Mosula komentáře u knih

(SPOILER) Asi budu se svým hodnocením v menšině, ale nejsem schopná se přenést přes některé nelogičnosti v ději a rozhodně to není knížka, kterou si budu chtít ještě někdy přečíst.

Ano, Mornštajnová je skvělá spisovatelka, knížka má spád a čte se dobře. Ta hrozná tíseň dýchá z každé stránky, takže se jedná o výborně odvedené řemeslo.

Ale ten příběh s Jakubem nedává smysl. Nevěřím, že by ho odsoudili jen tak v podstatě bez důkazů (ostatně viděla autorka někdy skutečné případy a rozsudky?) a že by se při vyšetřování nepřišlo na to, co se ve skutečnosti stalo. Jakubův otec taky zmizel jen proto, že se to autorce hodilo do děje, ať už se v domě stalo cokoli, nepřestal by se kvůli tomu vídat s vlastními syny (kteří v tom domě ani navíc nebydlí).

Konec byl klasicky mornštajnovsky uspěchaný.

19 17.04.2023

Psychosomatika mě velmi zajímá, ale tohle se nedá označit jinak než ezoblábol. První půlka byla docela zajímavá, i když v ní nebylo nic, co už bych nečetla jinde a lépe. V okamžiku, kdy do toho začal autor zaplétat kvantovou fyziku a citovat Duška a Hermana, už ho nešlo brát vážně.

Pokud byste si s ním náhodou dovolili v něčem nesouhlasit, lupne tam pro jistotu tak ukázkový argumentační faul, že by se mohl citovat v učebnicích: Mnohé ženy i muži jdou však do odporu a do boje, a proto jsem často terčem bojovných žen a frustrovaných mužů. Ti, co jsou v největším odporu, jsou však paradoxně v životě nespokojení nejvíc.

17 11.05.2020

Přečteno za dva večery, knížka nešla odložit. Středoevropská KLDR není moc k uvěření, ale jako varování před ruskou rozpínavostí to funguje výborně a zvláště teď bych to dala jako povinnou četbu všem pamětníkům starých dobrých časů. Postavy jsou poměrně ploché a nezajímavé, možná záměrně zrcadlí tu všudypřítomnou socialistickou šeď, ale spíš mi přišlo, že mnohovrstevnatou povahu autorka vykreslit neumí. Naopak ta děsivá beznaděj se mi tak vryla pod kůži, že i přes některé výhrady nemůžu jít pod pět hvězdiček.

12 27.12.2021

Asi je to dobrá kniha, protože ta tíseň z ní ve mně rezonovala ještě několik dní po dočtení.

Proč jen asi? Téměř všechny postavy jsou nesnesitelné a těžko se k nim hledá cesta. Manžel Michal byl tak dokonalý, až to knize ubralo na uvěřitelnosti - Veroničino chování by nikdo skutečný tak dlouho nevydržel + takhle podporující manžel a otec by nemohl vychovat tak frackovité děti.

Ten nudný kolotoč každodenních povinností autorka vykreslila skvěle a věřím, že spousta lidí se v těch nefunkčních vztazích našla. Otázka, kde je hranice mezi vděčností a sebeobětováním (Veronika) a mezi sobectvím a pudem sebezáchovy (její sestra), trápí spoustu lidí včetně mě, ale na celou knihu nevystačí.

10 11.02.2023

Důstojné zakončení celé série. Milostný trojúhelník byl těžko uvěřitelný (zato love story obou mužů z Kostky byla fakt psycho a super), místy to trochu drhlo a za ty uvozovky by Boček potřeboval "vytahat za uši", ale na několik místech jsem se smála nahlas a byla jsem ráda, že je stará dobrá parta zpátky. Asi si na počest všech obyvatel Kostky naliju ořechovku.

8 14.01.2023

Mornštajnová píše všechny své knihy podle stejného mustru a baví mě čím dál tím míň, další knihu od ní už číst nebudu. Příběh se táhne přes několik desetiletí, takže pak děj nemůže být ničím jiným než prostým výčtem nepravděpodobných událostí. Dialogy postrádají jiskru a stejně jako příběh nejsou moc uvěřitelné, celé mi to přišlo jako slohová práce horlivé sextánky.

8 02.09.2019

Backmana zcela nekriticky zbožňuju a málokdo mě dokáže tak dojmout. Čti to s kapesníčkem je moje motto u všech jeho knih a ani Vítězové nebyli výjimkou.
Jedná se o velmi důstojné zakončení celé mědvědínské série, přesto mám ke knize pár výtek. Kniha by potřebovala zkrátit, některé pasáže byly zbytečně dlouhé a nic nového do příběhu nepřinášely. Na další výtku si vypůjčím slova klasika: "Člověče, vy tam máte postav jak na orloji!" Těch postav bylo tolik, že bylo těžké se v nich orientovat. V závěru mi přišlo, že už Backman příliš tlačí na pilu. Prostě z vás ty slzy dostanu, i když nechcete, což nevím, jestli má spisovatel jeho kvalit zapotřebí.

