Mortisha
komentáře u knih
Dracula
Bram Stoker
Jedna z mých oblíbených knih, jedna z mých nejoblíbenějších postav. Legenda mezi knihami a naprostá legenda mezi postavami. Ať je pověst z 15. století o Vladovi Napichovači jakákoliv, Drakula je opravdu nesmrtelný, žije s námi od roku 1897, a bude zde ještě dlouho, bude nejvýznamnějším upírem, bude zásadní hororovou bytostí a nevěřím, že jeho slávu předčí jiný upír. Jeho legenda je pravdivá v tom, že je otcem všech Nosferatu, je první z nich, je nejmocnější a všem jim vládne, je jejich hrabětem.
Celý příběh má užasnou atmosféru, je temný a ponurý. I přesto, že kvůli několika filmovým zpracováním celkem známe děj, je napínavý. Přiznávám, že některé pasáže jsou kvůli deníkové formě zdlouhavé, hlavně výklady Van Helsinga mě moc nebaví a věčné omílání náboženského poslání mě nebaví. Musíme si ale uvědomit, že byla psána v nějakém období. Idealismus že, láska a víra je jediná, která přemůže zlo a temnotu,nám může připadat místy až úsměvný.Všichni jsou tak kladní a stateční, že jsou více nereální než celí hrabě. Více než o horor se jedná o gotický román, který je předchůdce hororu, který hraje více na temnotu, tajemno, nadpřirozené jevy, kletby, šílenství, lásku nevinné dívky a udatného rytíře, zřícené gotické hrady. Zde všechno dostaneme v plné síle.
Jedna z mála věcí, co mne na románu mrzí je ta, že Drákula zde nedostává mnoho prostoru, je vlastně i mírně zesměšňován Van Heskingem. Je to logické, protože dříve tyto postavy byly jen znázorněním zla, až později jsme je začali obdivovat a dávat jim kladnější a lidštější vlastnosti, začali jsme si je romantizovat a dělat z nich v podstatě hrdiny. Proto je jedním z mých oblíbených filmových Drakulů ten od Coppoly, přijde mi, že se nejvíce drží originálu a ještě mu dodává více. Drakula je zde mocnější, váženější a přitom má i svou oduševnělou část. To co Stroker jen naznačuje ve spojení Drákuly a Miny, jejich propojení a touha zmocnit se její duše, to že ona jediná s ním má soucit, zde dostává hlubší rozsah a ve znázorněním Garyho Oldmana jako naprosto dokonalém hraběti a nádherné nevinné Winony, je už jen dokreslení dokonalého příběhu.
Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih
Matthew Perry
Tak tohle je pro mne velmi rozporuplná kniha. Pokud by si s autorem nezahrál osud tak, jak to udělal, pravděpodobně bych jí ani nečetla. Byla to pro mě kniha zase dalšího herce, co už nemá do čeho píchnout a potřebuje se vypsat s kým a kdy a co. Ale jeho odchod přišel v době, kdy mě určitým způsobem zasáhl a i když nejsem skalní fanoušek Přátel, měla jsem chuť si jí přečíst.
Kniha je průřezem jeho života. Vzpomíná na dětství, na pubertu, na mládí a období před Přáteli, na život po nich, na své vztahy a zdravotní problémy. A celý jeho život bohužel doprovází alkohol a následně všemožné prášky. To co ale bylo jeho hlavním prokletím je nedostatek pozornosti, pocit méněcennosti a pocit, že jeho opravdového nemá nikdo rád. Jak sám říká, ego má velké a jak moc jsou tyto pocity opodstatněny, je jen úhel pohledu. Pro mě je tato kniha hodně o jeho psychických problémech, než o těch závislostech. A zde je něco čemu nerozumím, to že se jde léčit, dostane jiné prášky, na kterých je posléze opět závislý, ok tak to bohužel funguje, ale že mu nikdo nepomohl po psychické straně, to nechápu. V podstatě celý dospělý život chodil na terapie, na léčení a nikdo mu nepomohl a nikomu se nepodařilo ho nasměroval správným směrem. Kniha se měla původně jmenovat „nezletilý bez dozoru“ a to je podle mne naprosto přesný název, on nikdy nedospěl, a pořád volal o pozornost. Je pravda, že mě v mnoha okamžicích „rozčiloval“ že se nedokáže pochlapit. Ale ALE ALE!!! tohle všechno je jen posuzování někoho, koho nikdo z nás nezná. Možná známe někoho, kdo se potýká s horšími problémy a přesto je zvládá, někoho kdo svůj život ukočíroval a dospěl. ALE troufám si říct, že nikdo z nich není CHANDLER BING! To co se z přátel stalo za kult a jak to ovlivnilo mladého kluka s hromadou problémů, to že ať se snažíte sebe víc, tento prokletý dar ze sebe nikdy nevymažete. Už třicet let ho pronásleduje. Kolik Vám bylo před třiceti lety? Mě pět a to je dost děsivý.
