mourek-veronika komentáře u knih

Knížku jsem si hned po vydání přečetla v angličtině. Byl to úžasný zážitek a předpokládám, že v češtině to bude ještě lepší. Loučení s oblíbenými postavami bylo ještě smutnější než jsem očekávala. Pokud bych měla shrnout moje pocity do jedné věty, nedokázala bych to. Každopádně, zachránil mě epilog :) Nejvíc se mi líbilo propojení s postavami z TID a potěšilo mě, že jsme se dozvěděli mnohem víc o minulosti hlavních i vedlejších postav. Jsem zvědavá, jak se vyvine nadcházející série The Dark Artifices :)

9 18.10.2014

Easy? není jen obyčejná romantická knížka o dvou teenagerech, kteří si k sobě hledají cestu. Autorka se tu věnuje tématu znásilnění a psychického teroru včetně toho, jak se v podobných případech bránit nebo co dělat. Všechno ale podává citlivě, lehce a trochu zaobaleně v rámci romantického příběhu, takže si člověk může vybrat, jestli se chce zabývat vážnějšími tématy nebo si jen odpočinout.

Čtení jsem si užívala, děj rychle plyne a v některých částech se člověk od knížky nemůže odtrhnout, protože potřebuje vědět, co bude dál. Oba hrdinové jsou sympatičtí a mají pohnutou minulost, což může někomu vadit, protože je to v žánru docela klišé, ale mě to při čtení nijak nerušilo. Pokud máte rádi romantické příběhy, můžu knížku jen doporučit.

8 29.03.2019

Tahle knížka pro mě byla trochu překvapení, protože jsem nevěděla, co od ní čekat, ale byla tak skvělá, že jsem se nemohla odtrhnout od čtení a celou jsem ji přečetla bez přestávky během 6 hodin (čemuž zpětně skoro nemůžu uvěřit :D). Hanně a Garrettovi jsem celou dobu strašně fandila, oba byli neuvěřitelně sympatičtí a hlavně Garrett je úplný zlatíčko :-). Knížku rozhodně doporučuju, pro mě byla z celé série Off-Campus úplně nejlepší, ale to je asi tím, že ostatní hráči a jejich přítelkyně mi už nepřirostli k srdci tolik jako Garrett s Hannou.

7 15.03.2018

Od této knihy jsem dostala něco úplně jiného, než jsem čekala, a kromě toho, že je vyprávění krátké a s jednoduchou linkou, jsem nepochopila, proč by zrovna tohle měly číst děti. Překvapilo mě, jak je celý příběh psaný s tak negativním nádechem, a nechápala jsem, jak se mohli všechny postavy chovat tak chladně, až nepřátelsky.

*(Mírné spoilery) Místo aby třeba rodiče Martiny se Snížkem a jeho zdravotními problémy soucítili, byli na něj oškliví a nechtěli s ním mít nic společného. Ani Martina se nijak nesnažila s ním vycházet a taky si na něj skoro pořád jenom stěžovala, i když tvrdila, jak ho má ráda. To mi na celé knize vadilo úplně nejvíc. Proč měli všichni potřebu toho psa obviňovat a trestat za něco, za co nemohl? Jak asi měl změnit to, že je hluchý? (Konec spoilerů)*

Ve druhé části knihy při vyšetřování už negativity ubylo a četlo se to lépe, ale celkový dojem z knížky se už nezlepšil. Nešlo o to, že bych v knížce nutně potřebovala nějakou veselou a šťastnou postavu, která se bude tvářit, že je všechno sluníčkové, ale tady jsem měla pocit, že ta negativita je naprosto neopodstatněná. Všichni působili, že jsou naštvaní na celý svět, ale nikdo z nich k tomu neměl sebemenší důvod. Od autorky jsem zatím nic jiného nečetla, takže nevím, jestli takhle prostě píše, ale v budoucnu se budu hodně rozmýšlet, jestli si od ní ještě něco přečtu.