7 27.07.2023

Typický Cognetti - téměř žádný příběh, žádná psychologie postav, jednoduchý styl bez kudrlinek, přesto mě ta syrová láska k horám znovu dostala.

7 11.02.2023

Žít v rodině je velmi těžké, hlavně když vás to nikdy nikdo nenaučil... Nejspíš je to tím, že Paolo Giordano je taky fyzik, ale jeho styl psaní a myšlenkové pochody mi neuvěřitelně sedí. Po osamělosti prvočísel se mi dostala do ruky tahle krátká novela a byla naprosto skvělá.

7 27.12.2021

Zibura mi přijde mnohem lepší vypravěč než spisovatel, ale tohle bylo hodně dobré. Kromě humorných historek je v knize spousta zeměpisných a dějepisných zajímavostí, rozhodně si četbu užijete. Grafická stránka je už jen takovou třešničkou na dortu.

7 27.12.2021

Srdeční záležitost. Ta kniha má všechno - krásný jazyk, příběh, poselství. Sice i po několikerém čtení pořád nemůžu s jistotou tvrdit, že vím přesně, které z knížat je Finarfin, které Fingolgin a které Finrod, ale přesto pokaždé žasnu nad propracovaností příběhu, smekám před Tolkienovou představivostí a jímá mě hrůza jen z pomyšlení, že v dějinách Středozemě existoval Temný pán, proti němuž byl Sauron jen malé, vzteklé děcko. Kromě ilustrovaného vydání od Arga mám Silmarillion i jako audioknihu perfektně načtenou Martinem Shawem - dokonalost sama.

7 07.03.2019

Poselství knihy schvaluju, ale jinak nechápu to relativně vysoké hodnocení. Není to dobrá knížka - postavy jsou šablonovité, chybí jim opravdovost, dialogy šustí papírem a celé to působí jako slohová práce nezkušené sextánky.

6 27.12.2021

I když to místy maličko drhlo, nemůžu jít s hodnocením níž, protože ve mě dlouho žádná knížka nevyvolala takové emoce jako Vánoční prasátko. Je to jedna z těch dětských knížek, které nutí dospělé se na chvilku zastavit a zamyslet. Long live the CP!

6 27.12.2021

Nechápu, jak mi tak dlouho mohl tento klenot české literatury unikat. Poezie v próze, jazyk mě naprosto uchvátil, nechala jsem se unášet příběhem a vůbec nechtěla, aby to skončilo. "Dej nám, bože, dojít v sedmihradskou zem..."

Putování po horách jako symbol životní cesty. Knihy plná hlubokých pravd pro všechny, kteří na svých cestách hledají Boha a občas před těsně před vrcholem, kdy mají pocit, že se jim nedostává dechu a srdce musí tou námahou prasknout, ucítí dotek čehosi nepopsatelného...

6 07.02.2019

Výborná kniha, po jejím přečtení jsem měla psychedelické sny a nebyla jsem si stejně jako v knize jistá, co je sen a co skutečnost. Zarezonovalo to ve mně hodně.
Váhala jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, protože místy byla kniha zdlouhavá a bylo v ní příliš odboček. Za to ohromující finále si ale Anna těch pět hvězd zaslouží.

5 16.07.2023

Překvapivě dobrá kniha! Nenásilnou formou nutí k zamyšlení a ukazuje cestu, jak najít sám sebe a pracovat se svými traumaty. Knížka může člověka hodně posunout, pokud se posunout chce.

Závěrečná zpověď autora je velmi silná.

5 16.05.2023

Naprosto geniální kniha. Jednoduché ilustrace se k tomu bizarnímu humoru skvěle hodí. Místy jsem brečela smíchy, knížka mi prodloužila život tak o deset let.
Doporučuju číst s horkou listovou nebo cukavou tekutinou a sladkými kotouči.

5 19.04.2023

Návody, které autor v knize nabízí, rozhodně stojí za vyzkoušení, takže bych knihu s několika výhradami doporučila dál. Velkým nešvarem je, že každá informace je v knize zopakována nejmíň desetkrát (zřejmě, aby autora pochopil i člověk po lobotomii). Hodně mi vadilo, že autor shazuje práci jiných terapeutů a přesvědčuje čtenáře, že jeho cesta je ta jediná správná. Takových spasitelů už tu bylo.

5 14.03.2023

Vůbec nevím, co se tam celou dobu dělo, ale bylo skvělé být u toho.

5 27.12.2021