Kniha je velmi upřímná a je jen škoda, že nebyl take upřímný k sobě. Když konečně došel ke smíření, našel víru a naději bylo už pozdě. Škoda promarněného života.
Odpočívej v pokoji Matthew Perry
Šest vran
Leigh Bardugo
(SPOILER) Bohužel jsem čekala něco jiného. Pod pojmem fantasy si představuji fantasy světy a magično. Zde dostanete něco ve stylu Papírového domu s bandou puberťáků, co se chovají jako třicátníci. Bohužel jsem na to moc náročná nebo stará, myslím že je opravdu pro YA, tam mohu doporučit. Dostanete akční příběh typu nemožný úkol, který nikdo nikdy nezvládne, kromně bandy vyvrhelů, kteří jsou vlastně sympaťáci a jiskří to mezi nimi všemi směry. Překvapivý závěr se dá očekávat a magii dostanete jen, když jsou pod drogami.
Dívka ve vlaku
Paula Hawkins
zajímavé, napínavé, postavy spíše záporné, jejich psychologie zajímavá, v poslední třetině už tušíte kam bude směřovat vyústění i přes to ale pořad napětí. psáno ich-formou z pohledu několika žen, každá v jiné časové ose, nakonec se prolínají. autorka mě moc nenadchne svou krimi zápletkou ale baví mě, protože žádná její postava není jen černobílá, každá vždy nese nějakou temnotu.
Skvrna
Gillian Flynn
ze začátku vtipné, podivné a nadějné, celkem pěkný popis situací, pak najetí na údajnou tajemnou linku a tím se dostáváme do zcela jiného příběhu, pomalu nenavažujícího na začátek. vyústění zbrklé, neukončené a poslední rozhovory, které mají celou situaci objasnit, jsou napsáný velmi podivným až za oči tahajícím způsobem. jako kdyby autorka rychle splácla dvě rozdělané povídky a šup pro výplatu, měla dopsat buď Addamsovic rodinu nebo pretty woman.
Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
zpočatku je jeho chování zarážející, pak si zvyknete... je celkem roztomilý svojí ujetostí, všudy přítomná japonská kultura, psáno v haiku, velmi překvapující závěr, magičnost, zasněnost, nevšimnutí si šance na změnu svého života, velmi poetické, příjemné, milé a hrozně smutné. asi nejzajímavější kniha z mého měsíčního čtení, rozhodně ve vás něco zanechá.
... scéna na toaletě mohla být také "poetičtější"
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Co k téhle knize říct? Vše už asi zaznělo. Možná jen, že je plná klišé. Jedno za druhým, naprosto přesně víte, jaký bude děj a stejně čtěte dál. Je to prostě zábavné, je to akční a hlavně sexy. Je to Xander, nepřístupný tvrďák, který své pocity schovává za štíty a křehká Violet, která se ocitne tam, kde nemá šanci přežít. Ona se zocelí, prolomí štíty a doslova lítají blesky
Je to prostě jen fajn odychovka.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
překvapivě hodně příjemné fantasy, které odráží problémy z reality, přiměřená romantická linka, barvité popisy, postavy příjemné, chování očekávané ale přesto napínávé a čtivé. pro mne rovnováha mezi realitou a fantasy v naprosto brilantním podání. je zde mnoho témat, o kterých můžete po přečtení dále přemýšlet. není to jen pohádka, není to jen romantika, nejsou to jen boje a kouzla. Mě se to líbilo a určitě to mohu doporučit.