6 29.03.2019

Krysaře jsem četla v rámci četby k maturitě, ale patří k těm povinným knihám, u kterých přečtení rozhodně nelituju. Není to sice úplně jednoduché čtení a opravdoví fajnšmekři dokáží v knize najít mnoho někdy až filosofických rovin a pohledů, ze kterých lze na příběh pohlížet, ale to nijak nepřekáží ani těm, kteří se u čtení moc zamýšlet nechtějí. Autor nás nenechá příliš proniknout do psychiky jednotlivých postav a my příběh sledujeme spíš zpovzdálí, což však neznamená, že bychom s nimi neprožívali jejich radosti a strasti, protože osud k nim nebyl moc přívětivý. Nejsilnějším momentem pro mě bylo krysařovo konečné rozhodnutí a úplný závěr se špetkou naděje byl pěkným zakončením tohoto pozoruhodného příběhu.

6 04.11.2018

O knize jsem se sice dozvěděla až po filmovém zpracování, ale jakmile jsem si ji přečetla, zaujala mě mnohem víc než film. Určitě doporučuju přečíst, je to knížka nabitá dějem a nečekanými zvraty. Hlavní postavy Clary a Jace jsem si hned oblíbila :)

6 19.10.2013

Tuhle knížku asi není třeba představovat. Malý princ se sice řadí do povinné četby, ale neznám skoro nikoho, kdo by si ho přečetl jen kvůli tomu. Na těch pár stránkách se za jednoduchým princovým vyprávěním skrývá spousta věcí k zamyšlení a mnoho dosud aktuálních problémů společnosti. Malého prince jsem zatím četla třikrát - poprvé jako malá asi v 7 letech, potom v sekundě/sedmé třídě a naposledy letos před maturitou. Pokaždé jsem při čtení příběh vnímala jinak a vždycky jsem v něm objevila něco nového.

5 07.09.2018

Tahle knížka se mi z celé série líbila nejméně. Možná to bylo tím, že Tucker působil až příliš dokonale a nereálně, možná tím, jaká byla Sabrina. Ze začátku jsem ji ještě chápala, ale potom, co otěhotněla, jsem už měla chuť ji něčím praštit, protože ta její tvrdohlavost mě přiváděla k šílenství. Ostatní knihy série i hlavní hrdiny jsem si zamilovala, ale tenhle díl mi přišel nejvíc nereálný a chvílemi trochu přitažený za vlasy, proto jen 3 hvězdy.

5 08.04.2018

Do knihy jsem se pustila v rámci Knižní výzvy, ale zároveň jsem byla zvědavá, protože od Simony Monyové jsem zatím nic nečetla. Nečekala jsem, že to bude tak moc reálné a docela mě to vyděsilo. Jednu takovou tchyni a maminčina mazánka mám v blízkém rodinném kruhu, takže na rozdíl od ostatních čtenářů jsem se během čtení ani jednou nezasmála, spíš jsem přemýšlela, jestli víc nesnáším matku nebo jejího synáčka. Litovala jsem Sylvii, která chudák netušila, do čeho se to jediným slůvkem ,,ano" přimotala, a nechápala jsem, jak se k ní její přítel/manžel může takhle chovat. Ale vlastně jsem to chápala až moc dobře, protože něco podobného mám několikrát do roka přímo před sebou.
Knížku můžu určitě doporučit všem, kteří mají rádi rodinná dramata. Já na to moc nejsem, u knížky se radši pobavím, proto jen 3 hvězdy.

4 08.09.2018

Poslední díl Pekelných strojů byl mnohem víc akční než předchozí dva (alespoň podle mě). Tolik dějových překvapení jsem ani nečekala. Jak se to všechno schylovalo ke konci, nechtěla jsem pokračovat a zároveň jsem ani nemohla přestat. Taky jsem si pobrečela, i když ne u epilogu, ale u té části, kdy se loučil Jem (Zachariáš) s Willem v tréninkové místnosti. Jem, Tessa, Will... No, doufám, že se alespoň někdo z nich objeví i v CoHF.

4 01.01.2014

Tahle knížka byla zatím největší překvapení letošního roku. Neměla jsem od ní nijak velká očekávání a čekala jsem klasickou romantiku s trochou klišé, což jsem zhruba do poloviny dostávala, i když už se sem tam objevovaly náznaky něčeho vážnějšího, ale naplno se to rozjelo až potom.

