonistka je vykreslena stejně působivě, jako okolní prostředí.
Co se týče technikálií, překlad opět nezahálel a dodal tomu odpovídající dynamiku a atmosféru (našel jsem jen jeden překlep). Zejména však musím pochválit skvělou hororovou obálku, která mě upoutala prakticky ihned a navíc odpovídá (ale současně nespoileruje!) obsahu svazku. Prostě a jednoduše, sedlo mi to. Ovšem mohlo by mi to sednout o chlup víc, kdyby text měl mimo zábavný příběh i výraznější zakončení (ačkoli motivace pro napsání tohoto textu - zmíněné i v doslovu - zcela chápu).
Drsné pohlazení pro všechny každodenní rutinou utrápené milovníky podivna.
Mám z této knihy rozporuplné pocity. Na jednu stranu je vhodně poskládaná, názvy povídek jsou lákavé a z textu je evidentní bohatá slovní zásoba. Jenže samotné povídky, ačkoli jsou věcně správně a mají hlavu a patu, mně osobně nepřinesly nic zásadního, nad čím bych musel hlouběji dumat. (Výjimkou je povídka Pískoviště nejsou na hraní, kde jsem se až do konce nedozvěděl, co byl jistý záhadný předmět zač. Cením!) Navíc se zde v příbězích pije alkohol tak často, že většinu z protagonistů chtě nechtě podezřívám z alkoholismu. Zaměřím-li se tedy na samotné postavy, které mne zarážely svým nechytrým vyjadřováním a nevěrohodnými reakcemi (neříkám, že vždy, ovšem obojí často zabilo i jinak dobře rozjetou povídku), mohu jen bezradně lomit rukama.
Autor je však především znám jako básník a právě poezie v mých očích tuto knihu zachraňuje. Jak to chápu (a můžu se mýlit), texty se točí hlavně okolo problematiky dualismu, člověka a podob lásky. Je pravda, že ve větší koncentraci některé kusy trochu splývají a u jiných jsem se přistihl, že bych tu a tam nějaké slovo pocitově ubral. To je ovšem dáno mým osobním vkusem (mám raději stručnější a abstraktnější kusy) a samotná témata nemohu označit za plytká.
Tento horrorový debut zajisté ocení lyričtěji založení jedinci.
Tento román bych označil za dobře fungující slepenec. Najdou se zde části atmosférické, brutální, erotické... navzdory bezvýchodně temné atmosféře se dokonce našlo i několik míst, kde jsem se zasmál. Zkrátka a dobře, oba autoři navzdory rozdílnosti v pojetí řemesla dokázali najít námět, kde se skvěle doplňují.
Nicméně začátek byl možná zbytečně ukecaný (což mi většinou nevadí), střed jako by se chvíli točil v kruhu a jinak skvělá poslední třetina se místy trochu utápí ve snaze vysvětlovat a šokovat. Vzhledem k povaze příběhu - nebudu spoilerovat - jsou tyto „vady“ opodstatněné a tedy pochopitelné. Nemusíte se tedy bát, že by příběh neměl hlavu a patu; jen některé části doceníte až později. Mimochodem, obálka je naprosto boží a perfektně naznačuje, co číhá uvnitř.
Máte-li rádi horror se Slovanskou příchutí, tuto knihu byste neměli minout.
Troufám si tvrdit, že každý svazek těchto komiksových stripů je lepší a lepší. Donutí čtenáře zastavit, zamyslet se a možná (záleží na nátuře) se i zasmát. Tento díl mi přijde tematicky i obsahově ucelenější (anotace nekecá). A přestože Jednonohej Pete (ze dvojky) evidentně odletěl někam do teplých krajin, reklamní upoutávky z TV Nula prostě baví.
Pokud vás unavuje prázdnota lidského společenství, zkuste tuto felinoterapii...
Proč mi hergot o Klímovi nikdo nepověděl dříve?! :D
Četlo se mi to jedna báseň - čímž nemíním poetičnost samotného textu, nýbrž zejména obsažené myšlenky. Ty pro někoho budou jen snovým blouzněním, okultní fantasmagorií či blábolením opilce -- celá tato směska vpita do textu! Avšak běda. Já si při čtení hned říkal, že Klíma musel mít v oblibě stejné filosofy jako já... a taky že jo! Možná proto mi zde přes ani nevadila ona patina propasti času - rozuměl jsem.