Dokonalé stopy
Helen Fields
Audiokniha- Jan Šťastný
První z detektivní série, klasický krimi thriller, dva detektivové řeši dva odlišné případy. Zajímavé na této knize je, že od začátku víte kdo je pachatel ale to neznamená, že není napínavá. To jí právě dělá zajímavou, kapitoly jsou psany i s pohledu pachatele a jeho mysl a úmysly se nám plně otvírají.
Detektivové jsou dobře popsáni a stejně jako případ odhalujeme jejich minulost a rozvíjení jejich postav. I když on je na začátku klasický bručoun nakonec si je oba oblíbíte.
Upozornění v příběhu se popisuje mučení, potratová tématika a zneužívání. Některé scény jsou celkem brutální ale ti z vás, kteří čtou thrillery jsou většinou zvyklí.
Kniha mě bavila a vrhnu se na další případy, baví mě vyšetřovatelé a pokud dá autorka v dalších případech tolik prostoru i pachatelům, budu pokračovat.
Vypravěč
Anna Bolavá (p)
Tak jsem si v rámci dubnové české výzvy vybrala tuto autorku a nevím co jsem přesně čekala ani to, co jsem dostala. Dostala jsem atmosféru temnou, hutnou, často nechutnou a nepříjemnou. Příběh mysteriozní, psychologický, hororový, romantický, pohádkový. Příběh o čtyřech kamarádech z dětství, jejích dospívání a dospělí život. Život jejich nejbližších, kteří jsou všichni propojeni s tajemným zámečkem na Běstvinách. V tajemném místě, kde vypravěč bude vyprávět i to, co nikdo neví, kde vás bude nutit dělat věci, které by vás ani nenapadli. Nebo napadli? bojíte se svých činu? odpovědnosti za ně? bojíte se sami vyprávět?
Pomalu hořící oheň
Paula Hawkins
Třetí kniha od Pauly za tento rok a opět skvělá. Mě tato autorka opravdu baví a nemůžu se dočkat na něco nového od ní. Jak jsem psala v dřívějších hodnoceních, dočkáte se psychologických postav, které mají své temné stránky a časem vám je ukážou. Žádná postava není černobílá a všichni si nesou své hříchy. V jejích knihách nalezneme větší počet postav/žen, které vyprávějí své příběhy, jak z přítomnosti tak minulosti, časem se tyto postavy začínají proplétat, začíná se před vámi otevírat napínavý děj, od kterého se neodtrhnete. Důvod proč mě tato autorka zaujala, je ten, že mne vyloženě nebaví detektivka a od ní jsem jí nedostala. Vyšetřování je na pár prvních stranách a pak jen letmo na konci, žádní detektivové, jen zúčastnění vám postupně ukazují, co se stalo. I když už tušíte, kam bude závěr směřovat, je zde ještě tolik překvapení a zvratu, že prostě musíte pokračovat ve čtení. To co mne na autorce nejvíce baví, pravděpodobně odrazuje ostatní, její množství postav, množství děje a přeskakování v něm, převaha psychologie před krimi zápletkou. Pro mě je také zajímavé, že nejlépe přijatá kniha od autorky byla Dívka ve vlaku, a pro mne byla nejmeně zajímavá, nejjednodušší a nejméně propracovaná ale určitě měla největší "reklamu"
Najdi mě
Anne Frasier (p)
Mrazivý thriller z Mohavské pouště, který má být plný zvratů. Zvratů tam je hodně a kombinací ještě více, možná až moc. Vraha víceméně známe od prvních stran ale pořád nalézáme vodítka na možnost, že situace nebude tak jednoduchá. Jak moc je závěr překvapivý? pro mne moc ne. V posledních cca 30 stranách jsem dokonce přeskakovala odstavce. Některé situace zbytečně přehnané a překombinované a nakonec bohužel nepřekvapivé. Mám ráda psychologické postavy a zde jsem se těšila na vztah otce (seriového vraha) a dcery, kde se nabízela možnost jedinečného pohledu do "podivné rodinky" ale určité postoje se často opakují a mnoho jich je odbyto. Knihu jsem přečetla cca za den, ale že bych byla nadšená to bohužel říci nemohu. možná zkusím druhou sérii od autorky, ale z touto pravděpodobně pokračovat nebudu.