Bylo nemožné knihu odložit, a jak stránky ubíhaly, nechtěla jsem pokračovat dál, protože jsem se bála, jak to skončí. Bála jsem se o Jaye i o Viki a byla jsem naštvaná (samozřejmě v dobrém) na to, jak si autorka pohrávala s mými emocemi, které dostávaly zabrat množstvím šoků a nečekaných zvratů. Nemohla jsem si být jistá vůbec ničím. Zvlášť posledních 40 stránek bylo náročných, a kdybych je nečetla na veřejnosti a nehlídala se, brečela bych a to se mi nestává skoro vůbec.

Bylo to krásné, veselé i smutné čtení o mladých lidech a boji s osudem a já bych vám ho chtěla opravdu hodně doporučit. Určitě jsem ji nečetla naposledy a brzy se na ni chystám znovu, protože i když už nebudu šokovaná událostmi, tím víc na mě bude při čtení doléhat to, že už vím, k čemu celý příběh směřuje.

3 29.03.2019

Horrorstor je knížka, která mě zaujala hlavně designem. Na první pohled totiž vypadá jako akční leták z IKEI, čímž značně vybočuje z řady. Nejvíc se mi asi líbilo autorovo pojetí hororu, protože na rozdíl od ostatních se nevyžíval v proudech krve, ale místo toho se zaměřil hlavně na psychiku postav a postupné propadání panice, beznaději a nakonec smíření.
Kromě toho mě potěšilo i to, že nikdo nezemřel zbytečně a někteří se dočkali záchrany, protože bezdůvodné zabíjení všech postav je další věc, která mi většinou vadí. Navíc je tu lehce otevřený konec, takže si každý může domyslet sám, jak vlastně celý příběh skončil. Další bonus je samozřejmě design, protože v knize najdete spoustu dokumentů z Orsku, dodací listy atd. a každá kapitola začíná představením jednoho kusu nábytku, se kterým se v příběhu setkáte včetně ilustrace. (Více v recenzi v záložkách)

3 07.09.2018

Většina lidí je z knížky i autora nadšená, ale já nějak nemůžu najít důvod. Nevím, čím to je, ale kniha mě vůbec nezaujala. Do čtení jsem se musela nutit a zhruba v polovině jsem to vzdala. Bylo to spíš uspávající, než abych se začala bát, postavy byly příliš depresivní a nezajímavé.

3 02.07.2016

Čtvrtý díl mě zase moc zaujal, ale ten konec...musím se rychle dostat k pátému dílu a dozvědět se, jak to dopadne!

3 19.10.2013

Dějový spád mě opět zaujal. Jsem ráda za Jace a Clary, ale předpokládám, že v dalších dílech se jejich vztah bude ještě vyvíjet různými cesta, protože by asi bylo nepravděpodobné, že by neměli žádné problémy a pořád by to bylo "stejné"

3 19.10.2013

Kafe a cigárko je knížka, která vznikla spojením deníčkových zápisků herečky Marie Doležalové, které sdílela na stejnojmenném blogu. Ten jsem pravidelně sledovala ještě dlouho předtím, než se začalo plánovat jeho knižní vydání, takže absolutní většinu článků jsem už znala, ale i tak jsem si jejich opětovné čtení užila.

Marie umí popsat své herecké příhody čtivě a s humorem a nevadí jí udělat si legraci i sama ze sebe. Často nám také odtajňuje, co se děje v zákulisí při natáčení filmů a seriálů, které velmi dobře známe z televize, jak se dotáčí zvuk k již natočeným scénám, jak to vypadá v divadelní šatně nebo jak náročné mohou být castingy. Někdy je text doplněný i trefnou ilustrací nebo fotografiemi.