Sama titulní Slavná Nemesis je jednoznačně vrcholem této knihy a překrásně s ní souzní i obálka knihy (mluvím o vydání z roku 2021, for sure). Následující povídky různých délek zachycují Klímovu niternou filozofii zpracovanou do pohlcujících, éterických příběhů - tu veselých, tu smutných či dokonce odporných. Pokud bych měl být tak krutý a vyzdvihnouti jedinou, nelze tak učinit - na to jsou ony myšlenky až příliš krásně propletené. Klímův vlastní životopis ho čtenáři přiblíží jako člověka (pro většinu snad anarchistického, mému nitru lahodícího) a doslov pak doplní informace z dobového pozadí (již suchopárněji, ale zasmál jsem se).
Doporučuji!
Netradičně začnu celkovým vzhledem knihy. Ilustrace obálky i nitra (barevně odlišené) jsou super; děj nenapovídají, spíše doplňují. Co víc, člověk si může nalepit názvy děl jak chce (což u mě znamená, že jsem minimálně jeden nalepil vzhůru nohama, ale už jsem se s tím trochu smířil). Je to originální a líbí se mi to.
Co se týče příběhů, každý z nich hraje na trochu jiné struny děsu. S Meluzínou sůl lízat je tichý, plíživý horror; od začátku víte, že je něco v nepořádku, přičemž to stále sílí a roste až do finální katarze. Příběh Milenci ze snů je temná psychologická záležitost ze života traumatizovaného člověka; stále častěji uniká do světa snů, kde na něj čekají jeho zhmotnělé touhy... a noční můry.
Za mě velká spokojenost. Máte-li rádi literární horror, tady bych neváhal...
„Noirový příběh po Indiánsku“, řekl můj mozek po dočtení tohoto komiksu. Nějak takhle to na mě působí a musím říct, že i když jsem od toho vůbec nic nečekal (kecám; čekal jsem, že mě to nebude bavit), chytilo mě to a nepustilo. Takže za mě velké překvapení a spokojenost.
Oceňuji zde zejména dvě věci - postavy a cliffhangery. U postav chvíli trvalo, než jsem jim přišel na chuť, ale s přibývajícími motivy a minulostí to mělo stále větší grády. Ke konci už jsem se kupříkladu do Dashiella dokázal poměrně dobře vcítit. A cliffhangery (krom toho že jsou zmíněny i v úvodu, který mě ke čtení příliš nenažhavil) jsou tu burácejícím motorem, který vás nutí číst stále více a více - příznak všech dobře napsaných věcí. Přiznávám že po tom posledním jsem zalomil rukama, že nemám po ruce pokračování. A co se týče kresby, je fajn - ani moc přehnaná, ani moc při zemi. Tak akorát.
Milovníci drsnějších příběhů, tohle je vaše oblíbená příchuť.
Zábavná masakrální jednohubka v pestrých barvách. Nečekal jsem od toho moc a nakonec si mě to i přes počáteční nedůvěru získalo. Děj je přesně takový, jak vypovídá obálka - plný roztomilých postaviček rozmrkaných na mračku malou nastlanou holčičkou (která až tak malá není a spíše bych zvolil slovo démon).
Tento komiks pro mě funguje jako uzavřený celek a současně láká k přečtení dalšího dílu. Vše je tak přeslazené a „dobré“, že nemáte (nebo minimálně má vnitřní příšera neměla) absolutně žádný problém se do antihrdinky Gertrudy vcítit a ty masakry jí spokojeně odkývat. Jednoznačně záležitost pro lidi s černějším smyslem pro humor. :)
Pokud nesnášíte Pohádkov stejně jako Gertruda, není co řešit.
Zajímavá věc. Kniha svým námětem a pointou vyžaduje určitou imaginaci a schopnost myšlení, přestože se (většinu času) zdá, že mimo „vetřelce v domě“ tuto schopnost žádná z postav nijak briskně neovládá. Tudíž se s nimi čtenář hůře ztotožňuje a vrtí hlavou, proč si od toho člověka nechávají všechno líbit a nepošlou ho do...
Jenže pak přijde závěr, díky kterému všechno zapadne na správná místa. Najednou příběh dostává nový rozměr a kniha znovučitelnost. Dokonce i symbolismus brouka najednou začal dávat smysl. Spíše než z klasického „Proč?“ zde hrůza pramení z otázek kým jsme a do jaké míry nás definují ostatní lidé. Na druhou stranu, je otázka, komu se to chce znovu číst - ona kdyby příběh byl zkrácen na polovinu, ke čtenářům by si možná našel cestu snadněji.
Nejste-li nepřáteli méně tradiční literatury, tuhle knihu se vyplatí číst až dokonce.