Do vody
Paula Hawkins
více postav, více osudů, více zmařených životů, každý si opět nese svou temnou minulost a nikdo není čistý. Zapletka prědvídatelná ale děj přesto napínavý a plynulý. U této autorky mě více baví psychologie a realistické postavy, než samotná krimi zápletka. Nic není nikdy černobílé.
Just Kids – Jsou to jen děti
Patti Smith
já prostě Patti miluju, takže mě kniha naprosto nadchla ale myslím, že si jí zamiluje i ten kdo o ní nebo její hudbě nic neví. Je to hlavně o jejím přátelství s Robertem, o vnímání světa a umění.
Ochráním tě
Peter May
Další kniha od tohoto autora. Mám od něj přečtenou už trilogii z ostrova Lewis, ta byla úžasná. Autor ve svých detektivkových románech ukazuje drsný život na ostrově, cítíte chladné počasí, vítr a déšť, cítíte slanou chuť ve vzduchu a rašelinu, slyšíte lámání mořských vln o útesy, racky a mečení ovcí. Lidé zde mluví gaelštinou, jsou uzavření, nespoutaní a drsní jako chladná krajina.
Detektivky Petera Maye jsou pomalé, dějové linky se proplétají a postupně nám otvírají tajemství jejich obyvatel. Pokud máte rádi detektivky s litry krve, létajícími střevy a podobně budete se neskutečně nudit. Musím přiznat, že jsem během čtení malém zapomněla že se má jednat o detektivku, pro mne to byl spíše román, v jehož pozadí byla vražda. Román s mrazivou atmosférou a dramatickými osudy, pro mne je toto výhra a proto mám autora ráda, ovšem oproti trilogii, zde nejsem tak nadšená jako jsem byla po předchozím čtení. Zklamáním je pro mne hlavně ukončení, nikoliv protože jsem určitou situaci odhadla, ale spíše urychlenost nebo až trochu nelogičnost a zbytečná překombinovanost závěru.
Světla nad močálem
Lucie Ortega (Navrátilová)
Tuto knihu jsem si vybrala kvůli slovanské mytologii a nádherné obálce, která mne hned zaujala. Ze začátku jsem se trochu bála, že to bude kniha jen pro mladší ale zaujaly mne odstavce na začátcích kapitol a Lenin "živý" život. Po zvratu na plese jsem knihu dočetla na jeden zátah. Poté co Lena začne bojovat sama se sebou, morálními hodnotami, všemi demony, kteří szřírají jak ji, tak ostatní, jsem dostala užasnou knihu, která nabídne zábavnou mytologickou stránku a temnou psychologickou rovinu. V knize je hodně témat k zamyšlení, je neskutečně vtipná a temná zároveň, není to jen fantasy, není to jen YA, je tam toho mnohem více.
Tristessa
Jack Kerouac
Kerouac, budhismus, špína Mexika a touha po ztracené ženě. Drogy, beznaděj, krása, déšť, hnus, láska a meditace.
Dokonalá kořist
Helen Fields
Audiokniha čte Jan Šťastný
Luc & Ava
Druhý díl série
Opět se setkáváme s dvojicí detektivů, kteří řeší rovnou čtyři velmi brutální vraždy. Autorka si popis události užívá a nebere si servítky. Kromě nemilosrdných vražd, se podíváme i do prostředí darkwebu a zjistíme, co vše je zde možné.
Detektivové v sérii mají i osobní život a ten mě baví. Udržuje druhou linku napětí.