2 29.03.2019

I přes krásnou obálku jsem měla jisté pochybnosti, zda bude knížka stát za to, a ze začátku jsem koupě docela litovala. Sherlock se utápí ve smutku a depresích, nic nechce jíst, nic nechce dělat a nikoho nechce vidět. Problém nebyl v tom, že by mi vadilo číst o člověku v depresi (i když k Sherlockovi mi to prostě nesedělo), ale v tom, že to vůbec nebylo napsané uvěřitelně - spíš mi to připomínalo rozmazlené princezny z pohádek, a přemýšlela jsem, jestli nemám knihu odložit. Naštěstí tyhle pasáže brzo zmizely a začalo se něco dít. Dopis a úvodní vyšetřování ve Francii sice taky nebylo úplně zábavné, ale s návratem do Anglie příběh konečně dostal spád a tu správnou šťávu. Začalo mě to bavit, počáteční nespokojenost zmizela a chtěla jsem vědět, co bude dál, což trvalo až do konce knihy.

Přes počáteční nezáživnost tak knížku hodnotím kladně a jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Nemůžu ji však porovnat se skutečným Sherlockem, protože jsem zatím nic od A. C. Doyla nečetla. Myslím ale, že pokud se připravíte na pomalejší rozjezd, mohl by se vám příběh líbit.

2 29.03.2019

Na tuhle knížku jsem se docela těšila, protože jsem na ni četla spoustu pochvalných recenzí. Bohužel jsem byla už po první stránce trochu zklamaná a až do půlky knihy mě zklamání rostlo. Nechápala jsem postavy, nedokázala jsem se s nimi ztotožnit nebo s nimi soucítit, byly pro mě zkrátka cizí. Asi za to mohlo vyprávění ve 3. osobě a taky to, že se v knize skoro vůbec neužívala zájmena - v každé větě bylo jméno toho, kdo byl zrovna vypravěčem, místo aby se ho pokusili nahradit třeba slovem on/ona, jeho/její apod., takže když jsem na každé stránce četla 50x slovo Anne nebo Marco, měla jsem chuť přestat. Můj zájem začal růst asi v polovině knihy, kdy se konečně vyšetřování pohnulo z místa a začalo se něco dít. Odhalení pachatele mě moc nepřekvapilo, ale úplný závěr byl dobrý, i když jsem už od zmínění té její nemoci čekala, kdy něco takového udělá. Celkově knihu hodnotím jako průměr a znovu ji číst určitě nebudu.

2 21.11.2018

Jak už název napovídá, tahle útlá knížka vypráví o malé velrybě Gerdě, která se jednoho dne ztratí svým rodičům a bratrovi. Od té chvíle plave oceánem a hledá svou rodinu, setkává se s nejrůznějšími obyvateli podvodní říše a ti jí při její cestě pomáhají, dávají rady do života nebo si s ní jen na chvíli hrají. Nakonec se Gerdě podaří najít bratra a s ním i svůj domov.

Knížka je určená menším dětem, takže příběh je velmi jednoduchý, ne příliš originální a předvídatelný a dospělý ho má přečtený za pět minut. Uvnitř najdeme nádherné ilustrace, díky kterým vyčnívá z řady dětských knih, a troufnu si říct, že právě ty ocení mnohem víc právě dospělí než jejich potomci. Pokud tedy sháníte knihu pro malé knihomoly nebo na společné čtení na dobrou noc, s Gerdou určitě neuděláte chybu.

2 12.09.2018

Něco jako láska je pohodové letní čtení, které se skvěle hodí pro válení se na pláži nebo doma na zahradě. Sledujeme tu příběh Sadie, která se po nepříjemném rozvodu rozhodne strávit se svými dětmi nějaký čas na venkově u své trochu svérázné tety a dvou rozverných bratranců. Takhle to zní jako celkem klišoidní úvod do laciné, bezduché romance, ale vůbec to tak není.

Všichni čtyři mi hned přirostli k srdci a moc mě bavilo sledovat všechno, co za těch pár měsíců zažili. Na rozdíl od většiny podobných knížek tady nejde jen o hledání lásky pro Sadie, ale najdeme tu mnoho nejrůznějších radostí i strastí celé její rodiny, které se mohou přihodit každému z nás. Tahle uvěřitelnost je jedna z věcí, která mě na knížce mile překvapila. Samozřejmě se nakonec téměř všechny problémy vyřeší a my se můžeme těšit na happyend, ale od letních příběhů se to zkrátka očekává a v tomto případě mi to vůbec nevadilo :)

2 07.09.2018