Hezká spleť horrorových povídek ze zahraničí i domácího pole. Jelikož jde o výběr z časopisu Howard, některé příběhy už jsem znal (a jiné ne, protože byly doby, kdy jsem povídky nečetl a doby kdy... chápeme se), u jiných mi byl povědomý jen název. Ve výsledku mám skoro chuť nakouknout do starších čísel časopisu a přečíst si ty mně neznámé kousky, které se do výběru nevešly. Tím spíše, že většina povídek osciluje okolo mírného nadprůměru.
Naneštěstí ne všechny. Kupříkladu takové Krysy ve zdech pro mne zůstávají doslova bez chuti a bez zápachu. Naopak mě překvapivě nadchlo Vyzvracej duši - vzpomínám si, že v Howardovi jsem tuhle povídku úmyslně vynechal (s tím že tohle fakt číst nebudu už kvůli názvu, inu, byl jsem mladý a nerozvážný). Většinou horror podobného ražení tolik nevyhledávám, ale jelikož jsem (podobně jako jiní čtenáři podobných věcí) cílová skupina... dostalo mě to. :-)
Když je teď tato pestrá sbírka za mnou, doporučuji všem zájemcům o horrorový žánr.
O fous a Jednonohýho Peta lepší než první díl! Opět jsem se musel několikrát pousmát či dokonce nahlas zasmát. Pac je svými hláškami a reakcemi stále blízký mému vlastnímu smýšlení, tudíž pro mne má tento kočičí komiksový strip stále své kouzlo.
Stejně jako u první části se mi i u pokračování vybavila hláška z Red Dwarf: „Pete mě schramstnul. Sežral mě. Musí být nějaký rozladěný. Nikdy dřív mě nesežral. Nikdy.“
Tento sborník českých a slovenských hororových příběhů je zajímavá směsice, kde si přijdou na své milovníci čistokrevného hororu, bizarních nápadů i černého humoru. Ačkoli ne všechny povídky mi sedly, nemůžu o žádné říct, že by byla vyloženě nepovedená. Nejméně mě nadchly Záškuby všedního dne, naopak největší radost mu udělala povídka Cizí ve své kůži. Současně musím pochválit ilustrace, které mě zaujaly zhruba ve stejném poměru jako příběhy.
Závěrem bych rád zmínil, že velikost knihy je vhodná na cesty, kde si ji lze ve správnou chvíli přečíst. Nejlépe i na dobrém místě... :-)
Zatímco mi v minulém díle něco chybělo, tento to bezezbytku dohání. Na pozadí vztahových a klíčových problémů (v tomhle díle je doslova překlíčováno) stupňuje Finta své útoky a rafinovanost způsobů nalezení jeho vytouženého klíče. Jak se mu to bude dařit neprozradím, ale konec mě nadchnul před lety i dnes, když jsem komiks četl znovu.
Tentokrát je každá část pojata jinak (ne tak kompaktně, jako minulé díly), ať už se to týká kresby (řeč je zejména o první kapitole) nebo způsobem vyprávění příběhu (zde exceluje například Únor). A jako celek to funguje naprosto famózně. Jen se obávám, že kladným postavám pomalu dochází čas.
Tohle vůbec není špatná záležitost! Na knihu jsem narazil v knihovně zcela náhodou a ani nevím, co mě přimělo si ji půjčit - prostě mi přišla zajímavá. Brouka mi do hlavy sice nenasadila, ale rozhodně na ni jen tak nezapomenu.
Aby bylo jasno, považuji tuto knihu spíše za horor, než za thriller (jak se potenciální čtenáře snaží zklamat obálka). Ovšem proč polemizovat o žánrech, hlavní je, že jde o svižné čtivo, které lze bez problémů zdolat za jeden či dva večery! Atmosféra (společně s množstvím štěnic) houstne takřka geometrickou řadou. Finále zapadne na ta správná místa, i když uznávám, že jde o lehké zklamání. Nicméně jsem rád, že některé otázky zůstaly nezodpovězeny. Za prvé mi otevřenost konce sedí a za druhé - to musí být řečeno vše?
Zábavná psychologická jednohubka. :-)
Dost jsem se nasmál, zejména v Nepálu. Čína na mě působila unavenějším a depresivnějším dojmem, ale stejně jsem se musel smát. Nedozvěděl jsem se ani tolik o zemi samotné, jako spíše o lidech, kteří ji obývají. Pokud bylo cílem přimět čtenáře, aby se vydal na vlastní pěst na cesty, byl jsem inspirován vrchovatě.
Smysl pro humor a nadsázka nechybí, určitě si časem přečtu něco dalšího. :-)