Druhý díl je pro mne trochu slabší, protože zde se nedostává tolik prostoru pachatelům, jako to bylo v prvním díle. Zde se už více setkáváme s brutalitou a méně s psychologii, ta byla v prvním díle lepší. Vyšetřovatele už také známe a i když mě jejich linka baví a možná to bude hlavní důvod, proč budu pokračovat v sérii, nejvíce z jejich osobnosti se nám rozkrylo už v 1. díle. Respektivě hlavně u Luca, zde dostává větší prostor Ava a její osobní život. Také mi trochu chybí Edinburgh, příběh se tam sice odehrává ale už o tom moc nevíte. Mám ráda na detektivkách ponurou atmosféru a zde už chyběla
Jako detektivka je ale napínavá a čtivá. Mohu jen doporučit.
Foxglove
Adalyn Grace
Hned po prvním dílu jsem se vrhla na druhý, ten jsem přečetla v podstatě na jeden zátah. Obě knihy mě neskutečně bavily, jsou napínavé, temné, romantické.
První díl byl možná trochu více temný a "detektivní" v tomto díle, už je vyšetřování opravdu jen okrajově a je tam spíše jako motivace pro hlavní hrdinky.
Vedle Signy dostává svůj prostor i Blythe, tu jsem si oblíbila už v prvním díle a do hry se přidává ještě Osud. Reálná postava vydávajícího se za prince, který přišel zamíchat karty. Tak jako v prvním díle mne bavilo, jak kniha vysvětluje některé věci o smrti, tak zde se dostaneme k úvahám o tom, zda se dá bojovat nebo vyhrát nad osudem.
Osud je zde brán jako postava, která přestože se chová pomstichtivě a ničí štěstí dvojici z první knihy. Je jasné, že v základu kladná, jen je nešťastná a určitým způsobem si ji oblíbíte, zvláště zda jak konec napověděl hra teprve začne. Jak se bude tato linka vyvíjet mne napadlo, už někdy na začátku ale na kroketu, kde se mimo jiné ukázalo, jak dokáže tahle čtveřice být zábavná, jsem si tím byla víceméně jistá.
Od prvního dílu jsem měla podezření na osobu, která mi byla podezřelá a v tomto díle si autorka na tuto notu přisadila ale nakonec tomu tak nebylo a pro mne bylo překvapením kdo byl vrahem.
Obě knihy jsem si zamilovala a těším se jak se situace bude vyvíjet.
Beladona
Adalyn Grace
(SPOILER) Beladona mne od začátku vtáhla do podivného temného děje. Bavila mne hlavní hrdinka, která po delší době není naivní křehule ani borkyně v těsné kůži. Je sarkastická, je zábavná, je temná ale i dobrosrdečná. Možná je prokletá, protože kolem ní všichni umírají, až na ní samotnou, k ní jen chodí Smrtonoš a vidí duchy. Doprovází ji i na poslední místo, kde má šanci na nový začátek. Nedávno tam zemřela paní domu a její dcera je vážně nemocná, aby od sebe odvrátila podezření začne pátrat co se v jejím novém domově skrývá za tajemství. Neví komu může věřit a bude se muset spolehnout na spolupráci se Smrtonošem, kterého sice vinní za to, že ji sebral všechny blízké ale je také jediný, kdo je vždy s ní.
Jak to tak bývá ukazuje se, že nic není černobílé. Signa musí zjistit, kdo jsou ostatní a hlavně kdo je ona, zda chce jednat podle příručky nebo podle sebe. Přijmout své temné stránky a vše co je s nimi spojeno.
Smrtonoš ji časem ukazuje, že ani smrt není jen špatná.
Většina postav mě bavila, jak Signa a Smrtonoš, tak Sylas (toho jsem prokoukla) tak Blythe. Hlavní detektivní zápletku jsem více méně odhalila ale záměry hlavního pachatele mi moc smysl nedávají, je tu ještě jedna osoba, které pro mne má něco podezřelého a čekám jak se v dalším díle vyvine.
Kniha mne bavila, má dobrou atmosféru, pomalou romantickou linku, která mi vyhovuje, žádné přehnaně popisující scény a několika stránkové zbytečné zasahování do děje.
Pokračují plynule na další díl a doufám, že mne bude bavit jako ten první.
